Tahle vůně by se podle mě měla jmenovat spíš hra na schovávanou s kosatcem, protože přesně to mi Iris Nobile Sublime dělá. Ano, máme tu ten krásný zemitý kosatec z Iris Nobile, jenže on se mi nejprve schovává za svěží citrusy s hořkým neroli. Potom se krčí za pomerančovým květem, aby definitivně zbaběle vzal do zaječích před zeleným jasmínem. Po rozvonění mi tak už na ruce vždy zůstane společně s jasmínem jen tropický ylang ylang s ovocnými podtóny, k nimž se v základu příjemně drhnoucí suché březové dřevo s cedrem a lehkým pižmovým popraškem. V tomhle případě je mi jedno, že je to ve své podstatě slušně udělaná vůně, protože zoufalá hra na honěnou s něčím, co má v názvu kosatec a vlastně to kosatcovka vůbec není, mě nějak nebaví. (NT)

Úvodní tóny bergamotu, kovu a soli nás přenáší do pokoje jedné vily na chladném normandském pobřeží. Uprostřed místnosti se nachází toaletní stolek s velkým zrcadlem v kovovém rámu, zatímco otevřeným oknem proudí dovnitř slaný mořský vzduch. Kromě zrcadla se na stolku nachází i váza s kosatci dvojího druhu. Jedny jsou mrkvové, ty druhé se díky působení „papírového“ cedru náramně podobají těm z Infusion d´Iris. To ale není zdaleka poslední tvář téhle kosatcovky, jelikož v konečné fázi přejde s pomocí bílého pižma do pudrova a společně s tonkou nám ještě předvede vůni líčidel.

Zase jeden nádherně zpracovaný kosatec. Tento začíná nahořklým bergamotem, jemuž jistou květinovou „ostrost“ dodává karafiát. Potom už se vám v nose rozjiskří nálož aldehydů, pod nimiž se skrývá květinový puget – nic omamného, uhlazené bílé květy uprostřed s růží s krásným rtěnkovým akordem. Teprve po nich je tu konečně on, jemný elegantní kosatcový květ se stonkem, má i slabounký kořínek (náznak zemitosti, jíž pomáhá i suchý vetiver). Velmi rychle se zahalí/zapudruje do nepřiliš sladké vanilky a prachové ambry a vůně se tak z počátečního „chladu“ zahřeje na tělovou teplotu. V drydownu se pudrovost nepatrně zvětší, jenže vůbec ne dusivě, spíš jen kosatec povznese a kolébá ho na svém obláčku, aby se mu hezky snilo. I proto v této závěrečné a nejdéle trvající fázi souhlasím s popisem vůně na oficiálních stránkách FM, který říká, že kdyby Iris Poudre byl částí oděvu, byl by to kašmirový svetr – klasický, ale osobní, vhodný pro většinu příležitostí a přitom se člověku neomrzí.

Parfumér Alberto Morillas v tomhle případě spolupracoval a nechal se inspirovat dvěma tanečníky Anglického národního baletu Nathanem Youngem a Laurrettou Summerscalesovou. Ale žádnou krev, pot a slzy, bolest, ani tvrdou řeholi, kterou balet bezesporu je a jak o ní mluví propagační materiály byste hledaly marně. Morillasův balet je romantický a něžný. Svěží nahořklá zelená citrusová fanfára s téměř neznatelně pikantně nasládlým pepřem přivádí na scénu jednotlivé tanečníky. Nejprve je to kosatec, který se zprvu zdá býti zemitým. Ten však vzápětí odtančí, aby uvolnil místo překvapivě nežnému a jen nepatrně medově nasládlému jasmínu, aby se svými orosenými zelenými lístečky udělal po jevišti pár piruet a opět zmizel v zákulisí. A pak už se scénou vznáší jen ta "pudrová" kosatcová primabalerína ve svých špičkách se stélkami z jemné kůže v kostýmu se semišovým živůtkem. Obličej má jen jemně přepudrovaný minimálně sladkou vanilkou a jen tu a tam se jí nožka lehce dotkne drhnoucí suché dřevěné podlahy pódia. No možná je to jednou stranou romantické a optimistické, ale zase to nijak nedrhne, jak to výjimečně třeba Artemisia mívá ve zvyku a na koho je Fordova White Suede kvůli jisté dávce živočišnosti příliš velká pecka, tady by se mohl najít. Dokonalejší baletní střevíčky jsem našla už jen v Diaghilevovi od Roja Dove.

