...ultra suchý kosatec. Na troud vysušený a prosypaný přeschlým pepřem, jež tím ztratil svoji typickou průtahovost.
Nasládlá delikátní dřevitost. Možná díky jalovci. Ale i ten jalovec byl nejspíš sežehnut letním žárem, protože i ten se drolí mezi prsty a žádné stopy ginu či horského povětří...
...a pak, senem nasládlá kůže, možná koňské sedlo vytažené z půdy, kde odpočívalo na hromadě, jak jinak, přeschlého sena.
A nakonec, zbytky, pár drobků přeschlého pačuli nasládlého zteřelými(už nechci psát přeschlými či přesušenými) vanilkovými lusky.
Já nevím. To má být vůně pro vyschlou/přesušenou babku.?
Divno vůně.
Prach. Prach ze sena, z kůže, z pačuli, z vanilky, tady se jim podařilo nasušit i hromadu fialkových květů = takže prach z fialek.
(hm, připomíná mi to vůni, když jsem jako o hooooooooodně mladší seděla v létě za koňskou stájí... ...prach. Seno, kůže, koně. Nasládlost.)
Jako Inez Vinoodh mají skvostné fotografie.
Ale tohle je úlet.
...no, možná jsem blbě zmáčkla spoušť. A nebo moc rychle.
Pošahanej úvod má dobrej aspoň konec - do toho prachu všehochuti spadly, napadaly hutné čokoládové kapky, až vytvořily loužičky a ty se spojily v jednu velkou tmavou matně lesknoucí se čokohladinu...
...černá vanilka, černá prašná čokoláda, černá delikátní ambra, černá...
Great!.
A: Proč civíš na K.?
E: Necivim.
A: Civíš...
E: Přemejšlím...
A: Pohled na K. tě vede k přemejšlení? Seš v pořádku?
E: Ale jo, jak před chvílí prošla okolo, tak fakt moc pěkně voněla... A já nevím, co to je...
A: Že by ses jí zeptala?
E: To by bylo moc jednoduchý, chci na to přijít sama...
/... o tři týdny, během nichž jsem vůbec na nic nepřišla, později.../
A: 1996 a něco vod B... Taky je tam určitě tvrdý y.
E: Nerozumím a nechápu, o co jde?
A: No K. se hrabala v tašce a vyndala na stůl pár věcí, taky flakon a na něm bylo 1996 určitě, značka od B...
E: 1996 Byredo... To jsem měla vědět!
Měla - ale nevěděla. A přijít jsem na to mohla, to je fakt, protože dotyčná mi voněla jako krásný, nový, měkký křivák, který se ovšem nějakou dobu /roky nejspíš/ povaloval v haldě fialových sirupových bonbonů a zelených jalovcových větviček. A ono vlastně jo - i na mně je to vůně krásné jemné kůže, pak hromada přezrálých ostružin a borůvek, pár bylinek, čerstvé jalovcové bobule a hrst svěže aromatických větviček k tomu, krása je to... Velká, sebevědomá, dospělá... Takže asi nic pro mě, ale stejně... I když - já mám přece Veleno Doré, to je vůně z obdobné kategorie - jenže je taková vláčnější a nostalgičtější, jsou v ní slova "I´m sentimental - so I walk in the rain", možná proto je mi bližší... Ale 1996 je malý velký skvost, K. má prostě dobrý vkus...
Kůže a jalovec. To asi nebude nic pro mě. Jalovec je hodně intenzivní, zelený i se svými bobulemi, vše nadrcené a posypané dávkou pepře až to drhne v nose. Vlastně už všechny složky dávají dopředu tušit, že to je intenzivní vůně, kde vše podpoří kůži a dodá ji ještě drsnější podobu. Kosatec je zemitý a je to spíš jeho kořen, než květ. S fialkou je to stejné. Ambra a vanilka z ní udělají velice příjemnou vůni, ale můj šálek kávy to není. Na konci se musím přiklonit k Viktorce je medová a je tam i peruánský balzám, kde se tam ty složky vzaly, to opravdu nevím. Je tmavá, je tajemná a je i velice krásná a zajímavá.
pryskyřičná, sladká, kořeněná...slast
silně kořeněná medová vůně, pepř, kůže
hrubá kožená brašna plná jalovcových bobulí v medu
cigárko, zapálené
rozvine se v lehce medovou kořeněnou kůži v závanu dýmu z cigarety, pár kvítků, možná fialek
geniální chlapská vůně, muži takhle vonícímu bych nedokázala odolat...
