Nepočítám-li Francise Kurkdjiana, jasmínovky nepatří zrovna k mým nejoblíbenějším květinovkám. Pracuje-li však s jasmínem Dominique Ropion, nemůže to nikdy dopadnout špatně, což ostatně dokázal např. v Superstitious a nejinak je tomu i zde. Marcipánový jasmín je ovocný s tóny zralých meruněk a sladké tangerinky. Je prohřátý rozumně nadávkovaným kašmeranem. Marcipánový aspekt vytváří dřevo mandloně s vanilkou a nadýchaným bílým pižmem a dodává tak jasmínu gurmánský charakter.

Marjapano, za tenhle drogerkový čistič koupelen s vůní kyselých jablek a jakože bílých květin se syntetickým pižmem a čpícím cedrem v základu chce vážně někdo peníze? A ještě privátní kolekcí to nazývají? Vedle Jazzy Dream i Summer White od Avonu vyzní luxusně i Summer White od Avonu vyzní luxusně.

Je pánskou verzí Baque. Je to temperamentní Kubánec v kožené bundě, prodávající doutníky s hřebíčkovým a pačuliově kořenitým tabákem prvotřídní kvality společně se sušenými vanilkovými lusky. Dlouhý čas si přitom krátí popíjením uzeného černého čaje Lapsang Souchong. Josh Lobb je tabákový génius!!!

Zpočátku je to opravdu čistá levandule, pěkně šťavnatá, zároveň i trochu ostrá, jako když ji někdo drtí v hmoždíři i s kořenem. Ke slovu se pak na chvílí dostává nepříliš sladký vanilkový pudr. Vyloženě sládnout začíná až postupně a mění se do podoby levandulového mýdla. Nakonec příjemně změkne, opravdu jako mohér, do něhož se zachumláte.

Od téhle vůně skutečně nemůžete čekat víc, než kolik slibuje název. Mně nabídla jen bonpari s příchutí lesního ovoce, okyselené granátovým jablkem. Asi jako kdybyste zrovna jednu cucali v puse a k tomu si zakousli makronku. Jediné, co ji odlišuje od ulepených escadovských bonbónů, je jemné bílé pižmo. (NT)

Touhle vůní prý chtěl Serge připomenout čerstvě upečený chleba. No vlastně ano, chléb zrovna vytažený z trouby (může být i ten opečený toast) se objevuje hned po kořenitém úvodu s nepatrným kakaovým tónem. Potom si jakoby jen tak mimochodem kolem protančí seno i santal hraje v Jeux de Peau druhý housle a celou dobu se jen tak třepetá v pozadí.Jo, abych nezapomněla, zmiňovaný chlebíček je potřeba spláchnout mlékem. To by ale nebyl Lutens, aby nám to nějak neozvláštnil. Mléko nám vydatně zahustil hromadou sladkého kokosu a přidal pořádně připálenou lékořici (chvíli vyloženě doutná). Po nějaké době se mi kokosové mléko transformovalo na našlehaný kokosový krém posypaný pár slupkami z meruněk, a tak už vydržela až do konce. Lutensovská kreativita se jí tedy rozhodně upřít nedá, ale tuhle vůni fakt nemám odvahu nosit :) . (NT)

Spíš než klenot připomíná vůně na začátku kandovaný pomeranč se žvýkačkou, posypaný koriandrem a dalším sladkým kořením. Vše se po chvilce spojí s ovocným jasmínem se špetkou květinové pikantnosti muškátu. To je ta „drhnoucí“, nebroušená část. Po rozvinutí vůně podstupuje zkrášlovací úpravu a změní se v andělsky něžnou pudrovou vůni – vanilka plus pižmo, jíž zpět od nebeských výšin zlehka táhnou k zemi nazelenalé tóny pačuli.

