...hustá, leč nadýchaná mandarinka nahořklá ne svou citrusovou podstatou, ale vanillkou,
vanilkou hutnou, podprahově ztemnělou téměř do čokoládova, nebo spíše -
vanilkovou pěnou, chutí černě plnou, hedvábně klouzající chřípím...
...a pak onu delikátní, velmi příjemnou nahořklost, jež vlastně svým způsobem osvěžuje celou vůni,
přebírá pomerančová kůra pouze nasládlá svou oranžovou barvou slunce.
Dulcis in Fundo voní jak teplé mléko těsně před bodem varu, do nějž právě vmícháváte pudinkový prášek, pudinkový, delikátně vrzající pudr a ten veškerý pohyb zpomalí a přikáže, ať se nikam nespěchá...
Nekomplikovaná, dalo by se říci, že skoro naivisticky a akorát sladká vanilková vůně.
Nevím, jak to dělá, ale je velmi přitažlivá.
Takové pozitivní lákadlo...
Název vůně pochází z latiny a v překladu znamená "v neposlední řadě". Zdůrazňuje, že i když je něco uvedeno třeba i jako poslední položka v seznamu, nesnižuje to její význam a důležitost. Vůně má být vzpomínkou na říjnový den v Římě. "Procházeli jsme se ulicemi v centru města plní beznaděje, když jsme najednou zacítili lahodnou vůní těsta. Reakce okamžitá: ústa plná slin! Pomocí tohoto parfému chceme říci, že i díky zdánlivě malým věcem lze ochutnat svobodu i radost z života."
Mísí se tu vůně sladké šťávy z mandarinek a pomerančů hustě zasypaná hoblinkami právě naškrabané citrónové kůry s načechranou vůní vanilky. A vy úplně cítíte, jak se pod doteky plamene z flambovací pistole odlupují průhledné zlatavé šupinky zkaramelizovaného cukru na povrchu moučníku. Nebo jsou to snad kapky sluncem prohřáté pryskyřice, která vám ulpěla na prstech, jak jste se do babiččiny kuchyně honem, honem vyškrábali přes starý parapet, jen aby vás bratr nepředběhl a neukořistil poslední kousek koláče? A všechna ta vůně splývá s pižmem vaší kůže, že se ani nemusíte k někomu tulit, jak to dělá Andy Tauer ve své vanilkové toaletce When We Cuddle And I Can Smell Your Perfume On My Clothes. Krásná jednoduchá nenásilná vanilka. A nikde žádný pudink :-)
Sladká vůně vanilky a tvarohového koláče s citrónovou šťávou, v pozadí dřevitá vůně - představila jsem si starou kuchyni, kde jsou na dřevěném válu během příprav na slavnosti vyskládané tvarohové koláče s rozinkami naloženými v rumu a okolo se povalují vanilkové lusky.
Otevírá se vůní šťavnatého červeného pomeranče s lehce natrpklou mandarinkovou kůrou, na níž se třpytí pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Po pár minutách už se objeví už i samotná mexická vanilka, to když obojí polijeme krémovým hořkosladkým karamelem. K tomu pak přidáme stejnou misku vanilkového creme brulee jako ve Vanitas, jen tenhle posypeme větším množstvím bílého pižma a místo pomerančového květu jej osvěžíme citrusy a vynecháme myrhu se dřevem, čímž Dulcis in Fundo paradoxně vyzní oproti Vanitas jako lehčí, ale taktéž mimořádně povedená vanilková gurmánka.
...hustá, leč nadýchaná mandarinka nahořklá ne svou citrusovou podstatou, ale vanillkou,
vanilkou hutnou, podprahově ztemnělou téměř do čokoládova, nebo spíše -
vanilkovou pěnou, chutí černě plnou, hedvábně klouzající chřípím...
...a pak onu delikátní, velmi příjemnou nahořklost, jež vlastně svým způsobem osvěžuje celou vůni,
přebírá pomerančová kůra pouze nasládlá svou oranžovou barvou slunce.
Dulcis in Fundo voní jak teplé mléko těsně před bodem varu, do nějž právě vmícháváte pudinkový prášek, pudinkový, delikátně vrzající pudr a ten veškerý pohyb zpomalí a přikáže, ať se nikam nespěchá...
Nekomplikovaná, dalo by se říci, že skoro naivisticky a akorát sladká vanilková vůně.
Nevím, jak to dělá, ale je velmi přitažlivá.
Takové pozitivní lákadlo...
Název vůně pochází z latiny a v překladu znamená "v neposlední řadě". Zdůrazňuje, že i když je něco uvedeno třeba i jako poslední položka v seznamu, nesnižuje to její význam a důležitost. Vůně má být vzpomínkou na říjnový den v Římě. "Procházeli jsme se ulicemi v centru města plní beznaděje, když jsme najednou zacítili lahodnou vůní těsta. Reakce okamžitá: ústa plná slin! Pomocí tohoto parfému chceme říci, že i díky zdánlivě malým věcem lze ochutnat svobodu i radost z života."
Mísí se tu vůně sladké šťávy z mandarinek a pomerančů hustě zasypaná hoblinkami právě naškrabané citrónové kůry s načechranou vůní vanilky. A vy úplně cítíte, jak se pod doteky plamene z flambovací pistole odlupují průhledné zlatavé šupinky zkaramelizovaného cukru na povrchu moučníku. Nebo jsou to snad kapky sluncem prohřáté pryskyřice, která vám ulpěla na prstech, jak jste se do babiččiny kuchyně honem, honem vyškrábali přes starý parapet, jen aby vás bratr nepředběhl a neukořistil poslední kousek koláče? A všechna ta vůně splývá s pižmem vaší kůže, že se ani nemusíte k někomu tulit, jak to dělá Andy Tauer ve své vanilkové toaletce When We Cuddle And I Can Smell Your Perfume On My Clothes. Krásná jednoduchá nenásilná vanilka. A nikde žádný pudink :-)
Sladká vůně vanilky a tvarohového koláče s citrónovou šťávou, v pozadí dřevitá vůně - představila jsem si starou kuchyni, kde jsou na dřevěném válu během příprav na slavnosti vyskládané tvarohové koláče s rozinkami naloženými v rumu a okolo se povalují vanilkové lusky.
Otevírá se vůní šťavnatého červeného pomeranče s lehce natrpklou mandarinkovou kůrou, na níž se třpytí pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Po pár minutách už se objeví už i samotná mexická vanilka, to když obojí polijeme krémovým hořkosladkým karamelem. K tomu pak přidáme stejnou misku vanilkového creme brulee jako ve Vanitas, jen tenhle posypeme větším množstvím bílého pižma a místo pomerančového květu jej osvěžíme citrusy a vynecháme myrhu se dřevem, čímž Dulcis in Fundo paradoxně vyzní oproti Vanitas jako lehčí, ale taktéž mimořádně povedená vanilková gurmánka.