Olistěná fíkovníková větev s dozrávajícími fíky - vůně není ani vysloveně zelená, ani vysloveně dřevitá a ani sladká......spíš tělová ambro-pižmově nasládlá. Úžasná vůně na léto - bez ovoce a květin, zato s velkou mírou originality. Jedna z nejpovedenějších fíkovek, jakou znám...
Ze začátku opravdu jen fíkovka, chvilku trochu ostrá, nahořklá, malinko jde i do zelena. Potom už mi ale Pierre také předvedl to slibované pozdní odpoledne na písečné pláži, na níž leží to naplavené dřevo, nasáklé slanou mořskou vodou.
V určitém momentu z ní navíc vystoupí zvláštní tón, který mi trochu připomíná kakaový prášek, ale takové to téměř nesladké kakao. Jak jsem se dočetla ve složení, mělo by se jednat o rohovoník (svatojánský chleba) a musím tedy říct, že to nevoní vůbec špatně.
Potom se už vracíme zpět na pláž, tentokrát je to pěna z mořské vody, jejíž bublinky mě šimrají v nose, a znovu fíky (v drydownu lehce „mléčné“) a dřevo s trochou nově příchozí hořkoslané ambregris. Tedy již podruhé mě příjemně překvapilo, jak naučné limitky a exkluzivky (vy smyslu exkurze na určité místo) umí Pierre namíchat. Jen by to chtělo ještě dotáhnout tu výdrž.
Fíkovka. Je mi jasné, že touto informací nikoho neoslním, ale ona je to taková jiná fíkovka, protože nesladká a ne tak letně vesele optimistická jako jiné. Dřevitě tlumená a hlavně trochu slaná. Pierre dělá pěkné slané tóny ve vůních, třeba v Harmatan Noir (v Bois Naufragé se ovšem víc krotil)… Protože už jsem k tomu leccos stačila načíst, jsem ovlivněna onou fotografií, která byla údajně inspirací, a s klidem si představuju to naplavené dřevo na pláži, které občas opláchne vlnka slané vody. Kolem to šumí a občas se ozvou racci a támhleta žena přetáhne přes hlavu lněnou tuniku a jde domů, protože už se stmívá a začíná být chladno. A spolu s ní odchází fíková vůně rozehřátého těla zkrápěného sprškami z vln. Bois Naufragé je nápaditá, jemná, přesto zřetelná, nesladká vůně podvečerního posezení u moře.
Olistěná fíkovníková větev s dozrávajícími fíky - vůně není ani vysloveně zelená, ani vysloveně dřevitá a ani sladká......spíš tělová ambro-pižmově nasládlá. Úžasná vůně na léto - bez ovoce a květin, zato s velkou mírou originality. Jedna z nejpovedenějších fíkovek, jakou znám...
Ze začátku opravdu jen fíkovka, chvilku trochu ostrá, nahořklá, malinko jde i do zelena. Potom už mi ale Pierre také předvedl to slibované pozdní odpoledne na písečné pláži, na níž leží to naplavené dřevo, nasáklé slanou mořskou vodou.
V určitém momentu z ní navíc vystoupí zvláštní tón, který mi trochu připomíná kakaový prášek, ale takové to téměř nesladké kakao. Jak jsem se dočetla ve složení, mělo by se jednat o rohovoník (svatojánský chleba) a musím tedy říct, že to nevoní vůbec špatně.
Potom se už vracíme zpět na pláž, tentokrát je to pěna z mořské vody, jejíž bublinky mě šimrají v nose, a znovu fíky (v drydownu lehce „mléčné“) a dřevo s trochou nově příchozí hořkoslané ambregris. Tedy již podruhé mě příjemně překvapilo, jak naučné limitky a exkluzivky (vy smyslu exkurze na určité místo) umí Pierre namíchat. Jen by to chtělo ještě dotáhnout tu výdrž.
Fíkovka. Je mi jasné, že touto informací nikoho neoslním, ale ona je to taková jiná fíkovka, protože nesladká a ne tak letně vesele optimistická jako jiné. Dřevitě tlumená a hlavně trochu slaná. Pierre dělá pěkné slané tóny ve vůních, třeba v Harmatan Noir (v Bois Naufragé se ovšem víc krotil)… Protože už jsem k tomu leccos stačila načíst, jsem ovlivněna onou fotografií, která byla údajně inspirací, a s klidem si představuju to naplavené dřevo na pláži, které občas opláchne vlnka slané vody. Kolem to šumí a občas se ozvou racci a támhleta žena přetáhne přes hlavu lněnou tuniku a jde domů, protože už se stmívá a začíná být chladno. A spolu s ní odchází fíková vůně rozehřátého těla zkrápěného sprškami z vln. Bois Naufragé je nápaditá, jemná, přesto zřetelná, nesladká vůně podvečerního posezení u moře.