"Nejorientální" z nové trojice. Tam už je společně s kůží patrný lehce medicinální oud s trochou mýdlových tónů. Stejně výraznou se však po rozvonění stane i čokoládová pralinka, která ho posune gurmánským směrem. Pro mě bohužel tím pádem není ani ten, nicméně musím ocenit, že jde o kvalitně zpracovanou pralinku, která není otravná a narozdíl od Oud Nude má 8hodinovou výdrž.

Jak už napovídá název, jedná se o velmi krotkou oudovku, se špetičkou koření, celkově však spíše dřevitou, než že bych ji vnímala jako oudovou orientálku. V úvodu jde do mandlova s malinovým akordem v pozadí. Po rozvonění vynikne hezky zpracovaný cedr s vanilkově mléčným santalem. Troufám si tipnout, že nositelkám Cuir Belugy, které si netroufají na klasické oudovky, se bude určitě líbit.

Obsahuje mandlovou tonku se skořicí, špetkou pepře a pačuli s tóny surového kakaa v kouřovém oblaku oudu a dřeva, z něhož po rovzoění citrusově kořenitá růžová pelargónie s marcipánovou růží.

Už z očichání řady orientálek tohoto typu jsem zjistila, že laoský oud, použitý Fabricem, patří podobně jako ten indický rozhodně k těm kvalitnějším a nevoní tuctově. V Oud Palao začíná lehce medicinálně, během chvilky vás ovšem podobně jako v případě The Night (Frederic Malle) zavede do vyhřívané, čistě poklizené koňské stáje. Jen tady nemá ta stáj tak dlouhého trvání, protože do hry vstoupí labdanum a svou pryskyřičnatostí donutí oud po kratičké mezifázi s vůní surové kůže zkrotnout a odvede nás k růži, husté krémové vanilce, teplému mléčnému santalu a pačuli do vinného sklepa Richwood. Fabrice Pellegrin však neopisoval od Xerjoffu tak úplně a šel i svou vlastní cestou. Jeho jemně kořenité víno nevoní po švestkách, ale spíš po sladkém červeném bobulovém ovoci a tón sušených datlí (nejsou vůbec lepkavé jako v Dzhari) tu naopak společně s vanilkou, mistrně zapracovaným krotkým pačuli a dalšími složkami vytváří poměrně věrohodný dojem hnědočervené hlíny, že sklípek se někdo chystá vyzdobit a právě tu vytváří na zdi z terakoty zellidž. A oud? Ten od své úvodní fáze jen tak zvolna povlává na pozadí a nechává tušit sametově hebkou koňskou srst, kterou jsme v úvodu docela tak rychle opustili a raději následovali šejka do jeho vinného sklípku. Jako každá poctivá orientálka, má i Oud Palao ve své počáteční fázi ohromující intenzitu. V té další růžově-pačuliové s vanilkou a santalem sice trochu zkrotne, ale okolí o ní stále ví a přitom se nádherně zaoblí a vydrží vám dělat společnost několik hodin. Takže pro koho je Dubaj s The Night z ruky a chce si ji z malinkého kousíčku částečně kompenzovat a zároveň kdo nechce utrácet tolik za Richwood a chce si dopřát něco typově podobného, stejně kvalitně zpracovaného za pětinovou cenu, ten bude podle mě z Oud Palao nadšený, což je přesně můj případ :) . A vůbec se nebojím Oud Palao zařadit tímto po bok vůní jako Eau Duelle a Volutes, které jsem dosud považovala za nejzdařilejší od Diptyque a dávám tím vzniknout nové svaté trojici :) .

Je lehce medicinální oudovkou se sladce pačuliovou růží a orchidejí, postrouhanou několika hoblinkami hořké čokolády na dřevitém podkladu, čímž vzdáleně typově připomíná Fordovu Black Orchid. Na rozdíl od ní se to ale v Oud Rawaj nepřehánělo s pačuli a hlavně tu není žádný okurkový lák, hlína nebo černý rybíz. Naopak oud společně s balzamickými pryskyřicemi a špetkou pižma vytvoří po delším rozvonění závoj z průsvitného černého sametu, který květiny překryje.

