...olejovitý karfiát a prázdná lahev od vodky na žulovém náhrobním kameni.
Chvíle chladu a smutku z vybledávajících vzpomínek...
...a pak, stačí zavřít oči, nastavit tvář vycházejícímu slunci, nechat se ohřívat, nechat si postupně prostupovat celé tělo zlatým teplem, jakoby vás někdo objímal, jako by ten, který už jen spí, byl najednou vedle vás a tisknul si vás k sobě, a právě to jeho teplo i dech vám byly energií...
...zvláštně pichlavě pálivá a delikátně podprahově škrabavá(pepř, vetiver) ale současně zlatistě měkoučká a teplá vůně karafiátů macerovaných v mírně nasládlém koňakovitém likéru.
A pak se tam i objeví pyl, tinktura z obilného pylu, pyl nacpaný do sklenice s nesladkým medem, pyl z horkých letních dní, kdy vzduch se chvěje nad obzorem a jazyk se lepí na patro a košile na kůži...
Moc pěkná vůně.
Resp. začíná zajímavě a přitažlivě, pak je slibně pěkná. Ale pak už je jen pěkná. A to je málo. Jakoby neměla konec, pointu nebo co
(ale mám nerva. Zas je to takové vzorné. Taková šprtka způsobně sedící v lavici, jakoby spolkla pravítko a s očima upřenýma na vyučujícího hltá každé jeho slovo. Žádnej drive, "něco". Je to prostě "jen" pěkňoučké)
...nakonec mám na kůži takové jemně bodavé vláčně prachově pylové žvýkačkově polštářkové zlatavé pižmo
24/04/20
Zajímavá vůně ve skvostném flakónu s těžkým kovovým víčkem. Cítím v ní jak chlad mramoru, tak teplo objetí. Krásný kandovaný zázvor okořeněný růžovým pepřem přechází na nasládlý hebký karafiát, který zvolna ustupuje zemitě pryskyřičnému dřevu uhlazenému krémovým pižmem. Výdrž na kůži přesahuje 5 hodin a z oblečení voní karafiát ještě po 5 dnech.
Nálož sladkokyselého pepře s kandovaným zázvorem, z kterých se snaživě snažil prodrat pudrový zahradní karafiátek. Poté, co se mu to povedlo, přidaly se k němu jemné mýdélkové tóny, špetka suchého vetiveru a trocha nakysle pryskyřicového dřeva.
Letní večer se chýlí ke konci a vy sedíte na kamenné lavičce starého dvorku, vaše záda zahřívají bílou chladnoucí omítku, slunce pomalu zapadá. Potichu se stmívá a vy pozorujete na nebi první hvězdy. Dnes svítí jasněji než jindy, zlatá záře je čím dál silnější a pomalu vás oslňuje. Musíte zavřít oči, abyste z toho silného jasu neoslepli. Záře dostává zvláštní tvar, tvar člověka, který rozpíná ruce. Ruce? Jsou to...křídla! Snese se na kamenné dlaždice a jde přímo k vám. Přisedne si a těmi velkými křídly vás mlčky objímá, protože noc je chladná a kámen tak studený...Křídla krásně hřejí jako prachová peřina a vám je tak dobře, že si přejete, aby ten okamžik neskončil. Něco vás tak zvláštně šimrá na nose...a pak v dlani. Slunce? Otvíráte pomaličku oči, protože svítá. Svítá a vy stále sedíte na kamenné lavičce. Když rozevřete dlaň, najdete v ní sněhobílé pírko. Pomalu se rozhlížíte do stran. Nikde nikdo. A to je dobře, protože jen vy teď víte, jak voní andělská křídla.
Auguste Rodina, jeho dílo, způsob práce i životní příběh mám moc ráda. Sousoší je taky krásné a vyvolává spoustu představ. Krásný popis Munu "Proces vedoucí od kusu bělostného a chladného kusu mramoru k teplému, živému dílu, vyjadřujícímu nevyhnutelný konec zakázané lásky." mě nalákal.
