parfémová polička uživatele wendulka
My Scent
My Scent (Trussardi)

Šeřík v ní je skutečně hedvábný a krémově něžný. Já ho mám v úvodu doplněný i ledově šťavnatou hruškou, kterou po rozvonění vystřídají perlivé kokalové tóny heliotropinu s bílým pižmem. Nicméně je pravda, že právě to pižmo vyzní v kombinaci s kašmeranem v základu, kdy už se šeřík vytrácí, lehce kosmeticky, ale kupodivu mě to neruší a že kašmeran snesu málokde.

My Way
My Way (Giorgio Armani)

"Mému zdraví lahodí jen to lesní jahodí". No tak tuhle známou filmovou hlášku je v případě My Way potřeba brát trochu s rezervou. Lesní jahody tu sice najdete hned v úvodu společně se svěžím pomerančovým květem a lehce syntetickými citrusy, ale spíše v podobě ovocných dropsů s náplní. Po rozvonění už nastupuje v plné polní ovocně žvýkačková tuberóza s gumovým allurovským jasmínem. V jedné chvíli nabere tuberóza podobu čerstvě uvařené meruňkové marmelády, jenže to by se někdo nesměl rozhodnout přimíchat do něj i tužkové odřezky. Až v základu se s pomocí bílého pižma a vanilky promění v bonbónkové lesní jahůdky, které už nepůsobí tolik otravně. Definitely not My Way.

My Ylang
My Ylang (Caron)

Můj ylang? A kde jako? Tohle je v první půlce ukázková rybízová žvýkačka přelitá šťávou z kyselé mandarinky a nic jiného. Po rozvonění kolem prolítne medově nasládlý jasmín, ovšem takovým fofrem, až se za ním práší, jak mete. Do popředí se tlačí především pomerančový květ, nějaký ten krémově mýdlový ylang ylang s jemnou vůní konvalinky. Květiny jsou zlehka poprášeny vanilkovým pudrem. Ááá, vzbuďte mě, až tahle nuda skonči. Je smutné, když tradiční parfémové domy začnou podléhat moderním trendům. (NT)

MyLO
MyLO (Laboratorio Olfattivo)

Má jít o slunečnou vůni, inspirovanou bílou lilií, ale rozhodně nevoní jako klasická bílokvětinovka. Má klasicky svěží citrusový úvod s jiskřivým růžovým pepřem. Z citrusů, které mají do bio daleko, dominuje kyselá mandarinka. Nicméně už po pár minutách začne s kosatcovým pudrem a rtěnkovým akordem (růže s kapkou fialky) nabírat mnohem zajímavější směr. Teprve za nimi se po delším rozvonění schovává lilie s květinově krémovými tóny. Je krotká jako jehňátko, vznáší se na obláčku sněhobílého pižma s balzamickou ambrou a je oproštěná od jakékoliv zeleně. V základu pak už jen nepatrně vanilkově zesládne. Sice není tak komplikovaná jako Lys Mediterranée, nicméně coby letní lilie bude možná mnohem snáze nositelná i pro ty, kteří liliovky až dosud nemohli nosit.

Myrrh & Tonka
Myrrh & Tonka (Jo Malone)

I já v ní mám tu levanduli zelenou, ale ne kafrovou, spíš příjemně svěže zelenou, zároveň jí mám ale taky ovocnou, takže ve finále vyzní tak trochu jako nezralé lesní jahůdky. Potom už vstupuje do hry zakouřená dřevitá myrha s tonkou, která i mně v této střední fázi připomíná perníčky z Tonky Imperiale. Podoba se ovšem vytratí, když tonka přejde do tónů bílé čokolády s najemno nasekanými mandličkami, mezi než se vmísí vanilkový pudink.