Těsně po jejím uvedení jsem ji odsoudila kvůli té fialce ve složení jako sladce bonbónkovou, ale když si ji Evanilla nedávno spontánně pořídila, mě přimělo se k ní teď v chladnějším počasí znovu vrátit a všechno je jinak. Osobně v ní ten typický rtěnkový akord jako v Lipstick Rose nemám, ten jsem tam měla původně a rušil mě, ale musím potvrdit to typové příbuzenství s Brulure de Rose: krásná ambrová růže s nádechem červeného ovoce (turecká růže), díky benzoinu se zkaramelizovanou vanilkou a velejemným oudem navíc, který má podobu spíš dámské kabelky nebo dámských rukaviček z měkké kůže.

S touto vůní mám v koncentraci edp problém hlavně se smrtelně jedovatou dávku fialkových bonbónů. Nicméně když tu domenica nedávno přišla s informací, že v novém čistém parfému byla utlumena, nedalo mi to se nepřesvědčit na vlastní nos. A skutečně je to tak! V úvodní fázi osvěží citrusově kořenitá růžová pelargónie, aby vás vzápětí mohla zasáhnout teplá smyslná vůně skořice, která kolem vás ovine hebounký šál z vínového sametu, tvořený krotkým oudem a okvětními lístky fialek. Fialková sladkost je stále přítomná, avšak v kombinaci s balzamickou ambrou a vanilkou konečně vytváří na mé kůži onen příjemně hladký tón cukrové vaty, jenž v koncentraci eau de parfum cítím pouze u rozprašovače, k čemuž pravděpodobně přispívá i turecká růže s vůní červeného ovoce, která ovšem v této koncentraci ukazuje i svou jemně kořenitou polohu. Zkrátka jak jsem doteď byla z Francisovy oudové kolekce spíše lehce rozpačitá, v čistém parfému si pro mě připravil naprosto dokonalý několikahodinový olfaktorický zážitek.

Název je malinko zavádějící. Hedvábným zde není oud, nýbrž svěží mladistvá růže, která za letního rána vykvetla v zahradě společně s heřmánkem, citrusovníky a ovocným jasmínem, aby se za chladného sametově pryskyřičnatého soumraku, vytvořeného nahořklostí agarového a peprnou zemitostí guajakového dřeva proměnila v plnokrevnou kořenitou bulharskou růži, zlehka poprášenou bílým pižmem.

Je variací na Luxor od Xerjoffu. Najdete tu podobně rozžhavené pouštní město se stavbami s terakotovými fasádami. Jednou z nich je i mešita s přilehlou zahradou s kvetoucími pomerančovníky, z níž se line vůně páleného kadidla. Nechybí ani koňský trh a prodejci těžkého aromatického, jen nepatrně tonkově nasládlého tabáku s koženými podtóny. Typický montalovský oud však odhaluje i skládku za městem, kde se tajně pálí staré pneumatiky.

Na začátku překvapí vlhké tmavé dřevo se štiplavým kardamomem a nasládlým růžovým pepřem. Oud se projeví teprve po rozvonění, jen chvili má takový ten hořký medicinální ráz, ale ten se brzy rozmělní v záplavě kouřového, zemitého a zároveň slaného vetiveru a zůstává s námi už jen jako temná kožená stopa se sametovými podtóny. Pryskyřičnatá ambra, smíchaná s hořkými mandlemi a krémovou vanilkou nám potom v základu vůni kapku prohřejí, aniž by jí však ubrali cokoliv z její noir stránky, jak to má u správné Fordovky být.

