Je nadýchaným obláčkem růžového a fialkového pudru, skropeného dešťovými kapkami citrusů, který se po rozvonění skutečně promění v záplavu andělského bílého pižma. Škoda jen, že tento dojem poněkud kazí drogérkový cedr se syntetickou ambrou. (NT)

Sledujete-li vývoj jednotlivých šarží Chanel No. 5, pak vám jistě neuniklo, že za poslední roky se uhladila. A patříte-li k těm, komu schází její dřívější starosvětské aldehydy, lehká jasmínová opojnost a santalová vřelost, pak by pro vás řešením mohla být právě Musc Dahabii, která se jí velmi podobá, jen obsahuje navíc kůži.

Písečné pižmo? Ale kdeže. Jedná se o reinkarnovanou Vanille Exquise od Annick Goutal s křídovým kosatcem místo anděliky a jemným popraškem sladké skořice a pačuli s podtóny surového kakaa

V první fázi se v ní snoubí citrusově kořenitá svěžest šalvěje a zeleného jasmínu, která se po rozvonění změní v tonkově sladké, sametově hebounké kadidlo se živočišnými podtóny, doplněné dřevem, čerstvě uvařenými hruškami s jemným bílým pižmem. Osobně tak Musc Encensé vidím jako laň, spásající ve stínu stromů kromě trávy a bylin i nějakou tu hrušku za teplého letního dne v okamžiku, kdy je ještě teplo, ale obloha se pozvolna zatahuje černými mračny. Její nevýhodou je ovšem právě vedro, kdy v ní má tendenci hodně vylézat kašmeran, který tuto idylku dost narušuje, zatímco v chladnějším počasí se drží v pozadí a přináší tak zajímavý akord sluncem prohřátého písku a naplaveného dřeva.

Zdálo by se, že tu máme další romantickou pižmovku s květinovými a pudrovými tóny, ale tak jednoduché to s Musc et Freesia není. Na úvod tu máme zelenkavé aldehydy se šťavnatou malinou. Ta se po chvilce zdánlivě rozplyne ve směsi lehkých svěžích růžových kvítečků, doplněných „sametovou“ fialkou, která dodává něžný pudrový nádech. V podobném duchu tomu pomáhá i trocha měkounkého veluru a nějaké to svštlé dřívko. Jenže pak se vrátí malina, tentokrát ovšem značně umělohmotná se škrobovým pižmem a veškerá něha je rázem v tahu :? . (NT)

Je v první fázi vůní malinově červené rtěnky, kterou vytváří růže společně s bonbónovou fialkou, kosatcového pudru a ovocného jasmínu. Ale to jen do chvíle, než je zcela překryje hromada tonkově sladkého pižma s tóny mandlového marcipánu.

Je nasládle pudrovou vůní pro dny, kdy potřebujete něco nekomplikovaného a sofistikovaného zároveň. Svěží citrusy v úvodu zlehka prohřeje mošusové semínko a otevře tak cestu jemně pačuliově kořenité růži v obláčku bílého pižma. To v základu opět zlehka prosladí vanilka s tonkou a balzamickým benzoinem.

Má naprosto skvostný úvod s hruškou, která je díky galbanu úžasně natrpkle zelená, přitom však krásně šťavnatá. Zesládne až po rozvonění s pomocí fialky. Bohužel se ale hruška v téhle už začíná vytrácet a místo toho se k fialce připojí vzdušné bílé pižmo se svěží růžičkou a krotkým jasmínem. Jedinou špetičku pikantnosti mu dodává malinký hřebíčkový karafiátek. Každopádně to nic nemění na tom, že na květinovou pižmovku je tahle vůně povedená a řekla bych, že od této značky je asi nejnositelnější.

I přes musc v názvu má tahle vůně má k něžné pižmovce hodně daleko. Samotné pižmo tu sice v kombinaci s mléčným santalem působí jako luxusní tělový krém, namazaný na rozpálené pokožce, zároveň však nezapře ani svou arabskou stránku, zastoupenou nahořkle semišovým šafránem a citrusově kořenitou svěžestí růžové pelargónie a růžového pepře. Ty po rozvonění vystřídá plnokrevná kořenitá orientální růže, jejíž okvětní plátky se společně s gardénií a jasmínem, vystřiženými z Pleasures Gardenia vmísí do krémového pižma. V základu se přidá i několik cedrových hoblinek, které pižmu společně se špetkou vetiveru a pryskyřičnatého labdana s koženým podtónem dodávají na pikantnosti.