EdP: Když jsem tuhle vůni zkoušela poprvé, působila na mě dost drsně, ale buď se mi změnila chemie nebo chutě nebo obojí, protože najednou je tahle levandule příjemně sladká, i když ono to není jenom jí. Přestože složení hovoří o rozmarýně v hlavě, já v ní zcela zřetelně na začátku cítím koriandr s trpkým bergamotem, k nimž se během pár chvil už připojí zmiňovaná levandule, rozmarýnu až po rozvonění. Není to však soliflor, přináší ji obláček teplé, lehce živočišné prachové skořice se špetkou hřebíčku. Samotná levandule se zpočátku v objetí teplého kadidla vyznačuje zemitými podtóny. Teprve v drydownu nepatrně tonkově zesládne. Špetkou sladkosti přispěje i růžové dřevo. Obojí sice ani v jednom momentě nepřekročí úlohu druhých houslí, ale myslím, že nejspíš jejich zásluhou společně se skořicí se mi Jicky přestala jevit jako pánská a nakonec se mi zalíbila.

Prý že ovocná chypre - hahaha! Tak se říká komptové hrušce s kapkou citrusů a trochou svěží zeleně? Nebo ji má představovat pačuli s tóny tlejícího sklepa, ukrývající se pod mohutnou vrstvou táhlého karamelu. A i to karamel zadusí, jakmile se k němu přidá žvýkačková orchidej se špetkou bílého pižma. Nicméně jsem si jistá, že na kom voní dobře Angel, bude na něm dobře vonět i tahle vůně. (NT)

Ano, je-li De Profundis ódou na chryzantému, potom je Johana ódou na vistárii. Na začátku v ní sice pár miniaturních orosených chryzantémek najdeme, ale ty se schovávají v hromadě hořce svěžího zeleného galbana a během pár minut zmizí docela, než si celý prostor zabere jedna dlouhá liána mýdlové vistárie. Když budete po rozvonění držet nos blízko kůži, jelikož většina Keičiných vůní se stávají poměrně rychle intimní a Johana v tomhle není výjimkou, ucítíte malý obláček prachového kakaa, který se prožene kolem vistárie a několik okvětních plátků růže, obalených ve slaboučké vrstvě marcipánu. Na dálku však zůstává základní dojem neměnný: hladké květinové mejdlíčko s vůní vistárie a jemným pudrovým popraškem a to celé zlehka prohřívá kadidlo a něco málo dřev. Nehledě na její intimitu a nutnost velmi častého přiživování (na mně bohužel drží jen hodinu) je pro mě Johana vysloveně meditační vůní.

Tak dlouho se honím za dokonalou hruškou, že by mě až doteď bývalo nenapadlo, že jednu z nejkrásnějších potkám zrovna v arabce. Je jich plná mísa, jsou přezrálé, šťavnaté a slaďoučké jako med, že se rozplývají na jazyku. Na ovocnou mísu se mezi ně přimíchal i plátek grapefruitu, přezrálé banány (tropický ylang), nějaká ta meruňka (vonokvětka) a pár lesních jahůdek (pomerančový květ). Ve stejném duchu pokračuje i v další fázi, kdy se vysokým sopránem rozezpívá jemně kořenitá damašská růže s vůní červeného ovoce. V první řadě je to ale stále především poctivá, v žádném případě však nikterak uzemňující oudovka se směsí dřev a orientálních pryskyřic, což už samo o sobě zaručuje několikahodinovou výdrž.

Začíná lehce štiplavými citrusovými aldehydy se snítkou chladivé levandule, pod nimiž se už po chvilce nepopiratelně projevují fialkové bonbónky. Tyhle ale nejsou i díky levanduli s podtónem studeného kosatce vůbec úmorně sladké jako ve většině vůní tohoto typu. V základu pak vůni zapudruje bílé pižmo a další chlad přidá studené kadidlo. Kdyby šla tímhle směrem taková French Kiss, bylo by to o dost zajímavější.

Tady se nám Tom malinko víc rozdováděl a předkládá nám bohatou květinovou vůni. Jmenovitě je to sametová fialka, vystajlovaná pořádně hořkým pomerančem a poté už se zjevuje sytě vonící kytice narcisů v celé svojí kráse. Na okrajích této kytice zlehka povlává pár mimózových kvítků. K té "noční" podobě se dostává až v základu, kdy se přidává hořkoslaná ambregris podobná té v CR, ztmavená parádně zemitým kosatcem a doplněná velmi příjemným máslovým tónem - řekla bych, že ho tam cítím právě díky kombinaci těchto dvou konkrétních složek. No obávala jsem se případného houpání žaludkem, ovšem jak je vidět, když to není hyacint nebo lilie, netřeba se vlka báti :) , tedy v mém případě. Nosům, které však nejsou zvyklé na opulentní květinové variace, bych asi JdN moc nedoporučovala, tam by případný bolehlav mohl nastat.

