parfémová polička uživatele wendulka
Mon Exclusif
Mon Exclusif (Guerlain)

U exkluzivek od Guerlainu jsem si až dosud byla na základě prvních recenzí jistá, co od nich očekávat, ale tahle vůně je naprostým opakem. Nejsladší Guerlain hned po Gourmand Coquin? Ale kdeže. Gurmánská levandule? To taky není přesné. Naopak Thierry měl naopak letos stejnou myšlenku jako Pierre Guillaume a to přijít s intimní slanou vanilkou. Co se týče podobnosti s Gourmand Coquin nebo Addictem, to někomu asi ujel nos. Ano, na začátku je tam kromě bergamotu jiskřivá mandarinka, jenže ta bez sladkého koření Addict nedělá. Nad nimi se vznáší prachový obláček levandule, lehoučký jak pápěří, který zvolna dopadá na cukrové mandličky z Le Plus Beau Jour de Ma Vie a během několika minut se rozplyne docela, čili o příbuzenství s Jicky se taky nedá mluvit. A Thierry stejně jako Pierre nevynechal trochu té exotiky jen s tím, rozdílem, že místo písečných tónů a cedru, použil tropický hřejivý, krémový ylang, takže neevokuje moře, jen teplo a slunce. A v téhle fázi už není ani tak sladká, protože do hry vstupuje slané máslo s karamelem. Sama za sebe však musím říct, že tahle kombinace se mi líbí víc než v Long Courrier, protože z ní nemám primárně pocit solné jeskyně, takže zůstává v gurmánské (nezaměňujte se sladké) rovině a netrnou z ní zuby. Teprve po rozvonění, když slanost ustoupí do pozadí a spolu s krystalky hnědého zkaramelizovaného cukru s mihnuvším se tónem kandovaných jahod se objeví hebká vanilka s bílým pižmem, mandlová tonka s kumarinem a špetička ambry, souhlasím s jediným výraznějším příbuzenstvím, a to s Cuir Belugou v light verzi. Oproti ní je tu navíc jen trocha jemně kořeněného santalu, který by se v kombinaci s vanilkou a tonkou možná přece jen dal vzdáleně přirovnat k velmi odlehčenému drydownu Addictu, ovšem to jen přímo u kůže. Na celé vůni mě akorát malinko mrzí její tělovost. Za mě by snesla alespoň intenzitu již zmiňované Cuir Belugy (s výdrží vycházejí nastejno, tak ty tři hodiny, když už je třeba přiživit). Na druhou stranu pokud někdo hledá zajímavou a povedenou gurmánku do uzavřených prostor a společnosti, která není na parfémy vůbec zvyklá a zachytí zřetelně i ty, co my už nevnímáme, potom pro něj Mon Exclusif bude tím pravým řešením. Navíc flakon Coque d´Or je naživo okouzlující.

Mon Guerlain (Eau de Parfum Florale)

Bohužel ta krásná levandule z Mon Guerlain je pryč. Respektive jenom na začátku se mihne svým sennym tónem, který vytváří tu suchou nahorklost. Máš pravdu v tom, že ve srovnání s Mon Guerlain je méně sladká. Oni do ní totiž místo masloveho karamelu vrátili ten slany karamel z Mon Exclusif, což je pro mne v kombinaci s pivoňkou, kterou v ní naopak cítím ve střední fázi výrazně, docela vražedné. Teď v základu už cítím jenom slany karamel se santalem a malou snitkou sušené levandule. (NT)

Mon Guerlain (Eau de Parfum)

