Začíná vanilkou lehkou jako vánek a čerstvě vymačkanou šťávou z limet a citrusů, pokračuje pudinkovou vanilkou jakoby zředěnou vodou na způsob vinného střiku (= barbarství) a končí poctivou smetanovou vanilkovou zmrzlinou s bíločokoládovou tonkou a hebkým bílým pižmem, prohřátou jemnou ambrou. Jako hladit samet. Ládovat Häagen-Dasz. Pobíhat po Madagaskaru.
Z té střední fáze jsem trochu rozpačitá, ale závěr je perfektní.
Radek: "No samozřejmě vanilkový rohlíčky! A nebo ten máslovej krém s pravou vanilkou z lusku, jak ho dáváš do piškotovýho dortu, ten je báječnej..."
Etienne: "Vanilkové latté macchiato, hodně vanilky, málo cukru, vzít si v zimě sklenici mezi prsty a dívat se z okna, jak sněží. Nebýt u toho sám. Nebo ano, ale nesmí to bolet, vždyť víš..."
Rebecca: "Vanilkové mýdlo, to mě napadlo jako první, protože ho teď mám doma. A v létě mámina vanilková zmrzlina, dělá ji ze smetany a žloutků, je přímo nebeská. A vanilková svíčka Diptyque, co jsme obě dostaly k Vánocům od Lucie, tu si musím koupit zase, ta nemá chybu..."
Chápu a rozumím. Všem. Vanilka bourbonská i madagaskarská, prašná i krémová, sytá i lehká, sladká tak akorát, v mýdlových bublinách v umyvadle i na dezertní lžičce. Každá může být skvostná, báječná a nezapomenutelná.
Moje vanilka je ta kouřová, co pomalu a tiše stoupá vzhůru jako hlas Otise Reddinga, když zpívá "… a change is gonna come ...".
Otisky všech těchto podob vanilky v sobě nese Aura Sublime. Netuším, jak je C. Z. dokázala stvořit a prolnout do sebe - ale stalo se. Bravo!
Na začátku se skutečně objeví shalimarovská citrusová stopa, jak uvádějí předchozí recenze, ale v jemnějším provedení (Shalimar Cologne). Následuje hutný kosatcovo-vanilkový krém. Vůně je teplá, oblá, pomalá, nehodí se k ní žádná energická gesta. Vanilku trošku prozáří ambra a osladí tonka. V jednu chvíli vůně připomene Bois d´Iris po rozvonění, ovšem v desetkrát koncentrovanější podobě. V teplém počasí se na těle rozvinulo bohatěji i pižmo, zatímco na oblečení držela (a to vytrvale několik dní) zejména krásná krémová vanilka.
Citronově vanilkový krém ovoněný stopou bergamotové silice, který opravdu může na začátku evokovat Eau de Shalimar. Je máslově hebký díky kosatci a probleskuje v něm i jasmín. Vanilkový krém se pak s ambrou a později tonkou zachumlá v objetí, ze kterého vystrkuje růžky kouřové dřevo.
Všechny dosavadní odpůrce Shalimaru (ale i jeho příznivce) tímto prosím o mimořádnou pozornost! Vadí vám shalimarovské kadidlo, protože na vás gumovatí, ale líbí se vám jeho citrusy a vanilka a místo jasmínu s růží byste ho chtěli s patřičně vosoleným máslovým kosatcem a Eau de Shalimar na vás voní dobře jenom v létě a je moc pižmový? Potom pro vás mám asi řešení.
V první fázi tu máte jak bergamot, tak pocukrovaný citrón z Eau de Shalimar a typickou shalimarovskou vanilku s nádherným máslovým kosatcem a jen lehkou stopou pryskyřičnaté ambry. Rozcházet se začnou až v základu, kdy nad vanilkou začne mít mírnou převahu našlehaná tonka, posypaná špetičkou bílého pižma. Cécile Zarokian opět dokazuje, že umí.
