Ona za to může…
Ta vůně...
//Za všechno může, vždyť co mě přinutila udělat?!//
A v ní ta nezralost...
//To se mě teď dotýká, tolik dotýká, protože...//
A k tomu zkamenělá luna.
//To ten chlad!//
A zhasnutá obloha nad hlavou tuláka pod hvězdami.
Přece si ještě vzpomínáš, jaké to je, když se probudíš v tiché noci, klidné noci, pootočíš hlavou, oči pootevřeš je na hranici řas, zahlédneš spící tvář, bílou, mlhavou, jak si z ní měsíc za oknem hladově vytahuje všechen život... Tak vstaneš, zatáhneš žaluzie, už se na tu tvář ve tmě nepodíváš, protože nevíš, o čem //o kom// teď sní...
Ta vůně...
Nezralá tuberóza.
Zelená.
Vábivá bíle, chladně a teskně.
V květech šedavý prach, co se mísí s pylem.
A po přezrávajícím ovoci vonící nektar.
Taková je to vůně.
Může za to...
Za to, že jsem si připustila možnost, že bych tu vůni byla schopna milovat.
Svěží zelená tuberóza, nic dusivého ani omamného, posléze navíc s trochou nahořklých mandlí a kompotových broskví. Po úplném rozvonění navíc ještě trocha hladkého dřeva. Drží se pěkně u těla a splývá s kůží, přesto dává o sobě vědět.....
Když zkřížíte Blanc Violette a Tubereuse 1 Capricieuse od Histoires de Parfums, dostanete Noix de Tubereuse. Naprosto neomamná, trochu hebká až plyšová, s mírně semišovým dojmem, náznakem jemné zeleně a pudrem z fialek. Není špatná, ale člověk aby tu tuberózu hledal s lupou. Ale je tam. Příjemná, nekonfliktní, zajímavá vůně, co nehuláká do prostoru.
Buch, spadla jsem do jetelové louky. Kvete všude kolem … pozor změna: nastupuje parádní tuberóza, sice nijak výrazně opojná, zato ovšem jemně hřejivá jako podzimní sluníčko. A skutečně je zahuštěná máslem (prý jsou jich u Grasse plná pole, no tak to bych se jím ráda prošla, když zrovna kvete), které má meruňkovou příchuť, i pro mě bylo dost překvapující, že by se vlastně mělo jednat o fík. Teprve po delší době začne zpoza tuberózy vykukovat vanilka, kterou někdo postupně rozemílá na prach. Závěr se nese v lehce orientálním tónu, kdy vylétnou vlnky jemně kouřících pryskyřic. Přestože se jedná o výraznější a dlouhotrvající vůni, působí na mě konejšivým dojmem a to se mi moc líbí.
Dosud jsem považovala za vrcholy tuberózových vůní Fracas a Mahoru. Ano, jsou krásné, ale pokud chcete sofistikovanou tuberózu, jděte do Noix de Tubereuse.
Je to jako když:
Pomalu procházíte zelenou loukou a v dáli vidíte zelenobílé pole. Blížíte se, láká vás ta barva a vůně, která sílí s každým vaším krokem. Je to pole právě rozkvétajících tuberóz. Když se přiblížíte na dosah, zjistíte, že je lemováno fialkami a sem tam i kosatcem. Zvedá se vítr a po obloze se občas přežene mráček na chvíli zakrývající slunce a vy ucítíte chladivý závan kadidla z kostela na kopci nad polem, předzvěst večera...
Přes svěže zelený začátek postupně proniká krásně máslová vůně tuberózy, ale než vás stačí omámit, zakročí fialky s kosatcem a zapudrují ji. Výsledek je sofistikovaně tlumená tuberóza, ne tak pánovitá jako ve Fracasu, ani mastná jako v Mahoře. Je vzdušnější, jako by mezi okvětními lístky pofukoval teplý vánek přinášející ale i chladivou vůni kadidla.
Je také mnohem intimnější, nejde tak do prostoru. Nejpřekvapivější je dojezd - čekám na ambru, tonku, sladkost..., ale dostane se mi vlhké zeleně i s trochou kamene a hoblinkami dřeva...
...jako bych se obloukem vrátila zpět na louku, která mezitím zmokla, cesta mě zavedla nahoru ke kostelu, ochladilo se a setmělo.
Velmi neobvyklý pohled na tuberózu. Tuberózová vůně, kde tuberózu cítím asi tak 10 minut.
Pak jsem se koukla na stránky MH a zjistila, že tady jsou v hlavní roli listy tuberózy a nikoli květy: "vůně je inspirována posledními zbývajícími listy tuberózy v polích v Grasse", píšou. Tak v tom je ten fígl!
