vůně babího léta a lékořice ve velmi příjemné podobě - hořkosladká "meducína" uhlazená guajakovým dřevem, sladká velmi přiměřeně, medově, je to spíš nasládlost vlhkého tabáku... myrha s větvičníkem jsou tu opravdu jako bylinná peřinka, cítím v ní také prohřáté obilí a suché bodláky... oříšky jsou pražené (vůně jde i trochu do kouřova) a jemně mleté...stejně jako Panenka v ní mám prosluněnou a útulnou mechovou chýši báby kořenářky... v drydownu přebírá velení vůně oříškovo-moučno-vápnitého tělového mléka, jakou si pamatuji z Bois Farine
Podle názvu jsem čekala něco drsného, možná až tajemného ("zlý vlk" není přece žádné "jehňátko"!), ale dočkala jsem se vůně sladce jemné, prohřáté, takové "peřinkové". Sladké dřevo se prolíná s mletými oříšky a suchými bylinami, mezi tím poletuje jemný sladký pendrek. Styčné boty s Poivre Piquant jsou víc jak znatelné (hebká sladká lékořice). Rozhodně není čistě pánská - označení unisex je přesnější Takže žádný "zlý vlk", ale spíš hebký plyšák.....navíc vykazující slušnou výdrž (což u L´Artisan rozhodně není pravidlem).
S touhle vůní se ocitám u chaloupky bylinkářky stojící na kraji lesa. Přicházím tam v létě její bylinkovou zahrádkou, v níž nejvíce voní verbena, a z otevřeného okna je cítit čerstvě namletý pepř, který jemně protáhne nos. Ne, nekýchám, na to ho není dost. Přesto je tahle vonná směs dost intenzivní a než jí můj nos přivykne, není schopen vnímat nic jiného. Otvírám dveře a zjišťuji, že bylinkářka tu není. Asi někam narychlo vyběhla. Nemůžu se ale přimět počkat na ni venku - zatím si to tam prohlížím. Okny zavane jemný vánek a přinese vůni nedalekého jehličnatého lesa. Do chaloupky se začíná opírat slunce a některá z bylinek rozvěšených k usušení se sladce rozvoní. Netuším ale, která to může být. Nemůžu si pomoct a dám se do hledání. Než všechny ty bylinky očichám, vůně se mi slévají a už si dávno nepamatuju, jak která bylina voní. V hlavě mám z toho pěkný zmatek - verbena, pepř, všechny ty bylinky -i ta neznámá sladká-, sluncem prohřátý les... všechno se to slévá do opojného lektvaru, který je svěží i těžký, lehký i hutný, ostrý i sladký, zneklidňující i uklidňující. Vzdávám se. Sedám si v koutku na stoličku, opírám se o dřevěnou stěnu chaloupky, dýchám tu vůni a čekám, až se bylinkářka vrátí domů. Těším se, co mi o všech těch bylinách a vůních poví. Jestli se v lese za chaloupkou potuluje zlý vlk, to netuším. Pokud ano, doufám, že nechá bylinkářku na pokoji. ;-)
vůně babího léta a lékořice ve velmi příjemné podobě - hořkosladká "meducína" uhlazená guajakovým dřevem, sladká velmi přiměřeně, medově, je to spíš nasládlost vlhkého tabáku... myrha s větvičníkem jsou tu opravdu jako bylinná peřinka, cítím v ní také prohřáté obilí a suché bodláky... oříšky jsou pražené (vůně jde i trochu do kouřova) a jemně mleté...stejně jako Panenka v ní mám prosluněnou a útulnou mechovou chýši báby kořenářky... v drydownu přebírá velení vůně oříškovo-moučno-vápnitého tělového mléka, jakou si pamatuji z Bois Farine
Podle názvu jsem čekala něco drsného, možná až tajemného ("zlý vlk" není přece žádné "jehňátko"!), ale dočkala jsem se vůně sladce jemné, prohřáté, takové "peřinkové". Sladké dřevo se prolíná s mletými oříšky a suchými bylinami, mezi tím poletuje jemný sladký pendrek. Styčné boty s Poivre Piquant jsou víc jak znatelné (hebká sladká lékořice). Rozhodně není čistě pánská - označení unisex je přesnější Takže žádný "zlý vlk", ale spíš hebký plyšák.....navíc vykazující slušnou výdrž (což u L´Artisan rozhodně není pravidlem).
S touhle vůní se ocitám u chaloupky bylinkářky stojící na kraji lesa. Přicházím tam v létě její bylinkovou zahrádkou, v níž nejvíce voní verbena, a z otevřeného okna je cítit čerstvě namletý pepř, který jemně protáhne nos. Ne, nekýchám, na to ho není dost. Přesto je tahle vonná směs dost intenzivní a než jí můj nos přivykne, není schopen vnímat nic jiného. Otvírám dveře a zjišťuji, že bylinkářka tu není. Asi někam narychlo vyběhla. Nemůžu se ale přimět počkat na ni venku - zatím si to tam prohlížím. Okny zavane jemný vánek a přinese vůni nedalekého jehličnatého lesa. Do chaloupky se začíná opírat slunce a některá z bylinek rozvěšených k usušení se sladce rozvoní. Netuším ale, která to může být. Nemůžu si pomoct a dám se do hledání. Než všechny ty bylinky očichám, vůně se mi slévají a už si dávno nepamatuju, jak která bylina voní. V hlavě mám z toho pěkný zmatek - verbena, pepř, všechny ty bylinky -i ta neznámá sladká-, sluncem prohřátý les... všechno se to slévá do opojného lektvaru, který je svěží i těžký, lehký i hutný, ostrý i sladký, zneklidňující i uklidňující. Vzdávám se. Sedám si v koutku na stoličku, opírám se o dřevěnou stěnu chaloupky, dýchám tu vůni a čekám, až se bylinkářka vrátí domů. Těším se, co mi o všech těch bylinách a vůních poví. Jestli se v lese za chaloupkou potuluje zlý vlk, to netuším. Pokud ano, doufám, že nechá bylinkářku na pokoji. ;-)
Veľmi jemná, ľahko nasládla drevitá vona, taká pokojná, nenásilná, ako pokojný letný večer, kľudne unisex, aj ked označená ako pánska.