Parfumérství je vlastně jedna krásná lež

Tuto velmi výstižnou větu před časem napsal ten, jemuž je věnován následující text /neříkejme tomu článek, na ten jsou kladeny nepříjemné formální nároky/. A kdo že to je? Zůstaňte fyzicky i mentálně naladěni, vzápětí se to dozvíte...

To se tak jednoho rána vzbudíte /to ráno je jako vystřižené ze Dne trifidů - probudíte se v den, o kterém náhodou víte, že je středa, všechno kolem připomíná neděli, no znáte to.../ a bezpečně víte, že chcete napsat článek pro Parfumánii. Zrálo to ve vás už dlouho, ale nyní víte, že přišla ta chvíle, protože nic není silnější než myšlenka, jejíž čas nadešel. /A neříkejte, že tohle se vám ještě nestalo, tomu odmítám uvěřit.../ 

Podnět k tomuto rozhodnutí byl přímo učebnicový. Už nějakou dobu jsem sledovala parfumérskou práci Václava Lebedy. Toho Václava Lebedy, kterého většina z nás zná jako písničkáře vystupujícího pod jménem Voxel /mimochodem - jeho hit 'V naší ulici' mi solidně zpříjemňoval podzim roku dva tisíce čtrnáct, neboť text autenticky vystihoval náš maloměstský hood/. Je to už pár let nazpět, kdy jsem si všimla článku, v němž Václav zmiňoval, že začal tvořit vlastní parfémy; maně si vybavuji, že jsem si tenkrát s lehkou sheldonovskou skepsí řekla něco jako: "Jo, někdo si myslí, že bejt parfumér je snadný, že stačí smíchat ladící ingredience a hasta la vista, bejby, parfém je na světě. Jenže tak jednoduchý to není, bohužel, je to v podstatě docela věda..." No... Od té doby už jsem se v duchu Václavovi několikrát omluvila. Protože jsem ho očividně krutě podcenila. 

Čas plynul, to on už tak dělává, je to jeho přirozená vlastnost. Zatímco Voxel přidal do svého hudebního repertoáru další písně, Václav roku 2019 založil parfémovou značku Bergamoss - a i její portfolio se začíná pomalu /ale jistě/ rozrůstat. No a co bylo ono výše zmíněné postrčení k rozhodnutí napsat článek? Václavova zmínka o tom, že chce vytvořit parfémovou podobu vůně staré knihy. A já, knihomilná Ryba, jsem věděla, že tohle je osud. Vůni knih mi-lu-ju! Těch nových, jejichž listy jsou ještě spojeny v ořízce, i těch letitých, ohmataných, zteřelých /a ne, nevadí mi, že výrazný podíl na té typické sladké vůni nese plíseň, nezájem/. Bylo to jasné. Tohle je někdo, o němž chci psát. 

A tak jsem se vydala na cestu Václavovým & Voxelovým instaživotem, došlo na rešerše článků, poslech rozhovorů, zhlédnutí videí, snad jen citační analýzu jsem vynechala. A vyšel mi z toho jasný závěr - Václav je "opravdový". Víte, jací lidé jsou ti opravdoví? O opravdovosti psala už spisovatelka Margery Williams; opravdové bytosti jsou ty, které milují, jsou milovány, které tvoří a hledají nové cesty, které žijí, nejen přežívají, které žijí pro ostatní - a ten život je na nich vidět, je z nich cítit. A přesně tyto aspekty vnímám v jeho přístupu k vytváření /vymýšlení, skládání, vynalézání, jak je libo/ vonných kreací.  

Některé skutečnosti se zdají být očividné. Cesta je cíl. Cesta od počátečního nadšení, netrpělivosti a pocitu, který známe všichni, pracovně mu říkám "chci to hned", k lehkému vystřízlivění a uvědomění si, že parfumérství je řemeslo jako každé jiné, jeho základem jsou teoretické znalosti i metodou "pokus/omyl" nabyté praktické dovednosti, že stojí spoustu času /a stejně tak i peněz/ & že i o něm platí rčení "učení má kořen hořký, ale plod sladký", v tomto konkrétním případě bychom mohli ještě dodat, že i vonný. Za těch pár let ušel Václav dlouhou cestu od zábavného pohrávání si s esenciálními oleji až po tvorbu vrstevnatých, komplexních parfémovaných vod. 

