Prachová nasládlost žlutých kvítků mimózy, mléčná nahořklost mandlí a hřejivé santalové dřevo se špetkou sladké vanilky. Působí na mě kulatě, hladce, důstojně i něžně.
Přestože tuto vůni vytvořil Michel Morsetti bylo to na základě poznámek, které zanechal Ernest Daltroff (zakladatel značky Caron). Spojení s názvem vůně můžeme hledat jednak ve zvláštním druhu mimózy (latinsky "Acaciosa Farnesiana"), z poetičtějšího hlediska oficiální stránky Caron zmiňují římský palác Farnese.
Pokud jde o samotnou vůni: jako když vezmu z L´Instant Magic mandle, seberu jim téměř veškerou sladkost, rozemelu je na prach, potom přidám to nejlepší z Felanilly, mimózu z Une Fleur de Cassie, nějakou tu složku navíc a mám Farnesianu. Samozřejmě je to nesmysl, protože všechny tyto vůně vznikly až po Farnesianě, ale okamžitě jsem si na ně vzpomněla.
Tak to radši vezmeme od začátku: hodně kyselý až štiplavý rybíz i s pupeny, zelenými listy, potom se odněkud vynoří trocha teplého živočišna - to bude pro většinu asi ta "méně" přitažlivá část. Potom však přichází to nejlepší, kdy vůně změkne a přilne k tělu.
Z květin je to kvíteček sametové fialky a především mimóza, která zřejmě v kombinaci s dalšími složkami připomíná ony zmiňované téměř nesladké mandle rozemleté na prach, to vše promíchané se sluncem prohřátým senem a načechranou vanilkou. V úplném závěru se přidá ještě pár ozdobných kudrlinek v podobě lehoulinkých (téměř neznatelných) pryskyřičnatých tónů, krémového santalu a špetičky pižma.
…tohle je vůně,
která se dá vnímat dvěma způsoby.
Buď zhnuseně nakrčíte nos(můj případ),
nebo si uvědomíte – postupně – její krásy
(též – můj případ…).
Šla jsem do nápovědy,
co je to za ostrý tuhý zelený puch, trochu teplý –
jako teplé vlhko ze skleníku,
trapně nasládlý, a
je to čerstvý černý rybíz – plody, stonky, zubaté lupeny, neučesaně(zpočátku) přislazený santal,
rozdrcené snítky kvetoucí mimózy(zelená, žlutá, hnědá, čerstvá…,
asi je nějaké vzteklé děcko ve svých sladkých ručkách rozcupovalo, co to šlo.?.) a něco,
něco, co začíná s vůní dělat divy..?.!.
Farnesiana začíná teplat, no tak jo,
není tak protivná…
…teplat, měknout, a
je tam i živočišno.?!.
Je to něco mezi mýdlovostí a rostlinným živočišnem,
je to teplá vůně drobných hrozny tvořících kvítků vč zelených lístečků. Ale ne teplá horkým letním vzduchem, nýbrž zahřátá právě v těch drobných ručkách malého,
kdy se to mísí i s odérem v pravém poledni zavadajícího sena…
…a pořád, i když nyní už velmi tlumeně,
je přítomna pikantnost černého rybízu.
Zvláštní vůně…
22/04/11
Prachová nasládlost žlutých kvítků mimózy, mléčná nahořklost mandlí a hřejivé santalové dřevo se špetkou sladké vanilky. Působí na mě kulatě, hladce, důstojně i něžně.
Nektarová mimóza promíchaná s mandlově vanilkovým pylem. Hustá vůně, která naprosto dokonale dostojí pověsti čistého parfému.
Přestože tuto vůni vytvořil Michel Morsetti bylo to na základě poznámek, které zanechal Ernest Daltroff (zakladatel značky Caron). Spojení s názvem vůně můžeme hledat jednak ve zvláštním druhu mimózy (latinsky "Acaciosa Farnesiana"), z poetičtějšího hlediska oficiální stránky Caron zmiňují římský palác Farnese.
Pokud jde o samotnou vůni: jako když vezmu z L´Instant Magic mandle, seberu jim téměř veškerou sladkost, rozemelu je na prach, potom přidám to nejlepší z Felanilly, mimózu z Une Fleur de Cassie, nějakou tu složku navíc a mám Farnesianu. Samozřejmě je to nesmysl, protože všechny tyto vůně vznikly až po Farnesianě, ale okamžitě jsem si na ně vzpomněla.
Tak to radši vezmeme od začátku: hodně kyselý až štiplavý rybíz i s pupeny, zelenými listy, potom se odněkud vynoří trocha teplého živočišna - to bude pro většinu asi ta "méně" přitažlivá část. Potom však přichází to nejlepší, kdy vůně změkne a přilne k tělu.
Z květin je to kvíteček sametové fialky a především mimóza, která zřejmě v kombinaci s dalšími složkami připomíná ony zmiňované téměř nesladké mandle rozemleté na prach, to vše promíchané se sluncem prohřátým senem a načechranou vanilkou. V úplném závěru se přidá ještě pár ozdobných kudrlinek v podobě lehoulinkých (téměř neznatelných) pryskyřičnatých tónů, krémového santalu a špetičky pižma.
…tohle je vůně,
která se dá vnímat dvěma způsoby.
Buď zhnuseně nakrčíte nos(můj případ),
nebo si uvědomíte – postupně – její krásy
(též – můj případ…).
Šla jsem do nápovědy,
co je to za ostrý tuhý zelený puch, trochu teplý –
jako teplé vlhko ze skleníku,
trapně nasládlý, a
je to čerstvý černý rybíz – plody, stonky, zubaté lupeny, neučesaně(zpočátku) přislazený santal,
rozdrcené snítky kvetoucí mimózy(zelená, žlutá, hnědá, čerstvá…,
asi je nějaké vzteklé děcko ve svých sladkých ručkách rozcupovalo, co to šlo.?.) a něco,
něco, co začíná s vůní dělat divy..?.!.
Farnesiana začíná teplat, no tak jo,
není tak protivná…
…teplat, měknout, a
je tam i živočišno.?!.
Je to něco mezi mýdlovostí a rostlinným živočišnem,
je to teplá vůně drobných hrozny tvořících kvítků vč zelených lístečků. Ale ne teplá horkým letním vzduchem, nýbrž zahřátá právě v těch drobných ručkách malého,
kdy se to mísí i s odérem v pravém poledni zavadajícího sena…
…a pořád, i když nyní už velmi tlumeně,
je přítomna pikantnost černého rybízu.
Zvláštní vůně…
22/04/11