Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví.
Ale jak by živí...!
Elsinor za nimi, sbohem, Elsinore, sbohem, bílým šátkem mává, kdo se loučí, tím šátkem, který se v epilogu změní v bílou vlajku vzdávání se, podobá se rackům v povětří, ti míří za narůžovělá oblaka, voní jako bezinky, voní jako doma, za svítání, za klekání, za posledních nočních zvonů.
Vůně batistově čistá a alabastrově jednoduchá, v ní sněžné a něžné, lehce neosobní celestiální květy, už jen svatozář jim chybí, křídově bílé růže v medových bezech a v zimních konvalinkách, daleko, za bílými pláněmi a kamenitými valy.
Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtví.
Ale jak by živí...!
Elsinor za nimi, sbohem, Elsinore, sbohem, bílým šátkem mává, kdo se loučí, tím šátkem, který se v epilogu změní v bílou vlajku vzdávání se, podobá se rackům v povětří, ti míří za narůžovělá oblaka, voní jako bezinky, voní jako doma, za svítání, za klekání, za posledních nočních zvonů.
Vůně batistově čistá a alabastrově jednoduchá, v ní sněžné a něžné, lehce neosobní celestiální květy, už jen svatozář jim chybí, křídově bílé růže v medových bezech a v zimních konvalinkách, daleko, za bílými pláněmi a kamenitými valy.