V první chvíli výrazně mýdlová, pak zesládne, zjemní a zaoblí se. Převládnou květiny, přidají se sladké tóny a pomerančový květ. Sladké marsmallow je ale hodně tlumené. Vůně je sladká takovým sametovým a teplým způsobem. Velmi hezky se rozvine do nevšední, příjemné a teplé. Výdrž několik hodin.

V první chvíli po nástřiku je na krátký okamžik cítit čerstvě rozkrojené, svěží, zelené jablko, pak je vůně hodně pudrová, skutečně velmi připomíná sypký pudr, nebo prostě šminky, v pozdějších fázích je taková „rtěnková“. Po chvilce se víc rozvoní fialky. Nejsou to ale čerstvé svěží květy, ale teplé, sušené fialky zasypané notnou dávkou pudru. Fialky postupně sládnou, jakoby byly lehce proslazené cukrem a stále zasypané pudrem. Pudru už ale není taková vrstva, spíš jen poprašek. Po několika hodinách, kdy už vůně hodně slábne (je to EDT a výdrž tomu odpovídá), jsem zaznamenala i slabou vůni jablka.

Podle informací se má jednat o typ vůně moderní chypré s růží, pačuli a vanilkou. Začátek byl velmi příjemný, spíš lehčí svěží vůně s mandarinkovým nádechem, ze které vystupovaly tóny sladké růže. Postupně je růže víc výrazná a značně proslazená vanilkou. Ve srovnání s ostatními vůněmi YR mi přijde Mon Evidence jako povedená a docela pěkná kompozice. Necítím z ní nic syntetického, je taková nekonfliktní, jemná. Ze svěží s tóny ovoce se vůně vyvíjí do sladké růže s vanilkou, která ale není těžká ani ulepená.

Slaďoučké lesní jahody. Vůně sice hezká, ale v podstatě nenositelná. Příliš sirupově sladká.

Pan Nourric mi vyprávěl o vzniku parfému a flakónu. Zaujalo mě, když říkal, že vůně konvalinek se velmi těžko přenáší do parfému, protože je velmi prchavá. Takže ji je třeba vytvořit z kombinace jiných květin, aby výsledek voněl právě jako konvalinky. Konvalinková toaletka byla moje úplně první vůně. Dostala jsem ji od maminky, když jsem šla do tanečních. Pamatuji si, že ve flakónu dokonce byla macerovaná jedna konvalinka. Takže jsem se k vyzkoušení nechala ráda zlákat. Barva parfému mi naprosto ladí s jeho vůní v první chvíli. Intenzivní, svěží zeleň ojíněná trochou bílých květin. Zeleň taková, až křupe a drhne a trochu štípe v nose, když jsem vůni vdechla příliš. Konvalinky, jak je znám, mi to nepřipomínalo vůbec. Postupně se vůně začala zjemnňovat, do „lesní“ zelené svěžesti se vmísilo víc květin. Z nich nejvíc vnímám jasmín. Po víc jak dvou hodinách zjemnila na jasmínovou vůni s konvalinkou a zelenými tóny. Vůně to je určitě zajímavá, ale není můj šálek čaje. Začátek je na mne moc ostrý a křupavý, chvílemi až nepříjemný… a výsledek je nepříliš výrazná, schovaná konvalinka.