Očekávání jsem měla veliká a zároveň se velmi obávala zklamání. Opatrně jsem přivoněla... a rozplakala se. Paní Levenson může potvrdit. JE TO TAM! Duch sousoší Fugit Amor. Jsem okouzlena. Jedna vnímavá kamarádka někde napsala, když jsme se bavily o baletu, že i nezainteresovaný člověk pozná krásu, když ji vidí - v tomto případě spíš cítí.
Nádherný vývoj. První nádech byl, jako bych vstoupila do sochařského ateliéru a ovanul mě chlad kamene a kovových nástrojů. Ale postupně se kořením vůně prohřívá, jak ji rozpaluje zapovězená láska. Je taková lahodně kořeněná. Složení je matoucí. Když se soustředím, vnímám karafiát na hladkém mýdélku, ale spíše se prosazuje krásný hřebíčkovo-kořeněný akord a pryskyřičná sladkost.
Ještě poznámka k projekci a výdrži. Do prostoru jde řekla bych průměrně. Výdrž je dokonalá, držela na mě téměř nezměněně i po sprše.
Je jako závan svěžího vzduchu, který rozevlál bílou záclonu v otevřeném okně ložnice. Záclona se zachytila o mramorový stolek s vysokou vázou plnou drobných růžových karafiátků. Jejich horká a opojná vůně se prolíná s chladem ranního povětří. Překrásné.
Fleur to ve svojí recenzi vyjádřila naprosto dokonale: úvodní minerální tóny v kombinaci s pryskyřicemi, drceným štiplavým pepřem a kardamomem sice působí trochu pánsky, ale i mně evokují sluncem rozpálený kámen, na nějž dopadnou ledové kapky zázvorového deště a vznesou se opět k obloze jako teplý skořicový prach, z nějž postupně vznikne nádherně vřelá kytice hřebíčkových karafiátů. A ne jen tak ledajaká.
Její výjimečnost totiž spočívá v tom, že je zasypaná najemno nasekanými mandličkami a uprostřed ukrývá jeden karafiát, který není živý, ale vytesaný z mléčně bílého mramoru. V základu se pak na karafiáty začne pozvolna snášet vrstva cedrových hoblinek a suchého vetiveru, až se nakonec zcela rozpustí ve směsi balzamické ambry a mléčného pižma. Pro mě jednoznačný vítěz z nové trojice, který svoje zadání splnil do puntíku.
Již podle složení jsem měla pocit, že by se mi tahle vůně mohla velmi líbit. Samotná zkouška však předčila všechna očekávání.Začátek je oblak hořce štiplavého pepře; minerální svěžest, jako když při letní přeháňce dopadnou kapky na sluncem rozpálený kámen. Je to trošku do pánska, připojuje se čerstvý zázvor (tohle znám z milované Mandragore, jenže zde je to bez citrusů) a pomalu se klube karafiát. Na zápěstí mi plně vykvetl až po dvou hodinách a jen nepatrně zesládnul - to byl okamžik, kdy jsem se přestala bát, že by mi vůni mohli pro sebe zabavit mužští členové rodiny. Karafiát se pak pomalu ztrácí ve vetiveru s ambrou. Pokud bylo v zadání vytvořit efekt kontrastu mezi chladným mramorem a vřelostí citu, tak se to skutečně povedlo. Kontrastů je tam víc: vůně osciluje mezi polohou spojovanou s pánskými (pepř, vetiver) a dámskými (karafiát) parfémy, mezi pocitem chladivé svěžesti (začátek) a pudrové vřelosti (karafiát prohřívaný kořením v prostřední fázi vůně).
Většinou si po prvním vyzkoušení vůně nejsem úplně jistá a při dalších zkouškách se vynořují nové fasety vůně. V tomto případě však prvopočáteční okouzlení trvá a moje parfémová láska, navzdory názvu vůně, nikam neprchá...