Když se dívám na jeho videa, smekám klobouk /byť ten já narozdíl od parfuméra nenosím/, protože vidím a slyším kluka, který vše podává nejen s radostí a nadšením, ale taky s profesionálními znalostmi někoho, kdo už dávno pochopil, že nic se nedá uspěchat. Že zkušenosti mají cenu zlata & že upřímnost, otevřenost a poctivost k řemeslu, k sobě i k ostatním se vždy vyplatí /fakt tomu věřím/. 

Hmatatelným výsledkem Václavovy dosavadní parfumérské cesty jsou dvě série parfémované vody Pivoine de Malène /která nese jméno jeho dcery/, nespočet drobnějších parfémových kreací na míru, spousta voňavého zkoušení, experimentování i povídání, workshopy, spolupráce s Levandulovým statkem, letošní účast v mezinárodní parfumérské soutěži a nově doplnění portfolia o bytové vůně/difuzéry. 

 

Tak tohle jsem zjistila. A co jsem nezjistila, na to jsem se Václava zeptala...

Jack London v knize Tulák po hvězdách napsal, že vždy věděl, že existují i jiné světy. Máte pocit, že svět vůní a vytváření parfémů Vám otevřel nové obzory, ukázal nové světy /a to i mimo samotný svět vůní/?

Přesně tenhle moment jsem zažil, když k nám domů dorazila kamarádka mojí ženy, která se věnuje aromaterapii. Když mi dala očichat svůj kufřík, kde měla asi dvě stě čistě přírodních esenciálních látek, absolutů, extraktů a tinktur, tak mě hrozně překvapilo, jak je svět vůní obrovský a jak mě dvacet sedm let mého života totálně míjel; a i když to zní pateticky, bylo to fakt čiré a čisté zamilovaní a otevření nového světa a vesmíru. Naštěstí si toho moje žena všimla a zaplatila mi první parfumérský workshop.

Sám jste několikrát zmínil, že hudba a parfémy mají leccos společného; pomáhá Vám při vytváření vonných kompozic Vaše schopnost komponovat hudbu, pracovat s tóny, akordy, rytmem, celkovou hudební kompozicí? Podobá se v něčem ve Vašem vnímání a provedení komponování hudby a parfému? 

Ze začátku jsem to tolik nevnímal, ale postupem času jsem si uvědomil, co všechno mají ty dva světy společného, že mnozí parfuméři jsou zároveň hudebníci a naopak, což mě překvapilo a potěšilo zároveň. 

Jde o to, že u hudby máme dvanáct tónů, v parfumérství třeba čtyři tisíce, takže svět parfémů je v tomto ohledu "maličko" bohatší. A můžeme samozřejmě zmínit i akordy, kdy v hudbě je akord souzvuk několika tónů, v parfumérství je akord taky souzvuk několika látek, ať už přírodních či syntetických, koncipovaný tak, aby vytvořily novou vůni. Takhle jsem vytvořil třeba nektarinkový akord, který je složen z dvaceti různých složek. 

Další pojítko s hudbou je rozdělení vrchních, středních a základních tónů, v hudbě jsou to výšky, středy, basy, když je píseň dobře vystavěná, jsou tyhle části v harmonii, u parfému je to vlastně to samé, když je parfém jen o středních tónech, tak to příliš nefunguje, pokud je jen o horních a základních tónech, tak má člověk po nanesení pocit, že zavoní, ale po chvíli už prakticky nevoní dál. Čili je to o kompozici a mě tahle pojítka moc baví, když nějaký parfém komponuju, protože vím, že celé je to především o harmonii. 

