S vůněmi téhle značky mám trochu problém, teprve tahle jejich letošní novinka se trochu blíží tomu, co už jsem schopná pochopit. Úvodní tóny jiskřivého zázvoru a růžového pepře tak trochu evokují zurčící horský potůček. Osobně mě akorát ruší, že se někdo po jeho proudu rozhodl pustit zrovna brambořík. Naštěstí po pár minutách zmizí a vůně se promění v kytici růží s kovově ostrými hroty, položených na suchý dřevitý podklad (muškátový oříšek). V konečně fázi se pak k růži přidá mrkvový kosatec s jemně drhnoucím vetiverem, semišem a špetkou bílého pižma, typově podobný tomu z Iris Nazarena. Přesto bych za ty peníze čekala ještě o trochu víc.

Báseň Havran od E. A. Poe je sama o sobě morbidní, takže jsem něco takového očekávala i od Nevermore a moc jsem se nesekla. Je to růže, která zmrzla v ledové koupeli kovově ostrých aldehydů a červeného vína, smíchaného s drceným černým pepřem a nastrouhaným muškátovým oříškem. Po rozvonění se sice objeví zachránce, který ji chce rozehřát. Cedrový sud, naplněný hřejivě voskovou, hořkoslanou ambergris, špetkou hořkého bylinné šafránu a směsí pryskyřic však podle mě nebyl úplně nejšťastnějším řešením, jelikož růže z toho dostala šok a kompletně se rozpadla. Je pravda, že tématika Havrana tak nejspíš zůstala zachována, stejně jako frapinovský otisk v podobě směsi vína s kapkou ginu, ale jako to umí líp s koňaky, tak i jejich předchozí voňavé kreace mi přijdou daleko lepší. Tohle je na mě až moc depresivní, zvláště při té intenzitě a neochvějné výdrži a navíc je to podle vyloženě pánské, unisex určitě ne. (NT)

Oficiální stránky v souvislosti s touto vůní zmiňují newyorskou čtvrť Harlem, plnou kabaretů a jazzových klubů. Vůně je prý tak nestoudná, že jí šlo těžko zachytit do flakonu. He, tak to je silně přestřelené :mrgreen: . No podíváme-li se na to však z pohledu, že Harlem je převážně černošskou čtvrtí :think: , potom se tam tu noir atmosféru podařilo zachytit. Představte si to asi tak: máme tu Afroameričana, který před snídaní pro osvěžení použil levandulově-zelenou kolínskou, potom si z cedrového hrnku vypil svojí ranní dávku kafe. Ale pozor, to je teda turek s pořádným logrem :mrgreen: . Pak si uvědomí, že takhle hořká mu nechutná, tak si jí nepatrně osladí ždibíčkem bílé čokolády (tonka). Po snídani se vydává pracovat na zahradu, kde právě vydatně prší, takže se nám kapánek zablátí :mrgreen: (hodně zemitá pačuli). Nakonec déšť ustává a zbytková stopa kávy se nám promísí s hlínou a prachem. O New Haarlem se sice píše, že by to měl být unisex, ovšem tuhle vůni bych se jako žena bála vytáhnout i po té půlnoci, jak se píše na stránkách. Takže s klidným svědomím ji přenechávám mužskému publiku. Intenzita a výdrž jsou ohromující. (NT)

Od vůně s tak vznešeným názvem, odkazujícím na první Diorovu velkou přehlídku, na níž poprvé předvedl svoje slavné šaty s úzkými rameny, zúženým pasem, zdůrazněnými prsy a dlouhou, širokou sukní a proslavil se, jsem čekala hodně a nakonec se dá říct, že patří asi k tomu lepšímu, co je privátní kolekce v rámci svých možností schopná nabídnout. Oficiální složení ho sice neuvádí, ale v úvodní fázi cítím kromě svěžího bergamotu, špetky tropického ylangu a tuberózy malinko i hřebíčkový karafiát. Potom najednou udělá elegantní otočku a s pomocí růže, pudrového kosatce a fialky se změní v příjemnou vůni kvalitních líčidel. V základu už New Look 1947 jenom zahustí vanilka.

