Parfumér Jejího Veličenstva

(zdroj: http://italophiles.com/medici_7.htm)

Caterina de Medici  se má, dle přání svého strýčka papeže, provdat za druhorozeného syna francouzského krále. Jí samotné se samozřejmě nikdo na názor neptal, a tak se dá předpokládat, že se nevypravuje s přílišným nadšením. Nelehký úděl jí má ulehčit velkorysá výbava a zejména početný doprovod, kde nejdůležitější pozici zaujímají její astrolog, její kuchař  - a  její parfumér:

(Zdroj: http://ahistoryblog.com/2012/07/27/renato-bianco-ca-1400-smell-the-glove/)

Renato Bianco, pravděpodobně nalezenec, vychovaný dominikánskými mnichy u Santa Maria Novella – od nichž se přiučil všemu potřebnému z oblasti bylin a  jejich pěstování a využití  – má vnést mezi zaostalé  barbary (jimiž tehdy Francouzi ve srovnání s Italy skutečně byli –  zatímco v Itálii kvetla renesance,  Francie se ještě potácela jednou nohou ve středověku) trochu sofistikované osvěty… a zpříjemnit svými tinkturami Kateřině život (a to ve všech směrech – neboť k tomuto bohulibému záměru můžeme směle přičíst i občasné odstranění nějakého toho nepřítele).

Kateřina s osvětou začala sama: zavedla mimo jiné používání vidliček, neboť dosud se urozenec od nevychovaného plebána odlišoval jen elegantním používáním palce a ukazováčku (které si pak neméně elegantně utíral třeba o vlasy přítomných pážat)… a také se zasadila o inovaci v podobě zakulacení špiček jídelních nožů – v časech, kdy se výměna názorů temperamentních stolovníků někdy odehrávala doslova na ostří nože, vcelku rozumné bezpečnostní opatření.

Renato, již jako René le Florentin, rovněž nezahálel. Do jeho obchodu, který si otevřel u  Pont au Change, prvního svého druhu v Paříži,  začaly brzy proudit zástupy zájemců tu o parfém… tu o navoněné rukavičky… tu o elixír přivolávající lásku vytoužené osoby… nebo naopak – zcela diskrétně -  o preparát, který by spolehlivě  ukončil nejen lásku, ale i život otravného manžela či soka.

V dobách, kdy se rozumný člověk varoval naslinit si prst při otáčení stránek modlitební knihy, kdy neodmítnutelné pozvání na hostinu vedlo k urychlenému sepsání závěti a kdy žádaným doplňkem slavnostního outfitu byl přívěsek z rohu jednorožce – který, nenápadně vnořen do sklenice vína, měl případný jed neutralizovat… prostě v takové době se člověk jen výrobou parfémů neuživil.

.

Zmíněný doplňkový prodej mohl samozřejmě beztrestně provozovat jen někdo nejen šikovný (tj. jehož oběti scházely ze světa bez velkého tyátru), ale byla také nezbytná ochranná ruka na vyšších místech. A tou René disponoval, dokonce na místě nejvyšším! Neboť druhorozený královský syn se řízením osudu nakonec stal králem Jindřichem II., a  Kateřina vládkyní Francie… Že byla vládkyní všeobecně neoblíbenou a že se jí připisovala, i na tehdejší dobu nepřiměřeně zvýšená, úmrtnost jejích protivníků, je všeobecně známo, o Bartolomějské noci ani nemluvě – jakož i její nešťastný soukromý život, kdy se během celého manželství musela potýkat s Jindřichovou nevěrou (která se ještě k tomu poněkud trapně týkala ženy o dvě desítky let starší, Diany z Poitiers). Ale i když odfiltrujeme zlovolné pomluvy (totiž zprávy z řad jejích odpůrců) dá se předpokládat, že Reného služby využívala celkem často… přičemž určitě i hezky voněla. Uvádí se, že Reného laboratoř byla s jejími komnatami spojena tajnou chodbou, aby cestou nemohlo dojít k nevítanému „úniku informací“. Nicméně ať už byla Kateřina jakákoliv, nedají se jí upřít zásluhy o naprosto zásadní přínos oblastem, jimiž se Francie pyšní dodnes: od již zmíněného umění stolovat, přes záležitosti módy, přes proslulou kuchyni -  až právě po parfumérství! 

.

Připomínkou jejích parfémů jsou dodnes vyráběné voňavky I Profumi di Firenze, z nichž jmenovitě „Caterina de Medici“ má být, podle všech PR textů, vytvořená přímo dle původní tajné Reného receptury, kterou zakladatel a parfumér dotyčné firmy, Dr. Giovanni di Massimi, kdysi čirou náhodou - při povodni - nalezl někde ve sklepě. Věřte, nevěřte…

.
A ještě jeden neuvěřitelný dotek minulosti (nebo aspoň hezký příběh, jak je komu libo): Dvě přítelkyně spolu klábosí v kavárně… jedna z nich vykládá o starých rukopisech, obsahujících mimo jiné formulku na výrobu omlazující esence… prý to napsal nějaký René le Florentin, královnin parfumér… Nestálo by za to, vyzkoušet na jejím základě vytvořit aspoň nějakou toaletní vodu? Navrhuješ šaty a doplňky, vůně by se k tomu hodila! Co říkáš, Coco?!
A tak prý spatřila světlo světa L‘ Eau de Chanel, jako úplně první ze všech!

.

Není sice známo, kdy a jak René skončil svou životní pouť (díky mocné ochránkyni a vážené klientce se mohl dožít i zajištěného klidného stáří), ale jedno můžeme docela dobře předpokládat: určitě by ho ani ve snu nenapadlo, že se jeho jméno bude citovat ještě i v 21. století. A kdo ví, co by řekl dnešním parfémům… některé by možná pokládal za vyslovený jed!

.

Internetové zdroje:

http://ahistoryblog.com/2012/07/27/renato-bianco-ca-1400-smell-the-glove/

http://tangledupinlheurebleue.blogspot.cz/2008/01/ren-florentine.html

http://perfumeshrine.blogspot.cz/2007/12/leather-series-2-scented-leather-and.html

http://italophiles.com/medici_7.htm

Wikipedia

Titulní obrázek:

https://www.tumblr.com/search/renaissance%20antiques

Literatura:

Melissa Hellstern: Getting along famously: A Celebration of Friendship

Sylvia Jurewitz-Freischmidt: Vládkyně Louvru