Je rebelským kosatcem, který touží po divadelních prknech, co znamenají svět. Od nesladkého pomerančového květu s trpkým bergamotem, drceným pepřem a lehce kafrovou levandulí se ze své počáteční mrkvové podoby jako ten v Iris Prima se po dřevěném tanečním pódiu protančí až růžovým baletním špičkám se stélkami z jemné kůže. Obličej má lehce přepudrovaný bílým pižmem.

Dovede-li někdo pracovat se složkami, které úplně ve vůních vyloženě nevyhledávám v kombinaci s mými naopak oblíbenými, pak je to rozhodně Dominique Ropion. Nebeský aldehyd, jak ho znáte např. z Pierrovy L'Eau Guerrière, zde jako čerstvý větřík přivane na lesní palouček chladivý kardamonový prach. Počechrá mechové polštářky, po nichž se rozkutálely bobule černého rybízu, na kterých tu ještě před chvilkou hodovali lesní skřítkové, než je povolal znovu do služby král elfů Oberon, aby pro vílí královnu Titanii přichystali svatební mandle s marcipánem. Oberonem není nikdo jiný než mrkvičkový kosatec z původní toaletky 28 La Pausa (Chanel) a Titanií elegantní pudrový iris se zemitými podtóny suchého vetiveru z mojí zamilované Iris Poudre (Frederic Malle). Virginský cedr, který dost často vnímám jako odřezky z ostrouhaných tužek, tu má formu spíše droboučkých pilin a jehličí, jimiž je vystláno Oberonovo lůžko a špetka ambroxanu v základu tu jen pomáhá vytvářet z této elegantní kosatcovky hřejivý kašmírový šál. Tleskám!!!

Kosatcovka, ale jaká ... před vámi přímo exploduje obrovská nálož nesladkého zemitého kosatce s ostrou zelení (galbanum), v určitém momentu připomínající čerstvou mrkvovou nať (ano, já která zatratila mrkev v Hiris nebo SPI, tady se studem přiznávám, v naťovém podání se mi líbí). Ta je však vzápětí odnesena prašným vírem do nenávratna. Na kosatec nám začne padat chladná šedivá pryskyřičnatá tíha, doprovázená drhnoucím vetiverem a cedrem. A jak napsala moudjahidine, po určité době najednou na chladnou zem dopadnou první sluneční paprsky a kosatec se nám zvolna vznese na přílétnuvším pudrovém obláčku z ambry, získává stále hladší podobu a nepatrný (téměř mlhavý) náznak měkké "vanilkové" sladkosti, čímž mi v kombinaci právě s tím kosatcem mi na okamžik malinko připomíná Après l’Ondée, v této fázi již ovšem zcela bez té prvotní tíhy a náznaku melancholie. Tohle je jedna z vůní, díky nimž se Maurice Roucel oprávněné stal jedním z mých nejoblíbenějších parfumérů.

Má podobně vznešený nástup mrkvového kosatce jako Iris Nazarena. Je stříbrošedý, má stejné měkce semišové rukavičky, jen místo anýzu s jalovcem jej v úvodu provází chladná zelená záře kardamonových třpytek a lehká stopa čerstvě namletých kávových zrn s tóny hořkých mandlí a špetičkou mleté bergamotové kůry. Dokonce má v sobě i stejnou pižmovou vřelost a v základu jej obklopuje typově podobný kouřově šedý mlžný opar, který vytváří pudrově pryskyřičnatý opopanax. Zároveň však nezapírá svoje francouzské kořeny šálkem ambrou prohřátého černého čaje, v němž barista nechal vylouhovat i lusk pravé bourbonské vanilky a zabarví se do impresionisticky nachova.

