Lehoučké aldehydy, které opravdu připomínají křupnutí zeleného jablka. S pětkou ji spojuje v podstatě jen květinové srdce s růží, jasmínem a ylangem, ale je to usazené na bílopižmový základ. Jako verbovací vůně povedená, leč intenzita dost zoufala, už po hodině musím rejdit nosem po kůži, abych něco cítila.

Nemám tušení, jaké šarže je čistý parfém, který se mi dostal do ruky, ale ten co mám, stále obsahuje ten typický starosvětsky aldehydový úvod s tím, že zde je cítit i přírodní bergamotová kůra. Kosatec je tu zemitější a dokonce vedle růže s jasmínem cítím i tu konvalinku. Rovněž v základu vnímám i trochu toho santalu, který si pamatuju ze starších šarží EdP, ale jinak v této fázi vyzní podobně jako ta současná, tzn. i zde je cítit hlavně drhnoucí vetiver s hebkým bílým pižmem.

Podle složení jsem pojala podezření, že půjde o napodobeninu Eclat d´Arpege a ono ne. Na začátku na vás vykoukne limetka z Eau de Shalimar s plátkem citrónu a opravdu nádhernou vistárií, kterou jsem v Eclatu nenašla nikdy. Její vůně mi zde trochu připomíná zcukernatělé hrozny. Broskvový čaj se objeví až po rozvonění, ale ve srovnání s Lanvinem je ho minimum. A co je potěšující, je hebký pižmový základ, v němž se sice najde pár odřezků z tužek, ale ani zdaleka nepůsobí chemicky. Přesně ten by podle mě Eclat potřeboval.

Divný hermafrodit. Je to tak, jak píšeš, začíná jako citrusová kolínská s tóny muškátového oříšku. Potom se do ní začne prolínat vůně čerstvě pražená káva s příchutí lékořice. To bych ještě pochopila, že lazebník si k práci uvařil šálek. Ale ten skok do medově sladkého pomerančového květu s bíločokoládovou tonkou, dřevitých pilin a kůží k tomu nějak už nepobírám. Jediné, co mě napadá, že by pokus značky o vlastní verzi guerlainovské L´Homme Ideal?

Voní po fialkových bonbónech, které osvěžují citrusy s pomerančovým květem. Po rozvonění je vystřídá ostrouhanotužkový cedr s bílým pižmem. Stylově připomíná bonbónovější Bois de Violette (NT).

Musím potvrdit to, co napsala MirkaU, tohle je noblesně zpracovaná levandule. Objevuje se hned za chladivě jiskřícími citrusy a trpkým bergamotem, je hebounká až mohérová. Přichází v doprovodu hořkého, nazelenalého neroli a v mém případě ledového kosatce. Postupně však vůni začne zahřívat pižmo, zásluhou čehož nám kosatec na chvílku ukáže i krapet zemitější tvář s mrkvovým podtónem. Zrníčka vanilkového pudru nám ovšem levanduli vrátí do měkce nadýchané podoby stejně jako trocha krémové tonky, která pro změnu uhladí kosatec. A nakonec se nám k tomu všemu přidá vůně bílého prádla. Přitom ale chybí jakýkoliv pocit škrobu, aviváže či pracího prášku, prostě jenom prádlo vyprané v čisté vodě, s nímž si pohrává svěží vánek. Na mojí kůži se Noblige vyznačuje průměrnou intenzitou, zato výdrž opravdu odpovídá těm popisovaným 3 hodinám.

Poprvé se potkali jednoho horkého letního dne u potoka. Odložila proutěný košík s citrusy a bylinkami do vlhké travnaté zeleně pod košatou vrbou a chtěla si zout boty, aby je voda nezničila a mohla přejít. Galantně jí vzal do náručí a přenesl na druhý břeh... Jejich první schůzka proběhla o pár dní později v podvečer u keře kvetoucí mimózy na okraji pole se snopy slámy, kdy slunce pomalu začínalo zapadat za obzor... Podruhé ji vzal do kavárny a když na okamžik sklopila zrak, aby si rychle přepudrovala nos, vytáhl balíček v hedvábném papíru. Ukrýval světlé rukavičky z té nejměkčí kůže, po jakých už dlouho toužila...

