Je veselá tuberóza, osvěžená bergamotem a frézií a proslazená marakujou, orchidejí a tonkou, do níž po rozvonění vpluje gardénie. Měkkostí pižmového základu s marshmallow mi trochu typově připomněla takovou tuberózovou variaci na LPRN2. Líbí se mi tam ten zapracovaný vetiver, který zakouřeností a slaností tlumí tu obvykle protivnou marakujovou sladkost.

Už loni mi při prvním zkoušení na papírku nápadně připomněla Coco a teď na kůži se mi to jenom potvrdilo. V Moon Dance byl akorát místo mandarinky použit bergamot, vynechala se skořice, zůstal jen koriandr, ale jinak je tu stejná růže s jasmínem, pomerančovým květem a ylangem. Jen sem přimíchali navíc jen krotkou tuberózu, švestky a malinký úlomek fialkového bonbónu. Ponechali dokonce i stejný pačuliový základ s ambrou, místo orientálního opopanaxu přidal bílé pižmo a vypustil tonku s vanilkou a santalem. Přesto ani přes všechna tahle škatulata to opisování od Chanelu pořád nezapře.

Grepová šťáva s pikantně nasládlým růžovým pepřem nás uvedou do Indie, jak psala blackviolet. Čeká na nás rýžový dezert s kokosem a mangovým krémem. Vůni zároveň podbarvuje gumový jasmín s tropickým ylangem a plumérií. Zároveň voní i po bílé písečné pláži. (pravděpodobně bílé pižmo v kombinaci s vetiverem) a slunci (kašmeran). (NT)

Voní jako mix perlivé citronové limonády se sladkou malinovkou, na který se po rozvonění snese špetka pižma. V základu už vůni jen doplní vzdušná dřeva. Přesto pěkná svěženka.

Začíná jako zemitá kosatcová vůně s výrazným hořkým zeleným galbanem a osvěžená pomerančovým květem a mandarinkou, aby se po rozvonění proměnila v pižmovou kosatcovku s koženými a písečnými tóny. Viděla bych to na zapomenutou koženou bundu, povalující se na marocké pláži. Tohle se hodně povedlo.

Oficiální stránky značky říkají cosi o inspiraci jakýmsi jezdeckým soubojem na koních v marocké poušti. Počáteční kombinace svěžích citrusů a pikantního zázvoru tomu ještě moc nenapovídají, ale nazelenalý vetiver by už mohl s dávkou fantazie představovat start z oázy do pouště, neboť vůně se postupně stává díky labdanu a nasládlému kakau suchou, kouřovou a prašnou až písečnou. Po cestě se osvěžíme několika kapkami coca-coly. A máme tu i trochu hřejivého pižma, které by mohlo představovat onoho koně, na jehož hřbetě jsme se do pouště vydali. Ovšem nejedná se o závod, spíše to vypadá, že s sebou vezeme v karavaně menší náklad dřeva. Jen je škoda, že ta coca-cola má tendenci bonbónkovatět.

Je první vůní zcela nové tzv. hadí kolekce a poznáte to už od prvního nástřiku, že se od svých předchůdkyň dost odlišuje. Kombinuje studenou, nakyslou čerstvou šťávu z ostružin s inkoustem, která se pozvolna s rozpouští v teplém kadidle, čímž malinko připomíná vůně Comme des Garcons s tím, že tohle je ovocnější a uhlazenější. Po několika minutách se objeví kůže, která mně osobně hada, ovíjejícího se kolem vás, jak slibují propagační materiály, nepřipomíná. Je sice ochlazená kardamomem, avšak díky opopanaxu a pudrovému kosatci působí spíš měkce semišově.a v další fázi zásluhou cibetky i lehce živočišně. Drydown je potom ve znamení dřevité myrhy, balzamické ambry a kakaového aroma styraxu.

Navnaděná nedávnou zmínkou od jerry jsem se rozhodla zkusit tuhle vůni znovu, ale v první chvíli jsem se lekla, že buď se mi po té dlouhé době změnil vkus nebo u Moschina reformulovali i toto nebo obojí, protože ta lehce řezavá frézie, která mě praštila do nosu ihned po nástřiku, se mi moc nelíbila. Galbanum se jen tak nesměle krčilo za ní. Nicméně hned po té se začala proměňovat k lepšímu a dokazovat že přece jen i u Moschina umí slušnou vůni. Nejprve s pomocí zimolezově zkaramelizované a zároveň lehce připálené švestky, postupně se pak přidal hřebíčkový karafiát se suchou dřevitostí muškátového oříšku a kořenitá růže s mýdlovým ylangem. V téhle fázi mi evokovala dojem starodávného prádelníku s květinovým mýdlem, což v základu ještě umocnila pryskyřičnatá ambra s kořenitým santalem a vanilkou. Typově mi připomíná Obsession od Calvina Kleina v trochu lehčí verzi.

