Šero a příjemné teplo. Jediným předmětem, na který v místnosti dopadá měkké světlo, je napuštěná prostorná dřevěná vana vyložená prostěradlem. Stín v rohu dává tušit nejasným obrysem a dvojicí odlesků v úrovni očí, že prostor není opuštěný. Hladinu pokrývá hustá bílá pěna, skoro krémově našlehaná. Ticho. Vzápětí se hladina měkce rozhoupá a s jemným šplouchnutím se z pod hladiny vynoří silueta. Nejprve krémová pěna stéká po nejasných křivkách, postupně se jejich obrysy zaostřují, napřimují se, až z vany vystoupí bělostná bytost. Stvoření obklopuje nevýrazná aura, jež osvětlí ženu v rohu místnosti, oblečenou v černé. Žena pronikavým havraním pohledem hypnotizuje siluetu a její rudě nalíčené rty vysloví neoblomně:
"Vítej!"
Bytost na ni obrátí tázavý pohled: "Kdo jsi?"
"Jsem žena."
"A kdo jsem já?"
"Ty nejsi nic, jsi Najáda. Nehotová."
"Chci být také ženou. Pomoz mi!"
"Budu tě učit. Oslovuj mne Vědmo."
Vůně je klidná, vlídná, bílá, teplá, měkká, našlehaná, krémová, pudrová, tělová, panenská. To je její bělostná, neposkvrněná stránka. Ale ze stínů k ní proniká stránka temnější, magická, spojená s pohanskou přírodou. V úvodu se mihnou citrusy, ale bílá Habanita je v podstatě krémová vůně (pižmo, mimóza) s vůní rtěnky (růže), ozvláštněná nedominujícím dřevitým aspektem (pryskyřice, vetiver), který ji přidává na opravdovosti. A tabákové pačuli je zase odkazem k původní Habanitě.
Trochu jsem se jí obávala (ukázalo se, že zcela zbytečně), protože Habanita pro mě značí sílu kapesního jaderného výbuchu. Spojnice mezi nimi je nejpatrnější hned v úvodu, ale pak se L´Esprit vydala svou vlastní cestou do podoby husté, načechrané, dřevitě kořeněné vůně s pořádnou porcí sladké benzoinové pryskyřice. Mezi tím se prolínají květinové plátky poházené na sušených tabákových listech a zakápnuté tekutou ambrou. Působí na mě dojmem absolutní hebkosti (něco jako dohladka vyšlehaná teplá čokoláda, která se rozpouští na jazyku na jednotlivé molekuly). Rozhodně to není žádná odlehčená ani „masám přístupnější“ verze Habanity, ale naprosto samostatná vůně, která se v sytosti, kvalitě a výdrži může směle poměřovat např. s Amouage.
Když barvy měknou v tiché mlze a vzduchem voní oříšky, když poslední růže na truc času zdobí svět a já cítím samet krásy jeji pod bříšky, když prsty těmi, co hladím květ, mohu se dotknout tvého tepla, pak veškerý život je tady jen a teď …
Decentní sladkost do oříškova laděná s lehkou stopou růže a zemitého pačuli. Elegantně romantická vůně do chladnějších dnů. Krásná!
Flakon je bílý, zdobený reliéfními ženskými postavami. Vypadá nevinně. Hned v úvodu omámí jemným pudrovo-mýdlovým nádechem, smíchaným s kořením a dřevem. Všechno hezky zapadá do sebe. Postupně se rozvíjí do květin a začíná sládnout. Neděste se, je to snesitelné. Hmm… znám ji, znám. Tu zvláštní sladkost. Med? Podobný jako v Gucci by Gucci (hnědá kostka), ale ne úplně, ještě něco...je jako...jako jako...zabte mě, ale cítím Narciso Rodriguez for Her. Celou dobu ji prostupuje jakási balzamičnost. Není otravná a těžká jako v TL pour Elle od Paco Rabanne. Lehce mě obtéká, splývá s kůží. Pižmo začíná sílit, pluje na špetku kadidla. Dáma se odvázala. Není tak nevinná, jak se tvářila. Mrknu na složení. Zvláštní. Fakt tam není ani trochu kadidla a špetka ambry? Habanita L´Esprit je suchá, měkká a hebká, sladká tak akorát, čistá s pižmovým tónem, a zároveň sexy, ale na úrovni, nijak podbízivá. Je tajemná a návyková. Výdrž? O-pu-lent-ní.