Já mám Mon Guerlain víc levandulovou a kupodivu se mi líbí víc než Mon Exclusif, když uvážím, že toto je mainstream a tamto byla exkluzivka. Ten levandulový úvod měla sice zajímavější, že tam byla lehoučká jak pápěří, ale s tou gurmánskou částí jsem pak už měla problém. Tady je ta levandule v první fázi opravdu usušená a voní po senu a lehce kumarinově. Pak se jakoby na chvíli ztratí a vyniknou ty máslové karamelky, ale méně sladké - v mém případě jsem v nich identifikovala i slaný podtón, ovšem ve srovnání s Mon Exclusif opět slabší a vzápětí se levandule opět vrací v ovocné podobě, ale pak tu a tam ještě probleskne i ta vůně sena. Dojezd už je tedy vyloženě jen karamelkový, ale zároveň i pižmově nadýchaný, ovšem nepůsobí vlezle. Jako jo, je to sladká líbivka, ale na rozdíl od La Vie Est Belle nemá na mně jediné hluché místo. Neříkám, že bych si jí koupila, ovšem teď po vyzkoušení jí fandím ještě víc než dřív, aby La Vie Est Belle sesadila z trůnu.

Mon Guerlain (Eau de Toilette)

Toaletka obsahuje trochu méně levandule, která je stejně jako v klasice kumarinová s tóny sena, zato je obohacená o šťavnatou mandarinku. Po rozvonění ukáže i ovocnou polohu. Patrná je i stopa máslových a slaných karamelek s nadýchaným vanilkovým soufflé. Trochu problém mám ovšem s výraznějším jasmínem, který má na mně tendenci gumovatět podobně jako v Alienovi, s doprovodným tónem květinové aviváže.

Mon Jardin
Mon Jardin (Bottega Profumiera)

Vůně byla věnovaná zahradě Ninfa, ležící asi dvacet kilometrů jihovýchodně od Říma, kde se příroda mírně upravená rukama zahradních architektů postarala skoro o vše. Popínavé růže a buganvílie se pnou po starobylých zdech, ovocné stromy na jaře vykvétají a na podzim nesou stále nádherná jablka, ozdobné keře bujně prorůstají do zbytků chámu a vytváří tak jednu z nejromantičtějších zahrad na světě, což potvrdily v roce 2002 i New York Times. Tahle zahrada se ovšem vyznačuje spíše rozkvetlými pomerančovníky, mandarinkovníky a dokonce i fíkovníky se zralými plody. V další fázi nás pak zavede mezi záhony s pižmovými kosatci, k nimž usedneme, abychom pojedli několik sladkých fíků, které jsme si před tím utrhli a vpleteme si do vlasů několik drobných jasmínových kvítků. A zároveň je to můj celkový vítěz u této značky.

Mon nom est rouge
Mon nom est rouge (Majda Bekkali)

V případě této vůně byla parfumérka Cecile Zarokianová pověřená, aby vytvořila vůni inspirovanou a nazvanou po stejnojmenném románu Orhana Pamuka (nositel Nobelovy ceny za literaturu). Jedná se o příběh z prostředí tureckého Istanbulu 16. století, který se točí kolem pátrání po vrahovi a motivu jeho činu, kromě toho se však v knize rozvíjí i milostný příběh, je zde oslavováno i turecké umění iluminace (hlavní zavražděný hrdina je totiž předním iluminátorem rukopisů) a důležitým motivem je samozřejmě i červená barva. Vůně má tedy odrážet exotickou rozmanitost orientu a točit se kolem této symbolické barvy krve. A skutečně temně červenou tu máme už od prvních tónů, kdy vás přivítá sladce kořeněné, teplé červené víno kontrastující s kovově chladnými aldehydy. Postupně nám to víno začíná v krůpějích dopadat na rudou růži a květinově sladký muškát (v této fázi připomíná Epic a taky Lyric) a nádherně ji osvěží. Po chvíli se nám obě červené krásky usuší a zahřejí se v prachovém obláčku nasládlé skořice a jemně pikantního zázvoru. V základu se nám tato kořeněná růže zahalí do směsi orientálních dřev, lehounkých tónů z kouřících pryskyřic, krémové vanilky a jemného tabáku. Navrch si k tomu bere sametově zelený kabátek.