Má jeden z nejúžasnějších ovocných začátků, jaký si u této značky lze vůbec jen představit. Přivítá vás totiž čerstvě rozkrojený pomeranč, u něhož úplně cítíte, jak se do něj zařezává nůž a od čepele se akorát odstříkne trocha šťávy, zralým fíkem, máslovou hruškou a naprosto úchvatným máslovým kosatcem, jak vystřiženém z Iris Ganache. Ale bohužel jsme u Montale, takže odkaz velmi rychle mizí a kosatec přejde do pudrových tónů a projeví se oud. Nicméně i ten je na poměry značky velmi pěkný, nijak zásadně medicinální s koženými a kouřovými tóny. V další fázi se ke kosatci přidá ovocný jasmín s pačuli, čímž vůně pro změnu projeví vzdálené typové příbuzenství s Alienem bez mentolu. Místo něj Oudmazing v základu přináší mnohem zajímavější tón zkaramelizovaných hroznů se špetkou bílého pižma. Tohle se opravdu hodně povedlo.

I zde najdeme typický montalovský oud s tónem spálené gumy, zde ovšem v kombinaci se zakouřenou koženou bundou, na níž někdo vylil jarovou dezinfekci s vůní citrusů ve snaze ji zbavit pepřového prachu. Kromě ní obsahuje i doutnající dřevo a kadidlem zakouřený černý čaj z Black od Bvlgari. Jenže to by to v základu nesměla kazit syntetická ambra se čpícím cedrem.

Existují antiparfémy, které bych nosit nemohla např. Lutensova L´Eau Froide. No jo, jenže ony existují i takové, co jsou tak divné, až jsou nádherné. A to je případ Outrageous. Luca Turin ji prý ve zkratce označil jako jablečné pižmo a přirovnává ji k jablkům, uloženým ve sklepě, kombinovanou s vůní napařovací žehličky. Ano, to tam najdeme, ale až později. Na začátku to jsou nefalšované svěží citrusové aldehydy s vůní chemicky vyběleného prádla, pokropeného limetkovou šťávou, které právě ukládáme do obalů z PVC. Teprve pak se nám tam vkrádá to, co popisuje Luca. Jen ta moje jablka jsou uložená v dřevěných bedýnkách z vzdušného cedru a některá z nich jsou pokrytá krystalky zkaramelizovaného cukru a někde pod nimi se mi určitě schovává minimálně jedna snítka máty. Znovu opakuju, sice nejsem svěženkářka, ovšem tohle je tak ujetým způsobem osvěžující, až je to vlastně skvělé. Vidíš Sergi, takhle se to musí dělat ;) .

Černorybízové vůně mě většinou děsí kvůli tomu, že na mně voní jako bonpari. To pro Outrageously Vibrant naštěstí neplatí. Je to sklenice osvěžujícího čerstvého rybízového džusu a teprve postupně jej osladíme tím, že do něj přikápneme i trochu malinové a ostružinové šťávy, čímž se zabarví do červena. V další fázi pak vedle něj položíme pár růží, které díky dobře zapracovanému pačuli vyzní jako moderní chypre.

Všechny dosavadní vůně od této značky mě nijak zvlášť neoslovily. Zlom nastal až teď a důvod je zcela prostý: v první fázi se totiž vůní pomerančových dropsů, červenovocné růže, jasmínu a ylangu typově podobá povedené limitce Eaudemoiselle Absolu d´Oranger (Givenchy) jen s tím rozdílem, že tady k dropsům máme i slaďoučké fíky. Po rozvonění se však podoba začne vytrácet, jelikož pomeranč ustoupí a růži zasype hromada skořicového cukru. Balzamický ambrový základ s kašmírem a kadidlem jí potom dodají na hřejivosti, přičemž vanilkově mléčný santal zase uhlazuje veškeré její ostré hrany. Inu kdybych Absolu d´Oranger nepoznala dřív, asi bych byla v pokušení si Ouverture pořídit.

Původní verzi neznám, tahle nová ovšem potěší především milovníky přírodních skořicových vůní. Skořice v ní je zpočátku štiplavá, po chvilce se však smíchá s krystalky vanilkového cukru, aby se po rozvonění s pomocí cedru proměnila v klasické ruličky, jimiž ozdobíme našlehaný tonkový krém, který všechno to dřevo a koření příjemně osladí. Druhou zajímavou věcí na Oxianě je, že skořice v ní není klasicky příliš teplá. Její hřejivost totiž tlumí pudrově pryskyřičnatý opopanax. Svým způsobem by se možná dala označit za povedenou sladší variaci na Autumn (Dasein) bez kávy.