První tóny se nesou ve znamení bylin, z nichž je nevýraznější andělika, hned poté se tedy dostaví ten kočovník v podání živočišných tónů pižma zkombinovaných s jemným kouřem labdana. Pak ale jako by kočovníkovi začal docházet dech nebo se spíš umyl, vystoupí sladkost tonky s písčitou stopou. I to pižmo ztrácí živočišnost a jde spíš do krémova. No a tím to hasne.

V případě vůní od F. Malleho jsem dospěla k závěru, že se nevyplatí zkoušet je narychlo ve stresu, ale naopak je potřeba si na ně udělat klid a každé dát šanci podruhé i vícekrát. Zároveň v tom tkví kámen úrazu, že se vám dostanou pod kůži o to víc a přesně to se mi stalo i tentokrát. Devastující pižmo? Příliš silná slova, drápky ovšem má, to jo. Po relativně jemném, svěžím a trochu nahořklém citrusovém úvodu se přižene mohutný prachový oblak nasládlé skořice (s sebou má na dlouhém vodítku i špetku hřebíčku, který za ním bezmocně povlává), takže pokud někam, tak Ravageur bych připojila k této složce. Pak se konečně začne hlásit pižmo. Jenže ono nedostane příliš šancí působit špinavě, štiplavě (skrze jistou chvilkovou dřevitou pikantnost tipuji i pár cedrových třísek), upoceně, ani živočišně nebo jak to mám nazvat. Topí se totiž v husté směsi vanilky, tonky a krémového santalu a zůstává i ta skořicová stopa (už v jemnější podobě). A když už se zdá, že se přece jenom skrze měkkou nadýchanost vanilky zachrání, dorazí ho neméně hustá hřejivá hořkoslaná ambergris s medově křupavou krustou na povrchu. Jen málo vůní vám zlatavě zahřeje prokřehlou kůži (na hodně dlouhou dobu) a Musc Ravageur k nim rozhodně patří.

Než jsem Koublaie vyzkoušela úplně poprvé, představovala jsem si podle recenzí, z nichž některé ho označovaly jako vůni nemytého chlapa na koňském hřbetu, kdovíjakou pecku. Ale ani nyní s větším odstupem času na ní nenacházím nic extrémně živočišného, co by mě mělo porazit. Pořád je to příjemná pižmovka s kapkou bergamotu, hřejivým včelím voskem s medovými podtóny, příjemně živočišným kmínem a propolisovou ambrou. Pokud by takhle voněl kůň, tak jedině nějaký důkladně vymydlený a takový, jemuž někdo nasadil koženou uzdu a do hřívy zapletl několik růží, které se po rozvonění objeví a které zásluhou velmi dobře zapracovaného pačuli a labdana působí až sametově. V drydownu už jen vůni zlehka prosladí vanilka, čímž utlumí úvodní voskovou medovost. Kdyby takhle voněli nejen chlapové od koní, vůbec by mi to nevadilo.

Je vůní bílých květin, především pak jasmínu, kůže a švestek, které s pomocí labdana a balzamické ambry použijeme k výrobě povidel jako v Bohemes. Ta v závěru osladíme několika krystalky zkaramelizovaného cukru, přihodíme pár malin a přidáme k nim pačuliový základ s La Petite Robe Noire Couture.

Tenhle hudební festival se sice koná na otevřeném prostranství, ale ve srovnání s takovou Psychédélique tu pačuli najdete jen velmi poskrovnu. Jako občerstvení se tu prodávají hlavně kandovaná jablka a fialkové bonbóny. Že by se tu kouřila tráva? Ale kdeže. Jen pár odvázanějších návštěvníků v křiváku si dopřeje třešňový tabák z vodní dýmky.

Zatímco Superstitious má evokovat šustění dámských šatů, Music For a While má prý vyjadřovat schopnost hudby přenést nás na místo, kde je život krásnější. No jak se to vezme. Aby vás tam totiž vzala, je potřeba mít u této vůně opravdu vřelý vztah k levanduli a ananasu, a to konkrétně k výrazně aromatické kafrové levanduli. Vyžádá si veškerou pozornost, jakmile vstoupí do místnosti. Vystaví se na odiv osvěžujícím kapkám bergamotové a mandarinkové šťávy. Vrhne se do chladivé náruče přezrálého sladkého ananasu. Šustí přitom sukní svých zelených taftových šatů z pačuli, ale na rozdíl od Superstitious má díky labdanu navíc i kožené rukavičky a tančí spolu celý večer.

Je zdrsnělou orientální vůní s medicinálním oudem, který se v ní objeví po osvěžujícím úvodu s grepem. Nicméně po rozvonění jej zjemní semišový šafrán s balzamickou ambrou. V základu potom nejvíc vyniknou zemitě peprné tóny guajakového dřeva na mechovém podkladu.