Mon Numéro 10
Mon Numéro 10 (L'Artisan Parfumeur)

Desítka je vůní, do níž Bertrand Duchaufour znovu nacpal všechno možné, jak je jeho dobrým zvykem a vylezlo mu z toho kupodivu jednou stranou pro něj typicky divoké, přesto pořád nositelné gurmánské kadidlo s kůží. Na úvod tu máme větrové lékorky (fenykl) s limonádovým růžovým pepřem a sklenicí třešňové coca-coly (heliotropin?), v níž plave najemno namletá sladká skořice. Během pár minut se už ale projeví orientální charakter vůně a skrze tyhle gurmánské složky začne prostupovat teplé kadidlo. Není vůbec kostelní, společně s dalšími pryskyřicemi a dřevem spíš připomíná příjemně praskající krb. A aby nám to nebylo málo, Bertrand nám k tomu přidal ještě tabulku bílé čokolády (tonka). Řekla bych, že kdo rád Traversée du Bosphore, měl by vyzkoušet i Mon Numéro 10.

Mon Parfum
Mon Parfum (M. Micallef)

Začátek v podobě osvěžujícího pomerančového květu v ledových krystalcích vypadal velmi slibně, jenže potom z toho vylezla kandovaná maracuja, micallefovská vanilka (vespod krémová, na povrchu pudrová) a lehce sklepní pačuli, přelitá asi tak litrem tekutého karamelu. Ulepené víc jak Angel.

Mon Parfum Gold
Mon Parfum Gold (M. Micallef)

Tahle vůně mě zaujala především tím, že různé weby uvádějí různá složení. Osobně se nyní po jejím vyzkoušení domnívám, že nejblíže k němu má to, co uvádí ALZD a ostatní parfémové e-shopy. V úvodu totiž zcela zřetelně cítím šťavnatou mandarinku s pikantně nasládlým růžovým pepřem. Obojí po pár minutách promícháme se švestkovými povidly. Ta tvoří hlavní přechodový most ke květinovému srdci, jímž je žvýkačková tuberóza s kořenitými podtóny a pomerančovým květem s vůní teplé meruňkové marmelády a lesních jahod - tady až skoro kandovaných. Zajímavé je ovšem, že ačkoliv vůni v základu ještě prosladí vanilka s bílým pižmem, přidá se k ní v téhle fázi i špetka tabáku s teplým kadidlem, které vůni dodají lehce potemnělý orientální nádech. Zkrátka evokuje dojem posezení u praskajícího krbu v zimě, během něhož se ládujete všemožnými, velmi chutnými ovocnými zavařeninami. Mon Parfum Gold jde i krásně do prostoru a na kůži drží bez problémů skoro půl dne.

Mon Parfum Chéri par Camille (Eau de Toilette)
Mon Parfum Chéri par Camille (Eau de Toilette) (Annick Goutal / Goutal Paris)

Od této vůně jsem sice původně čekala něco jiného, ale ve finále mi to vlastně vůbec nevadí . Na kratičký okamžik mi, nevím proč, připomněla něco z Edenu – zřejmě kvůli tomu pačuli, které zde hraje zásadní roli. Ze začátku se k němu přimíchají sušené švestky, následuje spousta pudru, kdy sem tam problesknou fialky s kosatcem. Po úplném rozvinutí tu máme znovu pačuli, tentokrát pro mě až v živočišné formě (tady jsem si zase paradoxně vzpomněla na Lutense), i ty sušené švestky se vrátily, ovšem už jen na pár chvil. Na toaletku má přímo neskutečnou výdrž. Mon Parfum Chéri je všechno možné, jenom ne chladná, osobně nejvíc souhlasím s asociací s postarší filmovou či divadelní hvězdou.