Všichni známe romantickou pohádku o Sněhurce, kterou vysvobodí z kletby věčného spánku podobného smrti, způsobeného otráveným jablkem, krásný princ. Existuje ale i hororověji laděné filmové zpracování z roku 1997 s Monicou Keena jako Lilianou aka Sněhurkou, v němž její srdce nezíská vznešený a uhlazený Peter, nýbrž drsný horník Will. I zde se sice do hry dostane otrávené jablko, celý příběh však vyvrcholí až závěrečnou bitvou na hradě, v níž se musí Lilli sama příkře vypořádat se zlou macechou Claudií v podání Sigourney Weaver. A proč tahle Sněhurka? Magnólie champaca mi totiž svými citrusově svěžími květinovými tóny připomněla Claudiny zlatými nitěmi vyšívané šaty, kadidlo s myrhou, včelím voskem a růžovým dřevem temné hradní chodby, osvětlené loučemi a svícny, uschlé růže s pichlavými trny ve váze, neprostupné křoviny, drcené kávové boby s kurkumou zase scénu ze zaprášeného dolu. Aromatický tabák s kůží, příjemně živočišným kastoreem, cibetkou a oudem má v sobě přesně to zvláštní kouzlo drsného Willa s mozoly a šmouhami od smoly a prachu. Pokud vás oslovila Salome a Tobacco Rose od Papillon Artisan Perfumes, případně je vám blízký styl vůní od La Via del Profumo, pak rozhodně vyzkoušejte i Nocturnal Poetry.

Myslím, že vím, proč Vánoce na balkóně. Ten pepř v ní kromě pikantnosti dodává pocit i takového toho venkovního zimního chladu k té vánoční meruňkovo-mandarinkové sladkosti s medem, skořicí a vanilkou. Jen k vytvoření dojmu vánočního stromku bych si osobně představovala nějaké jiné složky než zrovna pačuli s jetelem. V tomhle ohledu se mi tam ta zima, když k tomu připočítám ten pomerančový květ tak trochu kříží s jarem. (NT)

Již Apple Brandy, Single Malt a Royal Leather ukázaly, že kolekce Kilianových butikových exkluzivek stojí na trochu jiné úrovni než veškerá jeho běžná produkce. A ne jinak je tomu i u jeho poslední. Ač je deklarovaná jako čokoládová gurmánka, inzulínového šoku se tentokrát rozhodně obávat nemusíte. Pracuje totiž s pralinkami s vysokoprocentní hořké čokolády. Některé z nich obsahují pár kapek jasmínového sirupu s vůní červeného ovoce a svěžího cedrátu, ale jinak je velká část z nich zasypaná kakaovým práškem, smíchaným s drcenou skořicí a uvnitř ukrývá hořkou mandli. Ambrově pryskyřičnatý základ pak vůni lehoulince posouvá i orientálním směrem.

Vůně nese název po stejnojmenném odstínu černé barvy PBk11, používaném v malířství. No a na čem jiném vystavět noir vůni než na oudu a tmavých dřevech, že? No ale tady ho tedy máme. Za takovou bombu mezi oči, co dostanete bezprostředně po nástřiku by se nemusela stydět leckterá arabka. Oud je zde neskutečně medicinální, dřevy vysušená, spálená na troud. Celkově to připomíná nevětranou koželužnou dílnu, kde se koželuh chystá připravený materiál teprve vydělat a vyčinit nejrůznějšími zvláčňovadly a namastit všemožnými balzámy. Přitom má na okenním parapetu hromádku suché trávy, hořkých neloupaných mandlí a sušených bylinek, do níž pere slunce přes sklo tak mocně, až začne doutnat. Ano, je to vůně černá a jednoznačně pánská, ale i tak si podobně jako třeba u Eau du Fier nedovedu představit, kam by ji takový chlap vlastně nosil než jen do té dílny, aby splynul s okolím :).

Při prvním nádechu máte nos plný štiplavě nahořklého šafránu (ten z Felanilly se oproti tomuto tiše krčí v koutku), nicméně čím více ho zkouším, tím víc mu paradoxně přicházím na chuť. Pak už vůně tmavne a chladne, květinám namočeným ve zvláštní tmavé čokoládě ve stylu Black Orchid jednoznačně vévodí růže (dámo, odkud já vás znám, že by Midnight Poison ;) ). Tu a tam do vás jako černá kočka zatne drápky oud, ale nevykřiknete bolestí, spíš slastí. A konečně je tu chyprová tvář: pačuli (i s vámi už jsem měla čest), ale především všeobjímající větvičník. Temnotu jen zlehka prosvětluje likérová vanilka. Jednoznačně nejlepší vůně s ohromující intenzitou a výdrží, kterou se jim dosud nepodařilo překonat.

Tahle vůně na mě nepůsobí zpočátku vůbec jako noir, naopak překvapí jiskřivým pomerančem a květinově sladkou pelargónií. Z pomeranče nám po chvilce zbyde jen nahořklá kůra, do níž zapícháme několik hlavíček palčivého hřebíčku. To už se nám ovšem Noir Epices spolu s muškátovým oříškem, najemno namletou skořicí s živočišnými tóny mění v teplou, suše dřevitou orientálku. Teprve špetka drceného černého pepře a zemitost pačuli posunou vůni na "temnější" stránku. Moc dlouho to však netrvá, jelikož do hry vstupuje drhnoucí cedr a santal s kontrastujícími chladivými, nazelenale mýdlovými tóny, které zejména v létě příjemně osvěží. Pokud nějakou vůní dokázal, že podědil parfumérské geny po svém slavném otci, pak je to rozhodně Noir Epices.

