Vřelé kadidlo se sladkou myrhou, dýmem z ohořelého borového dřeva a zeleného jehličí. Se zavřenýma očima bych odpřisáhla, že někdo založil táborák uprostřed kostela. Z vůně sálá zneklidňující teplo, ale se slábnoucími plameny se ochlazuje a zprůsvitňuje. Nevím, který svatý má podobné zázraky na starost: z kadidla totiž závěrem vyrobil hašlerku.
Čekala jsem pouze Kardinálova staršího bratra, ale tohle je teda příbuzný úplně z "jiného vrhu" :-)
Sacrée? Zdání klame. Ten závan pekla se přehlédnout nedá... první pohled možná je posvátný až andělský, ale ve stínu na zdi zahlídnete růžky nebo rovnou kopýtko ;-)
Zatímco Kardinál je opravdu čistý a svatouškovsky bílý, tady kadidlo a praskyřice už zřetelně doutná a spolu s kořením, pačuli a vetiverem to na mě působí, že hned za tou poustevníkovou jeskyní se skála rozestupuje a skrývá vchod do pekla. Je to zároveň lákavé, nutí přivonět znovu, zase se ujistit, že tohle není pro mě... a zase zabořit nos... a tak dokola. Přesně jak píše barbucha: "nic pro svatoušky!" Souhlas!!
No jo, tak když "Sacree", je to jasný: hromada myrhy. Hodně pryskyřice. Hodně moc kadidla. Dost koření a vetiveru k tomu, malinko pačuli. Spíš do pánska, ale nic pro svatoušky!
Na téhle novince je vidět, že James Heeley asi velmi rád pracuje s kadidlem. Je to stejný druh starodávného kamenného kostela jako v Cardinal. V úvodní fázi je cítit stejný černý pepř a jehličí jen s tím rozdílem, že tady je méně zaprášený a kadidlo tu působí malinko vřelejším, hladším, nikoliv štiplavým dojmem, čemuž pomáhá i nově přidané pačuli.
Kromě kadidla se v tomhle kostele pálí i myrha s ambrou, Vedle na oltáři najdeme i uschlou růži. V konečné fázi se pak díky slanému podtónu vetiveru a koření (znovu pepř, ale tentokrát s muškátovým oříškem navíc) znovu připomene Cardinal, avšak zásluhou špetky bílého pižma pořád působí měkčím dojmem. Přesto tomu pro mě celkově tentokrát nějak schází ten majestátní dojem a emoce.
Vřelé kadidlo se sladkou myrhou, dýmem z ohořelého borového dřeva a zeleného jehličí. Se zavřenýma očima bych odpřisáhla, že někdo založil táborák uprostřed kostela. Z vůně sálá zneklidňující teplo, ale se slábnoucími plameny se ochlazuje a zprůsvitňuje. Nevím, který svatý má podobné zázraky na starost: z kadidla totiž závěrem vyrobil hašlerku.
Čekala jsem pouze Kardinálova staršího bratra, ale tohle je teda příbuzný úplně z "jiného vrhu" :-)
Sacrée? Zdání klame. Ten závan pekla se přehlédnout nedá... první pohled možná je posvátný až andělský, ale ve stínu na zdi zahlídnete růžky nebo rovnou kopýtko ;-)
Zatímco Kardinál je opravdu čistý a svatouškovsky bílý, tady kadidlo a praskyřice už zřetelně doutná a spolu s kořením, pačuli a vetiverem to na mě působí, že hned za tou poustevníkovou jeskyní se skála rozestupuje a skrývá vchod do pekla. Je to zároveň lákavé, nutí přivonět znovu, zase se ujistit, že tohle není pro mě... a zase zabořit nos... a tak dokola. Přesně jak píše barbucha: "nic pro svatoušky!" Souhlas!!
No jo, tak když "Sacree", je to jasný: hromada myrhy. Hodně pryskyřice. Hodně moc kadidla. Dost koření a vetiveru k tomu, malinko pačuli. Spíš do pánska, ale nic pro svatoušky!
Na téhle novince je vidět, že James Heeley asi velmi rád pracuje s kadidlem. Je to stejný druh starodávného kamenného kostela jako v Cardinal. V úvodní fázi je cítit stejný černý pepř a jehličí jen s tím rozdílem, že tady je méně zaprášený a kadidlo tu působí malinko vřelejším, hladším, nikoliv štiplavým dojmem, čemuž pomáhá i nově přidané pačuli.
Kromě kadidla se v tomhle kostele pálí i myrha s ambrou, Vedle na oltáři najdeme i uschlou růži. V konečné fázi se pak díky slanému podtónu vetiveru a koření (znovu pepř, ale tentokrát s muškátovým oříškem navíc) znovu připomene Cardinal, avšak zásluhou špetky bílého pižma pořád působí měkčím dojmem. Přesto tomu pro mě celkově tentokrát nějak schází ten majestátní dojem a emoce.