Mon Parfum Pearl
Mon Parfum Pearl (M. Micallef)

Musím souhlasit s Martulou. Mon Parfum Pearl asi nejvíc evokuje pootevřenou mušli s perlou uvnitř, ležící na pláži, kterou sem zanesla svěží mandarinková mořská pěna společně s pár ostružinami. Jako bohyni Afroditu ji obklopuje několik okvětních plátků sněhobílých růží a něžných pivoněk, poprášených vanilkově sladkým bílým pižmem. Ano, Micallef dokazuje, že vůni Meteoritek lze vytvořit nádherně i bez fialek.

Mon Patchouly
Mon Patchouly (Ramón Monegal)

Lutens nám udělal pirátské/námořnické pačuli, u Jovoy se nám pokusili o revoluční pačuliovku a la Woodstock a co náš milý Ramón? Ten nám jí posunul na elegantní úroveň, bez sklepní či skladové zatuchlosti, zvýraznil chyprové vyznění a květinově gurmánské tóny, slint. Nejprve vás osvěží chladná zeleň (tipovala bych mátu nebo nezralou limetku z mojita) a vzápětí už přichází pačuli, aby předvedlo všechny své krásné podoby od vůně zeleně, prašné/pudrové zemitosti a dřevitosti až po vůni kakaa a karamelu. K tomu se jako svěží vánek připojují "sametově" zelené chyprové tóny. Dalším zjemňujícím prvkem je květinová sladkost muškátů s medově nasládlým jasmínem bez jakékoliv známky živočišnosti. A vše je jen zlehka zahříváno ambrou a tenkou kouřovou linkou kadidla. Tohle není žádný plesnivý sklep z Coromandelu, ani nákladní či pirátská loď se zásobami kakaa, tohle je večer při svíčkách v dřevěném zahradním altánku s pelargóniemi a jasmínem, v jehož blízkosti se nachází malé, uměle vybudované vodní jezírko. A jako bonus tu máme na mlsání pralinky a karamel.

Mon Précieux Nectar

I když mám pomerančový květ ráda, jen málokterý mě dokázal zaujmout natrvalo a MPN k nim patří, nemluvě o tom, kolik sbírá komplimentů. On je tu totiž velmi něžný a voní po lesních jahodách. Na začátku je osvěžený i citrusově nazelenalým petitgrainem s dřevitými podtóny, který posléze vystřídají nesladké, najemno namleté mandle. Po rozvonění pomerančový květ malinko zesládne, když jej přikryje hebká vanilka s bílým pižmem, avšak nepřestává příjemně jiskřit. Ve srovnání s ostatními čistými parfémy je sice tělovější a po třech hodinách ho musím přiživovat, ale nepostrádá tu guerlainovskou učesanost a hladkost.

Mon Premier Cristal Lumière

Zářivá? Rozhodně. Nejprve vás naláká žlutými půlměsíčky kandovaných mandarinek s najemno nasekanými mandlemi, aby vás po rozvonění pošimrala slunečními paprsky jasmínu z Promesse de l´Aube s jemně nadávkovaným kašmeranem místo ylangu a lehounkým lékořicovým a pižmovým popraškem z původní La Petite Robe Noire.

Mon Premier Cristal Sensuel

Složení se sice zaklíná bergamotem, ale já osobně zde zcela zřetelně cítím naprosto stejnou měkkou natrpklou hrušku s jiskřivou limetkovou šťávou a droboučkými konvalinkami z Tendre, doplněnou navíc perlivými kokakolovými tóny otočníku. Po rozvonění se pak ze Sensuel vyklubou svatební mandle s bíločokoládovou polevou, poprášené vanilkově sladkým jemným bílým pižmem.

Mon Premier Cristal Tendre

Má nádherný ovocný úvod, v němž se misí měkká a zároveň natrpklá hruška s jiskřivou limetkovou šťávou a citronovou dužinou. Najdeme tu i pár konvalinkových zvonečků, které ovšem v mžiku zakryje obláček růžového pudru, z něhož se nakonec podobně jako v případě Sensuel vyklube Cuir Beluga, jen pižmovější, ale především s daleko lepší intenzitou a výdrží.

