Jasmín. Na ten jsem vždycky zvědavá. Někde je ho málo, jinde příliš. Já na jasmín musím mít náladu. Připomíná mi moje dny v Tunisu. V noci, když byl všude klid a ticho, otevřela jsem dveře balkonu. Ze zahrad se linula tak silná vůně. Evokovala mi bílou barvu a med. Nemohla jsem uvěřit, že by nějaké květy mohly vonět tak silně. A tohle je přesně ono - tuniská noc. Pěkné, ale silné. Doporučuji dávkovat s mírou. Jak už to u Lutense bývá - ten šetřit neumí. Svoji poličku však o A la Nuit nerozšířím. Myslím, že po čase by mě začala nudit. Kdo trpí na migrény, smí zkoušet pouze pod dohledem lékaře!
No tohle je opravdu noční jasmínová zahrada. A smrt jasmínem? Kdepak. Pěkný šťavnatý bílokvětinový nástup, potom jasmín začíná postupně tmavnout, houstnout a vlhnout pod nánosem medu. Podobně krásnou „medově“ květinovou opojnost jsem dosud našla jen v Songes nebo Beige a teď tady, i když je pochopitelně sheldrakovsky potemnělá.
Hurá, žádná živočišnost! V té noční jasmínové záplavě jen tu a tam prosvítá několik zelených lístečků. Zároveň je ta zahrada osvětlená hořícími dřevěnými loučemi. Snad jen to kuchyňské koření (hřebíček?), které vynikne po úplném rozvonění, se do zahrady příliš nehodí. Ale jinak jsem příjemně překvapená.
...no, co asi…?!
Paráda!!!
Jasmín + pižmo…
Silná, opojná vůně..!,
medová…
(uvádí se bílý med – ano, není to med tmavý lesní, ani světlejší luční..,
ale med „bílý“ – sebraný z bílých květů jasmínu, mimózy, bezu…)
A aby se ta smetanově bílá omamná nálož dala zvládnout,
jakoby občas vykoukne něco zeleně dřevnatého..?.,
za chvilku to ale zase zmizí
(na „probrání se“ musí stačit..?.)
a Vy opět upadáte do voňavého transu…!
Necháte-li nos déle zabořený do místa, kde jste se navoněli,
skoro se Vám točí hlava…
24/04/09
Měsíčním svitem svařit černou noc v bílou jasmínovou tmu. Tmu ne nepodobnou sirupovitému medu, v němž utone lžíce i myšlenka.
Vůně sladkosti, která je obtěžkána sebou samotnou, nese si sebe samu v sobě samé jako břímě, vláčí si svoji sisyfovskou únavu.
Je přesladká, přetěžká, k neunesení.
I v tom je její krása.
Svěží jasmín se zelenými lístečky a benzoinem. Bohužel pro mě s indolickým podtónem...
Jasmín. Na ten jsem vždycky zvědavá. Někde je ho málo, jinde příliš. Já na jasmín musím mít náladu. Připomíná mi moje dny v Tunisu. V noci, když byl všude klid a ticho, otevřela jsem dveře balkonu. Ze zahrad se linula tak silná vůně. Evokovala mi bílou barvu a med. Nemohla jsem uvěřit, že by nějaké květy mohly vonět tak silně. A tohle je přesně ono - tuniská noc. Pěkné, ale silné. Doporučuji dávkovat s mírou. Jak už to u Lutense bývá - ten šetřit neumí. Svoji poličku však o A la Nuit nerozšířím. Myslím, že po čase by mě začala nudit. Kdo trpí na migrény, smí zkoušet pouze pod dohledem lékaře!
No tohle je opravdu noční jasmínová zahrada. A smrt jasmínem? Kdepak. Pěkný šťavnatý bílokvětinový nástup, potom jasmín začíná postupně tmavnout, houstnout a vlhnout pod nánosem medu. Podobně krásnou „medově“ květinovou opojnost jsem dosud našla jen v Songes nebo Beige a teď tady, i když je pochopitelně sheldrakovsky potemnělá.
Hurá, žádná živočišnost! V té noční jasmínové záplavě jen tu a tam prosvítá několik zelených lístečků. Zároveň je ta zahrada osvětlená hořícími dřevěnými loučemi. Snad jen to kuchyňské koření (hřebíček?), které vynikne po úplném rozvonění, se do zahrady příliš nehodí. Ale jinak jsem příjemně překvapená.
...no, co asi…?!
Paráda!!!
Jasmín + pižmo…
Silná, opojná vůně..!,
medová…
(uvádí se bílý med – ano, není to med tmavý lesní, ani světlejší luční..,
ale med „bílý“ – sebraný z bílých květů jasmínu, mimózy, bezu…)
A aby se ta smetanově bílá omamná nálož dala zvládnout,
jakoby občas vykoukne něco zeleně dřevnatého..?.,
za chvilku to ale zase zmizí
(na „probrání se“ musí stačit..?.)
a Vy opět upadáte do voňavého transu…!
Necháte-li nos déle zabořený do místa, kde jste se navoněli,
skoro se Vám točí hlava…
24/04/09