Zatímco v teple sáček dlouho louhovaného ovocného třešňového čaje, v chladu temná gurmánka v podobě hutného oslazeného čaje ze sušených velkých černých třešní, zapudrovaný semiš a sladké temné dřevo.
Jdu si po kolejích
a s hlavou v oblacích
a srdcem jakbysmet
a s touhou po nadějích
a vírou v krásný svět
jdu si po kolejích
a radost je cíl …
Přivoním k růži a s úsměvem sladkým od višní se těším z chvíle, co zrovna je. Voním si po madlích a neřeším svět, černou mám jen na oblečení, v myšlenkách ne … jsem pořád holkou a čert vem věk.
Růžovogurmánská laskomina, která nedá spát.
Původní očekávání, že se tahle verze malých černých bude blížit původní LPRN z roku 2009 tak, jako vykazuje příbuzenství Mon Exclusif a Mon Guerlain, se úplně nenaplnila. Spojovacím bodem je bezesporu vůně lékořice a šálek silného černého čaje. Tady je však v první fázi i lehce připálená, až po rozvonění přejde do příjemných, tlumeně sladkých tónů. Ovšem teplý mandlový zákusek s citronem byste tu hledaly marně. Black Perfecto totiž stejně jako první mainstreamová verze jede na ovocné vlně. Naštěstí to není umělohmotná třešeň LPRN 2012, ale višně v čokoládě.
V další fázi se pak konečně objeví i mandle. Nejsou to sice ty mainstreamové připálené, no bohužel po lahodném moučníku s vanilkou stále i ani památky. Místo toho Black Perfecto vykáže příbuzenství se svojí skončenou mainstreamovou předchůdkyní, když mandle s lékořicí doplní sladce pačuliová růže s červenoovocným nádechem z LPRN Couture. Jen v tomhle případě moderní tóny chypre nahradila jemná vůně kůže. Přesto zklamaná nejsem, naopak je to teprve druhá mainstreamová LPRN, kterou bych si v současném chladném počasí dovedla představit občas nosit.
Mon Cheri v kožené bundě. Black Perfecto si z LPRN bere ovocnou složku a doplňuje ji kůží. Třešně jsou tady mnohem tmavší, vybranější, tlumenější, méně sladké. Ale postrádám tady to další, co mám na EdP 2012 (starší neznám) ráda - koření, hutnou smyslnost, chvílemi až závan mokrého papíru. Black Perfecto je méně rozkošnická, více elegantní. Jako by ji zpod kožené bundy bylo cítit jen úzkým pásem rozhalenky, kde probleskuje sytě červený top. Není to ta rozjívená holka, která vtrhne do dveří jako velká voda a okamžitě je jí plný dům. Dospěla a naučila se chovat. Ale to taky znamená, že už ji neuvidíte slastně se protahovat. Už si nepotřísní rty zralou šťávou a nezůstane u vás hluboko do noci. Po třech čtyřech hodinách se zvedne a jak přišla, tak odejde.
Včera jsem konečně dostala možnost vyzkoušet tuto, mnou toužebně očekávanou, vůni. Než jsem však přičichla k flakonu ve vídeňském Douglasu, zjevil se přede mnou fešný mladík v černé košili, údernou němčinou mi začal halekat do pravého ucha a k tomu rytmicky mávat rukama, takže připomínal vzlétající vlaštovku, kterou omrzelo čekání na drátech. Pravděpodobě jsem nahodila výraz "kein Abel", protože vlaštovčák bez mrknutí oka přepnul do angličtiny. A ano, skládal mi komplimenty, že je to vůně přesně pro mě, rozuměj stárnoucí rozcuchanou nevyspanou ženu, která se plíživým krokem přesunuje do kategorie "střední věk!. Dozvěděla jsem se, že celá řada "malých černých" byla vytvořena proto, aby se mezi sebou mohly navzájem kombinovat. To jste milé dámy ani nevěděly, co? Stejně tak to asi nevěděli ani u Guerlain :D Mixovat, mixovat, mixovat. Dopadlo to dobře nakonec. Vůni jsem vyzkoušela a nebudu to protahovat, je nádherná. Je mi jedno, že se mnohým z vás nelíbí, mě doslova nadchla. Pro třešně mám obrovskou slabost, tady jsou černé jako půlnoc v obrovském velkoměstě, které nikdy nespí. Oslňující záblesky barevných reklam, stánky s pečenými sladkostmi a kávou, kouřící kytarista v rukavicích s ustřihnutými špičkami. A tam někde stojí Luna a je nesmírně šťastná. :)
Podle ostatních "malých černých", které jsou na mě přeslazené, a taky podle flakonu jsem čekala sladkou výraznou vůni. Ale překvapila mě. Nepůsobí jako cukrátko.
Tmavěrudá, skoro až černá štáva (koncentrované maliny a višně) s marmeládou z růžových lístků. Kůže luxusní kabelky je tam tak akorát, aby vůně byla dospělá. I něco málo slíbané tmavé rtěnky by se našlo. Seděly by mi k ní ty obrázky se zjednodušenou siluetou dámy namalované pár tahy černé tuše a přes to otisk tmavěrudé rtěnky.
Je možné, že v ní cítím i kvítky fialky? Nebo to, co zůstalo po třech dnech na oblečení, je pačuli, takové malinově ovocné? Výdrž na oblečení je neuvěřitelná. když jsem tady v práci teď zamávala mikinou, kolega říká: "tady voní třešně a kakao".
Rebelská višňa :)....ale vážne, fantastická koženo – čiernovišňová vôňa, temná, dospelá. Sladké drievko a tmavočervená ruža len tak občas preblesknú, asi aby zvýraznili tmavosť zvyšku. Navrch cítim tmavé drevo. Ďalšia túžobníková položka.