Zkráceně se v marketingových materiálech k této vůni dočtete o chladném ránu, kdy slunce sotva prosvítá mezi šedými mraky a o jízdě na bílém koni smaragdově zelenou irskou přírodou. A ano, samotná iluze zelené přírody je vytvořena skutečně výborně. Chladné svěží ráno, vlhký vzduch, tráva, bylinky, jehličí a navlhlá zem, sušící se seno (jeho vůni prý způsobuje právě esenciální olej flouve). Jen toho bílého koníka s koženým sedlem tam nějak ne a ne najít. Tohle je hlaďounká vymydlená kůže dámských rukaviček a kabelky a v nich si na nedaleké zahrádce vyrveme ze země kosatec. Samotnou květinu i se stonkem zahodíme a v rukavičkách mneme pouze onen prašný kosatcový kořen. (NT)

Podle názvu jsem čekala velkolepou kosatcovku. A skutečně společně s mimózou s tóny pomeranče a citrusů v bio kvalitě nastoupil skvostný štiplavě svěže zelený, zemitý a zároveň mrkvový kosatec tak, jak ho znáte z 28 La Pausa nebo Dama Koupa, jen s lepší intenzitou. Po rozvonění se mihne i několik okvětních plátků růže a jasmínu, které v kombinaci s ním zase dají typově vzpomenout na toaletku 31 Rue Cambon. Jenže to by nesměla v další fázi nastoupit na scénu máslově ovocná tuberóza s mléčným santalem a jako velká diva na sebe strhne veškerou pozornost.

Zajímalo mě, zda si tenhle kosatec svoje tři S zaslouží a překoná mou milovanou Ibitiru nebo nějakou jinou z mých kosatcovek. A jaké to překvapení, po květinově pikantním karafiátu s hořkým bergamotem se na mně vyvalil mrkvový a zároveň prašný zemitý kosatec z Iris Silver Mist. V tomhle směru naprosto dávám za pravdu zahraničním recenzím až na to, že tady máme kromě natě i trochu nasládlé vařené mrkve. Ale netrvá dlouho a kosatec se vydává svou vlastní cestou. Mění se v krásný vzdušný květ, zlehka zapudrovaný téměř nesladkou vanilkou, který se koupe v mýdlové lázni. Takto osvěžen z ní vystupuje vstříct dřevitosti nepatrně drhnoucího cedru a vetiveru se slaným podtónem. Nechá se obtočit proužkem kouře z teplého kadidla a nakonec podobně jako Ibitira padá do peřin, jen tahle není vyplněná vanilkou, ale velejemným "pudrovým" pižmem. A výsledek? Uf, jak jsem ráda, že Ibitira není součástí zrovna této kolekce a minimálně jedno S bych této vůni ubrala, protože máslový tenhle kosatec rozhodně není.

Je elegantní pánskou kolínskou, která v sobě v první fázi geniálně spojuje trpkou svěžest bergamotu a kyselé mandarinky s kořenitostí červeného pepře, aby se nakonec přetransformovala v jemnou chypre s jehličnatými tóny cedru. Ocenění nejlepší vůně roku 2006 zahraničního časopisu Wallpaper získala podle mě naprosto oprávněně.

