Včeličky

(Zdroj titulního obrázku: www.guerlain.com )

Kde se tedy ty včelky vzaly?

To vám bylo tak… Po neblahých událostech a zmatcích Velké francouzské revoluce se k moci dostal, jak známo, jistý Napoleon Bonaparte. Pokud se zabýval jen válčením (a vítězením), neměl na nějaké panské choutky čas – leč poté, co se rozhodl stát se císařem (neboť jako správný republikán si nepřál nic jiného než nějaký ten  pěkný titul), nastaly mu i jiné starosti. Jedna z nich se týkala i nového císařského znaku. Z pochopitelných důvodů nemohl použít starou známou bourbonskou lilii, takže začalo horečnaté hledání vhodného symbolu. A hle! Někdo z početné komise, ustanovené pro účely Napoleonovy korunovace, si  duchapřítomně vzpomněl na poklad, dosud ležící ladem v Bibliotheque Nationale, totiž obsah hrobky krále Childerica z dynastie Merovejců.  Franský nebo francouzský, všechno jedno – hlavně že to nejsou Bourboni! Sem s tím! Zejména tam nalezené zlaté včelky, symbol nesmrtelnosti a vzkříšení, se zdály více než příhodné (co na tom, že se jednalo spíš o cikády).

Navrženo, schváleno,  včeličky se rozlétly vůkol.  Byly, v kombinaci s vavřínovými věnci,  vyšité na korunovačním rouše nového císaře a císařovny…

  (Jacques Louis David, korunovační portrét)

...včetně jejích střevíčků...

  (Zdroj: www.tumblr.com)

…vetkané do ubrusů,  zobrazené na nádobí použitém  při následné slavnostní hostině…  a císařovna si jimi později pilně vyzdobila i svůj oblíbený zámeček Malmaison.

Zapomeňte na lilie, nyní nastala éra včely!

O padesát let později: Další z Napoleonů (rodina proslula poněkud netradičními, až zmatenými, vztahy -  byl zároveň synovcem Bonaparta  i vnukem jeho bývalé manželky Josefíny), císař Napoleon III.,  se chystá oženit. Ve stejné době,  ve stejném městě, jistý Pierre-François-Pascal Guerlain, mladý nadaný parfumér a velmi vhodně i obchodník s octem,  očividně i zdatný podnikatel ovládající už tehdy všechny finesy PR,  přemýšlí, jak se konečně prosadit - konkurence, na tomto poli dosud vedoucích Angličanů a Němců (nezapomeňme na  „Kolínskou vodu“!),  je obrovská.  V nabídce má již tehdy tolik oblíbené kolínské, a to vlastní výroby: Eau de Cologne Superieure, Eau de Cologne Royale – a, pěkně se nám názvy stupňují -  i Eau de Cologne Imperiale. Výš už to prakticky nejde! Takže je jenom logické, že volba padla na tu poslední. Vhodnější svatební dar by najít nemohl! Ten si ovšem žádá i odpovídající, náležitě důstojný obal, žádnou obyčejnou lahvičku…  takže se Pierre-Francois-Pascal obrací na „akreditovanou“ sklářskou firmu Pochet&duCourval a zadává zakázku. Výsledkem je flakon (samozřejmě)  empírového stylu, jehož vršek připomíná triumfální sloup Napoleona I. na Place Vendôme (aby byla souvislost jasná), a tělo  dekorováno zlatými včelkami (aby byla souvislost jasná i méně chápavým). Voila!

(Zdroj: http://www.brides.com)

A dál už to běželo jako na drátku… dar byl přijat, ba kvitován s povděkem – novopečená císařovna Eugenie si kolínskou oblíbila (údajně ji používala i jako lék na svoje migrény) natolik,  že byl Pierre-Francois-Pascal promptně jmenován jejím oficiálním dodavatelem (z čehož plynulo i odpovídající renomé a reklama, a následně  i velmi žádoucí zvýšení obratu) a obdržel též na název „ Eau de Cologne Imperiale“ ochrannou známku.

(Zdroj: http://www.monsieur-guerlain.com/2008/06/eau-de-cologne-imperiale.html )

Není divu. Imperiale je totiž , po téměř dvou stoletích, stále krásná. Jakož i ty klasické guerlainovské včeličkové flakony!