Il Giardino delle Delizie Nobile 1942

Čistě dámská vůně, unisex rozhodně ne. Méně vyvedená nevlastní sestřička C for Women (Clive Christian). Směs kyselých švestek a broskvové vonokvětky přechází přes dominantní ovocnou tuberózu podbarvenou jasmínem na semiš poprášený připálenou slaměnkou.

..tuberoza. Ta invazivní, ze které mám žaludek na houpačce. Stará parfemová škola intenzity a nešizenosti.
Děs.
Pak se pumový útok poživačný kytky zmírní davanou v mandlovém mléce. Už to není tak zabíjející, ale ta tekutá mléčná mandlovost s tuberozou mi navaluje pořád.
Ke všemu - do toho vlažného lektvaru vmíchali švestky s mýdlovými bublinami a to je konečná.
Pro mě.
Stručně.? Tlumeně ale hodně šťavnaté ovoce v teplém mléce, do kterého vsypali i galon tuberozového květenství = naovocněle mléčná, hutně éterická tuberoza.
Možná tak pro Sophii Loren, pro dámu, no...
18/01/21

Sladce zakouřená, trochu zaolejovaná a pudrem zasypaná čerstvě vydělaná kůže mi do značné míry připomněla Hermèssence Cuir d'Ange, Po rozvonění pak směs zlehka vyuzeného sušeného ovoce všeho druhu rozložená na jemné šafránové kůži a zlehka pocákaná švestkovým vínem.

Švestky, které nikdo neposbíral - jelikož jsem od Vizovic, tahle představa mě fyzicky bolí. Všeho příliš: šlahouny, podrost, hmyz se hemží, ovoce rozkládá… to vše ve velkém detailu a zrychleně, jako v nějakém zvráceném dokumentu. Samozřejmě na mě pekelně drží a jde silně do prostoru (ne že bych to ještě někdy chtěla zkoušet)…

Stýská se vám po Poisonu z doby, než přišel Francois Demachy k Dioru a definitivně ho doničil další reformulací? Tahle italská Adéla by možná mohla váš problém vyřešit. Její zelené jasmínové podpatky klapou po stejných parketách z růžového dřeva, jen mnohem temperamentněji a to až tak, že za sebou zanechává ohořelé stopy. Její temně fialové oči v barvách sušených švestek jsou podobně hluboké. Její rty podobně medově sladké.

Místo hřebíčkového karafiátu však ozdobila svoje vlasy věnečkem ze slaměnek a z její mandlově mléčně pleti zmizely skořicové pihy. Ovšem tou hlavní změnou k lepšímu je základ. Tam, kde poisonovské kadidlo s pomerančovým medem proměnilo tuberózu v lepkavě připálenou ambrovou směs, se Adéla oblékla do sofistikované semišové róby, vyšívané okvětními plátky růží a místo kořenitého santalu s drhnoucím cedrem se rozhodla strávit večer se sklenkou ambrového koňaku ve společnosti sladce dřevité myrhy.

Sušené datle, ale podstatně méně sladké a šťavnaté, než v jiných vůních typu Dzhari (Phaedon) nebo Jardins de Misfah (Une Nuit Nomade) - tady spíš jako rozinky. Mísí se s takovou dospěláckou, neuřvanou tuberózou - je krémová a elegantní, i když nezapře svou omamnost. Objevuje se tón, co připomíná suché větve, tipla bych to na slaměnku v její nesladké poloze spolu s drhnoucí kytičkou narcisky. Základ je teple, suše dřevitý s jemně pryskyřičně kouřovým podtónem páleného styraxu - opravdu nebýt té tuberózy, je ta vůně vyprahlá, jako země, kde už dlouho nepršelo.

Velmi opulentní květinově ovocná vůně, dravá, prostorová. Něco jako masožravá jedovatá květina. Škrtící liány s masitými květy plnými medově živočišného nektaru, na který už z dálky lákají své nebohé oběti. Adéla povečeřela. Živočišný medový jasmín s narcisem a přezrálé švestky, meruňková vonokvětka, trocha doutnajícího dřeva (šafrán) na ambrově koženém základu. Skoro mne v úvodu svou silou až odpuzovala. Ale je třeba jí dát šanci a nechat rozvinout. Je velmi vrstevnatá, rozhodně ne nudná. Ovšem přesto doporučuji střídmý nástřik.

Tuberóza z Carnal Flower vyskakuje hned po příjemném, leč kratičkém úvodu. Chvíli jí trvá, než vyžvýká tu zpropadenou gumu, a pak se pomalu proměňuje ve švestky nasbírané do koženého váčku. Občas ještě vystrčí růžky vonokvětka nebo jasmín a vysílají své omamné závany do dáli. Všechny vůně se pomalu slévají v jednu - žensky svůdnou, ovšem okolí silně válcující vášnivku. Ještě že se tato na poslední chvíli rozhodla a zahalila své sálající tělo do kůže...Přece jen je to intelektuálka, která neodhalí své já na první dobrou:) Jenže - blížící se stopy myrrhy a benzoinu utišit rozbouřené hormony příliš nepomůžou....
Ta vůně prostě JE PROSTOPÁŠNÁ, naprosto dle úmyslu svého původce i dle slavného obrazu:)

Il Giardino delle Delizie je inspirovaná slavným triptychem Hieronyma Bosche, na což hned zapomeňme, protože nic z boschovské provokativní poetiky v sobě nemá, jedině ty fantaskně naddimenzované ovocné plody.
Vůně je ódou přímo symfonických parametrů na švestku. Ve srovnání s Epidorem ubylo šťavnatosti a mandlí, na rozdíl od Aziyadé v ní není ani špetka orientální horkokrevnosti, ale kraluje zde elegantní tón zralé, temně fialové švestky, která má na sobě ještě sametově stříbřitý povlak z tuberózy. Chvílemi vůní probleskne ambrově koňakový tón a lakované dřevo.
A moje podvědomí už spokojeně hlásí, že tohle odněkud zná a že to nejsou jen vzpomínky na dřevěný zahradní altánek porostlý popínavou růží, kolem něhož už v polovině srpna kroužily vosy slétávající se na popadané švestky, které nikdo z naší nepraktické rodiny nedokázal sklidit jinak než sběrem ze země. Ne, takhle sytá vůně ojíněných švestek a dřeva mi připomněla už nevyráběnou Gio od Armaniho, ovšem bez tepla, které v Gio vyzařovaly sluncem prohřáté broskve, byť vonokvětka se prozradí oranžovou meruňkovou stopou.
Il Giardino delle Delizie je příliš dokonalá na to, abych si ji spojovala s vůní skutečné zahrady. Nakonec to může být opravdu obraz Hieronyma Bosche, technicky vynikající reprodukce ve Slovníku světového malířství, jehož lesklé stránky z křídového papíru ještě pořád vydávají specifickou vůni.
Semišová tečka na závěr trošku zdrsňuje strukturu dosud hladce plynoucí vůně, jako kdyby chtěla upozornit na to, co se skrývá pod slupkou, nejen tou ovocnou...