V hlavě mnoho slov najednou.
Že potoky inkoustu vždy předcházely potokům krve.
... a taky...
... your heart is as black as night
your lips may be sweet
such that I can't compete
but your heart is as black as night...
... a k tomu...
... the way he tells me I'm his
and he is mine
open hand or closed fist would be fine
the blood is rare and sweet as cherry wine...
A zase vidím Becketta v černém roláku, taky Caterinu de' Medici v nachovém šatu, všechno je rudočerné a černorudé /dnes v noci naše svatba bude/, na počátku, po velkém třesku, po prvním výstřelu /first cut is the deepest/ je tato vůně jako laciný červený inkoust v plastové bombičce do plnícího pera smíchaný s ovocnou šťávou, třešňovou, malinovou, brusinkovou, s ovocným vínem, mladým a neklidným, bzučivým a šumivým, s růžovou vodou z damašských růží, šlahounkem si mě obtáčí otočník, sladce lékořicový, ve spáncích to tepe, inkoust už se nasytil a zbytněl po olovu a po duběnkách, papežské dekrety by se jím daly psát, krev není voda a inkoust není krev, mám pocit, že tento inkoust by se nezakousnul do papíru, slova jím psaná by levitovala nad jeho povrchem, protože...
Protože je tak, tak moc amorfní... Inkoust a víno a ovocná šťáva a růžová voda a cherry cola a třešňový inkoust a inkoustové víno a inkoustová růže a růžové kadidlo a inkoustově zrudlé bílé květy v krajkových maskách kořenitých růží, inkoustová ambra a medově olovnaté duběnky. Ty vjemy se téměř nahodile mění a cirkulují, od sladké dropsové naivity po černorudá tenata, cesta tam a zase zpátky, cyklický fantom je proti tomu neohrabaný a pomalý pentlochňap.
Říkám té vůni Vermilion.
Neptejte se proč.
Je v ní kus Lolity i Valmonta, nezralá lascivnost na hraně zákona i jen sotva rozčeřitelná hladina emocí zralé /lehce rozprýskané/ mysli.
V hlavě mnoho slov najednou.
Že potoky inkoustu vždy předcházely potokům krve.
... a taky...
... your heart is as black as night
your lips may be sweet
such that I can't compete
but your heart is as black as night...
... a k tomu...
... the way he tells me I'm his
and he is mine
open hand or closed fist would be fine
the blood is rare and sweet as cherry wine...
A zase vidím Becketta v černém roláku, taky Caterinu de' Medici v nachovém šatu, všechno je rudočerné a černorudé /dnes v noci naše svatba bude/, na počátku, po velkém třesku, po prvním výstřelu /first cut is the deepest/ je tato vůně jako laciný červený inkoust v plastové bombičce do plnícího pera smíchaný s ovocnou šťávou, třešňovou, malinovou, brusinkovou, s ovocným vínem, mladým a neklidným, bzučivým a šumivým, s růžovou vodou z damašských růží, šlahounkem si mě obtáčí otočník, sladce lékořicový, ve spáncích to tepe, inkoust už se nasytil a zbytněl po olovu a po duběnkách, papežské dekrety by se jím daly psát, krev není voda a inkoust není krev, mám pocit, že tento inkoust by se nezakousnul do papíru, slova jím psaná by levitovala nad jeho povrchem, protože...
Protože je tak, tak moc amorfní... Inkoust a víno a ovocná šťáva a růžová voda a cherry cola a třešňový inkoust a inkoustové víno a inkoustová růže a růžové kadidlo a inkoustově zrudlé bílé květy v krajkových maskách kořenitých růží, inkoustová ambra a medově olovnaté duběnky. Ty vjemy se téměř nahodile mění a cirkulují, od sladké dropsové naivity po černorudá tenata, cesta tam a zase zpátky, cyklický fantom je proti tomu neohrabaný a pomalý pentlochňap.
Říkám té vůni Vermilion.
Neptejte se proč.
Je v ní kus Lolity i Valmonta, nezralá lascivnost na hraně zákona i jen sotva rozčeřitelná hladina emocí zralé /lehce rozprýskané/ mysli.