Jak už jsem zmiňovala v Novinkách, parfumér Bertrand Duchaufour se v tomhle případě nechal inspirovat jistým nečekaným setkáním u kávy v jedné pařížské patisserii. A soudě na základě samotné vůně to muselo stát za to. Glazované kaštany, které si tam dal, byly podle všeho obaleny jen ve slaboučké až průsvitné vrstvě karamelu a práškového cukru. Měl k nim jen malý kousíček kandovaného pomeranče, protože hned po tom si objednal křehké lívance, posypané vlašskými ořechy a jen zlehka si je zakápnul javorovým sirupem. Právě ty jsou zde společně s kaštany krásně výrazné a dodávají vůni takovou tu typickou nahořklou dřevitost. Takže ačkoliv jde o gurmánku, nepůsobí skoro vůbec sladce, ale noir :) . Po rozvonění přistoupíme k tomu nejdůležitějšímu a to je káva. Podle vůně je opravdu kvalitní, čerstvě upražená (ne zapařená, jako ji mám v Noa) a pomahá společně s kaštany a vlašskými ořechy vůni udržovat její tmavohnědý odstín. Zesládne až v základu, kdy se Bertrand přece jen rozhodl pro trochu tradičnější laskominu v podobě malé porce crème brûlée i s tou vrstvou lehoulince připáleného vanilkového cukru, který je zajímavý tím, že má třešňovou příchuť (kombinace vanilky, tonky a heliotropinu), aby tím tohle mimořádně příjemné posezení zakončil. Výjimečnost Noir Exquis tedy nespočívá v tom, že by to byla nějaká klasická sálající cukrárna, napěchovaná všemožnými dortíky a dalšími kalorickými bombami, co by křičela do okolí, což ji tak i při její jedlosti podle mě dělá atraktivní i pro pány, kteří doteď jen obdivovali tyhle typy vůní třeba na partnerkách. Mezi kolemjdoucí vysílá jemnější závany, které během zkoušení z pouhého vzorku za těch pár dní už donutilo několik mých známých a rodinu k otázce, čím že krásným a novým to voním. A co je na L´Artisan nejpodstatnější, na kůži mi vydrží 5 hodin. Takže jakmile dorazí i do zbytku Evropy a Prahy, máte se na co těšit ;) .

Pánská verze je stejně povedená jako ta dámská. Společným bodem v úvodu je šťavnatá mandarinka a sladký pomerančový květ s tónem lesních jahod, na rozdíl od ní je ale víc kořenitá s pomocí bylinného šafránu, jemně štiplavého kardamomu a suché dřevitosti muškátového oříšku. Dezert pro pány je ovšem malinko jiný. Tenhle už je vyloženě pistáciový, žádný perník, ani kondenzované mléko či bílá čokoláda. Místo toho je postrouhaný citronovou kůrou a plněný našlehaným vanilkovým krémem. Základ má ambrově-dřevitý. Chválím jak intenzitu, tak i výdrž. A v žádném případě bych ji nevyhraňovala pouze mužům, neznat její zařazení, považovala bych ji totiž normálně za dámskou.

Zpočátku vyzní hodně pepřově, přičemž je jemně podbarvená zelenými citrusy a sametovou fialkou. Pepř zůstává i po rozvonění, ale už není tak dominantní a promíchá se suchou dřevitostí muškátového oříšku, mátově svěží pelargónií, pudrovým kosatcem a bulharskou růží s její typickou olejnatostí. Základ je díky opopanaxu a ambře hřejivý a pudrově pryskyřičnatý, zemitě pačuliový a vetiverově zakouřený. Prostě dojmově temná vůně, jak se na Forda sluší.

Jedno se musí této značce nechat, že když už vymyslí název vůně, tak to někdy i sedí nebo přinejmenším aspoň půlka názvu, protože tahle vůně je noir, sice až po svěžím citrusovém úvodu s ostrou zelení, ale je. Jsou to tmavá pálená dřeva se sladce pikantním zázvorem, špetkou připálené, přesto neotravné lékořice a pryskyřičnatou ambrou. Skrze něj v mezerách prosvítá několik zrníček vanilkového prachu a stejně laděného pižma.