Má jít o vůni plnou pozitivní energie a lásky, proto jí Daniel pojmenoval po svojí manželce, s níž je ženatý už přes 20 let. Je to něžná květinová s lehkým gurmánským dotekem. Přivítá vás jiskřivým bergamotem se svěží ovocnou růží a pačuli, kterou po rozvonění vystřídá kosatcový pudr s lískooříškovými pralinkami a vytvoří kolem nositelky nadýchaný obláček. Mohla by oslovit zejména příznivkyně Flowerbomb.

No jo, svěženkovský Ellenův styl se nezapře ani tady. Na začátku je to čerstvě vymačkaná grepová šťáva, hořká, ostře svěží, dokonce je cítit i ta dužina, z níž odkapává. Uch, jen kdyby si odpustil tu stojatou, lehce zatuchlou vodu a la Davidoff Cool Water Woman. Nahořklost zůstává i po rozvonění, ale už dostává podobu spíše grepové kůry. Do popředí se dostává směs lehkých bílých květin, zejména gardénie, která neřeže, ani nehoubičkovatí, naopak vůně má díky ní příjemný květinově krémový nádech, a potom orosená konvalinka s křehounkými zelenými lístečky. Nechybí ani trocha hřejivého "mýdlového" ylangu a jemně "pudrová" mimóza. No a to by nesměl být Ellena, aby k těm jeho vodním tónům nepřidal i chemické drhnoucí pižmo z prádelny a dosti štiplavý cedr. Co se tedy v počátku zdálo býti osvěžující lehkou květinovkou, skončilo jako potenciální náběh na bolehlav. (NT)

Je šálkem jasmínového čaje, okořeněným kardamomem, k němuž dostaneme i hrst meruněk. Nějaký šotek mi do něj nastrouhá i muškátový oříšek, ale naštěstí se jej poměrně rychle povede vylovit s pomocí větvičky mimózy. Přidaný heliotropin pak čaji dodá jásavý perlivě sladký tón. Jenže bazilišek se nevzdává a rozhodne se mi čaj pro změnu přisladit medem, který do něj vmíchává s pomocí gumové stěrky. Dokonce si od medu zamaže i svoje parádní semišové rukavice. Opravdu velká škoda, že jasmín nabere tuhle pro mě nesnesitelnou gumovou podobu.

Veselá tuberóza je skutečně vším možným než tuberózovou vůní. Napřed si myslíte, že ji najdete v úvodní svěžesti pomerančového květu, citrusů a křupavé zeleně. Po rozvonění ji hledáte v romantickém květinovém pugetu, uvázané z lilií, ovocného jasmínu a gardénie, jejichž stonky nasávají chladnou vodu z vázy, zatímco na květy dopadají hřejivé sluneční paprsky. Pokus v této váze někdy nějaká tuberóza byla, pak se nezdržela příliš dlouho, protože se floristce do vazby zkrátka nehodila. V základu kytice nepatrně vanilkově zesládne a i s přispěním santalu přejde do krémových tónů. Nechybí ani pár zrnek bílého pižma pro navození atmosféry květinového pylu. Takhle nějak jsem chtěla, aby na mně voněla Floral Romantique.

Je pugetem bílých květin s dominantním sladkým pomerančovým květem, zasypaný v úvodu ledovými krystalky kardamomu. V průsvitném ambrovém základu pak pomerančový květ přikryje už jen závoj, utkaný z jemného sametu.

Asi všichni víte, že tato vůně byla vydaná v roce 2007 u příležitosti 25. výročí od založení firmy. A určitě to nemohli oslavit lépe než velkou orientální vůní s tóny chypre, protože to Jubilation 25 podle mě určitě je . První tóny jsou bylinkově zelené se svěžími citrusy, doplněné květinovým mýdlem. Pak nastává zlom a naplno to rozparádí kadidlo, teplé i chladné zároveň, spolu s dalšími pryskyřicemi a trochou koženého živočišna. To po rozvinutí mizí a zůstává jen kůže s nazelenalými „sametovými“ tóny chypre a suchým pryskyřičnatým kouřem. V oficiálním videu zvolili jako doprovodnou melodii Dvořákovu „Měsíčku na nebi hlubokém“ z Rusalky, to je celkem trefné, právě ta část chypré jí v její noční tíži dodává určitou éteričnost, zároveň bych k té noci osobně přidala i zapálené hořící pochodně a víc zlatých ozdob, protože tahle vůně je, podobně jako Encens Mythique d´Orient, především zlatá (myšleno spíše typově).