Máte při tvorbě parfémů nějaká tabu? Vím, že jste zmiňoval, že se Vám protiví např. vědomé a cílené kopírování parfémů, to je jistě jedna z hranic, které nepřekračujete, ale co třeba dejme tomu otázka etického pěstování/získávání surovin, s nimiž pracujete, testování parfémových složek na zvířatech, pokud nakupujete ingredience mimo EU apod.?

Asi jediná zásada, které se držím, je právě ono nekopírování parfémů známých značek, to se mi tedy příčí hodně. Musím říct, že nejsem velkým zastáncem dnešního greenwashingu, kdy někteří tvrdí, že čím je v parfému více přírodních složek a esenciálních olejů, tím je parfém lepší a "zdravější", ono je to bohužel kolikrát přesně naopak, málokdo vám řekne, že absolut z bazalky je karcinogenní, nebo že když použijete olej z bergamotu, pokud není "furocoumarin-free", tedy bez furokumarinů, tak je fototoxický, ne každý to ví, je to téma, o němž bych rád víc mluvil na sociálních sítích i na YouTube. 

Jediné, co nepoužívám, je pravé pižmo z kabara pižmového, které se dříve v parfémech používalo jako fixátor. Mimo to, že je velmi vzácné, je tenhle tvor na pokraji vyhynutí, protože je nezákonně loven právě kvůli pižmové žláze, z níž se získává pravé pižmo. Ale 99,9 % parfumérů, které znám, pravé pižmo nepoužívá a využívají syntetickou náhražku, např. muscone (což je látka, kterou obsahuje i pravé pižmo), které jsem použil i ve své parfémované vodě Pivoine de Malène. 

Jak se díváte na tzv. antiparfémy, jaké vytvářejí např. značky Comme des Garçons /vůně prachu na rozžhavené žárovce, inkoustu v plnicím peru nebo typická vůně garáže/, Serge Lutens /např. jeho L´Eau Froide/ či Etat Libre d'Orange?

Musím říct, že neobvyklé tóny v parfémech mě strašně baví a jsem jejich velkým fanouškem. A co je pro parfuméra velká výzva, alespoň já to tak vnímám - použít takový tón, který nemusí být při prvním ovonění příjemný, v parfému tak, aby vznikl harmonický celek, dotvořit parfém okolo takového tónu tak, aby byla vůně nositelná, protože nositelnost je pro mě jednou z důležitých vlastností, které by parfém měl mít. Dokážu vytvořit věrnou vůni starých knih, na té jsem teď několik měsíců pracoval, ale málokdo chce vonět jako staré knihy, takový parfém by nikdo nechtěl nosit - a to jde proti tomu, k čemu je parfém určen - takže musím přidat pižmové, krémové a dřevité tóny, abych vytvořil vůni, kde bude cítit akord vůně starých knih, ale nebude to jen o něm.

Já sám jsem vytvořil různé neobvyklé akordy, například vůni olivového oleje, musel jsem najít látky, které mi evokují olivový olej a spojit je do harmonického celku, mám taky vůni vlny, tam jsem použil látku, která je v pravé vlně přímo obsažena, tohle mě baví moc a je velkou výzvou použít pak takový akord v parfému tak, aby i za přítomnosti bizarního tónu vznikla harmonická a nositelná vůně. 

Inspirujete se jako parfumér spíše u indie a niche značek, nebo nacházíte zajímavé a neotřelé produkty i v mainstreamové produkci, např. v portfoliích známých módních značek? 

Cítím, že jsem hodně ovlivněn tím, že moje hlavní práce je zpěv a mainstreamová popová hudba, baví mě, že můžu oslovovat hodně lidí, že si se mnou na koncertech zpívají, to je na mé práci vlastně to nejhezčí. A tohle mě ovlivňuje i v parfumérství, snažím se, aby byl parfém líbivý.