Začíná vanilkou lehkou jako vánek a čerstvě vymačkanou šťávou z limet a citrusů, pokračuje pudinkovou vanilkou jakoby zředěnou vodou na způsob vinného střiku (= barbarství) a končí poctivou smetanovou vanilkovou zmrzlinou s bíločokoládovou tonkou a hebkým bílým pižmem, prohřátou jemnou ambrou. Jako hladit samet. Ládovat Häagen-Dasz. Pobíhat po Madagaskaru.
Z té střední fáze jsem trochu rozpačitá, ale závěr je perfektní.
K této recenzi proběhla drobná mezistátní anketa.
Když se řekne "vanilka“, tak mě napadne...
Radek: "No samozřejmě vanilkový rohlíčky! A nebo ten máslovej krém s pravou vanilkou z lusku, jak ho dáváš do piškotovýho dortu, ten je báječnej..."
Etienne: "Vanilkové latté macchiato, hodně vanilky, málo cukru, vzít si v zimě sklenici mezi prsty a dívat se z okna, jak sněží. Nebýt u toho sám. Nebo ano, ale nesmí to bolet, vždyť víš..."
Rebecca: "Vanilkové mýdlo, to mě napadlo jako první, protože ho teď mám doma. A v létě mámina vanilková zmrzlina, dělá ji ze smetany a žloutků, je přímo nebeská. A vanilková svíčka Diptyque, co jsme obě dostaly k Vánocům od Lucie, tu si musím koupit zase, ta nemá chybu..."
Chápu a rozumím. Všem. Vanilka bourbonská i madagaskarská, prašná i krémová, sytá i lehká, sladká tak akorát, v mýdlových bublinách v umyvadle i na dezertní lžičce. Každá může být skvostná, báječná a nezapomenutelná.
Moje vanilka je ta kouřová, co pomalu a tiše stoupá vzhůru jako hlas Otise Reddinga, když zpívá "… a change is gonna come ...".
Otisky všech těchto podob vanilky v sobě nese Aura Sublime. Netuším, jak je C. Z. dokázala stvořit a prolnout do sebe - ale stalo se. Bravo!
Na začátku se skutečně objeví shalimarovská citrusová stopa, jak uvádějí předchozí recenze, ale v jemnějším provedení (Shalimar Cologne). Následuje hutný kosatcovo-vanilkový krém. Vůně je teplá, oblá, pomalá, nehodí se k ní žádná energická gesta. Vanilku trošku prozáří ambra a osladí tonka. V jednu chvíli vůně připomene Bois d´Iris po rozvonění, ovšem v desetkrát koncentrovanější podobě. V teplém počasí se na těle rozvinulo bohatěji i pižmo, zatímco na oblečení držela (a to vytrvale několik dní) zejména krásná krémová vanilka.
Citronově vanilkový krém ovoněný stopou bergamotové silice, který opravdu může na začátku evokovat Eau de Shalimar. Je máslově hebký díky kosatci a probleskuje v něm i jasmín. Vanilkový krém se pak s ambrou a později tonkou zachumlá v objetí, ze kterého vystrkuje růžky kouřové dřevo.
...naprosto souhlasím s Vendulkou.!
A ještě bych dodala, že
tato vůně, oproti zmiňovanému Shalimaru, má i jakousi modernost a dekadenci,
a k tomu i něco z vůně Violet Blonde Tom Ford.
Všechny dosavadní odpůrce Shalimaru (ale i jeho příznivce) tímto prosím o mimořádnou pozornost! Vadí vám shalimarovské kadidlo, protože na vás gumovatí, ale líbí se vám jeho citrusy a vanilka a místo jasmínu s růží byste ho chtěli s patřičně vosoleným máslovým kosatcem a Eau de Shalimar na vás voní dobře jenom v létě a je moc pižmový? Potom pro vás mám asi řešení.
V první fázi tu máte jak bergamot, tak pocukrovaný citrón z Eau de Shalimar a typickou shalimarovskou vanilku s nádherným máslovým kosatcem a jen lehkou stopou pryskyřičnaté ambry. Rozcházet se začnou až v základu, kdy nad vanilkou začne mít mírnou převahu našlehaná tonka, posypaná špetičkou bílého pižma. Cécile Zarokian opět dokazuje, že umí.