parfémová polička uživatele wendulka
Opoponax / Oppoponax / Impérial Opoponax

Znovu nemůžu s uživateli fragranticy souhlasit, pokud jde o údajnou podobnost mezi touto vůní a Myrrhiad. Tak jednak, kde by se v M. vzaly ty úvodní nahořklé citrusy ? Potom ta směs kadidla a dalších pryskyřic, které přímo doutnají, skoro se až škvaří, tu jsem v Myrrhiad taky nějak nepostřehla a o tom nechutně indolickém santalu ani nemluvě. To je opravdu jedna z mála vůní, kde je na mně tato složka živočišná, až to bolí . Já stále čekám na nějakou tu gurmánskou stopu, jichž je v Myrrhiad pro mě tolik, že bych je mohla přehazovat vidlema. Mno, když se vůně usadí, objevuje se tedy konečně myrha, která by šla připodobnit k úvodu Myrrhiadu, pokud hodně zapojím čichovou představivost. Ještě se trochu prosladí vanilkou, jenže díky takové té vracející se „prachové přičmoudlosti“, která myrhu vysuší na troud, jí chybí ta, jak to jen říct : „krémová našlehanost“, gurmánská hravost? Tedy jako variantu vůně s myrhou ji samozřejmě lze vyzkoušet, ovšem rozhodně bych Imperial Opoponax nemohla doporučit jako náhradu za Myrrhiad, na mé kůži rozhodně ne. (NT)

Optimistic for Her
Optimistic for Her (Paul Smith)

Zpočátku to vypadalo na docela příjemnou kysele ovocnou svěženku s liči, malinami, mandarinkami a brusinkami. Bohužel po rozvonění vzal optimismus za své a sklouzla do květinové aviváže s bílým pižmem na sladce pačuliovém základu. (NT)

Opulent Shaik Gold Edition for Women

Tuhle vůni jsem si hrozně dlouho přála vyzkoušet zejména kvůli pochvalným recenzím. Dokonce jsem byla v pokušení pořídit si ji naslepo a dobře, že jsem vydržela. Osobně jsem se z ní na zadek totiž vyloženě neposadila, i když kvalitní zpracování jí rozhodně upřít nemůžu. V úvodu vás osvěží pikantně nasládlým růžovým pepřem a trpkým koriandrem. Po pár minutách vás pozvolna začne obklopovat intimní květinový buket na obláčku bílého pižma. Zahrnuje malinká růžová poupátka, vanilkovou orchidej a studený zemitý kosatec. V téhle fázi je to hotová vůně pro křehkou nevěstu, ale jen do doby, než se po rozvonění přidá jemně kořenitý santal s krotkým, přesto zřetelným nahořklým "koženým" oudem, balsamickou ambrou a podtóny mandlové tonky a projeví tak přece jen orientální charakter. Je povedená něžná květinová orientálka, leč cena se mi zdá nehledě na krásný flakon podobně jako u vůní Tola dost přestřelená.

Opus 1144
Opus 1144 (Unum / Filippo Sorcinelli)

Tahle značka se poprvé objevila až na letošní milánské Exsenci. Její zakladatel a parfumér Filippo Sorcinelli mi tak trochu připomíná Bena Gorhama, ale zatímco Byredo jsou jednoznačně moderní vůně, Opus 1144 je podle mě jednoznačným odkazem na starou školu, konkrétně tu guerlainovskou. Souhlasím s kafkaesqueblog, že trpký bergamot s vanilkou, kosatcem a pudrově pryskyřičnatým opopanaxem hned ze začátku dává vzpomenout na vintage Shalimar, jen tahle vůně je obohacená navíc o čerstvě vymačkanou mandarinkovou šťávu.. A není to jen Shalimar, po rozvonění se zásluhou palčivě dřevitého hřebíčku ozve i ta L´Heure Bleue. Celkově je však Opus 1144 díky orchideji a benzoinu mnohem sladší. A přidám ještě jednu vůni, která ji podle mě vystihuje ještě víc než oba Guerlainy. Složení ho podobně jako ten hřebíček sice neuvádí, ale já ve vůni cítím stejný balíček mandlových sušenek (otočník) jako v Potiche (Les Voilés Depliées), která už mi sama o sobě něčím Shalimar připomíná. V drydownu už jen vůni zasype hromada bílého pižma s jemnými podtóny kůže. Neznat a nemít právě cenově výhodnější Potiche, nejspíš by tohle byl žhavý kandidát na koupi.