...olejovitý karfiát a prázdná lahev od vodky na žulovém náhrobním kameni.
Chvíle chladu a smutku z vybledávajících vzpomínek...
...a pak, stačí zavřít oči, nastavit tvář vycházejícímu slunci, nechat se ohřívat, nechat si postupně prostupovat celé tělo zlatým teplem, jakoby vás někdo objímal, jako by ten, který už jen spí, byl najednou vedle vás a tisknul si vás k sobě, a právě to jeho teplo i dech vám byly energií...
...zvláštně pichlavě pálivá a delikátně podprahově škrabavá(pepř, vetiver) ale současně zlatistě měkoučká a teplá vůně karafiátů macerovaných v mírně nasládlém koňakovitém likéru.
A pak se tam i objeví pyl, tinktura z obilného pylu, pyl nacpaný do sklenice s nesladkým medem, pyl z horkých letních dní, kdy vzduch se chvěje nad obzorem a jazyk se lepí na patro a košile na kůži...
Moc pěkná vůně.
Resp. začíná zajímavě a přitažlivě, pak je slibně pěkná. Ale pak už je jen pěkná. A to je málo. Jakoby neměla konec, pointu nebo co
(ale mám nerva. Zas je to takové vzorné. Taková šprtka způsobně sedící v lavici, jakoby spolkla pravítko a s očima upřenýma na vyučujícího hltá každé jeho slovo. Žádnej drive, "něco". Je to prostě "jen" pěkňoučké)
...nakonec mám na kůži takové jemně bodavé vláčně prachově pylové žvýkačkově polštářkové zlatavé pižmo
24/04/20
Zajímavá vůně ve skvostném flakónu s těžkým kovovým víčkem. Cítím v ní jak chlad mramoru, tak teplo objetí. Krásný kandovaný zázvor okořeněný růžovým pepřem přechází na nasládlý hebký karafiát, který zvolna ustupuje zemitě pryskyřičnému dřevu uhlazenému krémovým pižmem. Výdrž na kůži přesahuje 5 hodin a z oblečení voní karafiát ještě po 5 dnech.
Nálož sladkokyselého pepře s kandovaným zázvorem, z kterých se snaživě snažil prodrat pudrový zahradní karafiátek. Poté, co se mu to povedlo, přidaly se k němu jemné mýdélkové tóny, špetka suchého vetiveru a trocha nakysle pryskyřicového dřeva.
Letní večer se chýlí ke konci a vy sedíte na kamenné lavičce starého dvorku, vaše záda zahřívají bílou chladnoucí omítku, slunce pomalu zapadá. Potichu se stmívá a vy pozorujete na nebi první hvězdy. Dnes svítí jasněji než jindy, zlatá záře je čím dál silnější a pomalu vás oslňuje. Musíte zavřít oči, abyste z toho silného jasu neoslepli. Záře dostává zvláštní tvar, tvar člověka, který rozpíná ruce. Ruce? Jsou to...křídla! Snese se na kamenné dlaždice a jde přímo k vám. Přisedne si a těmi velkými křídly vás mlčky objímá, protože noc je chladná a kámen tak studený...Křídla krásně hřejí jako prachová peřina a vám je tak dobře, že si přejete, aby ten okamžik neskončil. Něco vás tak zvláštně šimrá na nose...a pak v dlani. Slunce? Otvíráte pomaličku oči, protože svítá. Svítá a vy stále sedíte na kamenné lavičce. Když rozevřete dlaň, najdete v ní sněhobílé pírko. Pomalu se rozhlížíte do stran. Nikde nikdo. A to je dobře, protože jen vy teď víte, jak voní andělská křídla.
Auguste Rodina, jeho dílo, způsob práce i životní příběh mám moc ráda. Sousoší je taky krásné a vyvolává spoustu představ. Krásný popis Munu "Proces vedoucí od kusu bělostného a chladného kusu mramoru k teplému, živému dílu, vyjadřujícímu nevyhnutelný konec zakázané lásky." mě nalákal.