a za pár hodin - už vím co! peruánský balzám, jasně, to je ono. drží se, potvora:-) takhle by mohl vonět lékař.. byla bych nemocná v jednom kuse:-P
Už jsem to naznačovala, že Ben Gorham se poslední dobou zlepšuje a v této limitované edici, která se původně ani neměla prodávat, odvedl skvělý kus práce. Když bych to velice zjednodušila v podstatě vytvořil vlastní zahuštěnou noir-semišovou verzi White Suede s pudrovými tóny, přidal víc černého fialkového sametu, vynechal pižmové drhnutí a do drydownu přidal máslový kosatec z mé milované Iris Ganache. Ale to už hodně předbíhám.
Černý semiš přichází po pěšině ihned, ošlehaný chladnou svěží dešťovou přeháňkou a pepřovým prachem. Má plášť z černého fialkového sametu. Ve vlasech mu ulpělo několik vlahých zelených lístků, které mu tam nafoukal vítr. Zatřepe hlavou a lístky padají na deštěm navlhlou zem. Konečně dorazil k přístřešku, kde v krbu doutná černá pryskyřičnatá ambra a pálí se dřevo. Tu a tam z něj šlehají malé jiskřičky a rozptylují po místnosti zlatý vanilkový prach.
Po nějaké době si černý semiš uvědomí, že v tom černém kouřovém oparu není sám. Vanilkový prach se totiž celou dobu soustředil do rohu místnosti, kde zhoustl a vykouzlil mu společnici v podobě nádherného máslového kosatce z Iris Ganache, tady ovšem s méně sladkou tmavou čokoládou .
Jednou stranou je to zasněné, sladké a nevinné a zároveň je z vůně cítit snaha o jistou provokativnost. V životě by mě nenapadlo, že můžu potkat stopu Lutense, Forda a Wassera v jedné vůni, no Ben Gorham to dokázal . Má u mě jen jediný vroubek a to je malý objem pro takovou vůni.
...ultra suchý kosatec. Na troud vysušený a prosypaný přeschlým pepřem, jež tím ztratil svoji typickou průtahovost.
Nasládlá delikátní dřevitost. Možná díky jalovci. Ale i ten jalovec byl nejspíš sežehnut letním žárem, protože i ten se drolí mezi prsty a žádné stopy ginu či horského povětří...
...a pak, senem nasládlá kůže, možná koňské sedlo vytažené z půdy, kde odpočívalo na hromadě, jak jinak, přeschlého sena.
A nakonec, zbytky, pár drobků přeschlého pačuli nasládlého zteřelými(už nechci psát přeschlými či přesušenými) vanilkovými lusky.
Já nevím. To má být vůně pro vyschlou/přesušenou babku.?
Divno vůně.
Prach. Prach ze sena, z kůže, z pačuli, z vanilky, tady se jim podařilo nasušit i hromadu fialkových květů = takže prach z fialek.
(hm, připomíná mi to vůni, když jsem jako o hooooooooodně mladší seděla v létě za koňskou stájí... ...prach. Seno, kůže, koně. Nasládlost.)
Jako Inez Vinoodh mají skvostné fotografie.
Ale tohle je úlet.
...no, možná jsem blbě zmáčkla spoušť. A nebo moc rychle.
Pošahanej úvod má dobrej aspoň konec - do toho prachu všehochuti spadly, napadaly hutné čokoládové kapky, až vytvořily loužičky a ty se spojily v jednu velkou tmavou matně lesknoucí se čokohladinu...
...černá vanilka, černá prašná čokoláda, černá delikátní ambra, černá...
Great!.
A: Proč civíš na K.?
E: Necivim.
A: Civíš...
E: Přemejšlím...
A: Pohled na K. tě vede k přemejšlení? Seš v pořádku?
E: Ale jo, jak před chvílí prošla okolo, tak fakt moc pěkně voněla... A já nevím, co to je...
A: Že by ses jí zeptala?
E: To by bylo moc jednoduchý, chci na to přijít sama...
/... o tři týdny, během nichž jsem vůbec na nic nepřišla, později.../
A: 1996 a něco vod B... Taky je tam určitě tvrdý y.
E: Nerozumím a nechápu, o co jde?
A: No K. se hrabala v tašce a vyndala na stůl pár věcí, taky flakon a na něm bylo 1996 určitě, značka od B...