Spíš než lesní vůní ji osobně vidím především jako poctu tradičním květinovým chypre jako Magie Noire ve vintage verzi. Kombinuje natrpkle svěží zelený bergamot s mýdlovou růží, zeleným jasmínem a tropickým ylangem. Celá tato opulentní kytice spočívá na plnokrevném mechově zeleném podkladu s příjemně nadávkovaným živočišným kastoreem a cibetkou a koženými tóny. Zároveň díky pudrovému kosatci s bílým pižmem a špetkou vanilku ukazuje i něžnější tvář.

V čem jsou dcery Matky Přírody tak zlobivé? Milují černorybízové bonpari, slazený hruškový kompot a čokoládové pralinky s jahodovou náplní. A vůbec nejradši s nimi usednou na mech, přes který přehodí kašmírovou deku (pudrově pryskyřičnatý opopanax) pod jehličnatý cedr a mlsají.

I tady se přikláním k blackviolet, tenhle pan vetiver, přestože je kořeněný, se chová kultivovaně. Nabízí čerstvě rozmačkanou bazalku, osvěženou pikantním kardamomem a špetkou větrového estragonu, kterou zakápneme čerstvou grepovou šťávou. Pelargónii jako takovou téměř nevnímám. Místo toho se mi vůně hned přehoupne do suchého, jemně kouřového a jak už blackviolet správně napsala lehce koženého vetiveru se sametovými tóny mechu. Kromě toho v ní ale mám i hrstičku mléčně bílých mandlí (tonka?) ze Suma Oriental, obalených slaboučkou vrstvou kari koření (piri piri?). V téhle fázi tak alespoň částečně nemůžu nezmínit Santal de Mysore, jen tady je místo santalu vetiver a tu mléčnost obstarává tonka a je to víc chypre. Z celé trojice má sice nejmenší intenzitu, ale tělová rozhodně není, pořád jde hezky do prostoru. I výdrž bych označila za slušný nadprůměr. A souhlasím s blackviolet, že tahle je jako jediná z té trojice někde na pomezí unisexu se sklony jít do pánska.

Vezměme alienovský gumový jasmín s kašmeranem, přijdeme něco málo zeleného listí. Zasypejme to nesladkým pomerančovým květem. Osvěžme to citrusy a vydávejme to za kolínskou.

I letos Guerlain přišel s velmi věrohodnou romantickou a křehkou konvalinkou. Tuhle doplňuje čerstvá bergamotová kůra a je usazená na oroseném mechovém podkladu, v němž se ukrývá zapomenutý okvětní plátek svěží růžičky. Po rozvonění se na ní jako tradičně už jen snese jemný pižmový poprašek. Vdávat se na jaře, byla by to dokonalá svatební vůně.

Wasserova konvalinka je oproti té od Jean Paul Guerlaina opravdu zelenější. Společným prvkem je bergamot, mechové tóny a pižmo, avšak místo růže ji Thierry spároval s výraznou gardénií.

Konvalinka je každému jistě známá jako posel jara. Osobně ke konvalinkovým vůním raději čichám, než že bych je chtěla nebo spíš mohla nosit. U těchto konvalinek si však nejsem jistá ani jedním. Začínají sice svěže zeleně, travnatě, jakoby by byly vydatně pokropené čerstvou vodou, jenže na druhou stranu je provází dosti nelibá nasládlá okurková vodnatost s vlhkou hlínou. I chudáci konvalinky to nezvládnou a před tou hrůzou se radši schovají. Objeví se znovu až po rozvonění v tentokrát již křehčí podobě, jak je můžete znát třeba z konvalinkových limitek od Guerlainu. Tyto jsou však usazené na mechovém palouku s lesním podrostem, na němž se povaluje i nahořklé usychající listí, a jsou poprášené několika zrnky fialkového pudru, který jim dodává špetku sladkosti, ovšem jen takovou, aby neztratily svojí zelenou barvu a jemnou krémovost. A dokonce by se tu našlo i to dohořívající klestí z Perle de Mousse. Jenže přes ty okurky na začátku nejede vlak. Pokud bych si tedy někdy v životě měla vybrat nějaké konvalinky v lese, rozhodně bych raději volila ty od Bertranda a s intenzitou i výdrží vychází stejně dobře. A nevím jak, ale v úplném dojezdu se mi tam ještě vkradou houby z Chypre Mousse a ty k nim tedy opravdu nejsou. Brr.

Většinu oudovek s růží mám docela ráda, no tahle vůně v sobě podle mě snad kromě svěžího bergamotu v úvodu nemá moc kvalitní složky. Šafrán je tu dost ostrý, růže je jak vystřižená z bulharského vonného oleje - tenhle jediný způsob zpracování růže nesnáším. Fialka v kombinaci s pižmem tu vytváří odér prádelny. I samotný oud se tu na mně chová hodně medicinálně. A korunu tomu nasazuje plesnivějící pačuli. Brr.