Očekávání jsem měla veliká a zároveň se velmi obávala zklamání. Opatrně jsem přivoněla... a rozplakala se. Paní Levenson může potvrdit. JE TO TAM! Duch sousoší Fugit Amor. Jsem okouzlena. Jedna vnímavá kamarádka někde napsala, když jsme se bavily o baletu, že i nezainteresovaný člověk pozná krásu, když ji vidí - v tomto případě spíš cítí.
Nádherný vývoj. První nádech byl, jako bych vstoupila do sochařského ateliéru a ovanul mě chlad kamene a kovových nástrojů. Ale postupně se kořením vůně prohřívá, jak ji rozpaluje zapovězená láska. Je taková lahodně kořeněná. Složení je matoucí. Když se soustředím, vnímám karafiát na hladkém mýdélku, ale spíše se prosazuje krásný hřebíčkovo-kořeněný akord a pryskyřičná sladkost.
Ještě poznámka k projekci a výdrži. Do prostoru jde řekla bych průměrně. Výdrž je dokonalá, držela na mě téměř nezměněně i po sprše.
Je jako závan svěžího vzduchu, který rozevlál bílou záclonu v otevřeném okně ložnice. Záclona se zachytila o mramorový stolek s vysokou vázou plnou drobných růžových karafiátků. Jejich horká a opojná vůně se prolíná s chladem ranního povětří. Překrásné.
Fleur to ve svojí recenzi vyjádřila naprosto dokonale: úvodní minerální tóny v kombinaci s pryskyřicemi, drceným štiplavým pepřem a kardamomem sice působí trochu pánsky, ale i mně evokují sluncem rozpálený kámen, na nějž dopadnou ledové kapky zázvorového deště a vznesou se opět k obloze jako teplý skořicový prach, z nějž postupně vznikne nádherně vřelá kytice hřebíčkových karafiátů. A ne jen tak ledajaká.
Její výjimečnost totiž spočívá v tom, že je zasypaná najemno nasekanými mandličkami a uprostřed ukrývá jeden karafiát, který není živý, ale vytesaný z mléčně bílého mramoru. V základu se pak na karafiáty začne pozvolna snášet vrstva cedrových hoblinek a suchého vetiveru, až se nakonec zcela rozpustí ve směsi balzamické ambry a mléčného pižma. Pro mě jednoznačný vítěz z nové trojice, který svoje zadání splnil do puntíku.
Již podle složení jsem měla pocit, že by se mi tahle vůně mohla velmi líbit. Samotná zkouška však předčila všechna očekávání.Začátek je oblak hořce štiplavého pepře; minerální svěžest, jako když při letní přeháňce dopadnou kapky na sluncem rozpálený kámen. Je to trošku do pánska, připojuje se čerstvý zázvor (tohle znám z milované Mandragore, jenže zde je to bez citrusů) a pomalu se klube karafiát. Na zápěstí mi plně vykvetl až po dvou hodinách a jen nepatrně zesládnul - to byl okamžik, kdy jsem se přestala bát, že by mi vůni mohli pro sebe zabavit mužští členové rodiny. Karafiát se pak pomalu ztrácí ve vetiveru s ambrou. Pokud bylo v zadání vytvořit efekt kontrastu mezi chladným mramorem a vřelostí citu, tak se to skutečně povedlo. Kontrastů je tam víc: vůně osciluje mezi polohou spojovanou s pánskými (pepř, vetiver) a dámskými (karafiát) parfémy, mezi pocitem chladivé svěžesti (začátek) a pudrové vřelosti (karafiát prohřívaný kořením v prostřední fázi vůně).
Většinou si po prvním vyzkoušení vůně nejsem úplně jistá a při dalších zkouškách se vynořují nové fasety vůně. V tomto případě však prvopočáteční okouzlení trvá a moje parfémová láska, navzdory názvu vůně, nikam neprchá...