Kombinuje mátovou svěžest yzopu s bílým pepřem a jemnou květinově krémovou gardénií. V další fázi se ke gardénii ještě přidá křehký kosatec se špetkou sladkého bílého pižma, čímž vznikne opravdu příjemně vzdušná vůně.

Pomerančový květ v podání Sylvaine Delacourte má vždy velmi specifický rukopis a ani Ozkan v tomhle není výjimkou. Kromě něj má princ-básník ve své kožené brašně při hledání svojí milé navíc i balíček mandlových sušenek (otočník) se skořicí s bíločokoládovou polevou (tonka), kousek lékořicového pendreku (badyán) a pytlíček s nastrouhanou bergamotovou kůrou.

Město Paestum se nachází v Kampánii na jihu Itálie a pro své antické památky bylo v roce 1998 zařazeno na seznam Světového kulturního dědictví UNESCO. Ale tím hlavním důvodem, proč byla tato vůně inspirována tímto městem, jsou zvláštní růže, které se zde pěstovaly. Narozdíl od běžných růží totiž vykvetly dvakrát ročně (na jaře a koncem podzima) a jejich vůně prý byla nezaměnitelná - zmiňuje se o nich už Vergilius. A já musím s potěšením konstatovat, že Bertrand Duchaufour vytvořil vůni, která není průsvitná ani přehnaně čistotná. Není vyloženě depresivní, ani přehnaně romantická, je to spíš jakási vzpomínka na romantiku ve zdánlivě tíživé současnosti. Z toho, co může tato značka nabídnout, je jednoznačně nejlepší. Má poměrně těžký kořenitý nástup - vír pepře s koriandrem a trochou kyselého rybízu vás vtáhne do ruin antického chrámu. Na jedné z trosek uvidíte ležet kýmsi zapomenutou knihu, mezi jejímiž stránkami naleznete vylisované okvětní plátky čajové růže - jen pár přidaných kvítků "broskvové" vonokvětky brání jejich úplnému vysušení. V tom vás obklopí vůně zapáleného kadidla. Je tak zvláštně těžké, až vám sladkobolně sevře srdce. A když už máte dojem, že by se vám snad mohlo rozskočit, někdo mávne kouzelnou hůlkou, okvětní plátky se vznesou, vzdušný pryskyřičnatý prach odněkud přivane "dřevitý" stonek i se zelenými lístky a poskládá růži opět dohromady. Takže přece jen šťastný konec.

Je nádhernou pačuliovkou, v niž pačuli ukazuje svoji suchou zemitou polohu s tóny surového kakaa. V první fázi je zkombinováno s uklidňující vůní heřmánku, po rozvonění jej zdrsní drcený pepř, aby se nakonec vpilo do medově sladkého kadidla s kůží. Je sice bez alkoholu, ale líbit by se podle mě mohla zejména příznivcům Lutensova Bornea. Toto je naprosto stejná první pačuliová liga.

S nejnovějším přírůstkem z cestovatelské kolekce tentokrát zamíříme do Indie, kde vám v místní čajovně nabídnou jak šálek mléčného černého čaje, okořeněného kardamomem, chilli a muškátovým oříškem, tak pro tyto končiny poněkud netradiční šálek yerba maté, lehce vonící i po surové čokoládě. A není to ledasjaká zapadlá čajovna, její interiér vybavený nábytkem z cedrového dřeva, vykládaný kůží a vyzdobený růžemi a samozřejmě nechybí ani zapálené vonné tyčinky. Jen to syntetické ambrové dřevo v dojezdu lehce kazí dojem přesně, jak píše blackviolet.

