Tak krásně to všechno začalo: nádherný semišový kosatec, postupně s nasládlým pořádně proschlým dřevem.
A tak divně to skončilo: jakási podivně svěží syntetika. A pak prastarý prach z roky nevětrané komory s kamennou podlahou smíchaný s krystalovým cukrem, a to vše nasypané na mohérový šál.
A co je na tom nejdivnější: ono to vlastně vůbec není špatné...
suchá mouka a sušená mrkev
Bois Farine/L'Artisan přislazený mrkví
a pižmo
a dusivý pudr, hotová do vzduchu vyhozená prašná pudřenka..
čerstvý a mému nosu zasloužilého abstinujícího kuřáka lahodící cigaretový kouř
aj by to mohl být ten doutnák.. který odpálí mrkvovou bombu:-)
nejsilnější dojem z konce světa je prostě sladká sušená mrkvička:P
Marně přemýšlím, jak to Etienne de Swardt s Quentinem Bischem s tím Koncem světa vlastně mysleli. Nečekejte žádnou apokalyptickou vizi, žádný pocit negativity a existenčního zmaru, jímž je román z pařížského zločineckého prostředí La Fin du Monde filmée par l'Ange Notre-Dame, který údajně posloužil jako inspirace, prosycený.
Tohle je odpoledne na venkově, kdy se za pepřově osvěžující dešťové přeháňky procházíte lány obilí. V ruce přitom držíte pytlík slaného máslového popcornu. Jakmile déšť ustane, ulehnete s ním na přilehlou louku, poroustlou mrkvovou natí a kosatci a pozorujete, jak se na blankytně modré obloze opět stahují šedá mračna a znovu se pomalu zvedá vítr, aby zlehka zvířil prach.
Nevím jak vy, ale já osobně hodlám konec světa očekávat s lehkou skepsí /poněvadž jestli se ukáže, že to zase byl jen zbytečný humbuk a kde nic, tu nic, tak už budu vážně zklamaná/.
A protože je mi jasné, že ten jediný, s kým bych klidně absolvovala i konec světa, bude zase někde zatraceně daleko, tak...
...tak si najdu nějaké pěkné a opuštěné místo, kde bude neposekaná luční tráva prokvétat stovkami modrých kosatců, dovalím si tam soudek se střelným prachem, na ten si pak sednu, vezmu si velký sáček se slaným máslovým popcornem a upřu zrak na oblohu, stejně jako bych ho v kině upřela na velké plátno. Budu se cpát tím žlutým a voňavým popcornem a se zájmem pozorovat, jak se zatahují mračna, vše je minutu od minuty temnější, modrá se mění v šedou, šedá v růžovou, růžová v sytě šarlatovou...
A když budu mít štěstí, tak právě v tuhle chvíli ucítím za svým pravým ramenem to důvěrně známé sladké a hřejivé pižmo s nádechem cigaretového kouře...
Sedneš si vedle mě, podáš mi zápalky a já škrtnu...
Tak krásně to všechno začalo: nádherný semišový kosatec, postupně s nasládlým pořádně proschlým dřevem.
A tak divně to skončilo: jakási podivně svěží syntetika. A pak prastarý prach z roky nevětrané komory s kamennou podlahou smíchaný s krystalovým cukrem, a to vše nasypané na mohérový šál.
A co je na tom nejdivnější: ono to vlastně vůbec není špatné...
suchá mouka a sušená mrkev
Bois Farine/L'Artisan přislazený mrkví
a pižmo
a dusivý pudr, hotová do vzduchu vyhozená prašná pudřenka..
čerstvý a mému nosu zasloužilého abstinujícího kuřáka lahodící cigaretový kouř
aj by to mohl být ten doutnák.. který odpálí mrkvovou bombu:-)
nejsilnější dojem z konce světa je prostě sladká sušená mrkvička:P
Marně přemýšlím, jak to Etienne de Swardt s Quentinem Bischem s tím Koncem světa vlastně mysleli. Nečekejte žádnou apokalyptickou vizi, žádný pocit negativity a existenčního zmaru, jímž je román z pařížského zločineckého prostředí La Fin du Monde filmée par l'Ange Notre-Dame, který údajně posloužil jako inspirace, prosycený.
Tohle je odpoledne na venkově, kdy se za pepřově osvěžující dešťové přeháňky procházíte lány obilí. V ruce přitom držíte pytlík slaného máslového popcornu. Jakmile déšť ustane, ulehnete s ním na přilehlou louku, poroustlou mrkvovou natí a kosatci a pozorujete, jak se na blankytně modré obloze opět stahují šedá mračna a znovu se pomalu zvedá vítr, aby zlehka zvířil prach.
Nevím jak vy, ale já osobně hodlám konec světa očekávat s lehkou skepsí /poněvadž jestli se ukáže, že to zase byl jen zbytečný humbuk a kde nic, tu nic, tak už budu vážně zklamaná/.
A protože je mi jasné, že ten jediný, s kým bych klidně absolvovala i konec světa, bude zase někde zatraceně daleko, tak...
...tak si najdu nějaké pěkné a opuštěné místo, kde bude neposekaná luční tráva prokvétat stovkami modrých kosatců, dovalím si tam soudek se střelným prachem, na ten si pak sednu, vezmu si velký sáček se slaným máslovým popcornem a upřu zrak na oblohu, stejně jako bych ho v kině upřela na velké plátno. Budu se cpát tím žlutým a voňavým popcornem a se zájmem pozorovat, jak se zatahují mračna, vše je minutu od minuty temnější, modrá se mění v šedou, šedá v růžovou, růžová v sytě šarlatovou...
A když budu mít štěstí, tak právě v tuhle chvíli ucítím za svým pravým ramenem to důvěrně známé sladké a hřejivé pižmo s nádechem cigaretového kouře...
Sedneš si vedle mě, podáš mi zápalky a já škrtnu...
a pak... La Fin du Monde...