Je vůní bláznivou, radostnou a stoprocentně vegetariánskou. Kromě mraženého červeného pomeranče, kostek kandovaného zeleného ananasu a broskvových pecek v ní totiž můžete postřehnout i kandované jahody, které ve vás v kombinaci s ozonickou svěžestí a předchozími složkami možná vyvolají pocit podobně jako u mně, že cítíte i kompotovanou červenou řepu s koriandrem.

Vůně opravdové Bombaje? Ale kdeže. Tohle je Bombaj tak, jak se ji světu snaží prezentovat Bollywood. Hlučná Bombaj s ukřičenými večírky, kde to cinká sklenkami se švestkovým likérem, stoly z navoskovaného dřeva se prohýbají pod fíkovou marmeládou, čerstvě upraženou kávou s vůní vanilky a strouhaným kokosem a kde Shakrukh Khan křepčí ve značkových kožených botech a zpívá o lásce.

Je vůně chameleon s nekonečnou výdrží. Začíná osvěžujícími nesladkými kvítky pomerančovníku na větvičkách se zelenými lístečky a cedrovým dřevem. Během několika minut se však s pomocí příjemně živočišného kmínu, kardamomu a muškátového oříšku posune orientálním směrem a květinové tóny se přesunou do pozadí – oficiální složení sice přiznává pelargónii, ovšem já vedle ylang ylangu s tropickou vůní zralých banánů cítím zřetelně krásný hřebíčkový karafiát. A nejkrásnější je temný základ se sametově zelenými a zemitými tóny pačuli, balzamickou ambrou, sladkým aromatickým tabákem s koženým nádechem a teplým kadidlem. Mohla by se líbit hlavně příznivcům Chergui a všem těm, na kom Fleurs d´Oranger (taktéž od Lutense) dělá příliš velkou paseku.

trocha bylinek a citrusů s dominantní ostružinou a bílým pižmem, nebere mě (NT)

Proplétá vzájemně propolisově ambrovou a pačuliovou růži tak, jak ji známe už od dob Midnight Poison. Ačkoliv obsahuje oud podobně jako Noir de Noir, nemá rozhodně její ostré kočičí drápky. Jde totiž ruku v ruce s cibetkou, hebkostí pižma a jemně kořenitou, hřejivě mléčnou dřevitostí santalu a právě díky němu tak kromě dojmu teplé koňské srsti může navozovat pocit intimnosti a smyslně rozpálené pokožky blízkého člověka. Za mě zatím určitě to nejlepší, s čím značka přišla.

Taky mě nenapadá nic, co bych znala, zejména ta úvodní kombinace citrusové svěžesti, rýžového škrobu s oříškovým sezamem, "lékořicovým" fenyklem a kardamomem je opravdu zvláštní. Květinami se teda při téhle obětině šetřilo, já tam mám hlavně ty listy banánovníku a jen lehký závan citrusové magnólie. Provzdušní se mi až v základu s bílým pižmem, tonkou, vanilkou a senem. No ale jak se mi první tři líbily, přičemž Suma Oriental mě vyloženě nadchla, z téhle jsem i přes její originalitu rozpačitá. Ta tedy taky není pro mě. (NT)

Jedna věc se musí Moně nechat, udělala-li jakoukoliv vůni z určité kategorie, ať už to byla ambrovka nebo vetiverovka apod., vždycky se něčím vymykala a totéž platí i pro tuto pižmovku. Nečeká vás žádná vůně čistoty či naškrobené prádlo nebo snad skrytý živočich, ale nahořkle svěží neroli, sladce kořenitá zelená andělika, seno a orosené okvětní plátky růže. Tyto plátky obalíme tenounkou vrstvou marcipánu a posypeme najemno rozemletými mandlemi a ponoříme do husté krémové vanilkovo-karamelovo-medové lázně. No a na závěr je poprášíme šumivě pudrovým pylem z otočníku a velejemným pižmem.

Mléčně bílé pižmo s polévkovým kořením a kosatcem, které se po rozvonění promění v zatuchlý pudr.

Ten obrovský dům na útesech jí vždycky tak trochu naháněl hrůzu. Vždycky, když se blížila po prašné cestě vedoucí k němu, musela se zhluboka nadechnout mořského vánku, aby se odvážila vzít za těžkou kovovou kliku vstupních dveří a vejít. Stará fotografie ve stříbrném rámečku na zaprášeném klavíru v obývacím pokoji zůstala jen mlhavou připomínkou doby, kdy se chodbami ještě rozléhal jeho veselý smích. V mramorovém krbu leží zbytky dávno vyhaslého popela, nikdo v něm nezatopil, aby vyhřál studené vlhké zdi. ... Než ho poznala, nevěřila, že by někdo mohl číst v jejích očích jako v otevřené knize. Jeho hlas a úsměv ji dokázaly okouzlit tak, že okamžitě zapomněla na všechny obavy. Jenže pak bez varování odešel a obklopil ji chlad a šedá prázdnota...