Tabakové mlieko s bergamotom, pelendrek, drevo, citrusová kôra, sladké živice, drevitosť, škorica....Habanita vs. Habanita esprit ako káva vs. latte, ako habanita zjemnená smotanou, postupne sa zlieva a uhládza, ako pikantný, nie presladený mliečny dezert....veľmi neobyčajná, mnohovrstevná, prepracovaná vôňa...
Kapat mačkanou citronovou šťávu do nastrouhaného muškátového oříšku...
...ten suchý kořeněný pudr nasává kyselou tekutinu jak vyprahlá zem první vláhu.
Černý vetiver, ano, tady černý, jiná barva zde pro něj neexistuje.!.,
sice drtí svými hrubými prsty tuhé listoví pačuli, ale ani on stejně nemá šanci, aby vyhrál.
Rovnoceným soupeřem jim je benzoin/pryskyřice hutná ale lehounká jak dech, líná, vlezle zabírající každý kout
a
v kombinaci se sprostě živočišným jasmínem všichni společně temně omamují smysly...
Je to jak uprostřed večera, noci, uprostřed společnosti
(ale kolika lidí.?., už přece dva - jsou společností...)...
...a hovory H a
lehký smích
a
cinkání sklenic
a
horká smrt doutníků ve dlaních...
A spěšná chůze
tichou tmou...
A
dva páry očí
žhnoucí cizí zahradou...
A ty ptáš se
a co
by jsi chtěla.?
A
já,
jako bych
řeč,
co tančí z úst
zapomněla...
Však já
mlsná
půst
nesvětím
a řečí jsou
teď
dvě - naše - těla...
...teď nic už s tím
S klasickou Habanitou se doteď tak úplně nekamarádím, tady se rozhodli jít odlehčenější cestou a místo Kubánce s doutníkem v upocené kůži zůstal jen jeho dámský protějšek v kožených rukavičkách (stopa hladce zbroušené kůže se pak line celou vůní až do samotného konce). Tahle dáma nekouří, při ruce má jen krabičku se sušeným aromatickým tabákem jen tak na občasné šňupňutí.
Nejprve si dopřává citronádu s kořením, postrouhanou trochou muškátového oříšku, jenže vzápětí si uvědomí, že mnohem lepší bude mléčný koktejl s čerstvou smetanou. Díky tomu totiž vynikne vůně její červené rtěnky a pudru (mimóza + růže).
Vanilkově pryskyřičnatý benzoin tomu dodává opět trouchu té hřejivé jižanské atmosféry a špetka pačuli zase kapku zemitější (temnější) hloubky. Obojí se prolne s pudrovými tóny a hebkou mléčností, což stále přítomné stopě kůže dodá odstín semišovosti.
Díky tomu (a i té vůni líčidel) mě při prvním zkoušení napadla typová podobnost s White Suede, ale už při tom dalším jsem zjistila, že v Habanita L´Esprit je jí mnohem méně, je přece jen víc zbroušená, méně pudrová, sladší, smetanově vláčnější, takže nemá vůbec tendenci drhnout. A přes to všechno je mnohem sytější a tak nějak příjemným způsobem živelnější než White Suede.
Tak to je síla. Vůně je vyloženě „plnotučná“, nešizená, začíná letmou upomínkou na klasickou, původní Habanitu edt, na její sladkou živočišnou rtěnku a květinovou kůži a voskově vanilkové mýdlo a doutník v rudých rtech tančící Hispánky. To by bylo prvních pár vteřin. Vůně se uhladí do mléčně kořenité hebkosti, typově velmi podobné Lumiere Blanche. Kardamom a muškátový oříšek v čerstvé, husté smetaně, do které vmícháváme velkou vařečkou vanilkovou esenci. A vůně se mění dál. Omamný výbuch květin s rtěnkovo-pudrovým akcentem, intenzivní růže, heliotrop, možná i špetka té mimózy. A zase změna. Květiny se utiší a prolnou se s kořenitou mléčností, vše se zjemní a usadí a zespodu občas vydechne dřevito-zemitý, sladší základ – benzoin, santal, pačuli, labdanum. Prakticky jsou všechny složky krásně identifikovatelné, propojené do syté květinovo-mléčné směsi na stabilním, klasickém základu. Myslím, že tohle se opravdu povedlo, drží to pohromadě, vyvíjí se to, voní to teple a příjemně květinově žensky, chybí původní drsnost a živelnost, což mně osobně nevadí. Kdyby šel dát palec s hvězdičkou, dám ho, a řadím k tomu nejlepšímu z poslední doby.