Patří do kategorie něžných květinově pudrových vůní typu Fleur de Peau. Vidím ji jako porcelánově bílou růži, osvěženou verbenou a citrusy v obláčku bílého pižma, kterou po rozvonění obklopí dřevitý základ s jehličnatým cedrem, mléčným a posléze i kořenitým santalem.

Po úvodním závanu svěžích růží a fialkového pudru se promění v něžnou pižmovou kosatcovku, evokující čistě vyprané ložní prádlo. Musk je vůní, která beze zbytku potvrzuje pravidlo, že v jednoduchosti je někdy ta největší krása.

Ano, něžné bílé pižmo, nadýchané jako obláček, které je v úvodu osvěžené vodními květy a neřezavou frézií. Po rozvonění pak už jen nepatrně vanilkově zesládne, rozhodně ale ne gurmánsky, takže stále zůstává vůni čistoty, což z ní dělá i vhodného kandidáta pro vrstvení. Pro mě jedno z velmi milých překvapení, které jsem v řetězcových parfuméríích v poslední době potkala.

Dlouho jsem si přála stejně jako Luna najít v Muglerově Auře bosorku, jenže se nezadařilo. Schovala se mi totiž sem. Tahle bláznivě se chichotající divoká víla se zelenými jasmínovými výhonky místo vlasů tu žije v pačuliově vlhkém mechovém doupěti společně s lesní zvěří. Její smaragdové oči jiskří, když sbírá pyl z bílých květů, na který láká svoje oběti. Na první dojem je totiž medově sladký a opojný, ale prudce jedovatý.

Byla jednou jedna spanilá pačuliově kořenitá růže, která pod paprsky jasmínového slunce vykvetla v mokřadech mezi puškvorcem, na jejichž okvětních plátcích a zelených lístcích se třpytily kardamonové kapky rosy. Svou krásou zaujala i jelínka, který ji chodil pravidelně obdivovat, dokud neuvadla a na jejím místě ji vystřídal křehce zemitý kosatec. Aneb Pascalu Gaurinovi se podařilo s pomocí měkce koženého labdana, hřejivého mošusového semínka a krotkého oudu vytvořit kouzelný tón příjemně živočišného pižma.

Tuto vůni bychom v jistém smyslu mohli považovat za Tomovu variaci na No. 5 podobně, jako se o to pokusil Lutens s Clair de Musc. Fordovy aldehydy jsou ovšem zcela jiné: víc citrusové, nazelenale vlahé a ostře pepřové. Pudrový a zároveň lehce zemitý kosatec však mýdlovost odlehčí. Po rozvonění se dočkáme pudrového pižma z White Suede, které se skvěle doplňuje s jemnou aldehydovou vlahostí. Pižmo má sice tendenci nepatrně drhnout, ale tuto jeho snahu eliminuje a uhlazuje sladká krémová tonka. No a nebyl by to Ford, aby nám k tomu nepřidal hřejivý včelí vosk s lehkou stopou živočišnosti a medové nasládlosti. Neboť jak známo, on si na nějaké něžňoučké vodičky opravdu nepotrpí :) .

Bílopižmový solifor? Ani náhodou. Souhlasím s andry, spíš než Muskane by se měla jmenovat spíš Poudrane. Samý pudr, jehož dusivost krotí kyselé maliny, nikoliv však jeho sterilní škrobovost. Je dcerou Kenzo Flower. Chybí jí vyzrálá pryskyřičnatá léta, která si kromě většího množství fialkového pudru přidává s pomocí růžové rtěnky a naškrobenými vanilkově žlutými svátečními šaty.

Má údajně evokovat procházku lesem a řekla bych, že se jí do celkem slušně daří. V lese se ocitnete hned díky úvodní kombinaci jiskřivě svěžích citrusů, cypřiše a mátově svěží pelargónie. Kvete tu však taky krásná křehká, lehce tonkově proslazená levandule. Jak postupujete lesem dál, narazíte na část s dalšími jehličnany, kde ještě neopadla mlha a zároveň zjistíte, že tu někdo pálí klestí. (NT)

Z Insolence si bere jen úvodní kyselé maliny s citrusy, které postupně zahustíme mandlemi, podobně laděnou tonkou a vanilkou. To by se mi samo o sobě i líbilo, jenže by se k tomu nesměl v další fázi přidat gumový jasmín a posléze ještě sladký pačuliový základ, z něhož jsem dokonce měla náběh na migrénu, když jsem si jednou neprozřetelně vzala na cestu autobusem.