Příjemné překvapení. Rumeur znamená ve francouzštině „hukot“ a flakónek připomíná granát, obávala jsem se tedy sladké bomby. A ono ne. Složení je napěchované květinami a Rumeur není žádná svěží vodička, naopak. Jakoby se člověk ponořil do vany plné květin – na povrchu leží květy magnólií, utržené přesně v okamžiku plného rozvinutí, pod nimi je jasmín a na dně leží plátky bílých růží. Jasmínový nápor není tak silný a výrazný jako třeba u Jasmin Noir, naopak jsem chvíli měla dojem, že vedle něj cítím šeřík. Rumeur je silná, ale nedusivá vůně – na místo nálože cukru dává maximální prostor květům.
…ááá…
…překvápko…
POVYK.
Ano.
Ale takový nonšalantní, na úrovni, prostě
francouzský..!
Prádlo, obrázky, cetky -
to všechno létá vzduchem a postupně se z okna snáší k zemi…
…mezi užaslé(a nekteré zase ani tak ne)
chodce i právě mlsající návštěvníky rozkošných předzahrádek malých voňavých restaurací…
Občas se nějaký lehoulinký saténový a voňavý kousek zachytí na stromě
či třpytivý poklad cinkne o stříšku při své potupné cestě dolů,
provázený výrazy, které slušná dáma každý den neříká…
Cet amour me tue…,
ale i v tom teatrálním výstupu je cítit
vztek, láska, zklamání, opovržení,zlomená touha…
Mnoho povyku pro nic?…
Těžko říct…
Každopádně
vůně je to krásná.
Svoji intenzitu na vás vybalí hned.
Celkem slušně ostré aldehydy po chvíli umlácené intenzivní magnóliovorůžovou vůní…
(ách… - kombinace magnolie a růže je úchvatná!…)
Ale zrovna tak, jak lehce se vzduchem nesou zbytky „něčeho“ krásného…,
tak - tak lehce vůni Rumeur obtáčí šifonová stužka svěžího pepřového vánku.
A když nakonec všechno skončí na dlažebních kostkách…,
bouchnou zavírající se okenice a za nimi na kolenou křehká osůbka skleslá
pod tíhou bolesti…
I ve vůni je jistá tíha/těžkopádnost
z pižma a pačuli…
To je Rumeur - krásný a těžký.
Takový je život - krásný i těžký…
14/04/10
Začátek je divný - jak vyčpělý laciný osvěžovač vzduchu. Po hodině klidná květinová vůně s jemným mejdlíčkem. Celkem dobře drží.
Příjemné překvapení. Rumeur znamená ve francouzštině „hukot“ a flakónek připomíná granát, obávala jsem se tedy sladké bomby. A ono ne. Složení je napěchované květinami a Rumeur není žádná svěží vodička, naopak. Jakoby se člověk ponořil do vany plné květin – na povrchu leží květy magnólií, utržené přesně v okamžiku plného rozvinutí, pod nimi je jasmín a na dně leží plátky bílých růží. Jasmínový nápor není tak silný a výrazný jako třeba u Jasmin Noir, naopak jsem chvíli měla dojem, že vedle něj cítím šeřík. Rumeur je silná, ale nedusivá vůně – na místo nálože cukru dává maximální prostor květům.
…ááá…
…překvápko…
POVYK.
Ano.
Ale takový nonšalantní, na úrovni, prostě
francouzský..!
Prádlo, obrázky, cetky -
to všechno létá vzduchem a postupně se z okna snáší k zemi…
…mezi užaslé(a nekteré zase ani tak ne)
chodce i právě mlsající návštěvníky rozkošných předzahrádek malých voňavých restaurací…
Občas se nějaký lehoulinký saténový a voňavý kousek zachytí na stromě
či třpytivý poklad cinkne o stříšku při své potupné cestě dolů,
provázený výrazy, které slušná dáma každý den neříká…
Cet amour me tue…,
ale i v tom teatrálním výstupu je cítit
vztek, láska, zklamání, opovržení,zlomená touha…
Mnoho povyku pro nic?…
Těžko říct…
Každopádně
vůně je to krásná.
Svoji intenzitu na vás vybalí hned.
Celkem slušně ostré aldehydy po chvíli umlácené intenzivní magnóliovorůžovou vůní…
(ách… - kombinace magnolie a růže je úchvatná!…)
Ale zrovna tak, jak lehce se vzduchem nesou zbytky „něčeho“ krásného…,
tak - tak lehce vůni Rumeur obtáčí šifonová stužka svěžího pepřového vánku.
A když nakonec všechno skončí na dlažebních kostkách…,
bouchnou zavírající se okenice a za nimi na kolenou křehká osůbka skleslá
pod tíhou bolesti…
I ve vůni je jistá tíha/těžkopádnost
z pižma a pačuli…
To je Rumeur - krásný a těžký.
Takový je život - krásný i těžký…
14/04/10