Myrrhe & Délires
Myrrhe & Délires (Guerlain)

Sladce dřevitou vůni myrhy mám hodně ráda a tahle podlě mě patří k těm nejpovedenějším. V prvních minutách osvěží hořký grep s růžovým pepřem, aby následná kombinace myrhy, drceného černého pepře a lehce připálené lékořice v další fázi postupně vytvořila dojem starého pergamenu, který jsme jen tak tak zachránili z plamenů krbu (teplé kadidlo se zemitostí pačuli). Hned vedle na stole stojí miska s kouskem kompotované hrušky, konvička černého čaje a hromádka kandovaných meruněk. Kdesi v rohu místnosti tušíte další stolek s vázou, v níž medově nasládlá růže s voskovými podtóny, lehce poprášená kosatcovým pudrem. Není sice vyloženě tělová, ale do okolí vysílá spíš jen jemnější závany a po necelých třech hodinách je potřeba ji přiživit.

Myrrhe Ardente
Myrrhe Ardente (Annick Goutal / Goutal Paris)

Poprvé jsem zkoušela tuto vůni předloni v únoru v koncentraci EDP, chvilku před tím, než byla definitivně stažená z trhu a už tehdy jsem věděla, že z orientální řady bude má nejméně oblíbená, takže po jejím konci nebudu tesknit, ale shodou okolností se mi dostal do ruky vzorek čistého parfému z limitované edice, který můj pohled na ni docela vylepšil alespoň v té druhé polovině. Pravda, na začátek je tam toho sladce štiplavého anýzu až přespříliš a skutečně má tendenci vonět jako sirup proti kašli s větrově-třešňovou příchutí, smíchaný s hořkými zelenými bylinkami, což pořád není moc lákavé. Po rozvonění se však konečně projeví suchá dřevitá, lehce zakouřená myrha (v jistých okamžicích dokonce i malinko prašná) s gurmánskými tóny. Tvoří je jednak jen nepatrně připálená lékořice, opět jen s tím příjemným tmavě sladkým tónem, a vanilkově-medový benzoin s krémovou tonkou.

Myrrhiad
Myrrhiad (Pierre Guillaume / Huitième Art Parfums)

Nejprve přichází myrha, v níž se snoubí jemná pikantnost s nasládlou dřevitostí (podobu s Alambarem necítím, ten je na mně ostřejší a prachovější), poté je zalita pořádnou dávkou černého čaje s kapkou mléka. Po nějaké době vystoupí ten lékořicový pendrek, naštěstí jen velice slabě - Pierre Guillaume jako jeden z mála zřejmě umí vychytat to správné množství, aby lékořice nepůsobila otravně a naopak dodávala takový lehký tmavě sladký tón. Lentilky jsem celou dobu hledala také marně, dočkala jsem se spíš horké (vyloženě kouřící) mléčné čokolády (nápoje) s našlehaným vanilkovým krémem, zato to ovšem byla nadmíru chutná kombinace. Navíc jsem nedávno učinila poměrně nové objevné zjištění, že tato vůně není jen do mrazů, ona skvěle voní i v teple :) .

Mystery Oud
Mystery Oud (Daniel Josier)

Je první, u níž nenacházím inspiraci žádnou z mně dosud známých vůní. Rovněž jsem se nikde nedočetla, proč mistery, ale možná v tom je to tajemství. Jde o hodně zvláštní ouduvku, která kombinuje nasládle zelené tóny anděliky, fialky a vařené mrkve. Samotný oud se objeví už po pár minutách společně s mazlavým kadidlem, drceným černým pepřem a pikantní dřevitostí muškátového oříšku. V základu pak vůně ještě trochu zdrsní s pomocí kůže, labdana a ambry. Zároveň jí téměř neznatelně provzdušňuje špetka kosatce a bílého pižma. Každopádně vůně je to od začátku do konce jednoznačně pánská.

Mystic Oud
Mystic Oud (Historiae)

Bertrandova oudovka se nese v ryze evropském duchu. V úvodu v ní taky cítím hlavně citrusové aldehydy s kovovou růží a pelyňkem v duchaufourovském stylu. Oud v ní mi ve střední fázi v kombinaci se šafránem tak trochu evokuje lehce spálenou gumu, ale tady naštěstí nedoutná a opravdu hraje druhotnou roli a rychle se začne ztrácet v záplavě příjemně živočišného hřebíčku, aby se nakonec proměnila v květinovou chypre s krásnou růží, pačuli a kořenitým santalem.

