databáze 126951 vůní od 8721 značek a 1656 parfumérů

L'Ombre des Merveilles Hermès

L'Ombre des Merveilles
značka: Hermès
parfumér: Nagel, Christine
rok: 2020
určení: unisex
hlava: tonka
srdce: kadidlo
základ: černý čaj
Tito uživatelé vůni
Diskuze:
Komentáře k vůni (3)
Avatar
wendulka (30.8.2020 )

Řada Merveilles v Ellenově podání patřila k jedněm z výjimek, jimiž mě značka oslovila, nicméně k vyložené dokonalosti jim přece jen pro mě ještě něco malinko chybělo. K té ji přivedla až letos Christine Nagel. Vnímám ji jako sprchu na pláži, pod níž se chvilku zchladíte, než se vydáte na procházku podél pobřeží, lemovaném sluncem rozpálenými skalisky, o něž se tříští ledové vlny.

Vzduch je cítit solí. Jediný stín vrhá osamocený čajovníkový keř, který vyrostl u jednoho ze skalních bloků, z něhož do kovového žlábku vyvěrá zřídlo s minerální vodou. Když k němu přijdete blíž, zjistíte, že u něj někdo zapomněl lékořicový pendrek s tabulkou bílé čokolády, která se teplem již téměř celá rozpustila.

Avatar
jerry (22.6.2020 )

Pískovcová fontána s teplou a mírně slanou vřídelní vodou plnou šumících bublinek, na kovovém řetízku pohárek z vyhlazeného bělostného dřeva a vzduchem poletuje jemný prach z najemno umletého kamene smíchaný se sladkým prachem z růžového pepře......vzduch a voda ve flakónku. Po rozvonění se ještě přidal zajímavý kovově-kouřový tón. Do rodiny Merveilles rozhodně patří - je to rodná sestra Eau des Merveilles. Unisex jaksepatří, i když na začátku inklinoval blíže vůni pánské.

Avatar
Fleur (29.5.2020 )

Celou řadu des Merveilles sleduji (a ráda nosím) od roku 2004, kdy se objevila Eau des Merveilles. I nová odnož prozrazuje spřízněnost s ostatními verzemi nasládle pryskyřičným a slaně dřevitým závěrem, ale přesto je v něčem hodně jiná. Stín z názvu vůně je stínem, který vrhá za pravého poledne skalní převis na kamenité pláži u moře. Modrozelené vlny tříštící se o kameny jsou ledové, ale všechno kolem je rozpálené a vzduch je cítit solí. Ze škvíry mezi dvěma skalními bloky s neuvěřitelnou životaschopností vyrůstá jakýsi zelený keř, vydávající nasládlou vůni. Pobřeží v Bretani: divoké moře, vítr, slunce překrývané mraky, na dohled od skalnatého pobřeží řada šedých kamenů, mohou to být menhiry stejně jako náhrobky kdysi utonulých námořníků, z nichž jména už dávno ohladil déšť. A přesto je ta drsná krajina uklidňující, něčím jímavě blízká, stejně jako tahle vůně kontrastů, kterou prostupuje sladká tonka s lékořicovým podkresem a trpce svíravé čajové lístky se slaným kadidlem.