Povídání o oudu a arabkách s Martulou

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Oud nebo aoud (vyslovuj: úd) v arabštině znamená dřevo. A tak vás nepřekvapí, že se tato tradiční parfémová složka arabských parfémů získává ze dřeva. Dřeva stromu, který se nazývá Aquilaria malaccensis (česky orličín, anglicky agarwood) a dorůstá do výšky až 40 metrů. Co už však možná nevíte je, že pro svou typickou vůni musí být světlé dřevo nejprve napadeno plísní, proti níž se strom brání vypuštěním silice. Teprve ze silicí prostoupeného zčernalého dřeva rozdrceného na třísky se parní destilací získává esenciální olej, který dále zraje v sudech. Čím starší a silnější, tím lepší a dražší. Jeho cena je dokonce vyšší než cena zlata, a tak si vysloužil přezdívku „tekuté zlato“. 

V současné době je největším dovozcem oleje Saudská Arábie. Ovšem i v parfémech evropské provenience, které se nyní velmi inspirují orientálními vůněmi, je oud teď velmi „trendy“ složkou. Jeho používání má však tradici sahající hluboko do historie. Pro náboženské a obřadní účely byl oud v pevné podobě a jako vykuřovadlo používán už od starověku nejenom v arabském světě, i v Asii jeho vůně sloužila k meditačním účelům (Indové dřevu a pryskyřici z něj říkají agar, Indonésané gahau, Číňané čcheng-siang). O vzácném oudu se dokonce píše ve Starém zákoně (jako o ahalim, latinsky lignum aloes, česky opsán jako aloe). 

Ač se výrobci oudu rádi tváří, že jejich olej pochází z divoce rostoucích stromů, není tomu tak. Plošným kácením orličínové populace s vidinou velkých zisků docházelo k devastaci přirozeného prostředí tropických oblastí. Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy CITES proto zakázala kácet orličínu v divoké přírodě. A tak se stromy pěstují na plantážích a jsou úmyslně nařezávány a infikovány různými plísněmi.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Oud mi sice nevoněl, avšak tato tematika mne nepřestala zajímat. I proto, že jsem vyzkoušela parfémy londýnského parfémového domu Amouage, jehož vůně jsou řekněme „evropského střihu“, ale přitom od běžných tolik odlišné. Souvisí to snad s Ománskými kořeny značky? Jak jsem se snažila té rozdílnosti „arabek“ a evropských vůní přijít na kloub, napadalo mne stále více otázek, než jsem nacházela odpovědí. 

Letos v létě v obrovských vedrech mi zavoněl parfém La Yuqawam pour Homme (Rasasi), ve kterém je údajně indický oud. Tak jsem to vzala jako znamení a odhodlala se s otázkami obrátit na Martu, pro mne „guru“ v oblasti arabských vůní. A ona k mé velké radosti souhlasila s rozhovorem.

Ahoj Marto. Díky tobě a tvým recenzím jsem poznala pár krásných arabských vůní, třeba Premium Concepts No. 4 (Royal Diwan Group), pro mne vůni prvního hříchu. Jak ses ty vlastně dostala k arabkám? 

Parfémy miluji odjakživa a věděla jsem, že „někde“ na mě čekají dokonalé parfémy, takové, jaké jsem si je vysnila ve své fantazii. Postupně jsem objevila svět niche vůní a taky arabek.

Moje úplně první setkání s arabskými vůněmi bylo někdy před 10 lety, díky paní Sáře, majitelce e-shopu Parfémy Exclusive ze Slovenska. V době, kdy z mých známých nikdo netušil, co je to oud. Dnes už má svou „oudovou“ vůni či řadu prakticky každá mainstream i niche značka, je to velká móda posledních let. Tehdy to bylo pro mě něco naprosto neznámého a nového. Paní Sáře vděčím za spoustu vzorečků opravdu skvělých arabských vůní a také za mnoho informací – byly to asi dva roky dopisování, volání a mého neustálého vyptávání. Tehdy jsem poznala značku Reehat Al Atoor z Bahrainu, která mě naprosto dostala: Ward Al Mamlaka, Oud Al Mamlaka, Turath Al Arab, první arabské vůně, které jsem nosila. A taky Kashkha (Swiss Arabian), která se pro mě stala ikonickou arabskou vůní.

