…zvláštní…
vůně začíná základem - závan zeleného čerstvého dřeva a těsně v závěsu jantar.
Hned od počátku je vůně hebce hustá.
Je to rychlé… …jak políček měkkou koženou rukavičkou do tváře drzému floutkovi, jenž na dámu ukazuje ne přímo neslušná gesta, ale jejich význam je jasný…
(kožený tón a kapka broskvové šťávy - té je ale opravdu minimum, záhy mizí)
Mistrně zvládnuté živočišno.
Křehké.
„Stačilo“ dřeva s jantarem ohřát, spojit, roztavit v jednu hmotu a přihodit jasmín a je to tam…
To není jasmínovosantalově živočišná nálož ze Samsary(ale podobnost kompozičně značná), nýbrž jaksi skrytá smyslnost francouzské dámy…,
proto se po chvíli přidává sametově hebká růže. Ani ne tak její typická vůně, jako spíš tlumený náznak, spíše hedvábnost jejích okvětních plátků a ty skoro nevoní
(přece si před mužem hned nelehne na sofa do vyzývavé polohy, trochu dobývání tam být musí…)
…znavená korzováním po široké avenue ztěžka usedá do křesílka u okna,i když hlavu se zavřenýma očima úlevně zvrátí dozadu, její výdech je hluboký, unavený, odevzdaný, vzdávající se…,
ruce nechá samovolně sklouznout do klína, hlavou se honí myšlenky…
Prázdnota
Nic.
Co to je?
Zkusili jste někdy definovat podstatu těchto slov?
Smět nepřemýšlet o čemkoliv, nemyslet vůbec na NIC -
vnímáte to jako příjemný luxus, nezbytnost, jako utopii?..
Nebo - prázdná pěněženka, holý byt, NIC NEMÍT
= nepředstavitelné?, úlevné?, děsivé?…
A nebo třeba - člověk vedle vás -
kdyby jste se ráno probudili a půlka postele by jednoho dne byla prázdná…
Všimli by jste si?, zaregistrovali by jste vůbec tuto skutečnost?!..,
nebo ani ne
a lhostejně, s nezájmem, nevzrušeni, bez nejmenší stopy překvapení by jste šli v klidu snídat?…
Odkdy se PRÁZDNOTA počítá?
…někdy už mnohem, mnohem dřív než je druhý polštář delší dobu studený…
Některé skutečnosti jsou nepříjemné, emočně ničivé, ubíjející do morku kostí…
Jsou dny, kdy se vám nechce ABSOLUTNĚ nic dělat, i ruce složené v klíně jsou těžší než fůra žulového štěrku vysypaná před barákem a nejjednodušší se vám jeví lehnout si na koleje a počkat na vlak…
…bude to zlomek vteřiny a konečně skončí ta táhle spalující bolest uvnitř těla, jež vám ochromuje všechny údy a která vás drtí jak syrové maso na struhadle.
A jsou dny
kdy je vám přesto všechno
dobře.
Klid. Přijmutí situace. Jakékoliv.
Povznést se nad všechno a nad všechny.
Jste nicotným zlomkem vesmíru.
Když nebudete -
přestanou stromy růst a vonět vzduch?,
přestanou ptáci létat a voda téct?
Ne.
Každý člověk má nějaké svoje vnitřní úniky…
Ale ve výsledku, když je dostatečně moudrý, zjistí, že nemá význam utíkat - před ničím a před nikým.
Má se žít…
Noční únik. Únik do tmy.?. Únik
Nakonec se Vol De Nuit Evasion usadí ve velmi příjemné, skoro narkotické podobě -
kombinace růže a stop kosatce v provedení prachově hebkého angorského chmýří na hedvábně klouzavém živočišném základě.
Intenzita této vůně je velmi mizerná.
Pokud to ale není záměr..?.,
aby ten, kdo si k vám má přivonět,
se musel hodně a často přibližovat.
10/07/10
A nakonec tu máme „nejsvětlejší“ verzi ze všech tří. Prvotními tóny je opět velice podobná Guet-Apens i Attrape Coeur, jen ten jasmín se mi nezdá tak průrazný, díky čemuž je zase o malinko broskvovější. Ovšem zde je narozdíl od Attrape Coeur patrná stopa sametu z Guet-Apens, který povlává za kosatcem. Vanilka v sušše hřejivém ambrově-dřevitém základu s náznakem chypre tentokrát jen celou dobu zlehka šeptá, takže ze všech tří vůní vyzní tento drydown asi jako nejméně sladký. Celkově však ani zde nemám ten noir-dojem jako z Guet-Apens, opět bych jí spíš viděla na denní variantu k Attrape Coeur a zatraceně dobrou variantu, pokud by se ještě vyráběla.