Mythical Woods
Mythical Woods (Profumi del Forte)

Je slunečné letní odpoledne kdesi v Toskánsku. Sedíte v jedné z venkovních kaváren s fontánou a popíjíte malinovku. Opodál na stolku leží vaše semišové psaníčko (šafrán) a taky sklenice zázvorového medu. Zatím ho jen tak ujídáte lžičkou. Vnímáte ale i zemitě peprnou vůni guajaků a pinií (jehličnatý cedr), které kavárnu obklopují. Nakonec vám přinesou ještě nadýchaný vanilkový moučník, který si přelijete medem, co vám ještě zbyl.

N'aimez que moi (Parfum)

"Miluj jen mě" měla být vůní, vyjadřující slib/naději zamilovaných, kteří byli rozděleni 1. světovou válkou, že jejich láska přetrvá i přes odloučení. No, se splněním slibů a vyplněním nadějí to často nebývá tak jednoduché, jak se na první pohled zdá. Vůně totiž začíná poměrně silným úderem štiplavé růže a šeříku s velkou dávkou zeleně a živočišného pižma – že by hlasitá bolest a smutek z odloučení? Nenechte se však tímto naříkáním odradit, pižmo totiž po několika minutách odeznívá (naštěstí :D ), zůstává jen růže, její slzy suší stále patrnější kosatcový pudr, pozvolna usychá. Trocha chyprových tónů jí dodává nazelenalý odstín. Po rozvonění z růže zůstává už jen suchý mýdlový prach s kosatcem, nepatrně oslazený špetičkou vanilky a ambry. Celkové „suché“ vyznění podporuje cedr, vetiver a seno. A jak nad tím teď přemýšlím, vlastně mi v této fázi malinko připomíná základ o dva roky mladšího Tabac Blond, kdy už z něj polehoučku mizí koženotabákové tóny. Na Miluj jen mě to sice není, ale ten přechod od zoufalství k naději nakonec dokáže pokaždé otočit můj palec směrem nahoru :) .

N°18 (Eau de Toilette)

Před zkoušením jsem se trochu obávala toho v recenzích častokrát zmiňovaného alkoholového začátku, ale není to tak hrozné. Já meruňkovici docela ráda a tahle je opravdu autentická. Co mi vadí je, že do ní přidali hřebíček - ten se snad dává do svařáku, ne :) ? - bylinky a mrkvový kosatec se spoustou hlíny a zeleně a zamíchali to s olivovým sprchovým gelem Palmolive. Teprve po rozvonění se vůně uklidnila a kosatec ukázal svoji přívětivější pudrovou tvář. Vedle něj vykvetla svěží, lehce ovocná růže i se stonkem, orosená vodou z nedalekého zurčícího potůčku. V tomhle však aspoň konečně poznávám Chanel s jeho chladnou elegancí. (NT)

N°2 Oeillet
N°2 Oeillet (Prada)

Je nádhernou kyticí hřebíčkových karafiátů a kosatců, která se vyloupne z perlivé svěžesti otočníku s tóny mandlí a kapkou bergamotu. Po rozvonění se ještě přidá pár něžných pačuliově kořenitých růží, poprášených pižmovým pylem a vše uzavírá typický pradovský suchý vetiver. Sebevědomá, elegantní a něžná zároveň. Nečekala bych, že se mi nějaká karafiátová vůně bude líbit víc než Terracota Voilé d´Eté, no N°2 Oeillet to dokázala.