Ano, arabky se napevno usadily na mé poličce a už se bez nich nemohu obejít. Nosím i jiné vůně, ale v létě a horku prakticky vždy sáhnu po arabkách.

To je náhoda, Kashkha byl mým prvním zkoušeným arabským parfémem. Jeho vůně mi připomněla babiččinu dřevěnou skříňku s čistidly, bylo to příjemné. Ale taky jsem narazila na oud, který mi voněl jako hnůj. Jak oud voní tobě, a existují různé druhy oudu?

Oud ve vůních mám velmi ráda, fascinuje mě jeho temně hluboká, dřevitá a zároveň živočišná vůně. Teď ale mluvím o opravdovém oudu, ne o tom, co je přidáno do většiny mainstream vůní, které mají v názvu „oud“ (nebo do velmi levných arabských). Vyhovuje mi hlavně kambodžský oud, který je nasládlý a rozvíjí se na mně asi nejlépe. Pamatuji si jen jednu opravdovou oudovou vůni, kterou jsem nevydýchala: Oud Seyoufy (Mishal Muzaffar Itarji). To nebyla vůně hřívy zpěněného arabského plnokrevníka, to byl nevětraný kozí chlívek s nakyslým pachem připomínajícím zkažený sýr. Musím podotknout, že mému muži i tato ehm..lahůdka VONĚLA (používá oudové vůně často a rád), a rozkládala se na něm o mnoho lépe. Je to rozhodně i o chemii pokožky jako u všech vůní. A taky o počasí. Arabské vůně potřebují teplo. Čím větší horko, tím lépe.

Osobně si oudové vůně dělím do 5 kategorií:

1. Oud pro sraby (pardon za ten výraz) = všechny náhražky skutečného oudu

2. Vymydlený oud (opravdový oud, ale podaný „čistým“ způsobem, kdy vše živočišné je potlačeno - např. Aoud (Roja Parfums) nebo třeba krásný Oud Assam (Rania J)

3. Dřevitý oud – Kashkha (Swiss Arabian) a spousta dalších vůní, asi nejčastější podoba oudu

4. Arabský plnokrevník - The Night (F. Malle), Dahn Al Oud Cambodi (Attar Khalid), Oud Al Melka (Royal Crown)

5. Brutální oud - Oudh Infini (Dusita).

Šestou kategorii zatím nemám, třeba ji časem objevím. A pokud zkoušení přežiju ve zdraví, tak se o tom na Parfumanii určitě zmíním.

                                                                             Kashkha - foto - http://www.parfemovenebe.cz

Zmínila ses o tom, že oudové vůně nosí velmi rád tvůj muž. Zdá se mi, že vůně oudu je především záležitostí pánských parfémů. Jak je to v arabském světě, nosí vůně s oudem i arabské ženy, nebo pouze muži?

Oudové vůně jsou rozhodně unisex a nosí je i ženy. Ovšem výsadou bohatých mužů arabského světa jsou čisté oudy. Ty nejkvalitnější, zrající spoustu let, a prodávané v pidimnožství 3ml za cenu malého automobilu. Kategorie, ke které se normální smrtelník dostane velmi těžko. 

Když jsme u těch cenových kategorií, co říkáš na dostupné vůně Rasasi, Al Rehab, nebo El Nabil? A které značky máš ráda ty?

Z arabských značek mám velmi ráda například Syed Junaid Alam, Royal Diwan Group, Abdul Samad Al Qurashi, Yas Perfumes. Ty jsou pro mě zárukou vysoké kvality a sedí mi od nich téměř vše. 