Habanita l'Esprit aneb zkrocení zlé ženy. Habanita se zamilovala. Ta vášnivá žena s rudou rtěnkou, která dokázala tančit salsu v zakouřených havanských klubech celé dny a noci, ta, která se nebála nikoho a ničeho, potkala muže, který jí je hoden.
Umyla se a převlékla, skryla obličej za mléčně bílý závoj, muškátovým oříškem zakryla vůni tabáku v dechu a tváří se cudně. Má políčeno … „Ona a tanec? Och, maximálně tak waltz. Cigarety? Ale kdepak by ona, něžná dívka, něco takového…!“ Jenže my tušíme, nás neošálí, pořád je to ona – nezkrotná krásná Habanita. Za cudným závojem se stále skrývá ta šelma. A šelma vždy zůstane šelmou, byť dočasně zkrocenou. Chvíli si nedáváš pozor a … ten muž bude ztracen, ale šťastný.
Je tam vše z Habanity – tabák a kouř, pudr, růže a pot, erotikou nabité živočišno, ale hrany jsou ohlazeny, je to měkce zastřené, skryté pod závojem mléčného benzoinu. Drydown je ve znamení sladce pryskyřicové kombinace ambry a benzoinu s trochou čokoládové pačuli. Je to Habanita, kterou unesu, Habanita pro mě. Vůně splývá s kůží, chvílemi se skrývá, a zase objevuje a zůstává v místnosti dlouho poté, co odejdete. Výdrž i v létě celodenní.
Šero a příjemné teplo. Jediným předmětem, na který v místnosti dopadá měkké světlo, je napuštěná prostorná dřevěná vana vyložená prostěradlem. Stín v rohu dává tušit nejasným obrysem a dvojicí odlesků v úrovni očí, že prostor není opuštěný. Hladinu pokrývá hustá bílá pěna, skoro krémově našlehaná. Ticho. Vzápětí se hladina měkce rozhoupá a s jemným šplouchnutím se z pod hladiny vynoří silueta. Nejprve krémová pěna stéká po nejasných křivkách, postupně se jejich obrysy zaostřují, napřimují se, až z vany vystoupí bělostná bytost. Stvoření obklopuje nevýrazná aura, jež osvětlí ženu v rohu místnosti, oblečenou v černé. Žena pronikavým havraním pohledem hypnotizuje siluetu a její rudě nalíčené rty vysloví neoblomně:
"Vítej!"
Bytost na ni obrátí tázavý pohled: "Kdo jsi?"
"Jsem žena."
"A kdo jsem já?"
"Ty nejsi nic, jsi Najáda. Nehotová."
"Chci být také ženou. Pomoz mi!"
"Budu tě učit. Oslovuj mne Vědmo."
Vůně je klidná, vlídná, bílá, teplá, měkká, našlehaná, krémová, pudrová, tělová, panenská. To je její bělostná, neposkvrněná stránka. Ale ze stínů k ní proniká stránka temnější, magická, spojená s pohanskou přírodou. V úvodu se mihnou citrusy, ale bílá Habanita je v podstatě krémová vůně (pižmo, mimóza) s vůní rtěnky (růže), ozvláštněná nedominujícím dřevitým aspektem (pryskyřice, vetiver), který ji přidává na opravdovosti. A tabákové pačuli je zase odkazem k původní Habanitě.