N°22 (2007) (Eau de Toilette)

Souhlasím s jejím připodobněním k pětce už jen pokud jde o ten jiskřivý aldehydový začátek s hořkým neroli. Květinová skladba je ovšem jiná. Oproti pětce je tu jasmín trošinku, ale příjemně živočišný a nedostává tolik prostoru na úkor "mýdlového" ylangu, téměř neomamné tuberózy bez všech těch ovocných podtónů, které často mívá, a lehounce voskové růže s křehkými zelenými lístky. Celá vůně tak i ve spojení s teplým kadidlem působí mnohem hřejivějším dojmem. "Pudrová" vanilka zase jemně zvýrazňuje přirozenou sladkost květin. Jen je škoda, že kouř z kadidla a vetiveru tu a tam jako žiletky protnou ostré kovové záblesky, za něž je patrně zodpovědná jedna z dalších poloh růže, což trochu narušuje celkovou vřelost. Tím pádem to taky neznamená, že komu se nelíbí No. 5, že by pro něj No. 22 byla sázka na jistotu, je to pořád Chanel. Do původní podoby se srovná až v drydownu, kdy vanilka nepatrně zhoustne.

N°5 Eau Première

Začátek v sobě nezapře příbuznost s klasickou pětkou, nicméně aldehydy v Eau Premiere jsou znatelně vzdušnější. Po rozvonění, kdy se vytratí mýdlový ylang s jasmínem, zůstane na kůži lehounká růžička v průsvitném kouřovém oparu z vetiveru a jemně zapudrovaná vanilkou a bílým pižmem.

Naema Black
Naema Black (Afnan)

Je poměrně zajímavě zpracovanou oudovkou, i když s úplně ne nejkvalitnějším oudem. Ten je ve vůni cítit už po kořenitém úvodu, kdy se smísí se sladkým fialkovým nektarem, který jeho zásluhou vyzní svým způsobem temně. Po chvíli se k fialce připojí jemně kořenitá turecká růže s jejím typickým malinovým nádechem, pačuli, pryskyřičnatou ambrou a slaďoučkým měkkým karamelem. V téhle první fázi je oud ještě příjemně semišový a přítulný, jenže po rozvonění, kdy jej přikryjí lístky chladivě svěžího eukalyptu a doplní jej hřebíčkový karafiát, začne přece jen vyznívat gumově a připáleně jako v Majestic. Zaleze až v dřevitém základu s kouřovými tóny vetiveru, bílým pižmem a krémovou tonkou, kdy se opět ke slovu dostane ještě i ten táhlý karamel. (NT)

Nafhat Al Bukhor
Nafhat Al Bukhor (Mischal Muzaffar Itarji)

Po štiplavě kořenitém úvodu se rozvoní do podoby suchých vanilkových lusků, které vyskládáme vedle sebe na chladný mramor (kadidlo) a potřeme tenounkou vrstvičkou karamelu. Po rozvonění už jen lusky zahřejeme propolisovou ambrou a poprášíme je bílým pižmem. Pro koho začal být Kalemat nebo Raghba přespříliš sladká, ten si podle mě bude s Nafhat Al Bukhor rozumět.

Nahema (Eau de Parfum)

Patří k dalším z řady vůní, jejichž vznik prý inspirovala Catherine Deneuve. Tentokrát prý šlo o film Benjamin aneb Deník panice a scénu, kde se objevila ve zlaté kleci, vyzdobené růžemi, v bílých hedvábných šatech a s rozpuštěnými vlasy. Alespoň tak to prohlásil Jean-Paul Guerlain ve vydání francouzského čísla Elle. Sám přísný Turín jí dal plný počet a označil jí největší růží Guerlainu, v níž ale vlastně žádná opravdová růžová esence použita nebyla. A v případě EdP bych i skoro věřila, že se s olejem z bulharských růží notně šetřilo, protože já ji tam skoro nemám. Podobně jako čistý parfém má skvostný aldehydový úvod se šťavnatou zelení a zralou sametovou broskví. Po něm už se otevře květinový záhon s konvalinkou, jasmínem, jednou malou uschlou růží a k mé smůle s uhnívajícím hyacintem. Pokaždé doufám, že si to rozmyslí a bude se chovat slušně jako v extraktu, ale zejména chladné počasí mu neskutečně nahrává. Zmizí až v základu, kdy jej vystřídá vůně tropického ovoce, jenže bohužel v téhle fázi mám už pryč i tu růži a na ruce mi tak zůstává jen maracuja s tóny guerlinade a lehce drhnoucím vetiverem. (NT)

