Nečekala jsem žádný zázrak (původní Sensuous je pro mě synonymem santalového kouře) - a on přišel... Suše dřevitá vůně se špetkou skořice a hřebíčku a občasným lehkým závanem jehličí a pryskyřice - to vše nadlehčené mírně větrovým pižmem. Po rozvonění jemný koňak se suchým dřevem a sladkou pryskyřicí. Drží dlouho a pěkně u těla. Přirovnala bych jí k odlehčené (=méně sladké) verzi 1270 - ta podoba je opravdu výrazná...
Při opakovaných zkouškách (a hlavně v teple) na mě vylezlo značně větrové pižmo - a je ho moc, fakt moc....
V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihlouplá zaříkadla, a proto neočekávám, že by mnozí z vás docenili náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Ovšem těch několik vyvolených, kteří mají předpoklady, ty mohu naučit, jak očarovat mysl a omámit smysly. Naučit, jak stáčet slávu, připravit věhlas a a dokonce jak uložit a zachovat smrt.
Tenhle citát profesora Snapea se mi vybaví, jakmile stisknu rozprašovač Sensuous Noir. Možná kvůli flakónu, který je tmavěfialový a dokonalý. Možná kvůli samotné vůni, která je temná a dokonalá, jako hlas Aleše Procházky i Alana Rickmana. Začátek je temný jako vůně černých třešní, vybavila jsem si dokonce jinou mou oblíbenou vůni s černými třešněmi - Black Violet (jen tu třešňovou část, bez těch noblesních chypré tónů) a také Plum Japonais (kdyby byla třešňová místo švestková). Cítím opravdovou, živou třešňovou šťávu, v teple mírně do kysela, takže jsou to spíš zralé višně. V chladu je vůně více dřevitá od začátku a díky lehkému "ostnu" pačuli vyznívá až pánsky. Ať už v chladu nebo teple, vůně je příjemná a rozvoní se hladké dřevo s třešněmi, kořením a prašným pylem z lilií. Po mnoha hodinách voní santalový a pižmový základ původní Sensuous EdP, jen navíc tu jsou stále přítomné třešně.
Je to tak dovedně nadávkované a smíchané s ostatními ingrediencemi, že je těžké je jednotlivě uchopit - spíše podprahově vnímám, že tam jsou: lilie, santalové dřevo vysušené sluncem, med, stopa skořice, vanilky, růže... Vůně není lehká, ale výsledný efekt po rozvonění je hladký, klouzavý, jako závoj, který je hladký a jemný na dotek, ale přitom znatelný spoustu hodin. Přemýšlím o těch třešních, možná je cítím jen díky kombinaci růží s ostatními složkami. Sensuous Noir mi připadá typově podobná (kromě Sensuous EdP) třeba vůním jako Si Lolita Eau de Minuit 2012, Gres Lumiere Noire nebo Les Belles - Belle de Minuit.
Zpočátku voní hlavně po růžích, tedy spíš sladkém růžovém dřevu, kořeněném pepřem. Už po chvilce však zásluhou vanilkové vůně nočního cerea přejde do krémových a díky doutnajícím dřevům, palčivě dřevitému hřebíčku a špetce živočišné, najemno namleté skořice zároveň do temně dřevitých tónů. V základu se pak už jen přidá balzamická ambra a vůni zlehka přisladí našlehaná vanilka s benzoinem a kapkou medu. Pro mě jediná je toto jediná opravdu povedená Sensuous.
Nečekala jsem žádný zázrak (původní Sensuous je pro mě synonymem santalového kouře) - a on přišel... Suše dřevitá vůně se špetkou skořice a hřebíčku a občasným lehkým závanem jehličí a pryskyřice - to vše nadlehčené mírně větrovým pižmem. Po rozvonění jemný koňak se suchým dřevem a sladkou pryskyřicí. Drží dlouho a pěkně u těla. Přirovnala bych jí k odlehčené (=méně sladké) verzi 1270 - ta podoba je opravdu výrazná...
Při opakovaných zkouškách (a hlavně v teple) na mě vylezlo značně větrové pižmo - a je ho moc, fakt moc....
V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihlouplá zaříkadla, a proto neočekávám, že by mnozí z vás docenili náročnou vědu a přesné umění přípravy lektvarů. Ovšem těch několik vyvolených, kteří mají předpoklady, ty mohu naučit, jak očarovat mysl a omámit smysly. Naučit, jak stáčet slávu, připravit věhlas a a dokonce jak uložit a zachovat smrt.
Tenhle citát profesora Snapea se mi vybaví, jakmile stisknu rozprašovač Sensuous Noir. Možná kvůli flakónu, který je tmavěfialový a dokonalý. Možná kvůli samotné vůni, která je temná a dokonalá, jako hlas Aleše Procházky i Alana Rickmana. Začátek je temný jako vůně černých třešní, vybavila jsem si dokonce jinou mou oblíbenou vůni s černými třešněmi - Black Violet (jen tu třešňovou část, bez těch noblesních chypré tónů) a také Plum Japonais (kdyby byla třešňová místo švestková). Cítím opravdovou, živou třešňovou šťávu, v teple mírně do kysela, takže jsou to spíš zralé višně. V chladu je vůně více dřevitá od začátku a díky lehkému "ostnu" pačuli vyznívá až pánsky. Ať už v chladu nebo teple, vůně je příjemná a rozvoní se hladké dřevo s třešněmi, kořením a prašným pylem z lilií. Po mnoha hodinách voní santalový a pižmový základ původní Sensuous EdP, jen navíc tu jsou stále přítomné třešně.
Je to tak dovedně nadávkované a smíchané s ostatními ingrediencemi, že je těžké je jednotlivě uchopit - spíše podprahově vnímám, že tam jsou: lilie, santalové dřevo vysušené sluncem, med, stopa skořice, vanilky, růže... Vůně není lehká, ale výsledný efekt po rozvonění je hladký, klouzavý, jako závoj, který je hladký a jemný na dotek, ale přitom znatelný spoustu hodin. Přemýšlím o těch třešních, možná je cítím jen díky kombinaci růží s ostatními složkami. Sensuous Noir mi připadá typově podobná (kromě Sensuous EdP) třeba vůním jako Si Lolita Eau de Minuit 2012, Gres Lumiere Noire nebo Les Belles - Belle de Minuit.
Zpočátku voní hlavně po růžích, tedy spíš sladkém růžovém dřevu, kořeněném pepřem. Už po chvilce však zásluhou vanilkové vůně nočního cerea přejde do krémových a díky doutnajícím dřevům, palčivě dřevitému hřebíčku a špetce živočišné, najemno namleté skořice zároveň do temně dřevitých tónů. V základu se pak už jen přidá balzamická ambra a vůni zlehka přisladí našlehaná vanilka s benzoinem a kapkou medu. Pro mě jediná je toto jediná opravdu povedená Sensuous.