Někdy…
Někdy jsou ty nejdůležitější věci skryté, nevidíš je na první pohled.
Jako cosi velmi křehkého v hromadě balastu.
Jako světlo za horizontem tmy.
Jako malá Miss Sunshine ukrytá v někom, kdo na první pohled hraje v nejvyšší lize.
Pod některými krásnými slupkami se skrývá ošklivé jadérko.
A neúhledná skořápka občas ukrývá krásu nesmírnou.
Jako tahle vůně.
V prvních vteřinách se ukáže jako pravý fighter, který je připravený tě nemilosrdně sejmout.
Zdá se to tak být – ale není.
Jen zkouší, za co stojíš.
Jestli vydržíš.
Jestli vytrváš stejně hrdě jako Budžes.
Jestli ano, tak se ti to vrátí.
Zapomeneš na ty první nemilosrdné údery agresivně a útočně ostrého koření.
//Ale i v tom je určitá krása, to koření je OPRAVDOVÉ, tady nikdo nevybíral ty nejzralejší, nejvonnější, nejdelikátnější kousky, tohle je army of lovers, odhodlaná a bezohledná.//
Protože v určitou chvíli tihle nájezdníci zpomalí, zklidní se, snad jsou unavení…
A z toho usedajícího prachu po velké vřavě se začnou rodit červené květy pelargonií, ironické, sarkastické, pylově skořicové až běda, miluju je, jsou krásné, můžou mít všechno, k sobě a do sebe vztahují tav zlatých slunečních paprsků, mění je v zlaté pruty, ty pak v klec, klec pro tuhle vůni, aby neutekla, nezmizela, do mysli se ale vkrádá idea, že by možná bylo lepší schovat do ní sebe samotnou, zavřít se do ní před touhle vůní, aby neublížila, nezranila, neobjala, nepřipomněla, že…
to
co bylo
jest to
co bude…
Vůně, o níž může platit to zaprášeně okřídlené odi et amo.
Příliš divoká a nevycválaná, příliš krásná na to, aby byla skutečná, to vše stejnou měrou…
…. Agrafena i Grušenka v jednom…
//A děsí mě
leká
víš
to
že v poslední době
ta Grušenka v tobě
není
není k nalezení//
..naovocnělý muškátový oříšek zahuštěný a ozvláštněný špetkou kardamonu,
a taky změkčený - překvapivě - skořicovou, téměř slizovou, taveninou.
Tohle všechno je sytě žluté, ale průhledné - přesně jako barva tekutiny ve flakonu.
Po chvilince začíná vůně modrat, nabírá zásluhou pelargonie nejdříve petrolejovou modř a pak, modř zesvětlá a zprůhlední až do akvamarínové,
nejspíš cedrové ředidlo zamíchalo tekutinou...
Ano, TEĎ je ten moment, kdy i já cítím polívku, polévkové koření
(holt koriandr dělá občas neplechu). Je to jak sypaná podravka do bujónu z kostky éček...
...pak přijde seno a změklé až mazlavé mýdlo - lehký aldehydový tón a k němu žvýkaný tabák zabarvující sliny do červena.
A nakonec se tím vším začíná prolínat jemně doutnající pryskyřice, tenoučký proužek kouře.
Divno vůně. Úleťácká. Pro Polreicha.?.
...nebo prostě pro muže, jenž vyhnán od stolu i lože zpytuje svědomí...
Vůně s neuvěřitelně bohatým vývojem: od koření z okurkového láku přes směs kardamomu skořice a hřebíčku až k výrazné sladké vůni jemně zavlhlého sena smíseného se sladkým kouřem, starou kůží a nakysle zemitými tóny. Produkt z kotlíku baby Jagy - ale o jeho praktické nositelnosti mám jisté pochyby.....
Určitě jste to zažili. Při prvním přičichnutí jste odfrkli jako kůň a pak nevěřícně voněli k zápěstí znovu a znovu a stále jste nemohli pochopit, proč by krucinál chtěl někdo takhle vonět?
"Výpravo pozor! V pořadí: náčelník Koření Nový. Zde! List Bobkový..."
"Zde!"
"...Pepř Mletý..."
"Zde!"
"...na můj povel, vzdálenost jednoho směrníka, šikmo za krajníky, usilovným slavnostním pochodem směr..."
"POČKAT! Náčelníku, ty jsi zapomněl na nás. A já se tak těšil!"
"Hřebíčku, proboha, co tady děláš?"
"Nooo, víííš, my jsme si tady se Skořicí říkali..." prosebný pohled
"No tak dobře, zařaďte se. Výpravo pozor! V pořadí: náčelník Koření Nový. Zde! List Bobkový..."
"Zde!"
"...Pepř Mletý..."
"Zde!"
"...Hřebíček..."
"Zde!"
"...Skořice..."
"Zde!"
"...Kardamom!?! Med!?!!! ..."
"VŠICHNI ZDE!"
"...No nazdar!..."
"ZDAR!!!"
"...Na můj povel, vzdálenost jednoho směrníka, šikmo za krajníky, usilovným slavnostním pochodem směr houbová omáčka! Hajdy. VPŘED!"
Koření do houbovky. Jalovec, bobkáč a pepř povařený (klidně i s cibulí a houbama) ve vodě. Na začátku z toho vykoukne hřebíček. Pak to medem trošku zesládne a vystrčí růžek skořice, potom kardamom. O pryskyřicích si nechám zdát, ty tam nemám.