Nahema (Extrait de Parfum)

Úvodní aldehydové tóny se zelení a broskví jsou shodné s koncentrací EdP. Pak ovšem nastává zásadní rozdíl. Nejenže mě v něm hyacint vůbec nezlobí, ale tady už ten trs růží opravdu cítím a místo jasmínu tu jemnou konvalinku na záhonu doplňuje krotký šeřík s ylangem. I akord guerlinade v základu mi přijde výraznější, což v konečném důsledku tiší maracuju a čistý parfém zároveň působí zaobleněji a především i v této fázi je to i na mé ruce pořád růže. Škoda, že musel ze hry ven.

Naias
Naias (Sammarco)

Patří do podobné kategorie jako Vjola od Nishane Istanbul s tím, že v Naias je fialka dominantní pouze v první fázi ve společnosti orosené kořenité růže, broskvové vonokvětky a omamného, medově nasládlého jasmínu s lehce uhnívajícími zelenými výhonky. Po delším rozvonění ji pak zcela nepozorovaně vystřídá vlahý zemitý kosatec s bonbónovým černým rybízem, máslovou hruškou, mandarinkou, kapkou nerolia zeleným jablkem, které to celé trochu kazí, jelikož na mně opět připomíná WC čistič. Nakonec se ustálí na ambrově-dřevitém základu. Po slibné Bond-T a Ariel je to ale podle mě krok zpátky. (NT)

Naïviris
Naïviris (Pierre Guillaume / Huitième Art Parfums)

No vida, tak zdánlivě nesourodé, trochu zvrhlé provokativní vůně s přechodem ke smyslné něžnosti nejsou jenom Fordovou výsadou. Nejprve je to závan zemitého prašného kosatcového kořene, kyselých červených bobulí a surové, trochu mastné a lehce živočišné kůže. Ovocná kyselost a kůže spolu chvilku laškují, než se rozplynou v hebkých hřejivých pudrových tónech s vůní rtěnky a špetkou hřebíčku na vzdušném dřevitém podkladu. Tak tímhle si u mě Pierre opět vylepšil reputaci.

Naja
Naja (Vero Profumo)

Tabákové vůně jsou jednou z mých slabostí, proto mě jeho zpracování v podání Vero Kern náramně zajímalo. A jak už napsala Červánek, Naja je skutečným aromatickým šperkem nebo spíš kaleidoskopem, odkazujícím na řadu parfémových velikánů. Tím prvním je Le Parfum de Therese s úvodní vůní čerstvě rozkrojeného žlutého melounu s tím rozdílem, že ten v Naja je ještě nezralý a ledově vychlazený. Ten je vzápětí následován sametovou vonokvětkou s vůní zralých meruněk a lipovým květem z Unter den Linden. Ale to není nic proti tomu, když po rozvonění nastoupí tabák. Nikoliv Tabac Blond, to je stará dobrá nereformulovaná Fumerie Turque v plné polní, tančící smyslnou salsu s Habanos.Výsledkem vášnivého románku z této žhavé kubánské letní noci se pak za přispění zmíněné lípy stala Miel de Bois.

Naomi Campbell
Naomi Campbell (Naomi Campbell)

(EdP) Celebritní vůně v drtivé míře moc nemusím a tahle se mi vlastně neměla líbit ani podle složení. Kombinace kokosu, broskve, ovocné tuberózy a třešňového heliotropinu by mě v jakékoliv jiné vůni dozajista zabila, ale tady se to ovoce rozpustí do směsi smetanového karamelu a bílé čokolády, že mě to pořád i po letech baví.

Narciso (Eau de Parfum Poudrée)

Zpočátku voní jako růžové mýdlové bubliny, potom se přidá krémové pižmo s trochou pudru z klasického Narcisa ale s tím rozdílem, že tady nic nedrhne, není tu kokosová gardénie a místo ní je tu marshmallow. V dalším vývoji už sice sterilní, ale pro mne jediné nositelné Narciso.