Není kolínská jako kolínská

V takovém Kolíně nad Rýnem bychom se ale patrně se zlou potázali, kdybychom na dotaz, jakou voňavku používáme, odpověděli: no přece kolínskou. Tazatel by pravděpodobně obrátil oči v sloup a barbarem se více nezabýval (asi jako my, kdyby nám nějaký turista radostně sdělil, že nejradši pije „české pivo“).

Takže – Kölnisch Wasser nebo 4711? Která je která a jak to vlastně bylo?

Bylo to zajímavé…

...

Od roku 1708 Johann Maria Farina (rodem Ital, takže původně samozřejmě Giovanni) pracoval pro svého strýce obchodníka a špeditéra, daleko od domova. Že se Italové ocitli zrovna v Německu, nebyla náhoda – Kolín nad Rýnem jakožto jedna z　nejvýznamnějších obchodních křižovatek skýtal podnikavým lidem velké možnosti.

...

  (zdroj: http://www.kolinska-voda.cz)

...

Následující rok přibyl ještě další člen rodiny, Johannův bratr Johann Baptist (Giovanni Battista). Ten ty možnosti rychle pochopil, pročež urychleně založil vlastní obchodní společnost a zažádal též o občanství. Žádost byla kladně vyřízena za týden, což nás zavádí spíš do oblasti sci-fi příběhů… ale bylo tomu skutečně tak. Zlaté časy!

...

   (zdroj: http://www.trademarkia.com)

...

Baptist se tedy věnoval obchodu, dnes bychom řekli s luxusním zbožím (říkalo se mu Francouzský krám, což bylo už tehdy synonymem luxusu) – krajky, pudry, ozdobná pera… hedvábné punčochy… a jeho bratr se staral o výrobu, distribuci a prodej neméně luxusní záležitosti – totiž parfému, o kterém Baptistovi jednou napsal: „Vytvořil jsem parfém, který připomíná svěží ráno po jemné spršce, kdy se rozvoní narcisy a pomerančové květy. Tento parfém mě osvěžuje a rozvíjí mé smysly a představivost.“

...

  (zdroj: http://www.kolinska-voda.cz)

...

Johannova babička Gennari, která byla tzv. aromatizérkou v Benátkách, vždycky tvrdila, že zdědil její „nos“… řečený nos byl jeho vkladem do obchodu, kde se posléze stal společníkem. Nejprve jeho produkt prodávali pod názvem „Farina aqua mirabilis“, a o něco později - aby uctili město, které se jim stalo druhým domovem - ho překřtili na“ Farina Eau de Cologne“. A už jsme doma! Eau de Cologne! Kölnisch Wasser!!!

...

  (zdroj: http://www.kolinska-voda.cz , http://www.cafleurebon.com)

...

V té době (i ve Francouzském krámu) se samozřejmě prodávaly i jiné voňavky – známé byly další odnože aqua mirabilis nebo uherské či barbadoské vody… ale Farinova Eau de Cologne byla novinka: na rozdíl od ostatních kořeněných a pižmových příjemně lehká a svěží, a velmi brzo dosáhla obrovské obliby. Farinovi ji expedovali ve velkém po celé Evropě a jejich spokojení klienti se rekrutovali z těch nejvyšších míst. Seznam těchto zákazníků je dnes vskutku impozantní – od Voltaira až k Marku Twainovi, od Mozarta k Lehárovi… od Franze Josefa až po princeznu Dianu… a další a další zvučná jména.

..

   (zdroj: http://www.kolinska-voda.cz)

...

Jak už to tak bývá, úspěchu si nemohli nevšimnout i další podnikavci. Nejenže se snažili přiživit na již proslavené adrese – „Farina gegenüber Jülichsplatz“ (prostě „Farina naproti Jülichovu náměstí“), ale brali to šmahem i se jménem (někteří se tak skutečně jmenovali, neboť v　Kolíně a okolí žila početná italská komunita a jméno Farina bylo poměrně běžné), takže se vyrojila spousta obchodů „Johann Farina naproti Starému trhu“, „Johann Maria Farina naproti Augustiniánům“ a další a další, které měly společné jen jedno, a kvalita výrobků to věru nebyla: všichni si klidně mohli dát na vývěsní štít vymalovat firmu „Vykuk a spol“.

Jeden z　řečených vykuků to ovšem dotáhl k dokonalosti, neboť od některého z toho množství Farinů rovnou odkoupil jakýsi copyright na jméno – který mu dotyčný ochotně prodal… ačkoliv s　rodinou výrobce proslulé Eau de Cologne neměl pranic společného. Nebo spíš právě proto, byly to snadno vydělané peníze.