Mon Seul Désir
Mon Seul Désir (Jul et Mad)

V úvodu v sobě spojuje pikantní dřevité tóny muškátového oříšku a osvěžujícího růžového pepře se šťavnatou mandarinkovou dužinou a meruňkovou vonokvětkou a s trochou fantazie se dá říct, že může evokovat vlněnou tapisérii, příjemně sametovou na omak. Problém nastává, když se po rozvonění přidá trpký koriandr s oudem, které na mé kůži vytvoří tón podivně nahořklé spálené gumy. Odvanou až v základu, kdy se Mon Seul Désir projeví jako jemná kožená vůně s balzamickou ambrou.

Monarchy
Monarchy (Technique Indiscrète / Libertin Louison Technique Indiscrete)

Tahle vůně má být údajně inspirovaná surrealistickými obrazy belgického venkova a oficiální stránky pak ještě zmiňují cosi o tiché eleganci belgické královské rodiny, ukryté za těžkými sametovými závěsy. Inu mně voní hlavně po čerstvé, najemno nasekané citronové trávě, hebounké, sametové levanduli s bílým pižmem, suchých dřevech v čele s cedrem, doplněných hřejivou ambrou. Takže vlastně obojí by jistým způsobem by snad i souhlasilo.

Monodie
Monodie (Ys.Uzac)

Jako monodie nebo také seconda practica se označuje hudební styl, vzniklý kolem roku 1600. Jde o jednohlasý zpět se skromným doprovodem. Prapůvod má už toto slovo ovšem v řečtině, kde znamenala báseň nebo jednohlasou píseň, v níž někdo oplakával smrt jiného člověka. No a o čem nám zpívá tahle vůně? Jsem rozjuchaná ovocenka se ultra svěžími citrusy, šťavnatými sladkými mirabelkami a švestkami. Abych nevypadala příliš rozpustile, nechám se umravnit trochou hořkého zeleného galbana a vypůjčím si kyselou rebarboru a orosenou čajovou růži z Rose Ikebana. No ale protože jsem puberťačka, dám si karamelky, ovocnou žvýkačku, vyndám si z dřevěného pouzdra pudr (suchý santal a pižmo), abych si vylepšila make-up a vyrážím na svou první diskotéku, kde diskžokej mezi tanečníky čas od času vypustí obláčky kouře – netušit, že to má být nikovka, tipovala bych to na novou Juicy Couture nebo něco podobného. (NT)

Monsieur
Monsieur (Frederic Malle)

Tak tahle vůně určitě nebude pro třasořitky.Obsahuje pačuli v koncentraci 50 % a je to znát. Začátkem, osvěženém nakyslou mandarinkovou šťávou, sice tak trochu připomíná kafrovou mast s kousky dubové kůry a malinko vám protáhne nosní dutiny. Po několika minutách se však větrovost pozvolna začne rozplývat díky postupnému přilévání hřejivého rumu, vůně se uhladí a ke slovu se dostane pačuli. V první chvíli se vyznačuje navlhlou zemitostí, ale řekla bych, že ta vlhkost pochází spíš od doznívajícího rumu, teplého kadidla a drhnoucí kůže. V další fázi se už ovšem překlopí do elegantní suché pačuliovky s ambrou a trochou cedru, kterou v základu zjemní špetka vanilky s pižmem. Vyzní sice celou dobu jednoznačně pánsky, avšak z dosavadních pánských vůní FM je první, která voní stejně dobře i na mně a jako protiklad k Portrait of a Lady se bude opravdu hodit.

