Hřejivě dřevitě pižmovo. Mohla by to být uměle vytvořená vůně zahřáté kůže se zbytky dřevitého parfému ze včerejšího dne. Mohla by, kdyby postupně nezačínala drhnout a nevylézala na povrch její zpočátku umně maskovaná syntetická povaha. Jasně, že to je autentický upcyklovaný nábytek po tetičce. Ale žádná knihovna z masivu, nýbrž ten dřevotřískový kulatý stolek s kovovými nohami, co má na umělohmotně vyhlížejícím povrchu vzor jemné mřížky v tmavším odstínu šedé.
Juliette má zbraň.
Juliette má zbraň a nebojí se ji použít.
Juliette má zbraň, namíří hlaveň, zmáčkne spoušť. A z hlavně vyletí pestrobarevná vlaječka. BANG!
Juliette si z vás vystřelila. Not a Perfume je „vůně“ velmi osobní. Téměř vůbec se nešíří do okolí a cítit ji tedy mohou jen ti, kterým dovolíte vstoupit do intimní sféry. Na každé pokožce reaguje úplně jinak, a protože neobsahuje žádné typicky „vonné“ složky, kterých by se dalo při jejím popisu chytit, každý si do ní může projektovat své vlastní představy. Jak vlastně voní vaše fantazie? Co cítíte? Papír čerstvě vytažený z kopírky? Vůni vypraného prádla? Drydown DG Light Blue?
Nebo vůbec nic? Kdesi jsem četla: You don´t choose Not a Perfume, Not a Perfume chooses you. Velmi trefné.
V prvních minutách po nástřiku cítím lehký závan ekologického prostředku na mytí oken. Po půlhodině se atmosféra změní a můj nos rozeznává vůni čisté lidské kůže, prohřáté dlouhou sprchou, se stopou mentolového sprchového gelu v pozadí. Na rozdíl od večerní sprchy má ale vůně výdrž několik hodin. Jemná, něžná, nevtírává a moje.
Not a Perfume není parfém. Je to výzva. Juliette někdy střílí slepými. A někdy ne. Kdo si dá ruskou ruletu?
Mléčné pižmo s troškou dřeva. Na kůži zteplá do pudrové podoby, na papírku zůstává ostřejší a svěžejší.
Minimalistické, ale přitom přívětivé jako interiér hipsterské kavárny zařízené nábytkem v severském stylu. V době uvedení na trh mohla být vůně stejným zjevením jako katalog IKEA u nás počátkem 90. let minulého století, dnes už ovšem v podobném žánru existují propracovanější vůně (namátkou například Freudian Wood od WienerBlut). Nicméně právě ona lineárnost by mohla být její nejsilnější zbraní - pižmové vůně bývají nevyzpytatelně proměnlivé, tahle slibuje stabilitu a ve výsledku je velmi uklidňující.
Co si myslet o parfemu, ktery vam tvrdi, ze vlastne vubec neni parfem? Proste mu verte, protoze tohle je cista chemie. Je to vlastne takova One Man Show s Mr. Ambroxanem v hlavni roli. A nudit vas nebude. Na svoji stranu si vas ziska minimalismem a jednoduchosti, ktera ovsem neni nudna. Je tak trochu jako napoj lasky, ktery pry kazdemu voni jinak. Nekdo citi citrusy, studeny vitr, jarni dest... Ja citim tonik a dozravajici litchi. Chtejte po nem cokoliv, on vam to da... mozna...
Hřejivě dřevitě pižmovo. Mohla by to být uměle vytvořená vůně zahřáté kůže se zbytky dřevitého parfému ze včerejšího dne. Mohla by, kdyby postupně nezačínala drhnout a nevylézala na povrch její zpočátku umně maskovaná syntetická povaha. Jasně, že to je autentický upcyklovaný nábytek po tetičce. Ale žádná knihovna z masivu, nýbrž ten dřevotřískový kulatý stolek s kovovými nohami, co má na umělohmotně vyhlížejícím povrchu vzor jemné mřížky v tmavším odstínu šedé.
Juliette má zbraň.
Juliette má zbraň a nebojí se ji použít.
Juliette má zbraň, namíří hlaveň, zmáčkne spoušť. A z hlavně vyletí pestrobarevná vlaječka. BANG!
Juliette si z vás vystřelila. Not a Perfume je „vůně“ velmi osobní. Téměř vůbec se nešíří do okolí a cítit ji tedy mohou jen ti, kterým dovolíte vstoupit do intimní sféry. Na každé pokožce reaguje úplně jinak, a protože neobsahuje žádné typicky „vonné“ složky, kterých by se dalo při jejím popisu chytit, každý si do ní může projektovat své vlastní představy. Jak vlastně voní vaše fantazie? Co cítíte? Papír čerstvě vytažený z kopírky? Vůni vypraného prádla? Drydown DG Light Blue?
Nebo vůbec nic? Kdesi jsem četla: You don´t choose Not a Perfume, Not a Perfume chooses you. Velmi trefné.
V prvních minutách po nástřiku cítím lehký závan ekologického prostředku na mytí oken. Po půlhodině se atmosféra změní a můj nos rozeznává vůni čisté lidské kůže, prohřáté dlouhou sprchou, se stopou mentolového sprchového gelu v pozadí. Na rozdíl od večerní sprchy má ale vůně výdrž několik hodin. Jemná, něžná, nevtírává a moje.
Not a Perfume není parfém. Je to výzva. Juliette někdy střílí slepými. A někdy ne. Kdo si dá ruskou ruletu?
Mléčné pižmo s troškou dřeva. Na kůži zteplá do pudrové podoby, na papírku zůstává ostřejší a svěžejší.
Minimalistické, ale přitom přívětivé jako interiér hipsterské kavárny zařízené nábytkem v severském stylu. V době uvedení na trh mohla být vůně stejným zjevením jako katalog IKEA u nás počátkem 90. let minulého století, dnes už ovšem v podobném žánru existují propracovanější vůně (namátkou například Freudian Wood od WienerBlut). Nicméně právě ona lineárnost by mohla být její nejsilnější zbraní - pižmové vůně bývají nevyzpytatelně proměnlivé, tahle slibuje stabilitu a ve výsledku je velmi uklidňující.
Co si myslet o parfemu, ktery vam tvrdi, ze vlastne vubec neni parfem? Proste mu verte, protoze tohle je cista chemie. Je to vlastne takova One Man Show s Mr. Ambroxanem v hlavni roli. A nudit vas nebude. Na svoji stranu si vas ziska minimalismem a jednoduchosti, ktera ovsem neni nudna. Je tak trochu jako napoj lasky, ktery pry kazdemu voni jinak. Nekdo citi citrusy, studeny vitr, jarni dest... Ja citim tonik a dozravajici litchi. Chtejte po nem cokoliv, on vam to da... mozna...
Svěží pudrová pižmovka, ledově křišťálová, mentolová.