Sladce hodně teple dřevitá fialka - suché dřevo se zbytky vyschlé pryskyřice,vysušená lesní půda se suchým praskajícím jehličím.....a do toho suchá fialka i s lístečky a prachově suchým kosatcem. A ve vzduchu poletují částečky pudru.... Otec: O3 Century Matka: 7 Violette
Tak na mě to s tou pouští funguje, tedy z části, protože tam mám zároveň i to jehličí a „šťavnatou“ zem, která do ní sice logicky nepatří, ale já mám tyhle přírodovědné exkurze po zkušenostech s Guillaumem ráda . Jehličí přichází hned po rybízovém začátku se štiplavě osvěžující pepřovou sprškou a odkrývá temný dřevitý kosatec s navlhlou zeminou. Srkze něj prosvítá pár fialek s nasládlou pudrovostí.
A pak už je tu suchý horký písek v pouštní oáze a pálící slunce. A k tomu se přidává drhnoucí cedr a la Lutens, který byste spíš hledali v v hornatých oblastech. Možná to zní zvlášťně, jenže ono to opravdu ladí dohromady. A zase tak podivné to není, stačí si jen představit, že místo Jordánska přejedete z horských cedrových oblastí Libanonu do sousední Syrské pouště, s níž země hraničí na východě.
Jordánská poušť a kosatec? Aha. Tak u nás řídký jehličnatě zalesněný svah na břehu jezera. Pepřem osvěžené fialkové lístky – zejména a nejvíc. Panenská příroda uprostřed hor. Vlastně úplně někde jinde, než bylo zamýšleno Vůně je křehká jako váza z tenkého skla, stačí jeden neopatrný pohyb a rozbije se na milion kousíčků. Kdybychom hodně pátrali, možná najdeme i špetku toho pudru z kosatce a fialky a ždibíček vanilky, ale dá to hodně práce. A přitom ten jehličnatý les, který tam nemá co dělat, je docela autentický.
Sladce hodně teple dřevitá fialka - suché dřevo se zbytky vyschlé pryskyřice,vysušená lesní půda se suchým praskajícím jehličím.....a do toho suchá fialka i s lístečky a prachově suchým kosatcem. A ve vzduchu poletují částečky pudru.... Otec: O3 Century Matka: 7 Violette
Tak na mě to s tou pouští funguje, tedy z části, protože tam mám zároveň i to jehličí a „šťavnatou“ zem, která do ní sice logicky nepatří, ale já mám tyhle přírodovědné exkurze po zkušenostech s Guillaumem ráda . Jehličí přichází hned po rybízovém začátku se štiplavě osvěžující pepřovou sprškou a odkrývá temný dřevitý kosatec s navlhlou zeminou. Srkze něj prosvítá pár fialek s nasládlou pudrovostí.
A pak už je tu suchý horký písek v pouštní oáze a pálící slunce. A k tomu se přidává drhnoucí cedr a la Lutens, který byste spíš hledali v v hornatých oblastech. Možná to zní zvlášťně, jenže ono to opravdu ladí dohromady. A zase tak podivné to není, stačí si jen představit, že místo Jordánska přejedete z horských cedrových oblastí Libanonu do sousední Syrské pouště, s níž země hraničí na východě.
Jordánská poušť a kosatec? Aha. Tak u nás řídký jehličnatě zalesněný svah na břehu jezera. Pepřem osvěžené fialkové lístky – zejména a nejvíc. Panenská příroda uprostřed hor. Vlastně úplně někde jinde, než bylo zamýšleno Vůně je křehká jako váza z tenkého skla, stačí jeden neopatrný pohyb a rozbije se na milion kousíčků. Kdybychom hodně pátrali, možná najdeme i špetku toho pudru z kosatce a fialky a ždibíček vanilky, ale dá to hodně práce. A přitom ten jehličnatý les, který tam nemá co dělat, je docela autentický.