Čistý parfém je trochu víc estragonový, méně citrusový. Co je ale podstatnější a jak už bylo několikrát naznačeno, oproti koncentraci eau de parfum je mnohem víc květinovější a díky nižšímu poměru labdana méně kožený. Připraví si tak pro vás krásné růžové mýdlo s nejprve teplým a posléze studeným kadidlem, hořkoslanou balzamickou ambergris, dřevitou myrhou a nádhernými, sametově zelenými tóny chypre.

Je jednou z nejpozoruhodnějších kořenitých orientálek, co znám. Dominique Ropion tu naprosto geniálně smíchal palčivě dřevitý hřebíček s příjemně živočišným kmínem a osvěžil je mandarinkou. Zároveň přidal kus šťavnatého manga, který ještě přisladil coca-colovými tóny otočníku, tropickým ylangem s vůní zralých banánů a šikovně nadávkovanou špetkou lékořice a skořice. Pro vybalancování sladkosti pak v další fázi použil pikantní kardamom s pačuli a pryskyřičnatou ambrou, aby to nakonec celé ještě zahustil vanilkou. V létě dovede být poměrně vražedná, ale v zimě je to dokonalá zahřívací vůně s neskutečně dlouhou výdrží.

I tato vůně se jako všechny od této značky inspirovala literaturou, konkrétně prvním románem "Feťák" od Williama S. Burroughse (představitel tzv. generace beatniků), který pojednává o jeho zkušenosti se závislostí. A co si budeme povídat, i parfémy se mohou stát určitou formou závislosti. Ale co samotná vůně? No, ostře zelený galbanový začátek s vůni doutnajícího sena a sladkým růžovým dřevem je hodně zajímavý a vážně působí psychedelicky. Nejsem si ale jistá, co bohémského má být na pudrové, až bonbónkové fialce se zemitým kosatcem. A když k tomu přičtu ten lehce tlející zelený mech, teplé kadidlo a další, připomíná mi to dojmově týpka, co sedí v jehličnatém lese na palouku, cucá ulepené fialkové bonbóny, kouří cigaretku a odklepává ji vedle do mokrého popelníku (vetiver), protože mrholí. Tak tohle ve mně závislost rozhodně nevyvolá, zvlášť když se to drží zuby nehty.

Tahle mladistvá svěží růžička je vzdálenou příbuznou Deliny až z dalekého Japonska. Ze všeho nejradši zbožňuje dlouhé procházky v sadu s citrusovníky, rybízovými keři a kvetoucími sakurami ve svých pižmově naškrobených rozevlátých letních šatech a usrkává přitom třešňovou kokakolu.

Nevím, co mě to popadlo chtít zkoušet vůbec nějakou vůni od Paris, když už mě předem vždy odrazovaly její reklamní kampaně. Takhle lacinou směs vodního ovoce, pepře a řezavě svěží frézie by snad nevyprudokoval ani Avon. Jenže tím to nekončí. Od svěžesti přechází ke skleníkové fialce s ylangem, který má nepříjemnou polohu, vonící po nahnilých banánových slupkách, přičemž obě květiny doprovází nechutně chemický pižmově-dřevitý ocásek. Just Me se tímto stává novým kandidátem do mé Top Ten nejhorších vůní.

Začíná sprškou kyselé pomerančové šťávy (ač složení uvádí mandarinku), vůně se z toho ovšem rychle oklepe a na povrch se dere lesní ovoce, především tedy ostružiny rozmačkané s cukrem – chvilku mi to dokonce připomíná Harribo Berries – svým způsobem trochu infantilní. Mihne i trocha bonbonkových fialek. Když pomine celá tato ovocná část, zůstává ambra s prachovou vanilkou.