Nová tradice a v čem :think: ? Podle mého je to namíchané, půl staré školy a půl moderních prvků. Na začátku to voní jako jiskřivá citrusová kolínská s poněkud ostřejší aromatickou bylinnou levandulí, aby se rozvoněla do šťavnaté, lehce olejovité růže. Doplňuje ji zemitost pačuli a hodně výrazný hřebíček, který v kombinaci s živočišným pižmem na mě působí nepříjemně zatuchle. Zatuchlost a živočišnost se naštěstí po rozvonění rozmělní v obláčku z kosatcového pudru a „krémové“ vanilky. V základu se vyplatí počkat si na překvapivě krotký, minimálně drhnoucí suchý vetiver s téměř neznatelným slaným podtónem. Se zbytkovou stopou růže a pudrového kosatce se báječně doplňuje a vytváří tak dojem příjemné neškrobené vůně čistě vypraného prádla a dřevěného zahradního nábytku. (NT)

Tak tahle oudovka už mi přijde o dost zajímavější než ta od Designer Shaik. Oud je tu sice taky patrný s tím svým nahořkle koženým tónem, ale v daleko slabším provedení. Odhalovat se však začne pozvolna až po úvodu s chladivou levandulí a jiskřivým zázvorem. Bylinnost po chvilce doplní heřmánek s ojíněným lipovým květem a kořenitost postupně zase špetka pikantního kardamomu, nasládlé, najemno namleté skořice a muškátového oříšku, přičemž kapku svěžesti dodají citrusy. Po rozvonění přibírá další zásluhu na tom, že se tu oud chová velmi kultivovaně, i sladká fialka s jemným závanem svěží růže. Květiny tu ovšem hrají jen velmi okrajovou roli, hlavní dojem zůstává nadále bylinně kořenitý. Základ je propolisově ambrový, zároveň krásně dřevitý, lehce poprášený drceným pepřem a v dojezdu doplněný suchým vanilkovým luskem. Jedinou, za to však zásadní nevýhodou je její zoufalá intimita, což při její nemalé ceně nejsem ochotná akceptovat.

Černý rybíz až na pár výjimek ve vůních příliš nemusím. Zde má podobu černorybízového sirupu zhruba podobně jako v Cabochard Chérie, osvěženého limonádovým růžovým pepřem. Místo žvýkačkové tuberózy a bílých květin je tu ale pro mě mnohem příjemnější pivoňka a místo sladce pačuliového základu s pralinkou vanilkové crème brûlée, Ano, je to líbivka jak vyšitá, ale voní na mně kupodivu daleko lépe.

Je cukrkandlově ovocnou růžičkou s nahořkle semišovým šafránem a špetičkou kmínu, obestřenými kouřovým oparem agarového dřeva. Je sice povedená, ale pro mě osobně asi nejméně zajímavá z celé šestice.

Je orientální pačuliovkou, která osloví především milovnice vůní typu Suma Oriental. Pačuli zde má suchou, prašně zemitou polohu, doplňuje ho oříškový sezam a prohřívá mošusové semínko s včelím voskem. Společně s našlehanou tonkou a sladce pryskyřičnatým styraxem a benzoinem pak evokuje posezení u praskajícího krbu s hrnkem horkého kakaa a tabulkou bílé čokolády.

