Začátek ryze gurmánský - směs sladkého dřeva, hořkého kakaového prášku, hodně suché pačuli a perníčkového koření....prostě teplá "vánoční" vůně. Postupně ale vánoční kouzlo pominulo a zůstalo sladké dřevo se suchou pačuli a prachovým růžovým pepřem. Z kakaa sice zbyl pouze velmi jemný stín, zato jemně oříškový vetiver přikryl celou vůni sametovým závojem. Povedená výrazně dřevitá teplá vůně, originální k tomu a navrch s naprosto nepřekonatelnou výdrží....ovšem ten flakón mému oku naprosto nelahodí.....
Tak takhle kokrhá galský kohout! A že je ho slyšet do daleka - hlas má hluboký a znělý, křičí do všech světových stran, hlasitě a bezohledně, je v něm živočišnost a nekompromisní zemitost - a prostoupí až do kostní dřeně.
Kokorico má hrdý hřebínek z medicinální pryskyřice, sladce zelené mízy fíkových listů a hořkého kakaa. Není to vůně, která by evokovala šarm a nonšalanci, ale má nepodbízivý styl - a to se v mém světě cení.
Je to fakt zvláštna a zaujímavá kombinácia - drevo, kakao, figový list...cítim tam všetko, ale je to pomerne jednoliata vôňa..na začiatku je taky staromodne-lacno-olejovity závan, ale za pár minút sa stratí a ostáva pomerne suchá, drevito-kakaovo-horkozelená vôňa...dobré, neotrelé...len pomerne slabo drží...
(30.9.2015 )
Kokorico je prý francouzské označení pro kohouta a ten by se měl před obecenstvem sebevědomě a mužně natřásat. Místo toho se mi zdá, že se mezi slepicemi trochu submisívně popelí. V první chvíli převládal dojem, že jsem strčila nos do zatuchlého sklepa a pak už jsem jen pátrala, jestli kromě pačuli nezbylo něco zajímavějšího k počichání. Aha, pytle s kakaem a to jim zplesnivělo, jinak tu nic není. Snad jen zaprášené sklenice se zkaženým kompotem? A vtip je asi v tom, že se dynamický kohoutí chlapík do tmavého sklepa nebojí vkročit.
Flakón efektní, černý hlavoun s torzem těla v profilu, ale vůně na mé ruce byla pouhý prach a v prach se obrátila.
Začátek ryze gurmánský - směs sladkého dřeva, hořkého kakaového prášku, hodně suché pačuli a perníčkového koření....prostě teplá "vánoční" vůně. Postupně ale vánoční kouzlo pominulo a zůstalo sladké dřevo se suchou pačuli a prachovým růžovým pepřem. Z kakaa sice zbyl pouze velmi jemný stín, zato jemně oříškový vetiver přikryl celou vůni sametovým závojem. Povedená výrazně dřevitá teplá vůně, originální k tomu a navrch s naprosto nepřekonatelnou výdrží....ovšem ten flakón mému oku naprosto nelahodí.....
Tak takhle kokrhá galský kohout! A že je ho slyšet do daleka - hlas má hluboký a znělý, křičí do všech světových stran, hlasitě a bezohledně, je v něm živočišnost a nekompromisní zemitost - a prostoupí až do kostní dřeně.
Kokorico má hrdý hřebínek z medicinální pryskyřice, sladce zelené mízy fíkových listů a hořkého kakaa. Není to vůně, která by evokovala šarm a nonšalanci, ale má nepodbízivý styl - a to se v mém světě cení.
Je to fakt zvláštna a zaujímavá kombinácia - drevo, kakao, figový list...cítim tam všetko, ale je to pomerne jednoliata vôňa..na začiatku je taky staromodne-lacno-olejovity závan, ale za pár minút sa stratí a ostáva pomerne suchá, drevito-kakaovo-horkozelená vôňa...dobré, neotrelé...len pomerne slabo drží...
Kokorico je prý francouzské označení pro kohouta a ten by se měl před obecenstvem sebevědomě a mužně natřásat. Místo toho se mi zdá, že se mezi slepicemi trochu submisívně popelí. V první chvíli převládal dojem, že jsem strčila nos do zatuchlého sklepa a pak už jsem jen pátrala, jestli kromě pačuli nezbylo něco zajímavějšího k počichání. Aha, pytle s kakaem a to jim zplesnivělo, jinak tu nic není. Snad jen zaprášené sklenice se zkaženým kompotem? A vtip je asi v tom, že se dynamický kohoutí chlapík do tmavého sklepa nebojí vkročit.
Flakón efektní, černý hlavoun s torzem těla v profilu, ale vůně na mé ruce byla pouhý prach a v prach se obrátila.