Ona za to může…
Ta vůně...
//Za všechno může, vždyť co mě přinutila udělat?!//
A v ní ta nezralost...
//To se mě teď dotýká, tolik dotýká, protože...//
A k tomu zkamenělá luna.
//To ten chlad!//
A zhasnutá obloha nad hlavou tuláka pod hvězdami.
Přece si ještě vzpomínáš, jaké to je, když se probudíš v tiché noci, klidné noci, pootočíš hlavou, oči pootevřeš je na hranici řas, zahlédneš spící tvář, bílou, mlhavou, jak si z ní měsíc za oknem hladově vytahuje všechen život... Tak vstaneš, zatáhneš žaluzie, už se na tu tvář ve tmě nepodíváš, protože nevíš, o čem //o kom// teď sní...
Ta vůně...
Nezralá tuberóza.
Zelená.
Vábivá bíle, chladně a teskně.
V květech šedavý prach, co se mísí s pylem.
A po přezrávajícím ovoci vonící nektar.
Taková je to vůně.
Může za to...
Za to, že jsem si připustila možnost, že bych tu vůni byla schopna milovat.
Svěží zelená tuberóza, nic dusivého ani omamného, posléze navíc s trochou nahořklých mandlí a kompotových broskví. Po úplném rozvonění navíc ještě trocha hladkého dřeva. Drží se pěkně u těla a splývá s kůží, přesto dává o sobě vědět.....
Když zkřížíte Blanc Violette a Tubereuse 1 Capricieuse od Histoires de Parfums, dostanete Noix de Tubereuse. Naprosto neomamná, trochu hebká až plyšová, s mírně semišovým dojmem, náznakem jemné zeleně a pudrem z fialek. Není špatná, ale člověk aby tu tuberózu hledal s lupou. Ale je tam. Příjemná, nekonfliktní, zajímavá vůně, co nehuláká do prostoru.
Buch, spadla jsem do jetelové louky. Kvete všude kolem … pozor změna: nastupuje parádní tuberóza, sice nijak výrazně opojná, zato ovšem jemně hřejivá jako podzimní sluníčko. A skutečně je zahuštěná máslem (prý jsou jich u Grasse plná pole, no tak to bych se jím ráda prošla, když zrovna kvete), které má meruňkovou příchuť, i pro mě bylo dost překvapující, že by se vlastně mělo jednat o fík. Teprve po delší době začne zpoza tuberózy vykukovat vanilka, kterou někdo postupně rozemílá na prach. Závěr se nese v lehce orientálním tónu, kdy vylétnou vlnky jemně kouřících pryskyřic. Přestože se jedná o výraznější a dlouhotrvající vůni, působí na mě konejšivým dojmem a to se mi moc líbí.
Dosud jsem považovala za vrcholy tuberózových vůní Fracas a Mahoru. Ano, jsou krásné, ale pokud chcete sofistikovanou tuberózu, jděte do Noix de Tubereuse.
Je to jako když:
Pomalu procházíte zelenou loukou a v dáli vidíte zelenobílé pole. Blížíte se, láká vás ta barva a vůně, která sílí s každým vaším krokem. Je to pole právě rozkvétajících tuberóz. Když se přiblížíte na dosah, zjistíte, že je lemováno fialkami a sem tam i kosatcem. Zvedá se vítr a po obloze se občas přežene mráček na chvíli zakrývající slunce a vy ucítíte chladivý závan kadidla z kostela na kopci nad polem, předzvěst večera...
Přes svěže zelený začátek postupně proniká krásně máslová vůně tuberózy, ale než vás stačí omámit, zakročí fialky s kosatcem a zapudrují ji. Výsledek je sofistikovaně tlumená tuberóza, ne tak pánovitá jako ve Fracasu, ani mastná jako v Mahoře. Je vzdušnější, jako by mezi okvětními lístky pofukoval teplý vánek přinášející ale i chladivou vůni kadidla.
Je také mnohem intimnější, nejde tak do prostoru. Nejpřekvapivější je dojezd - čekám na ambru, tonku, sladkost..., ale dostane se mi vlhké zeleně i s trochou kamene a hoblinkami dřeva...
...jako bych se obloukem vrátila zpět na louku, která mezitím zmokla, cesta mě zavedla nahoru ke kostelu, ochladilo se a setmělo.
Velmi neobvyklý pohled na tuberózu. Tuberózová vůně, kde tuberózu cítím asi tak 10 minut.
Pak jsem se koukla na stránky MH a zjistila, že tady jsou v hlavní roli listy tuberózy a nikoli květy: "vůně je inspirována posledními zbývajícími listy tuberózy v polích v Grasse", píšou. Tak v tom je ten fígl!