Or et Noir
Or et Noir (Caron)

Vintage verzi bohužel neznám a i když se mi dojmově jeví spíš zlatá než temná, můžu říct, že tohle je hodně povedená přírodní růže. Zpočátku je bergamotově svěží, kořenitá s kovovým podtónem. Postupně se mezi ní přimíchá i pár kvítků muškátu, které prohloubí jak vůni růží, tak i citrusový nádech vůně a po rozvonění dokonce i květinově pikantní karafiát. A myslím, že teď už konečně vím, kde se částečně inspirovala Tanja Bochnig, když míchala Rosenlust. Jen Rosenlust je trochu víc hřebíčkovější, voskovější a medovější a má navíc prašně zemitý kosatec, zatímco Or et Noir je v základu hořkoslaně ambrová a trochu i mechová. Až Rosenlust spotřebuju a znovu se mi povede navštívit butik Caron, nechám si ji načepovat z fontány, jelikož má oproti ní o něco lepší výdrž.

OR±Cashmere
OR±Cashmere (UèRMì)

Na první přičichnutí vypadá jako další sladce ambrová variace na skořicový štrůdl s rozinkami z Ambre Narguilé. Už ale na to druhé se ukáže, že Cecile Zarokian na rozdíl od božského Elleny nešetřila s rumem a místo medu přidala do něj velké množství lískových oříšků, díky čemuž nepůsobí tak sladce a vy si tak přídavkem dopřejete ještě kousek pižmově nadýchaného vanilkového moučníku. Jen už by se z mého pohledu teda Cecile mohla vykašlat na ten svůj neustále se opakující podpis z Mon nom est rouge či Fetes Persanes a spousty dalších vůní, kdy ani OR±Cashmere není výjimkou.

OR±White
OR±White (UèRMì)

Opravdu je to dcera L´Heure Bleue a Bois de Copaiba. Po mamince zdědila pomerančový květ s kosatcem, jen místo anýzových genů dostala do vínku koriandr. Z tatínkovy strany má pro změnu vůni pryskyřičnatého navoskovaného dřeva a hořkosladkých krémových mandlí. A protože je to rebelka a chce se odlišovat, oblékla si koženou bundu :) .

Orange Sanguine
Orange Sanguine (Atelier Cologne)

Ano, i já tu mám čerstvě rozloupnutý pomeranč i s kůrou, ale ten můj je červený s pěkně masitou dužinou. Co se týče dalšího vývoje, přikláním se k jerry, taky tu cítím spíš meduňku než pelargónii se špetičkou drceného pepře. Jen ten cedrový základ mi přijde malinko odfláknutý, což ovšem nemění nic na tom, že na léto je to perfektní svěženka.

Ore
Ore (Slumberhouse)

Tenhle Josh Lobb je vážně talent. V tomhle případě vzal hřejivou kořenitou whisky, která zrála v dubovém sudu a smíchal ji s vysoce kvalitním kakaem. Potom přidal vanilku s griotkou a další složky čímž se mu povedlo vytvořit dojem pralinky, jíž bych nejspíš přirovnala k Margot v mléčně čokoládě křížené s Mon Chéri . Aby to ale nepůsobilo jen jako další gurmánka, dodal Ore s pomocí zemitě peprného guajakové dřeva a pryskyřic i orientální nádech.

Organza (Eau de Parfum)

Je orientální bílokvětinovkou, kterou v první fázi zastupuje gardénie s hořkým neroli a muškátovým oříškem, v té další zase mýdlová tuberóza se zeleným jasmínem, „karamelovým“ zimolezem a vlašským ořechem. Základ má ambrově-dřevitý, proslazený vanilkou. Není špatná, ale když už bych si měla vybrat, mně osobně mezi bílokvětinovkami vyhovuje u Givenchyho spíš Ropionova Amarige bez té ořechové mastnoty. U vnímání těchto dvou vůní to mám ve srovnání s Turinem přesně naopak :) .

Organza Indécence (Eau de Parfum)

Ihned po jiskřivém kyselém mandarinkovém úvodu s pikantním kardamomem a stroužkem muškátového oříšku se objeví naprosto dokonalá skořice se sladkým růžovým dřevem. V první fázi je teplá a štiplavá. Postupně její jednotlivé ruličky rozemeleme na prach, čímž zesládne a použijeme ji k ochucení koláče se švestkovými povidly a tvarohem, utřeným se žloutkem a vanilkou a ozdobený rozinkami, servírovaný na jehličnatém cedrovém podkladu. Opravdu velká škoda jejího konce, protože nic vyloženě stejného neznám.

