Jarem vzduch voní
a modré je nebe
toužím zas po ní
a vyhlížím tebe
toužím zas po lásce
která tu není …
Sladce vzduch voní, po nektaru květů, teplem a dálkou cizích světů. Trochu i deštěm, co svlažil tu zeleň bláznivou a na chvíli proměnil pod oknem cestu ve stružku blátivou. Tu cestu, po které tak dávno už jsi šel, společně se mnou, a dlaň mou v té své jsi měl …
Vlhce šťavnatá zeleň, která pomalu osychá a čím je sušší, tím více sládne měkoučce prachovou gardénií. Půvabná melodie jara.
Delikátní bílá vůně s (ano Vendulko :-)) křehkou zelení. Pro mě celkem povedené zhmotnění představy právě gardénie - ne uzemněné v květináči, ale čerstvě utržené a umístěné v křišťálové váze, kolem níž se šíří vzdušná, svěží vůně bílého květu i zelených lístků...
Domenica ve svojí recenzi na Iris Ganache prozradila, co bylo pravým důvodem ukončení její výroby. To mi připomnělo uvědomit si, že kosatec či ambergris ani zdaleka nejsou jedinými finančně nákladnými parfémovými složkami. Patří k nim i gardénie, jejíž vůně bývá často nahrazována kombinací jiných bílých květin ve spojení s houbovými tóny, které jsou pro ni typické.
V případě Gardénia Petale byly houbičky zcela vynechány. Hned po svěžím nazelenalém citrusovém úvodu s kapkou hořkého neroli se vlastně vůbec neprojeví ani tak gardénie, jako spíš přítulná, medově sladká tuberóza s nádechem čerstvě uvařené meruňkové marmelády, jasmín s voskovými podtóny, jaké si pamatuji např. v À la nuit, avšak zde je asi tak stokrát odlehčenější a krémová vanilka.
Jedinou dámou v tomhle příběhu je vůně konvalinky, u níž to zpočátku na chviličku vypadá, že kromě své bílozelené křehkosti vytáhne i jedovaté drápky, avšak tomu učiní přítrž již zmiňovaná tuberóza s vanilkou. V základu pak celou vůni provzdušní jemné "pudrové" pižmo. Pokud tedy nehledáte věrnou gardénie, ale krémovou bílokvětinovku s krotkou tuberózou a křehkou zelení a velmi dobrou výdrží a líbí se vám třeba vůně typu Grand Bal (Dior), potom je tahle vůně přesně pro vás.
Jarem vzduch voní
a modré je nebe
toužím zas po ní
a vyhlížím tebe
toužím zas po lásce
která tu není …
Sladce vzduch voní, po nektaru květů, teplem a dálkou cizích světů. Trochu i deštěm, co svlažil tu zeleň bláznivou a na chvíli proměnil pod oknem cestu ve stružku blátivou. Tu cestu, po které tak dávno už jsi šel, společně se mnou, a dlaň mou v té své jsi měl …
Vlhce šťavnatá zeleň, která pomalu osychá a čím je sušší, tím více sládne měkoučce prachovou gardénií. Půvabná melodie jara.
Delikátní bílá vůně s (ano Vendulko :-)) křehkou zelení. Pro mě celkem povedené zhmotnění představy právě gardénie - ne uzemněné v květináči, ale čerstvě utržené a umístěné v křišťálové váze, kolem níž se šíří vzdušná, svěží vůně bílého květu i zelených lístků...
Domenica ve svojí recenzi na Iris Ganache prozradila, co bylo pravým důvodem ukončení její výroby. To mi připomnělo uvědomit si, že kosatec či ambergris ani zdaleka nejsou jedinými finančně nákladnými parfémovými složkami. Patří k nim i gardénie, jejíž vůně bývá často nahrazována kombinací jiných bílých květin ve spojení s houbovými tóny, které jsou pro ni typické.
V případě Gardénia Petale byly houbičky zcela vynechány. Hned po svěžím nazelenalém citrusovém úvodu s kapkou hořkého neroli se vlastně vůbec neprojeví ani tak gardénie, jako spíš přítulná, medově sladká tuberóza s nádechem čerstvě uvařené meruňkové marmelády, jasmín s voskovými podtóny, jaké si pamatuji např. v À la nuit, avšak zde je asi tak stokrát odlehčenější a krémová vanilka.
Jedinou dámou v tomhle příběhu je vůně konvalinky, u níž to zpočátku na chviličku vypadá, že kromě své bílozelené křehkosti vytáhne i jedovaté drápky, avšak tomu učiní přítrž již zmiňovaná tuberóza s vanilkou. V základu pak celou vůni provzdušní jemné "pudrové" pižmo. Pokud tedy nehledáte věrnou gardénie, ale krémovou bílokvětinovku s krotkou tuberózou a křehkou zelení a velmi dobrou výdrží a líbí se vám třeba vůně typu Grand Bal (Dior), potom je tahle vůně přesně pro vás.