značka: |
Tiziana Terenzi
|
parfumér: |
Terenzi, Paolo
|
rok: |
2014
|
určení: |
unisex
|
hlava:
|
pelyněk, koňak, rozmarýna, tabák, myrta, ambra
|
srdce:
|
červená růže, cedr, med z černého akátu, kosatec, santalové
dřevo, rozmarýna, popel, břidlice
|
základ:
|
kašmírové pižmo, vavřín, kadidlo, molekula camphor, oud, vetiver,
pižmo, dub, vanilka, labdanum
|
Tenkrát jsi mi v tom oslnivém hluku přeplněného zákulisí, s hlavou skloněnou k mému rameni, říkal cosi o drtivosti lásky - a ač jsi to netušil, nemohl jsi přece tušit, mluvil jsi o téhle vůni, o její temnosladkosti, o nepostižitelné harmonii doplňujících se kontrastů bez stínu samoúčelnosti, vše tkvělo v těch slovech, vše tkví v té vůni - pelyněk obtěžkaný akátovým medem, taková drzost, vštěpovat medu pelyněk, jenže ono to tak musí být, jen spolu unesou koňak vonící po duběnkách, růže stolisté i stotrnné, šedé, pylové kosatce v mléčných spodních proudech, které obplouvají střepy popelavé břidlice.
Vůně temně semknutá i stříbřitě rozplývavá.
Vše je v ní jedním.
Můžeš ji milovat.
Nebo ne.
Jen neruš její kruhy.
..tak jako sorry, ale
děs.
Tady, mezi milion dalšími složkami na mně vyleze oud
v podobě
opičích chcanek/tygřího pavilonu a vaječného záprdku.
"Bezva" úvod. Nebo karma.?...
A nezachrání to ani opatrně vykukující medový koňak.
Sice po chvíli onen "originální" úvod mizí, ale celá vůně je neustále v nepříjemně živočišném oudovém oblaku...
...a pak(kde jsou ty zmiňované krásy?!, musí tu přece někde být.?...),
pak -
jakoby někdo rozhrnul nesmírně, možná hříchy, těžká, inkoustově černá oblaka,
jakoby někdo ten smrad hniloby vykouřil drahým posvátným, měkce hustým kadidlem,
jakoby někdo ty rozpadající se mršiny pomazal vzácnými mastmi z pryskyřic a tropických květů a najednou...
...najednou mám na kůži lehce olejnatou, dehtově černou vonnou mast,
ambrově nasládlou, vláčnou a hutnou jako v chladu tuhnoucí med,
lahodnou drahým koňakem a
lehce, ale příjemně dráždivě navalujíc mé útroby zásluhou onoho kontorverzního oudu
Tohle není snadná vůně.
Tohle jsou indiánské válečné kresby na tváři, hrdě vztyčená brada a přestože mlčky,
tak celé tělo varuje...
"...no, oukej, uznávám, jsi krásná, mohla bych tě nosit a pak budu neohrožená,
nesmrtelná!...
(asi se mi líbíš proto, že jsi mi ze začátku dala v podstatě přes h**u, a přestože jsi si mě osedlala a řídíš si mě, jak se ti zamane a já, jak poslušný čokl ani nemuknu,
tak mi dáváš sílu, nezměrnou...
Kdykoliv a kdekoliv.)"
Povedená temná vůně, v níž se postupně na scéně objevuje oříšková medovina, nahořklé pryskyřičné kadidlo a prašná vanilka se suchým kouřem. Její projekce je značná a výdrž přesahuje 8 hodin.
Sladké ambrové dřevo, do kterého se postupně začala prolínat zakouřená pryskyřice a vůně pomalu doutnajících suchých bylin a nepatrný štipec sladkého kouřového oudu. Vůně temná jako černočerná noc....a nádherná....