Monsieur
Monsieur (Pierre Guillaume / Huitième Art Parfums)

K vytvoření této vůně prý Pierra inspirovaly lesy kolem Auvergne. A ten začátek je prostě skvostný: kombinace pačuli, papyru a chladného "mramorového" kadidla skutečně evokuje potok, který teče skrze les plný mechu a kamení, jak se o tom píše v propagačních materiálech. Dokonce i ten suchý drhnoucí cedr by mohl představovat stromy v tomto lese. Jenže to by se do toho nesměla vložit asi tak tuna slaného kouřícího vetiveru a kadidlo by se nám nesmělo přetvořit v prašné, teplé a dusivé a spálit vše na troud. Kde je těch slibovaných osm dřev :( ?

Mont de Narcisse
Mont de Narcisse (L'Artisan Parfumeur)

Auvergne je historická oblast a bývalý region, nacházející se přibližně ve střední Francii. Z geografického hlediska jeho povrch pokrývají pahorkatiny a vrchoviny, přičemž značnou část území zaujímá vulkanický masiv s několika horami. Na tom by pro nás nebylo zase nic až tak zajímavého, kdyby jejich svahy každoročně koncem května nepokryly narcisy, jimiž byla inspirovaná tato vůně. Kombinací zeleného kardamomu, bergamotu, šalvěje muškátové a růžového pepře se v ní totiž zrcadlí lány vysokých travin, pokrytých krůpějemi ranní rosy.. Především v ní však najdeme slámově žluté narcisky se zemitými a kořenitými podtóny a snopy čerstvě usušeného sena, které místní rolníci v kožených rukavicích sváží s pomocí koňských povozů.

Montaigne (Eau de Parfum)

Naprosto souhlasím s Miru. Montaigne je možnou odpovědí pro ty, které zklamala poslední velká reformulace Boucheron pour Femme. Obsahuje podobné nahořkle svěží citrusy, kapku aldehydů, bylinky, slunečný jasmín se slámově žlutými narciskami s kořenitými a zemitými podtóny a máslově ovocný ylang ylang. Meruňky v tomto případě nahradil černý rybíz a tuberózu s kosatcem sladká mimóza s vůní vanilky, sena a najemno nasekaných mandlí z Farnesiany, díky níž Montaigne působí mnohem načechraněji. Dalším spojovacím bodem je potom je krémově sladký vanilkový základ s kořenitým santalem, balzamickou ambrou a špetkou bílého pižma. Zářivé podzimní slunce ve flakonu.

Montmartre, 1894

Studené mramorové kadidlo s pudrovým kosatcem, vanilkou a bílým pižmem mi připomíná spíš 450 (Farmaciaa SS. Annunziata) než Bois d´Iris. Jen tady je toho kadidlo o trochu víc a je tu navíc sladce dřevitá myrha s cedrem. Intenzitou a výdrží je někde napůl cesty mezi 450 a Bois d´Iris, což je vzhledem k husté olejovité koncentraci dost zvláštní. Čekala jsem to lepší.

Moody
Moody (Arabian Oud)

Já to věděla, že tuhle značku stojí za to prozkoumat víc :) , protože pokud někdo lkáte nad koncem Trouble od Boucheronu, Moody by vám ji možná mohla částečně nahradit, pokud jde o kombinaci citrón s vanilkou a zároveň přidat něco navíc. Začíná vůní hořkého bergamotu, velmi brzy se však přidává "ovocný jasmín" postrouhaný citronovou kůrou a na prach rozemletými mandlemi. Kolem nich nádherně perlí otočník se svými "coca-cola" tóny ve dvojici s "pudrovou" vanilkou. Zespoda vše podpírá pikantní cedr se špetkou hřejivé pryskyřičnaté ambry podobně jako v již zmiňovaném Trouble, zde však navíc se snítkou sušených bylinek. Nakonec se v drydownu po pár hodinách přidává k ambře i tocha karamelu a vytvoří na ní medově sladkou, nikoliv však přeslazenou, vrstvu podobně jako v Kalematu.