Jak už jsem zmiňovala na podzim, Superstitous je vůní, tematicky navazující na projekt spolupráce se slavnými módními návrháři, který v roce 2013 otevřela vůně Dries Van Noten. Tentokrát se obrátil na Albera Elbaze, jenž až do října 2015 vedl jako kreativní ředitel módní dům Lanvin. Na názvu se prý oba pánové shodli okamžitě, jelikož jsou oba pověrčiví, např. Alber údajně nikdy neodkládá svou tašku na zem, protože se bojí, že by jinak ztratil peníze. Ale nezůstalo pouze u toho, charismatický Alber se totiž rozhodl podílet na flakonu vůně a krabičky i po designérské stránce, které tentokrát přichází v barvách černé a zlaté patiny a načrtnul na něj vševidoucí zlaté oko. To ale nebyl ani zdaleka jeho jediný vliv. Právě s ohledem na jeho čtrnáctileté působení u Lanvinu totiž chtěl, aby vznikla vůně odrážející epochu slavné Arpège, avšak moderním nositelném pojetí, která by evokovala šustění dámských šatů a byla zároveň nepolapitelná. A jak tedy Dominique Ropion odvedl svou práci?
(https://farm6.staticflickr.com)
Mýdlový úvod s jasmínem sice dává typově vzpomenout na klasickou Arpege a to je tak všechno. Superstitious totiž někde napůl cesty mezi starou a moderní školou. Není tu žádný hřebíček s koriandrem. Arpege sice uvádí jasmín ve složení, ale hraje v ní jen okrajovou roli. Alespoň v mém případě totiž v jejím květinovém srdci dominuje ylang s vůní přezrálých banánů, bulharská růže, pudrový kosatec, ovocná tuberóza a konvalinky. Jasmín ze Superstitious je úplně jiné kategorie. Není to žádný lehoučký ovocný jasmín jako např. v Promesse de l´Aube, není ale ani indolický. Jsou to křupavé zelené jasmínové výhonky, na nichž se třpytí aldehydy. Ano, třpytivost je tím, co dodává Ropionovým zdánlivě starosvětským aldehydům moderní tvář. Oproti Arpege však disponují mnohem zajímavější vlastností. Nepolevují!
....
Jenom jasmín udělá po rozvonění trochu místa okvětním plátkům ambrové růže, pačuli a kadidlu z Portrait of a Lady. Je to jen její lehounká ozvěna, jelikož Dáma z portrétu je ovocnější, kořenitější a „chladnější“, no ten jeho parfumérský podpis prostě nezapře. Jak už jsem totiž naznačila v samotném nadpisu, Superstitious se pro mě nese převážně v zeleném odstínu. Není to jen jasmín, jenž ji dodává tuhle barvu, Dominique Ropion použil v této fázi i broskev. Ne tu zralou z Nahémy, jak tvrdí jeden uživatel na fragrantice, ale nezralou zelenou broskev, jak ji můžete znát třeba z Mitsouka (i když tam je taky s kořením) a vetiver, které společně se stávajícím pačuli přináší ke stále neutichajícímu aldehydově květinovému buketu i lahodné tóny chypre a tvoří zároveň druhý nepopiratelný typový odkaz na Portrait of a Lady.
(https://upload.wikimedia.org)
Je tedy Superstitous vůní evokující šustění dámských šatů? Zcela nepochybně. Mně se konkrétně vybavily tyto společenské zelené šaty z hedvábného taftu od Christiana Diora z roku 1954. Intenzitu má o trochu slabší než Portrait of a Lady, pořád se však pohybuje v nadprůměrné rovině podobně jako Une Fleur de Cassie a stejně tak výdrž. Zkrátka Superstitious je znovu báječným uklidňujícím důkazem, že spojení s koncernem Estée Lauder zatím není pro značku Frederica Malleho na škodu. Oficiální prodej by měl být zahájen 1. dubna, nicméně v Ingredients máte jedinečnou příležitost očichat ji už teď. Vůně by měla být k dispozici tentokrát ve všech tradičních velikostech, tj. 100 a 50 ml flakon a cestovní balení 3 x 10 ml, přičemž cena bude identická jako u Portrait of a Lady, tj. 260, 180 a 125 euro. Jako vždy se budu těšit, jak Superstitious zapůsobí na vás.
....
...
Titulní obrázek:
Vendulko, ještě ty mě naváděj :-) "křupavé zelené jasmínové výhonky, na nichž se třpytí aldehydy" a ten zelenej taft! Úplně se ji bojím jít vyzkoušet!