Trochu jsem se jí obávala (ukázalo se, že zcela zbytečně), protože Habanita pro mě značí sílu kapesního jaderného výbuchu. Spojnice mezi nimi je nejpatrnější hned v úvodu, ale pak se L´Esprit vydala svou vlastní cestou do podoby husté, načechrané, dřevitě kořeněné vůně s pořádnou porcí sladké benzoinové pryskyřice. Mezi tím se prolínají květinové plátky poházené na sušených tabákových listech a zakápnuté tekutou ambrou. Působí na mě dojmem absolutní hebkosti (něco jako dohladka vyšlehaná teplá čokoláda, která se rozpouští na jazyku na jednotlivé molekuly). Rozhodně to není žádná odlehčená ani „masám přístupnější“ verze Habanity, ale naprosto samostatná vůně, která se v sytosti, kvalitě a výdrži může směle poměřovat např. s Amouage.
Kouzlo podzimních múz …
Když barvy měknou v tiché mlze a vzduchem voní oříšky, když poslední růže na truc času zdobí svět a já cítím samet krásy jeji pod bříšky, když prsty těmi, co hladím květ, mohu se dotknout tvého tepla, pak veškerý život je tady jen a teď …
Decentní sladkost do oříškova laděná s lehkou stopou růže a zemitého pačuli. Elegantně romantická vůně do chladnějších dnů. Krásná!
Flakon je bílý, zdobený reliéfními ženskými postavami. Vypadá nevinně. Hned v úvodu omámí jemným pudrovo-mýdlovým nádechem, smíchaným s kořením a dřevem. Všechno hezky zapadá do sebe. Postupně se rozvíjí do květin a začíná sládnout. Neděste se, je to snesitelné. Hmm… znám ji, znám. Tu zvláštní sladkost. Med? Podobný jako v Gucci by Gucci (hnědá kostka), ale ne úplně, ještě něco...je jako...jako jako...zabte mě, ale cítím Narciso Rodriguez for Her. Celou dobu ji prostupuje jakási balzamičnost. Není otravná a těžká jako v TL pour Elle od Paco Rabanne. Lehce mě obtéká, splývá s kůží. Pižmo začíná sílit, pluje na špetku kadidla. Dáma se odvázala. Není tak nevinná, jak se tvářila. Mrknu na složení. Zvláštní. Fakt tam není ani trochu kadidla a špetka ambry? Habanita L´Esprit je suchá, měkká a hebká, sladká tak akorát, čistá s pižmovým tónem, a zároveň sexy, ale na úrovni, nijak podbízivá. Je tajemná a návyková. Výdrž? O-pu-lent-ní.
Tabakové mlieko s bergamotom, pelendrek, drevo, citrusová kôra, sladké živice, drevitosť, škorica....Habanita vs. Habanita esprit ako káva vs. latte, ako habanita zjemnená smotanou, postupne sa zlieva a uhládza, ako pikantný, nie presladený mliečny dezert....veľmi neobyčajná, mnohovrstevná, prepracovaná vôňa...
Kapat mačkanou citronovou šťávu do nastrouhaného muškátového oříšku...
...ten suchý kořeněný pudr nasává kyselou tekutinu jak vyprahlá zem první vláhu.
Černý vetiver, ano, tady černý, jiná barva zde pro něj neexistuje.!.,
sice drtí svými hrubými prsty tuhé listoví pačuli, ale ani on stejně nemá šanci, aby vyhrál.
Rovnoceným soupeřem jim je benzoin/pryskyřice hutná ale lehounká jak dech, líná, vlezle zabírající každý kout
a
v kombinaci se sprostě živočišným jasmínem všichni společně temně omamují smysly...
Je to jak uprostřed večera, noci, uprostřed společnosti
(ale kolika lidí.?., už přece dva - jsou společností...)...
...a hovory H a
lehký smích
a
cinkání sklenic
a
horká smrt doutníků ve dlaních...
A spěšná chůze
tichou tmou...
A
dva páry očí
žhnoucí cizí zahradou...
A ty ptáš se
a co
by jsi chtěla.?
A
já,
jako bych
řeč,
co tančí z úst
zapomněla...
Však já
mlsná
půst
nesvětím
a řečí jsou
teď
dvě - naše - těla...
...teď nic už s tím
Černá a bílá vůně.
Narkotická.