Touhle vůní prý Christine a Niclas chtěi oslavit narození svého prvního potomka, proto i oficiální stránky hovoří o inspiraci momentem právě rozvitého poupěte, začátkem nového života. A v egyptské mytologii jsou tyto vlastnosti přisuzovány právě bohyni Isis. Bývá označována jako vládkyně nad životem a smrti, jelikož to byla ona, která unesla svého manžela, boha Osirida, jehož ze závisti zavraždil jeho bratr Sutech, z podsvětí a na pár chvil jej oživila, aby s ním mohla zplodit syna Hora. Kromě spousty dalších věcí je tedy i symbolem plodnosti a mateřství. Zní to všechno moc hezky, ale podle mě se úkol nějak nezdařil, takhle vznosně v mém případě emoce nezafungovaly, takže to vezmu čistě technicky: začíná explozí chladné jiskřivě svěží mandarinky s jemně štiplavým kořením, následovaný šumivým „Coca-Cola“ tónem otočníku. Ovšem žádná oživující přeháňka, která by přinesla ten slibovaný moment zrození stále nepřichází. Místo toho tu máme tekutý karamel s pudrovou vanilkou a broskví, připomínající vůni ovocného lipa, co se vám právě rozpouští v ústech. Teprve v základu přichází něco, co bych, pokud zapojím fantazii, mohla považovat za okamžik zrození a to hřejivou pryskyřičnatou ambru. Tón ovocného lipa mizí a pudrová vanilka se spolu s podobně laděným pižmem mění v chomáčky žlutého pylu, vznášejících se ve větru za slunečného dne. Proč se s tímhle nemohli vytasit rovnou a nacpali do vůně tu nesmyslnou gurmánskou omáčku? (NT)

Asi je to už obehraná písnička, když řeknu, že s většinou fialkových vůní mám v poslední době velký problém. Přitom vůni samotné květiny miluju pořád, ale jako by si všichni marketingoví kreativci mysleli, že dospělé fialky už nikoho neberou. Tak mě prosím ano. A Isottu k nim teď naštěstí můžu taky přidat. Schovává se za úvodními trpkými citrusy v trávě společně se zemitým kosatcem a nezralou zelenou broskví. Nejprve poodhalí jen svoje sametově zelené lístečky, ale za chvilku už se ukáže v celé svojí jemně pudrové kráse bez bonbónků a podobných blbostí, jen s vlastní přirozenou, téměř neznatelnou nasládlostí. Po rozvonění nám pak ulehá do svojí ambrově prohřáté postýlky na nadýchaný pižmový polštářek, kde si spokojeně hoví.

S uživateli fragranticy se při popisu jednotlivých vůní obvykle příliš neshodnu, nicméně v tomto případě se jedná o výjimku potvrzující pravidlo. Isra & Miraj je skořicovou ambrovanilkou, přivádějící znovu k životu vitange Organzu Indécence. Hned skrze mandarinkový úvod se stroužkem muškátového oříšku a teplou, najemno namletou skořicí vás nenechá na pochybách. Pouze švestková povidla nahrazuje "meruňková" vonokvětka a rozinky sladce aldehydový heliotropin. Ambrovanilkový základ s pačuli, bílým pižmem, našlehanou bíločokoládovou tonkou a měkce koženým podtónem pak dává vzpomenout i na Kurkdjianovu Grand Soir, zde ovšem bez té labdanové nahořkolosti, která mě občas zlobila.

Jakkoliv jsem si doteď myslela, že citrusově-kořeněným vůním neholduji, Italian Cypress mě přesvědčila o opaku. Ono je tam vlastně těch citrusů poměrně málo a během chvilky zhořknou pod náporem pikantního galbana a máty. Postupně se přidá další, už „jemnější“ koření, zejména bazalka spolu s hřejivou zemitostí pačuli. Tu správnou středomořskou atmosféru však teprve dokresluje až cypřiš (vůně dřeva, trochy jehličí a stále lehce přítomná citrusově-kořeněná stopa), jemuž to výborně ladí s chyprými tóny mechu a lehce kouřového labdana (a snad i se špetičkou ambry ). Jako kdyby vzali to nejlepší z Eau du Sud – tady žádná zelenina, ani zatuchlost – a z Fille en Aiguilles – zde žádná nosem kroutící ostrost, ani zelená míza – neopomněli skvělou výdrž a nacpali to do Italian Cypress. Perfektní.

