Tuhle výroční vůni jsem si hrozně dlouho přála vyzkoušet z důvodu, kolik se mi jich v ní ve srovnání s dosavadními recenzemi povede objevit. V mém případě jde o pozoruhodnou módní přehlídku čtyř guerlainovských skvostů. Nejprve se představuje shalimarovský bergamot s lehce zakouřenou vanilkou. Kupodivu se však nezdrží dlouho a je rychle vystřídán sladce dřevitou Bois d´Armenie s růžovým pepřem.
Ta je poměrně dlouhou dobu asi nejdominantnější, přesto mezitím dovolí dovnitř nahlédnout i L´Heure Bleue se ždibcem badyánu, karafiátu a pomerančového květu. Z výsluní se stáhne až v základu, kdy udělá místo poslední krásce a tou je má oblíbená pudrově-vanilková Cuir Beluga s mandlovou tonkou, tónem heliotropinu, balzamickou ambrou a hebkým bílým pižmem.
Jak já mám tendenci všechny tyhle exkluzivky pomluvit a čím limitovanější, tím hůř (zdravím krásnou výjimku Sofii), tohle je zajímavá vůně. Teda spíš z hlediska zkoumání a pozorování vývoje, ale zajímavá. Z nějakého iracionálního důvodu začala kosatcem, dřevitým, suchým, drhnoucím, výrazným a byla bych ochotná tvrdit, že je to až Chanel, kdyby to nepostrádalo chanelovskou křehkost a naopak nedisponovalo guerlainovskou intenzitou, bohatostí a povážlivým tušením vanilky ukrývající se za oponou.. no znáte ten rozdíl. Vůbec nevím, co to jako mělo být, co to mělo připomínat. A později mě mile překvapila, vylezla z ní jemně pudrová, suchá kombinace Shalimaru a Modré hodiny ve verzi na mně vonící. Pěkné.
Přehlídka několika guerlainovských parfémů - bohužel pro mě těch těžších, orientálních.
Tuhle výroční vůni jsem si hrozně dlouho přála vyzkoušet z důvodu, kolik se mi jich v ní ve srovnání s dosavadními recenzemi povede objevit. V mém případě jde o pozoruhodnou módní přehlídku čtyř guerlainovských skvostů. Nejprve se představuje shalimarovský bergamot s lehce zakouřenou vanilkou. Kupodivu se však nezdrží dlouho a je rychle vystřídán sladce dřevitou Bois d´Armenie s růžovým pepřem.
Ta je poměrně dlouhou dobu asi nejdominantnější, přesto mezitím dovolí dovnitř nahlédnout i L´Heure Bleue se ždibcem badyánu, karafiátu a pomerančového květu. Z výsluní se stáhne až v základu, kdy udělá místo poslední krásce a tou je má oblíbená pudrově-vanilková Cuir Beluga s mandlovou tonkou, tónem heliotropinu, balzamickou ambrou a hebkým bílým pižmem.
Jak já mám tendenci všechny tyhle exkluzivky pomluvit a čím limitovanější, tím hůř (zdravím krásnou výjimku Sofii), tohle je zajímavá vůně. Teda spíš z hlediska zkoumání a pozorování vývoje, ale zajímavá. Z nějakého iracionálního důvodu začala kosatcem, dřevitým, suchým, drhnoucím, výrazným a byla bych ochotná tvrdit, že je to až Chanel, kdyby to nepostrádalo chanelovskou křehkost a naopak nedisponovalo guerlainovskou intenzitou, bohatostí a povážlivým tušením vanilky ukrývající se za oponou.. no znáte ten rozdíl. Vůbec nevím, co to jako mělo být, co to mělo připomínat. A později mě mile překvapila, vylezla z ní jemně pudrová, suchá kombinace Shalimaru a Modré hodiny ve verzi na mně vonící. Pěkné.