Zatímco v teple sáček dlouho louhovaného ovocného třešňového čaje, v chladu temná gurmánka v podobě hutného oslazeného čaje ze sušených velkých černých třešní, zapudrovaný semiš a sladké temné dřevo.
Jdu si po kolejích
a s hlavou v oblacích
a srdcem jakbysmet
a s touhou po nadějích
a vírou v krásný svět
jdu si po kolejích
a radost je cíl …
Přivoním k růži a s úsměvem sladkým od višní se těším z chvíle, co zrovna je. Voním si po madlích a neřeším svět, černou mám jen na oblečení, v myšlenkách ne … jsem pořád holkou a čert vem věk.
Růžovogurmánská laskomina, která nedá spát.
Původní očekávání, že se tahle verze malých černých bude blížit původní LPRN z roku 2009 tak, jako vykazuje příbuzenství Mon Exclusif a Mon Guerlain, se úplně nenaplnila. Spojovacím bodem je bezesporu vůně lékořice a šálek silného černého čaje. Tady je však v první fázi i lehce připálená, až po rozvonění přejde do příjemných, tlumeně sladkých tónů. Ovšem teplý mandlový zákusek s citronem byste tu hledaly marně. Black Perfecto totiž stejně jako první mainstreamová verze jede na ovocné vlně. Naštěstí to není umělohmotná třešeň LPRN 2012, ale višně v čokoládě.
V další fázi se pak konečně objeví i mandle. Nejsou to sice ty mainstreamové připálené, no bohužel po lahodném moučníku s vanilkou stále i ani památky. Místo toho Black Perfecto vykáže příbuzenství se svojí skončenou mainstreamovou předchůdkyní, když mandle s lékořicí doplní sladce pačuliová růže s červenoovocným nádechem z LPRN Couture. Jen v tomhle případě moderní tóny chypre nahradila jemná vůně kůže. Přesto zklamaná nejsem, naopak je to teprve druhá mainstreamová LPRN, kterou bych si v současném chladném počasí dovedla představit občas nosit.
Mon Cheri v kožené bundě. Black Perfecto si z LPRN bere ovocnou složku a doplňuje ji kůží. Třešně jsou tady mnohem tmavší, vybranější, tlumenější, méně sladké. Ale postrádám tady to další, co mám na EdP 2012 (starší neznám) ráda - koření, hutnou smyslnost, chvílemi až závan mokrého papíru. Black Perfecto je méně rozkošnická, více elegantní. Jako by ji zpod kožené bundy bylo cítit jen úzkým pásem rozhalenky, kde probleskuje sytě červený top. Není to ta rozjívená holka, která vtrhne do dveří jako velká voda a okamžitě je jí plný dům. Dospěla a naučila se chovat. Ale to taky znamená, že už ji neuvidíte slastně se protahovat. Už si nepotřísní rty zralou šťávou a nezůstane u vás hluboko do noci. Po třech čtyřech hodinách se zvedne a jak přišla, tak odejde.
Včera jsem konečně dostala možnost vyzkoušet tuto, mnou toužebně očekávanou, vůni. Než jsem však přičichla k flakonu ve vídeňském Douglasu, zjevil se přede mnou fešný mladík v černé košili, údernou němčinou mi začal halekat do pravého ucha a k tomu rytmicky mávat rukama, takže připomínal vzlétající vlaštovku, kterou omrzelo čekání na drátech. Pravděpodobě jsem nahodila výraz "kein Abel", protože vlaštovčák bez mrknutí oka přepnul do angličtiny. A ano, skládal mi komplimenty, že je to vůně přesně pro mě, rozuměj stárnoucí rozcuchanou nevyspanou ženu, která se plíživým krokem přesunuje do kategorie "střední věk!. Dozvěděla jsem se, že celá řada "malých černých" byla vytvořena proto, aby se mezi sebou mohly navzájem kombinovat. To jste milé dámy ani nevěděly, co? Stejně tak to asi nevěděli ani u Guerlain :D Mixovat, mixovat, mixovat. Dopadlo to dobře nakonec. Vůni jsem vyzkoušela a nebudu to protahovat, je nádherná. Je mi jedno, že se mnohým z vás nelíbí, mě doslova nadchla. Pro třešně mám obrovskou slabost, tady jsou černé jako půlnoc v obrovském velkoměstě, které nikdy nespí. Oslňující záblesky barevných reklam, stánky s pečenými sladkostmi a kávou, kouřící kytarista v rukavicích s ustřihnutými špičkami. A tam někde stojí Luna a je nesmírně šťastná. :)
Podle ostatních "malých černých", které jsou na mě přeslazené, a taky podle flakonu jsem čekala sladkou výraznou vůni. Ale překvapila mě. Nepůsobí jako cukrátko.
Tmavěrudá, skoro až černá štáva (koncentrované maliny a višně) s marmeládou z růžových lístků. Kůže luxusní kabelky je tam tak akorát, aby vůně byla dospělá. I něco málo slíbané tmavé rtěnky by se našlo. Seděly by mi k ní ty obrázky se zjednodušenou siluetou dámy namalované pár tahy černé tuše a přes to otisk tmavěrudé rtěnky.
Je možné, že v ní cítím i kvítky fialky? Nebo to, co zůstalo po třech dnech na oblečení, je pačuli, takové malinově ovocné? Výdrž na oblečení je neuvěřitelná. když jsem tady v práci teď zamávala mikinou, kolega říká: "tady voní třešně a kakao".
Rebelská višňa :)....ale vážne, fantastická koženo – čiernovišňová vôňa, temná, dospelá. Sladké drievko a tmavočervená ruža len tak občas preblesknú, asi aby zvýraznili tmavosť zvyšku. Navrch cítim tmavé drevo. Ďalšia túžobníková položka.