…zvláštní…
vůně začíná základem - závan zeleného čerstvého dřeva a těsně v závěsu jantar.
Hned od počátku je vůně hebce hustá.
Je to rychlé… …jak políček měkkou koženou rukavičkou do tváře drzému floutkovi, jenž na dámu ukazuje ne přímo neslušná gesta, ale jejich význam je jasný…
(kožený tón a kapka broskvové šťávy - té je ale opravdu minimum, záhy mizí)
Mistrně zvládnuté živočišno.
Křehké.
„Stačilo“ dřeva s jantarem ohřát, spojit, roztavit v jednu hmotu a přihodit jasmín a je to tam…
To není jasmínovosantalově živočišná nálož ze Samsary(ale podobnost kompozičně značná), nýbrž jaksi skrytá smyslnost francouzské dámy…,
proto se po chvíli přidává sametově hebká růže. Ani ne tak její typická vůně, jako spíš tlumený náznak, spíše hedvábnost jejích okvětních plátků a ty skoro nevoní
(přece si před mužem hned nelehne na sofa do vyzývavé polohy, trochu dobývání tam být musí…)
…znavená korzováním po široké avenue ztěžka usedá do křesílka u okna,i když hlavu se zavřenýma očima úlevně zvrátí dozadu, její výdech je hluboký, unavený, odevzdaný, vzdávající se…,
ruce nechá samovolně sklouznout do klína, hlavou se honí myšlenky…
Prázdnota
Nic.
Co to je?
Zkusili jste někdy definovat podstatu těchto slov?
Smět nepřemýšlet o čemkoliv, nemyslet vůbec na NIC -
vnímáte to jako příjemný luxus, nezbytnost, jako utopii?..
Nebo - prázdná pěněženka, holý byt, NIC NEMÍT
= nepředstavitelné?, úlevné?, děsivé?…
A nebo třeba - člověk vedle vás -
kdyby jste se ráno probudili a půlka postele by jednoho dne byla prázdná…
Všimli by jste si?, zaregistrovali by jste vůbec tuto skutečnost?!..,
nebo ani ne
a lhostejně, s nezájmem, nevzrušeni, bez nejmenší stopy překvapení by jste šli v klidu snídat?…
Odkdy se PRÁZDNOTA počítá?
…někdy už mnohem, mnohem dřív než je druhý polštář delší dobu studený…
Některé skutečnosti jsou nepříjemné, emočně ničivé, ubíjející do morku kostí…
Jsou dny, kdy se vám nechce ABSOLUTNĚ nic dělat, i ruce složené v klíně jsou těžší než fůra žulového štěrku vysypaná před barákem a nejjednodušší se vám jeví lehnout si na koleje a počkat na vlak…
…bude to zlomek vteřiny a konečně skončí ta táhle spalující bolest uvnitř těla, jež vám ochromuje všechny údy a která vás drtí jak syrové maso na struhadle.
A jsou dny
kdy je vám přesto všechno
dobře.
Klid. Přijmutí situace. Jakékoliv.
Povznést se nad všechno a nad všechny.
Jste nicotným zlomkem vesmíru.
Když nebudete -
přestanou stromy růst a vonět vzduch?,
přestanou ptáci létat a voda téct?
Ne.
Každý člověk má nějaké svoje vnitřní úniky…
Ale ve výsledku, když je dostatečně moudrý, zjistí, že nemá význam utíkat - před ničím a před nikým.
Má se žít…
Noční únik. Únik do tmy.?. Únik
Nakonec se Vol De Nuit Evasion usadí ve velmi příjemné, skoro narkotické podobě -
kombinace růže a stop kosatce v provedení prachově hebkého angorského chmýří na hedvábně klouzavém živočišném základě.
Intenzita této vůně je velmi mizerná.
Pokud to ale není záměr..?.,
aby ten, kdo si k vám má přivonět,
se musel hodně a často přibližovat.
10/07/10
A nakonec tu máme „nejsvětlejší“ verzi ze všech tří. Prvotními tóny je opět velice podobná Guet-Apens i Attrape Coeur, jen ten jasmín se mi nezdá tak průrazný, díky čemuž je zase o malinko broskvovější. Ovšem zde je narozdíl od Attrape Coeur patrná stopa sametu z Guet-Apens, který povlává za kosatcem. Vanilka v sušše hřejivém ambrově-dřevitém základu s náznakem chypre tentokrát jen celou dobu zlehka šeptá, takže ze všech tří vůní vyzní tento drydown asi jako nejméně sladký. Celkově však ani zde nemám ten noir-dojem jako z Guet-Apens, opět bych jí spíš viděla na denní variantu k Attrape Coeur a zatraceně dobrou variantu, pokud by se ještě vyráběla.