Orchidea Reale
Orchidea Reale (Pineider)

Skutečnou orchidej v téhle vůni nenajdete. Zato rozmačkaný rybíz s bergamotem, postrouhaný lískovým oříškem ano. A dokonce i vodní květy s máslovým ylangem s vůní zralých banánů. Vůni orchideje zde nahrazuje čokoládová pralinka s vanilkou na pačuliovém základu s kořenitým santalem. Jinými slovy Orchidea Reale je uhlazenější variací Black Orchid bez jakýchkoliv ostrých hran.

Orchidée Charnelle
Orchidée Charnelle (Paul Emilien)

Hm, těšila jsem se na okouzlující květinovku. Místo toho jsem dostala jen trochu svěžího grepu s bramboříkem a pak už jen jemnou konvalinku s citrusově svěží pelargónií a svěžím pomerančovým květem, poprášené bílým pižmem. To vše v základu doplní jen drogérkový cedr. (NT)

Oriental
Oriental (Jovoy Paris)

Teda já valím voči nad tím složením. Ano, na začátku je svěže citrusová a štiplavě pepřová, ale co tam dělá ten zakouřený indický krámek s kari kořením? Uvnitř sedí obchodník, který si na své dřevěné židličce z pikantního cedru popíjí broskvový džusík a nechává se zahřívat pryskyřičnatou ambrovanilkou. (NT)

Oriental Blossom
Oriental Blossom (The Organic Pharmacy / Organic Glam)

Organic Glam je firmou podobného typu jako Hiram Green, tzn. značka zakládající si svoje renomé na práci s výhradně přírodními ingrediencemi. A proč zmiňuju zrovna HG? Protože v Oriental Blossom už na začátku najdete podobné bio citrusy jako v Shangri La, ať už je to trpká bergamotová kůra nebo masitá citronová dužina. Hřejivá hořkost neroli, která se přidá vzápětí, se stává přechodovým můstkem k slíbenému výletu do Orientu: přírodní růži s kořením, přičemž vedle špetky jemně štiplavé, jen nepatrně nasládlé skořice, je dominantní zejména palčivě dřevitý hřebíček. Růži pak po rozvonění doplní tropický ylang ylang s banánovým nádechem a trochu sladkosti přidá i vanilka. V základu jsem si pak podruhé vzpomněla na Shangri La, jelikož Oriental Blossom oplývá podobnými mechovými tóny a kouřově zemitým vetiverem. Nicméně když uvážíme, že jen při lehce vyšší ceně nabízí oproti ní dvojnásobné množství se stejnou intenzitou a výdrží, potom rozhodně stojí za pozornost.

Oriental Brûlant
Oriental Brûlant (Guerlain)

Je mou nejoblíbenější exkluzivkou v kolekci Les Elixirs Charnels. Úvod v sobě spojuje šťavnatou mandarinku s drceným pepřem. Po rozvonění se projeví nádherný mandlový buket, který společně s dalším kořením, palčivou ambrou, styraxem, našlehanou bíločokoládovou tonkou a vanilkou vytváří dokonalý hořkosladký orientální zážitek. A jako každá povedená orientálka je tudíž nositelná v jakékoliv roční době. Náhlé letošní ukončení výroby je pro mě jednou z největších parfémových ran u této značky :( .

Oriental Dream
Oriental Dream (Dasa Concept Store)

Je klasická orientální pačuliová růže se suchým šafránovým prachem, pár zrníčky najemno namletého pepře a muškátového oříšku a velejemným semišovým oudem. Na druhou stranu mi ale díky přidané troše lehce zcukernatělé vanilky přijde mnohem nositelnější než taková Privé Rose d´Arabie (Armani), s níž má srovnatelnou jak intenzitu, tak i výdrž.

Oriental Essence: Océan Infini

Hruška v úvodní fázi je skutečně nádherná - šťavnatá, ale nepřeslazená, přesně taková, jak by Nashi měla být. Doprovází ji něžná vůně konvalinek. Jenže to by to nesměl zabít syntetický pižmový základ, který konvalinky promění ve vlezlou květinovou avíváž.