E: 1996 Byredo... To jsem měla vědět!
Měla - ale nevěděla. A přijít jsem na to mohla, to je fakt, protože dotyčná mi voněla jako krásný, nový, měkký křivák, který se ovšem nějakou dobu /roky nejspíš/ povaloval v haldě fialových sirupových bonbonů a zelených jalovcových větviček. A ono vlastně jo - i na mně je to vůně krásné jemné kůže, pak hromada přezrálých ostružin a borůvek, pár bylinek, čerstvé jalovcové bobule a hrst svěže aromatických větviček k tomu, krása je to... Velká, sebevědomá, dospělá... Takže asi nic pro mě, ale stejně... I když - já mám přece Veleno Doré, to je vůně z obdobné kategorie - jenže je taková vláčnější a nostalgičtější, jsou v ní slova "I´m sentimental - so I walk in the rain", možná proto je mi bližší... Ale 1996 je malý velký skvost, K. má prostě dobrý vkus...
Drhnoucí prašný kosatcový kořen, nepatrně oslazený fialkovými jonony, přechází přes hebký semiš okořeněný špetkou pepře na směs zemitého pačuli a dlouhotrvajícího sladkého peruánského balzámu. Velmi příjemná vůně nakloněná na pánskou stranu. Výdrž přesahuje 6 hodin.
Kůže a jalovec. To asi nebude nic pro mě. Jalovec je hodně intenzivní, zelený i se svými bobulemi, vše nadrcené a posypané dávkou pepře až to drhne v nose. Vlastně už všechny složky dávají dopředu tušit, že to je intenzivní vůně, kde vše podpoří kůži a dodá ji ještě drsnější podobu. Kosatec je zemitý a je to spíš jeho kořen, než květ. S fialkou je to stejné. Ambra a vanilka z ní udělají velice příjemnou vůni, ale můj šálek kávy to není. Na konci se musím přiklonit k Viktorce je medová a je tam i peruánský balzám, kde se tam ty složky vzaly, to opravdu nevím. Je tmavá, je tajemná a je i velice krásná a zajímavá.
pryskyřičná, sladká, kořeněná...slast
silně kořeněná medová vůně, pepř, kůže
hrubá kožená brašna plná jalovcových bobulí v medu
cigárko, zapálené
rozvine se v lehce medovou kořeněnou kůži v závanu dýmu z cigarety, pár kvítků, možná fialek
geniální chlapská vůně, muži takhle vonícímu bych nedokázala odolat...
a za pár hodin - už vím co! peruánský balzám, jasně, to je ono. drží se, potvora:-) takhle by mohl vonět lékař.. byla bych nemocná v jednom kuse:-P
Už jsem to naznačovala, že Ben Gorham se poslední dobou zlepšuje a v této limitované edici, která se původně ani neměla prodávat, odvedl skvělý kus práce. Když bych to velice zjednodušila v podstatě vytvořil vlastní zahuštěnou noir-semišovou verzi White Suede s pudrovými tóny, přidal víc černého fialkového sametu, vynechal pižmové drhnutí a do drydownu přidal máslový kosatec z mé milované Iris Ganache. Ale to už hodně předbíhám.
Černý semiš přichází po pěšině ihned, ošlehaný chladnou svěží dešťovou přeháňkou a pepřovým prachem. Má plášť z černého fialkového sametu. Ve vlasech mu ulpělo několik vlahých zelených lístků, které mu tam nafoukal vítr. Zatřepe hlavou a lístky padají na deštěm navlhlou zem. Konečně dorazil k přístřešku, kde v krbu doutná černá pryskyřičnatá ambra a pálí se dřevo. Tu a tam z něj šlehají malé jiskřičky a rozptylují po místnosti zlatý vanilkový prach.
Po nějaké době si černý semiš uvědomí, že v tom černém kouřovém oparu není sám. Vanilkový prach se totiž celou dobu soustředil do rohu místnosti, kde zhoustl a vykouzlil mu společnici v podobě nádherného máslového kosatce z Iris Ganache, tady ovšem s méně sladkou tmavou čokoládou .
Jednou stranou je to zasněné, sladké a nevinné a zároveň je z vůně cítit snaha o jistou provokativnost. V životě by mě nenapadlo, že můžu potkat stopu Lutense, Forda a Wassera v jedné vůni, no Ben Gorham to dokázal . Má u mě jen jediný vroubek a to je malý objem pro takovou vůni.