U některých značek (Rasasi, Al Rehab) je to tak, že mají ve svém portfoliu vůně výrazně levnější i výrazně dražší, podle použitých ingrediencí. A třeba El Nabil? Ještě před pár lety jsem některou malou lahvičku El Nabil měla prakticky neustále v kabelce. Dnes už vím, že tato značka je jen takovou arabskou ochutnávkou, stejně jako roll-ony Al Rehab. Že jen naznačují, jaký směr mají arabské vůně, a že ty opravdu skvělé vůně jsou ukryty v jiných flakonech a pod jinými značkami.

Z diskuzí na Parfumanii vím, že máš ráda růže. Voní ti víc v arabských vůních, nebo v těch našich? A je vůbec možné, aby tě ještě mohla překvapit nějaká další variace na téma růže a oud?

Pro růže v parfémech mám velkou slabost. A kombinace růže + oud (+ často šafrán) mi sedí skvěle. Tato kombinace může mít spoustu podob. Růže tmavá a kořeněná, plnokvětá taifská, něžná růžová poupata, marmeládově sladká turecká růže. K tomu různé podoby oudu, v tomto případě nejčastěji kategorie 3 = dřevitý a více či méně koření. Případně i musk, který je také důležitou a výraznou složkou arabských vůní. Tahle kategorie arabských vůní mě pořád nepřestává bavit. A v hodně dobré kvalitě se objevuje i u některých evropských značek, které mají arabskou řadu (Rose d´Arabie – Armani Prive, Musc Noble – Guerlain). Svět arabských i evropských vůní se tady krásně prolíná. Kdybych ale měla jmenovat jednu jedinou a pro mě dokonalou růži, tak to bude přece jen vůně arabská: Yas Rose od značky Yas Perfumes. Nádherná taifská růže (bez oudu).

A teď se dostávám k tomu zásadnímu, na co stále nemohu přijít. Proč jsou arabské vůně tak jiné, než ty naše evropské?

Arabské vůně mohou být velmi odlišné od toho, na co jsme zvyklí. Ale nemusí tomu tak být vždy. I mezi arabskými vůněmi lze najít parfémy, které jsou evropského typu, a složení je velmi podobné. Mylná je představa, že arabská vůně = vždy něco těžkého, velmi kořeněného a nenositelného. Jsou mezi nimi i vyloženě „svěženky“. Výhodou je, že tyto arabské „svěženky“ většinou skvěle drží. 

A proč jsou arabské vůně tak jiné? Je to složením. Přístup k velmi kvalitním ingrediencím a žádná omezení dle nařízení EU.

Chápu, jsou za tím i restrikce. Mají tedy české internetové obchody nějaký problém s dovážením arabských parfémů? Neznám jich zrovna mnoho.

Velmi fandím a děkuji všem opravdovým dovozcům arabských vůní do Evropy. Tedy těm, kteří sami podstupují složitou legislativu dovozu a nejsou pouhými překupníky se zbožím nejisté kvality.

Pokud chce prodejce arabských vůní prodávat legálně přes e-shop, tak všechny vůně musí projít kontrolou, zda splňují nařízení EU. To znamená dodat od výrobce potřebnou dokumentaci včetně složení. Proto se k nám některé arabské značky nikdy legálně nedostanou. Za prvé nechtějí zveřejňovat složení svých parfémů, za druhé to složení dle nařízení EU obsahuje zakázané složky. A víme, že v EU je toho v parfémech zakázáno bohužel mnoho, a spousta dříve nádherných vůní je díky tomu osekána na pouhé torzo bývalé krásy.

Velmi děkuji za rozhovor. Budu se těšit na tvé další krásné recenze a jsem zvědavá, zda objevíš svou šestou kategorii oudu :-)

.

.

.

.

Zdroje:

https://www.arabskeparfemy.cz/jak-vznika-oud

https://www.e15.cz/magazin/co-se-skryva-za-opojnou-vuni-nekterych-luxusnich-parfemu-je-to-oud-vune-z-nebes-1326048

https://www.kyarazen.com/age-agarwood-tree/

https://www.sadaharitha.com/products/agarwood/