Údajně by se mělo jednat o vůni, kterou Ellen původně vytvořila pro značku Zoologist. Tu jsem sice bohužel neměla možnost vyzkoušet, no když čtu dosavadní recenze a srovnávám se svými dojmy, tak tomu věřím. Její netopýr je podle všeho vegetarián se zálibou v tropickém ovoci a rostlinných koříncích. Nejradši má přezrálé banány, fíky a maracuju. Jejich zásoby si syslí ve svojí jeskyni vystlané hroudami prachu a hlíny. To by ještě tak nevadilo, kdyby neměl hygienu ještě víc na háku, než jeho myší příbuzná v Cuir d´Ange,

Lilie obvykle nepatří ke květinám, jaké bych ve vůních cíleně vyhledávala, tady je ale krásně krotká, jen lehce nazelenalá a vlhká, jak jí popsala domenica. Popravdě řečeno ona není vůbec dominantní. Schovává se ve společnosti dalších bílých květin. Nejprve je to příjemná gardénie bez houbiček s bergamotem a pečenou, lehce zkaramelizovanou švestkou, která pustila šťávu. Během dvaceti minut se pak přesune mezi květinově pikantní karafiát a ovocnou tuberózu s vůní teplých meruněk a přejde do krémových tónů. Špetka vanilky s kapkou medu v základu přidají na sladkosti stejně jako růžové dřevo, které s sebou zároveň přináší tón teplé letní noci. Zkrátka řečeno, Casablanca Lily je úspěšným reparátem toho, co se nepovedlo s Flowerhead. Z celé kolekce Night Veils je zároveň jedinou, o níž se dá říct, že má intenzitu a výdrž, hodnou čistého parfému.

Tahle vůně mi vyloženě jako kožené boty nevoní, spíš si představte si hromadu omamného jasmínu s pár kvítky fialek, na kterou někdo vylil březový dehet a pak všechny ty kytky v kožených rukavicích naskládal do navoskované dřevěné truhličky. Zní to možná trochu divně, ale podle mě je to jedna z nejzajímavějších vůní od Byreda za poslední dobu.

Sušené lístky černého čaje a tabáku vytváří společně s březovým dehtem dojem kůže, ale spíš než na sedlo bych to viděla na kožené boty s připálenou gumovou podrážkou, za což nepochybně může bříza v kombinaci s hřejivým želatinovým kašmeranem. (NT)

Díky stejnému druhu krásného hořkosladkého šafránu s koženými podtóny, jaký jsem nedávno potkala v Suede et Safran od Nishane Istanbul vytváří tahle vůně hned po úvodním závanu svěžího bergamotu efekt luxusních jelenicových rukavic – tentokrát žádný semiš, ale opravdu kůže. Sladká vůně mimózy, která se přidá po rozvonění společně se sladce aldehydovým heliotropinem, pak na nějakou dobu odsune kůži do pozadí a vyvolá dojem, jako bychom si je navlékli na napudrované ruce a začali si jimi nabírat coca-colové bonbóny a mandlové sušenky. Rukavičky dostanou znovu své sólo opět až v ambrovém základu, čímž je kruh uzavřen.

Do nové kolekce čistých parfémů jsem vkládala velké naděje a nakonec se mým favoritem stala ta, od níž jsem to podle názvu původně očekávala nejméně. Ani pro mne nehraje hlavní roli jasmín, vlastně až na nepatrný náznak zelených podtónů bych o něm skoro vůbec nevěděla. Jak už naznačila domenica, Midnight Candy má nádherný rozjezd s mrkvovým kosatcem. Tedy ona je to spíš sladká mrkvová šťáva, která dodává vlahost zemitému kosatci. A je opravdu velká škoda, že tahle část nemá ve vůni víc prostoru, jelikož během dvaceti minut musí začít pozvolna dělat prostor sametové fialce. Ta má sama o sobě tendenci k bonbónkovatění, nicméně díky zmiňovaným zeleným podtónům jasmínu a stále ještě doznívajícímu zemitému kosatci s mrkví nesklouzne do té intenzivní sladkosti, jako to dělá např. Insolence. Sladkost nakonec přijde odjinud a to od vonokvětky v základu s kapkou vanilky. A právě u té se musím zastavit. Všude jinde mi vždycky připomínala spíš broskve, ale tady musím dát za pravdu domenice, protože tady je to poprvé, kdy mi voní po přezrálých meruňkách. I já osobně bych byla radši, kdyby byl celý ten průběh otočený a kosatec čekal až v základu, případně v srdci a člověk si ho užil déle, nicméně na fialkovou vůni je Midnight Candy podle mě povedená, není tak intenzivní jako Insolence, avšak okolí o ní i tak ví a oproti ní mi přijde dospělejší a elegantnější. Pořídila bych si ji ale jen v případě, že by byla součástí běžné kolekce za běžnou cenu.