Vydatně kořeněný rum a připálená, téměř nesladká tmavá povidla s kapkou citrusů na začátku typově připomenou Frapin. Za chvilku už se však dere do popředí bunda z drhnoucí živočišné kůže, prohřátá kadidlem. Jenom nějak nevím, co má být obskurního na tom, že jí pokapeme broskvovou šťávou a posypeme jemným pudrovým pižmem, aby zjemnila do semišova a do její kapsy strčíme čokoládové lízátko na dřevěné špejli. (NT)

Znáte ten pocit, kdy potkáte svou spřízněnou duši? Někoho, kdo vám dokonale rozumí i beze slov? Stačí, aby se na vás třeba jen podíval a usmál. Ten pohled je hypnotizující, osvěžující jako čerstvý vánek, uklidňující a tak strašně příjemný. Pocit z něj vám vydrží hodiny, dny, někdy i týdny a i když už se rozplyne, přesto pořád podvědomě víte, že i kdyby se už neměl opakovat, nikdy v životě na něj nezapomenete. Luna a Biely kviet podobný popisovaly u Jasmin et Cigarette. Mně ho přinesla směs pryskyřic, sladce dřevité myrhy, ambry, dřeva a gumy v Noir Okoumé. Vrátila mi totiž zpět motorkáře v kožené bundě z Bvlgari Black. Jen tenhle mě místo čaje lapsang souchong vzal na santalově mléčný oolong a místo růže mi daroval kytici zapudrovaných kosatců.

Poprvé jsem ji zkusila nedlouho po té, kdy se objevila a to byla chyba, protože ještě bylo teplo, jelikož Noir pour Femme je gurmánka a potřebuje spíš nižší teploty, aby ukázala naplno svůj potenciál a že to teda umí. Začíná svěží mandarinkovou šťávou, kandovanou pomerančovou kůrou, jiskřivým zázvorem a sladkým pomerančovým květem s podtónem jesních jahod. A pak už se rozjíždí naplno gurmánská jízda, o níž psala už Miru. Pod nos vám někdo naservíroval křehký tmavý perník, politý vydatným množstvím kondenzovaného mléka a bílé čokolády a kromě již zmiňovaného zázvoru jej posypeme ještě pikantním kardamomem a nastrouhanými pistáciemi. A celý tenhle lahodný dezert nám prohřívá palčivá ambra s citrusově pryskyřičnatým mastixem. Vůně vytváří kolem nositelky nádherný obláček a drží několik hodin. Jen tak dál.

Opět nevím, proč to má v názvu květiny, když je to kořenitá orientálka. Ale konečně je první vůní z exkluzivní kolekce, o níž můžu říct, že za ty peníze stojí, tedy pokud člověk nezná Ambre Narguillé :)) . V první fázi voní po kořeněném rumu (kardamom s "limonádovým" růžovým pepřem). V té další se ovšem objeví sladká skořice s dřevitou myrhou, pačuli a tonkou a najednou tu k lahvi rumu máme čerstvě upečený jablečný štrůdl, který jsme právě vyskládali na dřevěný tál.

Voní jako sladká, skoro až přezrálá mandarinka s pikantním zázvorem a špetkou drceného pepře, kterou rozvaříme společně se švestkovou marmeládou. Potud by to bylo originální, kdyby se z toho nakonec nevyloupnul alienovský gumový jasmín s kašmeranem a ambrou, pouze s přidanou malinovkou navíc, což se mi zdá na exkluzivní kolekci dost málo. Ale povedená je, to zase jo.

Je sytě žlutou růží se skořicovým žilkováním, která právě vykvetla ve stínu fíkovníku a kolem níž právě prolétla bergamotově zelená vážka, aby se usadila na prosluněný jasmínový keř, jenž ji přilákal svojí ovocnou vůní. Dřevitá myrha s pryskyřičnatým labdanem, kořenitým pačuli, suchým vanilkovým luskem a mandlovou tonkou v základu pak naznačí, že se jedná o růži z orientální zahrady.

No jestli mělo být v téhle vůni nějaké ovoce, tak mně se asi ztratilo v překladu. Cítím jen "broskvovou" vonokvětku, zasypanou růžovým pepřem, k tomu svěží růži s pižmem s hřejivým kašmírovým dřevem. Už druhá vůně z exkluzivní kolekce a zase zklamání. Za ty prachy rozhodně nestojí (NT).

Tahle vůně potěší zejména příznivce hořkých neloupaných mandlí. Tyhle jsou na začátku osvěžené bergamotem. Poté je necháme chvilku macerovat v rumové lázni, abychom je, jakmile oschnou, vmíchali do našlehaného vanilkového krému, podobného tomu, jaký najdeme sve Spiritueuse Double Vanille a znovu zakápneme rumem a posypeme vanilkovým cukrem jen s tím rozdílem, že Noir Tropical nakonec nesklouzne až do pudinku, ale v základu naopak vyzní trochu víc dřevitěji (cedr).