15/08/14
S klasickou Habanitou se doteď tak úplně nekamarádím, tady se rozhodli jít odlehčenější cestou a místo Kubánce s doutníkem v upocené kůži zůstal jen jeho dámský protějšek v kožených rukavičkách (stopa hladce zbroušené kůže se pak line celou vůní až do samotného konce). Tahle dáma nekouří, při ruce má jen krabičku se sušeným aromatickým tabákem jen tak na občasné šňupňutí.
Nejprve si dopřává citronádu s kořením, postrouhanou trochou muškátového oříšku, jenže vzápětí si uvědomí, že mnohem lepší bude mléčný koktejl s čerstvou smetanou. Díky tomu totiž vynikne vůně její červené rtěnky a pudru (mimóza + růže).
Vanilkově pryskyřičnatý benzoin tomu dodává opět trouchu té hřejivé jižanské atmosféry a špetka pačuli zase kapku zemitější (temnější) hloubky. Obojí se prolne s pudrovými tóny a hebkou mléčností, což stále přítomné stopě kůže dodá odstín semišovosti.
Díky tomu (a i té vůni líčidel) mě při prvním zkoušení napadla typová podobnost s White Suede, ale už při tom dalším jsem zjistila, že v Habanita L´Esprit je jí mnohem méně, je přece jen víc zbroušená, méně pudrová, sladší, smetanově vláčnější, takže nemá vůbec tendenci drhnout. A přes to všechno je mnohem sytější a tak nějak příjemným způsobem živelnější než White Suede.
Tak to je síla. Vůně je vyloženě „plnotučná“, nešizená, začíná letmou upomínkou na klasickou, původní Habanitu edt, na její sladkou živočišnou rtěnku a květinovou kůži a voskově vanilkové mýdlo a doutník v rudých rtech tančící Hispánky. To by bylo prvních pár vteřin. Vůně se uhladí do mléčně kořenité hebkosti, typově velmi podobné Lumiere Blanche. Kardamom a muškátový oříšek v čerstvé, husté smetaně, do které vmícháváme velkou vařečkou vanilkovou esenci. A vůně se mění dál. Omamný výbuch květin s rtěnkovo-pudrovým akcentem, intenzivní růže, heliotrop, možná i špetka té mimózy. A zase změna. Květiny se utiší a prolnou se s kořenitou mléčností, vše se zjemní a usadí a zespodu občas vydechne dřevito-zemitý, sladší základ – benzoin, santal, pačuli, labdanum. Prakticky jsou všechny složky krásně identifikovatelné, propojené do syté květinovo-mléčné směsi na stabilním, klasickém základu. Myslím, že tohle se opravdu povedlo, drží to pohromadě, vyvíjí se to, voní to teple a příjemně květinově žensky, chybí původní drsnost a živelnost, což mně osobně nevadí. Kdyby šel dát palec s hvězdičkou, dám ho, a řadím k tomu nejlepšímu z poslední doby.
Habanita l'Esprit aneb zkrocení zlé ženy. Habanita se zamilovala. Ta vášnivá žena s rudou rtěnkou, která dokázala tančit salsu v zakouřených havanských klubech celé dny a noci, ta, která se nebála nikoho a ničeho, potkala muže, který jí je hoden.
Umyla se a převlékla, skryla obličej za mléčně bílý závoj, muškátovým oříškem zakryla vůni tabáku v dechu a tváří se cudně. Má políčeno … „Ona a tanec? Och, maximálně tak waltz. Cigarety? Ale kdepak by ona, něžná dívka, něco takového…!“ Jenže my tušíme, nás neošálí, pořád je to ona – nezkrotná krásná Habanita. Za cudným závojem se stále skrývá ta šelma. A šelma vždy zůstane šelmou, byť dočasně zkrocenou. Chvíli si nedáváš pozor a … ten muž bude ztracen, ale šťastný.
Je tam vše z Habanity – tabák a kouř, pudr, růže a pot, erotikou nabité živočišno, ale hrany jsou ohlazeny, je to měkce zastřené, skryté pod závojem mléčného benzoinu. Drydown je ve znamení sladce pryskyřicové kombinace ambry a benzoinu s trochou čokoládové pačuli. Je to Habanita, kterou unesu, Habanita pro mě. Vůně splývá s kůží, chvílemi se skrývá, a zase objevuje a zůstává v místnosti dlouho poté, co odejdete. Výdrž i v létě celodenní.