 Musím říct, že některé značky mě překvapily "drzostí" použitých tónů, ale když jsem pak přivoněl, kolikrát mi nepřišly dobře řemeslně zpracované. Vím, že to možná zní nabubřele od někoho, kdo je na začátku parfumérské cesty, ale u mnohých parfémových značek jsem byl zklamaný a říkal jsem si, že to šlo udělat lépe. Ale takové zklamání mě často motivovalo, abych to zkusil sám a lépe. Jsem inspirován oběma světy, z niche jsou to právě ty zajímavé tóny, z mainstreamu to, aby byl parfém líbivý. Takže se snažit tyto dva světy spojit. 

Co podle Vás stojí za poměrně netypickým fenoménem, že parfémy módního návrháře Toma Forda milují jak standardní uživatelé, kteří se o parfémy zajímají pouze na běžné spotřebitelské úrovni, tak parfémoví hedonikové, kterým často ani to nejlepší není dost dobré? V čem je to kouzlo?

Tom Ford je značka, která mě nejvíc inspirovala k tomu, abych začal dělat to, co dělám. Mám rád, když je u parfému uveden tón, který je tam opravdu cítit, nejsem fanoušek příliš komplikovaných parfémů, i v hudbě mám rád určitou přímočarost a chytlavou melodii - a v parfumérství mám rád to samé. Baví mě, když si u složení parfému přečtu jednotlivé tóny a vím, kam to bude směřovat. Třeba u parfémované vody Cherry Smoke jsou jasně cítit třešně a kouřový tón, všechny ostatní složky je doplňují, ale nepřehlušují. V tom podle mě tkví úspěch Toma Forda a třeba také Jo Malone, to jsou vlastně dvouakordové parfémy. Cítím, že i mě zatím baví jít tímto směrem. 

Mimochodem - teď mám před sebou látky a dělám vůně do difuzérů, měl bych vytvořit uklidňující vůni, takže jsem si vybral tóny, které na mě tak působí - modrý heřmánek, santal, růžový pepř, bergamot, šafrán - a tyhle tóny spojuju, abych vytvořil dojem něčeho uklidňujícího až zenového. 

Ale když tvořím pro klienta, tak to může být vůně, kterou bych pro sebe neudělal. Nedávno jsem pro klienta vytvořil komplikovanou chypré vůni, kterou bych já sám nenosil, ale klient byl nadšený - a to jsem mu původně ani nechtěl dát vzorek, protože mi to přišlo nedobré. Při práci pro klienta se musí parfumér naprosto oprostit od svého osobního vkusu a snažit se co nejvíc se zaposlouchat do toho, co chce klient, pak je možné tvořit i něco mimo vlastní vesmír. 

Ale abych se ještě vrátil k Fordovi - myslím, že je tak úspěšný i díky tomu, že si vybírá skvělé parfuméry, jako v případě parfémů Bitter Peach či Ombré Leather, jehož autorkou je parfumérka Sonia Constant a je to pro mě jeden z nejlepších parfémů na světě, to je tak skvěle udělaná vůně, že bude asi do smrti jedna z mých nejoblíbenějších. 

Pamatuji, že jste někde zmínil, že byste rád vytvořil autentickou vůni povidel, kterou miluju, takže se musím zeptat - kdy bude parfém s vůní povidel? :)

Tu vůni mám vytvořenou jako akord, ne hotovou parfémovou kompozici, ale troufám si říct, že ten akord je velmi realistický. Přestože jsem ho vytvořil nějaké tři roky nazpět, tak bych na něm dnes nic neměnil, je dobře udělaný. Tak jsem se trochu poplácal po rameni (směje se, poznamenává autorka). A stále přemýšlím, jak ho použít. Hodil by se do vonné svíčky nebo bytového difuzéru a byla by výzva použít ho v parfému. Tím, že se zaměřuju právě na akordy, vytvořil jsem jich na sto, mám velký prostor k experimentování, můžu si s nimi až do smrti hrát a věřím, že jednoho dne to přijde... 

/zdroj fotografií: Instagram bergamoss_perfumes/