Ten kupec jmen byl… Wilhelm Mühlens (některé zlovolné prameny, tj. ne-firemní, nazývají jeho povolání decentně „spekulant“). Stalo se v roce 1804 – po téměř stoleté existenci Farinovy Eau de Cologne.

...

  (zdroj: http://www.pwoil.com)

...

Nejen že začal rychle prodávat svoji „kolínskou“, ale ještě k　tomu si jen tak mimochodem přivydělal dalším prodejem jména Farina – asi tak dalším třiceti zájemcům. A ti ho distribuovali dál… takže je div, že se v Kolíně nejmenovali Farina nakonec úplně všichni, a že jimi produkovaná tzv. kolínská voda, nebo spíš její fejky a odnože, netekla i v korytu Rýna.

Pan Mülhens ovšem historii svého vzestupu poněkud poopravil – legenda, uváděná dodnes na firemních stránkách praví, že mladý Wilhelm obdržel tajnou recepturu na všeléčivou aqua mirabilis od (čirou náhodou) právě kolemjdoucího mnicha, a jako z　udělání ve svůj svatební den. Hezký dárek! Kdo nevěří, ať tam běží… Ovšem receptura to byla tak tajná, že poté, co Kolín obsadili Francouzi (a zavedli mimo jiné i nové číslování domů), jejichž právo vyžadovalo v　případě prodeje léčivých přípravků i údaje o jejich složení (veskrze to moderní přístup), zdráhal se milý Wilhelm tyto údaje odtajnit. I přišel na lstivé řešení, označiv svoji původně zázračně léčivou vodu za „pouhý“ parfém. Už stačilo přijít jen na nový název, což zase nebylo tak těžké: do své manufaktury v　Glockengasse docházel každý den. Do čísla 4711…

   (zdroj: http://www.hitmeister.de)

...

Nový název byl nezbytný i z důvodu, že se Farinovi potomci konečně rozhoupali a svého konkurenta (nebo spíš plagiátora) zažalovali – pro neoprávěné používání obchodní značky. Spor se táhl třicet let (tady nám to realitu už připomíná spíš) a skončil vítězstvím Farinů. Mülhensův podnik musel jejich jméno vypustit ze svého názvu. Podobné procesy pak následovaly i ve Francii, kam Farinovi expandovali, a se stejným výsledkem. Mülhens to tedy nakonec vzdal, a ponechal si jen:

...

(zdroj: http://www.frenchselections.com)

....

Mimochodem, i o soudních sporech, plagiátorství a podvodech firemní stránka 4711 dodnes taktně mlčí… 

Osobně se domnívám, že důvod, proč Mülhens nebyl ochoten odtajnit recepturu, nespočíval ani tak v úzkostlivě dodržovaném slibu nějakému mnichovi (což mi s jeho povahou, mírně řečeno, poněkud nekoresponduje), jako spíš v tom, že ji prostě Farinovi ukradl a zveřejnění by jeho čin odhalilo… ale může to být jen mojí značně podezřívavou povahou. Faktem však zůstává, že zatímco Farinovi spokojeně a zejména úspěšně vyrábějí svoji Kölnisch Wasser již v osmé generaci, Mülhensův podnik už dávno spolkly korporace… nejdřív Wella, poté Procter &Gamble, a i ti se ho již zbavili – nyní patří pod Mäurer &Wirtz. Neúprosný osud nebo boží mlýny?

...

   (zdroj: http://www.dw.de)

Až se do Kolína pojedete podívat, navštivte muzea parfémů, které provozují jak Kölnisch Wasser, tak i 4711 (ti pořádají i odborné semináře o vůních pro laické zájemce). Ve městě si pak dejte pozor na výslovnost a pokud budete chtít voňavku, žádejte Kölnisch (Wasser), nikoli Kölsch – dostali byste pivo. Mimochodem také kolínská specialita s　dlouhou historií (vlastně o celých 900 let delší), a rovněž ne špatná!

Ale hlavně si nespleťte Kölnisch Wasser se 4711, ať mohou Farina i Mülhens odpočívat v　pokoji (vlastně v　Kolíně nad Rýnem)!

...

   (zdroj: http://www.mimifroufrou.com)

Zdroje:

http://en.wikipedia.org/wiki/Johann_Maria_Farina_gegen%C3%BCber_dem_J%C3%BClichs-Platz

http://en.wikipedia.org/wiki/Eau_de_Cologne

https://farina1709.de/en/index

http://en.wikipedia.org/wiki/Wilhelm_M%C3%BClhens

http://www.4711.com/index.php/de/echt-koelnisch-wasser2.html#der-duft

Titulní obrázek:

http://www.kolinska-voda.cz/