Někdy…
Někdy jsou ty nejdůležitější věci skryté, nevidíš je na první pohled.
Jako cosi velmi křehkého v hromadě balastu.
Jako světlo za horizontem tmy.
Jako malá Miss Sunshine ukrytá v někom, kdo na první pohled hraje v nejvyšší lize.
Pod některými krásnými slupkami se skrývá ošklivé jadérko.
A neúhledná skořápka občas ukrývá krásu nesmírnou.
Jako tahle vůně.
V prvních vteřinách se ukáže jako pravý fighter, který je připravený tě nemilosrdně sejmout.
Zdá se to tak být – ale není.
Jen zkouší, za co stojíš.
Jestli vydržíš.
Jestli vytrváš stejně hrdě jako Budžes.
Jestli ano, tak se ti to vrátí.
Zapomeneš na ty první nemilosrdné údery agresivně a útočně ostrého koření.
//Ale i v tom je určitá krása, to koření je OPRAVDOVÉ, tady nikdo nevybíral ty nejzralejší, nejvonnější, nejdelikátnější kousky, tohle je army of lovers, odhodlaná a bezohledná.//
Protože v určitou chvíli tihle nájezdníci zpomalí, zklidní se, snad jsou unavení…
A z toho usedajícího prachu po velké vřavě se začnou rodit červené květy pelargonií, ironické, sarkastické, pylově skořicové až běda, miluju je, jsou krásné, můžou mít všechno, k sobě a do sebe vztahují tav zlatých slunečních paprsků, mění je v zlaté pruty, ty pak v klec, klec pro tuhle vůni, aby neutekla, nezmizela, do mysli se ale vkrádá idea, že by možná bylo lepší schovat do ní sebe samotnou, zavřít se do ní před touhle vůní, aby neublížila, nezranila, neobjala, nepřipomněla, že…
to
co bylo
jest to
co bude…
Vůně, o níž může platit to zaprášeně okřídlené odi et amo.
Příliš divoká a nevycválaná, příliš krásná na to, aby byla skutečná, to vše stejnou měrou…
…. Agrafena i Grušenka v jednom…
//A děsí mě
leká
víš
to
že v poslední době
ta Grušenka v tobě
není
není k nalezení//
..naovocnělý muškátový oříšek zahuštěný a ozvláštněný špetkou kardamonu,
a taky změkčený - překvapivě - skořicovou, téměř slizovou, taveninou.
Tohle všechno je sytě žluté, ale průhledné - přesně jako barva tekutiny ve flakonu.
Po chvilince začíná vůně modrat, nabírá zásluhou pelargonie nejdříve petrolejovou modř a pak, modř zesvětlá a zprůhlední až do akvamarínové,
nejspíš cedrové ředidlo zamíchalo tekutinou...
Ano, TEĎ je ten moment, kdy i já cítím polívku, polévkové koření
(holt koriandr dělá občas neplechu). Je to jak sypaná podravka do bujónu z kostky éček...
...pak přijde seno a změklé až mazlavé mýdlo - lehký aldehydový tón a k němu žvýkaný tabák zabarvující sliny do červena.
A nakonec se tím vším začíná prolínat jemně doutnající pryskyřice, tenoučký proužek kouře.
Divno vůně. Úleťácká. Pro Polreicha.?.
...nebo prostě pro muže, jenž vyhnán od stolu i lože zpytuje svědomí...
Vůně s neuvěřitelně bohatým vývojem: od koření z okurkového láku přes směs kardamomu skořice a hřebíčku až k výrazné sladké vůni jemně zavlhlého sena smíseného se sladkým kouřem, starou kůží a nakysle zemitými tóny. Produkt z kotlíku baby Jagy - ale o jeho praktické nositelnosti mám jisté pochyby.....
Určitě jste to zažili. Při prvním přičichnutí jste odfrkli jako kůň a pak nevěřícně voněli k zápěstí znovu a znovu a stále jste nemohli pochopit, proč by krucinál chtěl někdo takhle vonět?
"Výpravo pozor! V pořadí: náčelník Koření Nový. Zde! List Bobkový..."
"Zde!"
"...Pepř Mletý..."
"Zde!"
"...na můj povel, vzdálenost jednoho směrníka, šikmo za krajníky, usilovným slavnostním pochodem směr..."
"POČKAT! Náčelníku, ty jsi zapomněl na nás. A já se tak těšil!"
"Hřebíčku, proboha, co tady děláš?"
"Nooo, víííš, my jsme si tady se Skořicí říkali..." prosebný pohled
"No tak dobře, zařaďte se. Výpravo pozor! V pořadí: náčelník Koření Nový. Zde! List Bobkový..."
"Zde!"
"...Pepř Mletý..."
"Zde!"
"...Hřebíček..."
"Zde!"
"...Skořice..."
"Zde!"
"...Kardamom!?! Med!?!!! ..."
"VŠICHNI ZDE!"
"...No nazdar!..."
"ZDAR!!!"
"...Na můj povel, vzdálenost jednoho směrníka, šikmo za krajníky, usilovným slavnostním pochodem směr houbová omáčka! Hajdy. VPŘED!"
Koření do houbovky. Jalovec, bobkáč a pepř povařený (klidně i s cibulí a houbama) ve vodě. Na začátku z toho vykoukne hřebíček. Pak to medem trošku zesládne a vystrčí růžek skořice, potom kardamom. O pryskyřicích si nechám zdát, ty tam nemám.