Tento parfém byl prý v době svého vzniku původně určen jen pro americký trh a názvem narážel na neblaze proslulé tanečnice z Moulin Rouge a jiných kabaretů. A pro mě je tato vůně po Farnesianě a Tabac Blond třetím velmi milým překvapením z fontány, protože v kombinaci s pudrovými a posléze chyprovými tóny je pro mě něčím víc než jen běžnou květinovou vůní. Nejedná se o jednu velkou kytici, jednotlivé květy se představují postupně.
Nejprve je to „ovocný“ jasmín se zelenými lístky a lehce „šťavnatou“ fialkou, které po chvilce zasypou nesladké mandle, rozemleté na prach. Po nich se představuje tmavorudá růže, vyrvaná ze země i s kořeny a zeminou (pačuli), zahalená v černém sametu. Její zemitost je posléze ztlumena jemnou vůní pomerančového květu.
Nakonec se znovu vrací okvětní plátky růže, oslazené kapkou „medového“ nektaru. Sametovému vyznění tentokrát pomáhá už i ambra a mně osobně vždy blízké chyprové tóny (i když skrze větvičník v původním složení musely být jistě mnohem lepší) na santalovém podkladu. Chvilku s nimi koketuje i špetička „hřejivého“ pižma, jíž vnímám jako takovou rozvernost kankánové tanečnice, která právě nadzvedla svou sukni, aby ukázala podvazky. Rychle jí ovšem zase spustí dolů a zůstává už jen ta příjemná sametovost.
Tento parfém byl prý v době svého vzniku původně určen jen pro americký trh a názvem narážel na neblaze proslulé tanečnice z Moulin Rouge a jiných kabaretů. A pro mě je tato vůně po Farnesianě a Tabac Blond třetím velmi milým překvapením z fontány, protože v kombinaci s pudrovými a posléze chyprovými tóny je pro mě něčím víc než jen běžnou květinovou vůní. Nejedná se o jednu velkou kytici, jednotlivé květy se představují postupně.
Nejprve je to „ovocný“ jasmín se zelenými lístky a lehce „šťavnatou“ fialkou, které po chvilce zasypou nesladké mandle, rozemleté na prach. Po nich se představuje tmavorudá růže, vyrvaná ze země i s kořeny a zeminou (pačuli), zahalená v černém sametu. Její zemitost je posléze ztlumena jemnou vůní pomerančového květu.
Nakonec se znovu vrací okvětní plátky růže, oslazené kapkou „medového“ nektaru. Sametovému vyznění tentokrát pomáhá už i ambra a mně osobně vždy blízké chyprové tóny (i když skrze větvičník v původním složení musely být jistě mnohem lepší) na santalovém podkladu. Chvilku s nimi koketuje i špetička „hřejivého“ pižma, jíž vnímám jako takovou rozvernost kankánové tanečnice, která právě nadzvedla svou sukni, aby ukázala podvazky. Rychle jí ovšem zase spustí dolů a zůstává už jen ta příjemná sametovost.