Je mléčně sladkou gurmánskou vůní, která tématicky navazuje na vůně typu Dragée (Reminiscence), ovšem bez pomerančového květu. Hned v úvodu tu najdete hrnek teplého kondenzovaného mléka, okořeněného špetičkou nahořklého šafránu. Dostanete k tomu pár kostek vanilkového lokumu, posypaného práškovým cukrem a nějakou tu (překvapivě neulepenou) karamelku s kousíčky mandlí. Sladkost hezky vyvažuje dřevitý základ s bílým pižmem. Podobně jako u Dragée se jedná o vůni spíše intimnější, nicméně s trochu lepší výdrží.

Nejprve vás navnadí mísou přezrálých slaďoučkých fíků, jiskřivě šťavnatých citrónů, oliv, slaných oříšků a mandlí. Bohužel na to všechno máte takovou chuť, že to během půlhodiny všechno spořádáte, takže vám nakonec zůstane jen hromádka pecek a slupek.

Trojka je věnovaná Soave, což je druh velmi dobrého a oblíbeného suchého bílého vína, pocházejícího z oblasti Verony v severovýchodní Itálii. Úvodními tóny jiskřivého bergamotu a malin mi ale připomíná spíš perlivé růžové šampaňské z Upper Ten for Her (Lubin) než svěží květinově ovocné Soave. Podobu suchého vína nabere až po rozvonění, kdy jiskřivost zmizí a přidá se vůně hořkých mandlí a oříšků se špetkou lékořice. Stále bych to však spíš viděla na suché červené a to jak díky okvětním plátkům růže, tak vůni lehoulince nakyslé broskve v základu. Vanilka s tonkou jí pak v konečné fázi dodává nepatrný gurmánský nádech.

Teskníte po původní Miss Dior Chérie? Tak už nemusíte. Konečně tu totiž máte její adekvátní náhradu. Najdete tu jak její svěží mandarinku s rozmačkaným jahodníkovým listím, tak pražený popcorn, něžné fialky a moderní pačuliový základ s hebkým bílým pižmem. Itinerario Olfattivo IV pouze místo ovocného jasmínu nabízí tón broskve s kapkou neroli.

Parfémová Alenka rozhodně není blondýnka z filmového či televizního zpracování. Má mléčně bílou pleť a jiskřivé až pichlavé tmavé oči s fialkovo-kosatcovým žilkováním. Zajímavý kontrast ledového černého čaje se svěžím bergamotem a špetkou pepře, pudrového kosatce, dřeva a mrkvového dortu s krémem, vytvořeným z kondenzovaného mléka.

S původní Ivoire nemá společné vůbec nic. Tahle se od úvodního hořkého zeleného galbana, osvěženého mandarinkou propracuje přes sametově zelené lístky fialek ke květinovce s tropicky hřejivým ylangem, jasmínem a vůní líčidel (kosatec s růží) na moderním chypre základu se špetkou vanilku. Jen ten syntetický ocásek se čpícím cedrem a kosmetickým pižmem to ale zbytečně kazí. (NT)

Po úvodním mandarinkovém osvěžení a zakousnutí se do šťavnaté broskve má pro vás připravenou skořicovou růži se špetkou kardamomu a hřebíčku, usazenou na tonkově sladkém základu s mléčně kořenitým santalem. Je sice příjemná, ale ve své podstatě se vlastně ničím výjimečným neodlišuje od jiných vůní na toto téma.

Na začátku zavoní svěží citrusy s hruškou a ohlodanou kůrou od vodního melounu společně s nepříliš hezkou tuberózou, okopírovanou z Poisonu a řezavou frézií. Až pak se rozvine do jemně fialkové vůně se švestkami, sladkou orchidejí a svěží růží na pižmově-cedrovém základu se špetkou vanilky a tóny lesního ovoce. (NT)

Svěží růže v ovocným jasmínem, kterou po rozvonění zahustí krémová vanilka s tonkou na pryskyřičnatém ambrovém základu se špetkou bílého pižma. Nic moc objevného, ale s odstupem času se mi začala líbit na rozdíl od klasické J´Adore, která se mi líbit přestala.