Ano, na první přivonění je skrze kandované švestky a koňak typově podobná Aziyadé. Už na to druhé se ale rozchází. Palais Nizam je vůní potemnělého nočního baru, kam jste zavítali na svou oblíbenou brandy, stáčenou přímo z dubového sudu. Na vedlejší stoličku si odložíte svoji koženou bundu, barman vám nalije prvního panáka a přihodí do něj i snítku šafránu. První doušek je díky tomu bylinně hořký a ostrý, ale jak pomalinku upíjíte dál, zřetelně cítíte, jak vám do žil začíná proudit slastné teplo. Občas přitom mimoděk sáhnete i po přistavěné misce se sušenými meruňkami, švestkami a mandlemi, jejichž sladkost promění počáteční pichlavost v semišovou měkkost a každý další doušek se tak stává ještě příjemnější. Najednou na zádech ucítíte prohled, jenž vás doslova propaluje skrz naskrz. Zvědavě se otočíte a spatříte pár neskutečně podmanivých, zlatavě se lesknoucích očí, které naznačují, že tahle noc ještě zdaleka nekončí...

Souhlasím s Mourkem, tenhle kmotr se zálibou v kořenitém tabáku řídí svůj klan z italské cukrárny od lehce zaprášeným stolu, na němž stojí váza s máslově ovocnými tuberózami, kde si dopřává svůj oblíbený vanilkový pudink.

Od doby, kdy tahle značka uvedla Iris Nazarena, pořád čekám, jestli ji některá z jejich dalších vůní dokáže překonat. V tomto případě zněla inspirace prvním typem indického růžového dřeva a sliby o mléčně, sladce růžové, lehce kouřové a hedvábné vůni více než zajímavě. A kombinace mošusového semínka s podtóny nezralé hrušky a vlahého, lehce mrkvového kosatce se špetkou koriandru opravdu není marná. Stejně příjemná je i teplá, na prach rozemletá skořice se suchou dřevitostí muškátového oříšku. Když pak přijde na řadu mléčné, sladce růžové dřevo, člověku by až srdce zaplesalo. Jenže pak se dostanou ke slovu pryskyřičnaté tóny, které tu mléčnost vysuší, a čajově-cedrové aroma, které zase sebere tu růžovost a zůstane vám jen hruškový čaj v dřevěné konvičce s kapkou lučního medu. Teprve když v něm to sušené mléko rozpustíme, stává se opět mléčně dřevitou, bohužel už ne růžově. Palissandre d'Or je ve své podstatě dobrá a velmi zajímavá vůně. Dokonce má i více než uspokojivou intenzitu a výdrž. Jenom se podle mě nějak nedokáže rozhodnout, zda chce následovat ohlášenou inspiraci růžovým dřevem anebo být příjemně nositelnou čajovkou, která už s ním ovšem nemá nic společného.

V překladu "svaté dřevo" pochází ze stromu s botanickým názvem Bursera graveolens, který roste v Jižní Americe. Bývají mu přisuzovány léčivé účinky jak po fyzické stránce, tak prý uvolňuje ducha a mysl, takže se s oblibou používá jako vykuřovadlo. Při spalování vydává silnou sladkou vůni. Co jiného tedy od Carner Barcelona očekávat než gurmánskou vůni a to velmi povedenou. Palo Santo voní po rumových perníčcích se švestkovou příchutí (davana). Právě se pečou v troubě. Jeden plech těchto kouřících dobrot jsme vytáhli a přendali na dřevěný vál (směs guajaku a cedru), abychom je ozdobili bílou polevou, kterou jsme chvilku předtím umíchali z kondenzovaného mléka a bíločokoládové tonky. Hned vedle perníčků pak leží svazek sušené citronové trávy a rendlík, v němž jsme před chvilkou rozpustili na plotně slaný karamel - jedna z nejzajímavějších kombinací vetiveru s kapkou citrusů, vanilky a benzoinu, na jakou jsem dosud narazila. Z počátku jsem jí podezřívala z průměrné projekce, ale ne, ona postupně nabírá na síle a houstne a drží několik hodin.