Oriental Express / Oriental Extreme

Mně Oriental Express projede na začátku i zastávkou zemitého a mrkvového kosatce, pak se doputuje k pudrovému kosatci s balzamickou ambrou, vanilkou a krémovým santalem s tím, že mně nakonec vlak zastaví v bazalkovém poli se solným květy. Sranda je, že ten kosatec, ani ta ambra tam vlastně nejsou. Asi bych jí nenosila, musím ovšem říct, že tahle jízda mě vážně pobavila. Oriental Express mi způsobem zpracování totiž konečně připomíná klasické Mugleroviny jako Alien a Womanity.

Oriental Flowers
Oriental Flowers (Montale Paris)

Heh, prý orientální květiny. To má být po trpkém bergamotovém úvodu ta sušená růže se špetičkou zemitého kosatce, schovaná pod tím obřím nánosem drhnoucího oudu a doutnajících pryskyřic? Nebo to kostka mýdla, která z toho vyleze na konec? Tuhle vůni jsem asi nějak nepochopila. (NT)

Oriental Lounge
Oriental Lounge (The Different Company)

Dřevitá ambrovka, v první fázi okořeněná pepřem a kari, ale pro mě, která nosila Lutensův mysorský santal, má toto k Indii daleko. Od rodiny Ellenů holt nelze očekávat nějakou větší divočinu. Pepř potom zmizí a zůstane už jen ta labdanově pryskyřičnatá ambra s lehounkou stopou kari, která se ztrácí v krémové tonce. (NT)

Oriental Mint / Noir Marine

Upřímně řečeno nechápu změnu názvu na Noir Marine, moře to neevokuje ani omylem, leda by šlo o zaprášeného a začouzeného námořníka s plnou pusou ultra svěžích mátových bonbónů. Prvotní název orientální máta, to už odpovídá, neboť celá vůně se točí právě kolem máty. Ze začátku je ledově svěží, doprovází ji spousta drceného štiplavého pepře a popelník, napěchovaný po okraj. Po rozvonění se nám krémově uhladí a voilà, máme z ní mátovou zubní pastu, kterou na hladkém cedrovém podkladu smícháme se špetkou hřejivé "prachové" ambry a "pudrového" pižma. Kdyby s touhle kuriozitou přišel Bertrand Duchaufour, tak to pochopím, ale proč proboha Pierre?

Ormonde Man (Eau de Parfum)

Je podobně jako dámská veze vystavěná na jedlové pryskyřici s koriandrem a chladivým kardamomem, Ormonde Man je však navíc zasypaná drceným pepřem, jalovcovými bobulemi a špetkou oudu, které z ní činí už opravdu pánskou vůni. A zatímco Ormonde Woman má mechový základ, zde jednoznačně dominuje suchý zemitý vetiver se slaný podtónem a cedr, čímž pánská verze vyzní daleko víc jehličnatěji, přesto stále příjemně lesně a elegantně.

Ormonde Woman (Eau de Parfum)

Vůně od Gezy Schoena mě většinou míjejí kvůli jejich přehnané vzdušné dřevitosti, která je pro mě až rušivá. U Ormonde Woman je to jinak. Už díky úvodní kombinaci pikantního kardamomu, koriandru a trávy na mne působí píjemně étericky a vyvolává představu travnaté louky, jíž se brouzdáte bosky těsně po dešťové přeháňce. Na malou chvilku mám dokonce dojem, že se v ní schovává i pár mrkvových natí. Po rozvonění je však jasné, že je to nasládlá jedlová pryskyřice, která společně s krotkým vetiverem připomíná pálící se klesí a přesouvá mne z louky do cedrového lesa na mechouvý palouček, pokrytý sametově zelenými lístečky fialek - v tomhle směru souhlasím s andry se zmínkou o Bois de Violette s tím, že Ormonde Woman je daleko víc "vílí". Kdyby nebyla tak zoufale intimní jako Ta-if, nejspíš bych si ji už dávno pořídila.

Oro Nero (Eau de Parfum)

Hned úvodu na vás prostřednictvím kouzelného jehličnatého kadidla se zázvorem, hřebíčkem, špetkou skořice, pomerančem a nakyslými malinami dýchne vánoční atmosféra. Ukrývá se v dřevěné chaloupce z mléčného santalu a jehličnatého cedru, kde to voní po Shalimaru a Tobacco Vanille a kde na vás na stolku vedle koženého křesla čeká hrnek horkého banánového punče a v závěru i mísa vanilkových rohlíčků.