S růžemi od Byreda mívám problém, že na mně nefungují úplně dobře tak, jak by měly, takže jsem doufala, že v koncentraci čistý parfém by mohlo dojít k průlomu. Tahle je na začátku osvěžená čerstvou rybízovou šťávou se semišovým šafránem. Pokud jde ovšem o použitou růži, podle mě se stejně jako v případě Rose of No Man´s Land jedná opět o tureckou růži s její typickou jemně kořenitou vůní s tóny malin. A právě maliny mi v tomhle případě úplně nesedí, neboť růže v kombinaci s doznívajícím rybízem tak na mé kůži působí trochu bonparově. Ovoce ustoupí až po rozvonění, kdy se začne pozvolna projevovat kadidlo s pačuli a pryskyřičnatou ambrou, čímž se podobně jako v případě Rose of No Man´s Land projeví podoba s Portrait of Lady. Ve srovnání s Ropionovou růži se však stále jedná o odlehčenější verzi, pouze ve srovnání s její kolegyní z Červeného kříže je díky velmi jemně nadávkovanému kadidlu s pačuli o odstín temnější. Souhlasím rovněž s domenicou, pokud jde o podobný druh použité kombinace růže-pačuli-červené ovoce v LPRN Couture. Každopádně pro mne jako pro bezvýhradnou obdivovatelku Portrait of a Lady je Reine de Nuit až moc krotká a při té ceně ne tak originální, jak jsem očekávala.

Ano, při tvorbě této vůně vedl ruku sám Ernest Hemingway, když sepisoval Sněhy Kilimandžára, jednu ze svých slavných povídek. Zářivá mandarinka ho zastihla při západu slunce při scéně, kdy Harry Styles s těžkou infekcí v noze na safari pod Kilimandžárem cítí blížící se smrt a vzpomíná na ženy svého života. Římský kmín svojí živočišností a kadidlo s oudem svojí temnotou přivolali vzpomínku na večer v Paříži v uměleckém baru, kam se přišel napít kvalitního koňaku, a poprvé potkal vitální Cynthii. Hosté usazení v kožených křeslech naslouchali libozvučným tónům saxofonu a klavíru. Vzduch byl prosycený vůní tabáku. Harry škrtl zápalkou a Cynthie ho požádala, aby jí také připálil. To je Tobacco Mandarin...

Tak tohoto Slavíka si jako posla jara dovedu úplně s klidem představit. Slavíkem je tu lehce medicinální oud, který si za bergamotového deště nejprve poletuje nad poli semišového šafránu, aby vzápětí zalétl do květinové zahrady a napil se sladkého nektaru z fialek a růží, vonících po červeném ovoci. Rozkvetlá švestka svou sladkou svěžestí a mechovými paloučky v další fázi pak dává tušit, že zahrada má i svůj japonský pavilon, k němuž směřují zdobné nášlapné kameny (kombinace studeného kadidla a bílého pižma).

Ninsar je sumerskou bohyní rostlin rodících se ze spojení země a vody a dalo by se říct, že byla ve starobabylonské kultuře takovou patronkou zahrad, tedy i legendárních Visutých zahrad Semiramis, které nechal kolem roku 600 př.n.l. zbudovat vládce Nabukadnesar II. pro svou manželku, královnu Amytis, aby ji připomínaly její stálezelenou rodnou zem, neboť ji velmi postrádala a on ji chtěl alespoň takto potěšit. Co tedy jiného v interpretaci zahrady Nin-shar očekávat než královnu květin, růži. Nejprve jsou to jen její okvětní plátky s natrpkle svěžím bergamotem, macerované v doutnajícím hustém švestkovém likéru z davany. Postupně se nakonec objeví i celá turecká růže. Je stejně medově sladká jako v PG 26 - Isparta a nazelenalá od pačuli a stříbrošedá od oudu a kadidla, kdo znáte. Ale rozhodně není jedinou ozdobou téhle zahrady. Najdeme v ní totiž stejný slunečný jasmín jako v Promesse de l´Aube, rostoucí kolem dřevěného altánku a taky pár šťavnatých třešní.

Podle oficiálních stránek značky má tahle vůně údajně představovat tajemnou zahradu, ozářenou ranním sluncem, ale to podle mě není přesné. Já osobně bych to viděla spíš zimní pavilon v zahradě. Díky karamelovému podtónu zimolezu je částečně vyhřívaný, avšak jeho středobodem je růže s fialkou, které ve formě jemného pudru v kombinaci s dalšími složkami vytváří kromě náznaku typického rtěnkového akordu dojem otevřeného okna, jímž dovnitř proudí chladný vzduch, zatímco se na venkovní trávník snáší drobounké sněhové vločky. Komu se líbí Insolence, ale stala se pro něj podobně jako pro mě až příliš sladká, měl by vyzkoušet.

Spojuje v sobě velmi svěží, čerstvě vymačkanou šťávu z citrusů s hořkým zeleným galbanem. Zeleň postupně díky přidaným fíkům malinko zesládne, ale neztrácí přitom vlahost. Připomíná mi vůni lesa po dešti.

Niral je indická princezna, oblečená do nachového hedvábí a zeleného sametu. Miluje svoji mošusovým semínkem prosluněnou zahradu s orosenými hrušněmi, tureckými růžemi, ovocným jasmínem a citrusovými magnóliemi, kde si každé ráno dává šálek bylinkového čaje, oslazeného lžičkou marmelády z červeného ovoce a při slavnostních příležitostech nepohrdne ani sklenkou růžového šampaňského. Ráda se v ní prochází bosa anebo ve svých oblíbených sandálech z jemné kůže.

Mrkvový kosatec jsem se naučila mít ráda díky Iris Silver Mist a i proto jsem si dost dobře nedovedla představit, jak při takovém složení a názvu může Nirmal vonět čistě nebo neposkrvrněně. No taky že tak ze začátku nevoní, protože je to jen mrkev se zelenou natí, kterou jste právě vytáhli ze záhonu, vedle něhož kvetou fialky. Je docela sucho, takže je celá zaprášená. Na čistotu kosatec si musíte počkat až po rozvonění. V první fázi je pudrový až semišový. Trochu mu to kazí laciný vzdušný cedr s ambrou, ale právě ta nakonec sehraje dost podstatnou roli, protože nám tu mrkvičku s kosatcem v základu hezky uvaří. Škoda že ta cesta k tomu nejlepšímu v téhle vůni je tak trnitá. (NT)

Tahle vůně má tak oduševnělý název. A co v ní najdete? Kousky sušené maracuje a přezrálé mango, pokropené šťávou z citrusů se stromečkovou vanilkou, drogérkovým cedrem a kosmetickým pižmem. WTF?

Vnímám v ní o trochu víc mandarinky než bergamotu a hurá, vůbec nevoní jako chemický čistič. Tu jemnou konvalinku, růži, svěží neřezavou frézii a heboučkou, pižmově nadýchanou levanduli se mi taky podařilo identifikovat. Potom se ty květiny téměř rozptýlí, nastoupí santal s pižmem a pudrem a najednou je vážně tu: modrý kelímek Nivea s jemnou květinovou parfemací. A nežlukne na mně, jako mi to udělala White (Puredistance). Mile mě překvapila i tříhodinová výdrž. Jo, v celkovém kontextu to možná není kdovíjak propracovaná vůně, na druhou stranu moje očekávání splnila na výbornou, takže já ji zařazuju mezi jeden z nejpovedenějších mainstreamů letošního roku, protože jako odpočinková vůně je dokonalá.