parfémová polička uživatele wendulka
Chypre Vanille
Chypre Vanille (Montale Paris)

Tahle vůně není sice tak výrazně vanilková a chypre jen minimálně, ale rozhodně patří k tomu zajímavějšímu, co může Montale nabídnout. Začíná štiplavou ambrovou růží s tónem leštěnky na nábytek. Pravda, to není příliš líbivé, během chvilky se však její ostrost rozplyne v teplém voskovém kadidlu, nad kterým se vznáší obláček vzdušné vanilky z Vanille Absolu. A právě zásluhou kadidla se nám růže změní v mýdlovou a částečně chypre. Vetiver tu však kromě toho má podobný kožený podtón jako v Mr. Vetiver, jen tady je víc krémové tonky, takže nepůsobí vůbec pánsky. Vanilka nabere trošinku víc na síle až v drydownu, kdy se změní v autentický vanilkový cukr. Vanilkový cukr a růžové mýdlo, to je Chypre Vanille.

Chyprissime
Chyprissime (Thierry Mugler)

Stejně jako pro blackviolet je i pro mě Chyprissime spíše vůní Středomoří, která má do chyprovky v klasickém smyslu slova hodně daleko. Ve vlhkém slaném vzduchu tu potkáte hrušně, bergamotovníky a další citrusy, obsypané natrpklými plody, ale také cypřišový park s mechovým paloučkem, kde si můžete příjemně odpočinout.

I
I (Puredistance)

Podle složení a recenzí jsem si byla téměř jistá, že se mi prvotina téhle značky bude určitě líbit navíc, když na ní Anne Buzantian údajně pracovala roky a nazvala ji svým mistrovským kouskem. Jenže nakonec s ní mám podobný problém jako s White. V začátku sice v sobě kombinuje osvěžující mandarinku s rozmačkanými listy rybízu a kapkou neroli, ale mně do toho bohužel vlézají i vodnaté podtóny calone a dost mi to kazí. Což je opravdu škoda, protože I je jinak elegantní bílou kyticí s hladkou magnólií, ovocným jasmínem a růží, chomáčky mimózy a trochou ozdobné zeleně. V základu to celé zlehka zapudruje bílého pižmo a ambra se suchou kouřovostí vetiveru přidá kapku na hřejivosti, aby to nevyznělo tak vyloženě chladně jako White (to je ten spojovací bod, který jsem naznačovala na začátku). Leč ta vodnatost ne a ne pořád z mojí kůže zmizet, jinak by to byla podle mě dokonalá svatební vůně. (NT)

I Am Coming Home
I Am Coming Home (Floraïku)

Jejich společný domov našel a koupil on, ale zařídila ho ona. Vybrala pečlivě každý kousek nábytku, každý obraz, každý kousek porcelánu. Měla pro tyhle věci oko znalce. Naplňovalo ji to neuvěřitelnou radostí. On měl oči jen pro ni a považoval za ohromnou poctu, že mohl být svědkem jejího nadšení. Sedávali spolu na verandě a pili bílý čaj s bergamotovou šťávou, zázvorem a kardamomem a otevřeli si k tomu bílou čokoládu nebo mu ležela v náručí na pohovce. Jenže jak plynul čas, ta šťastná jiskra v jejich očích začala pozvolna mizet. Věděl, že musí odejít, aby se nezbláznila. Láska si žádá oběti a on ji milovat tak moc, že ji nechal. Už to není domov. Je to jen dům s mramorovým krbem a řadou cenných sběratelských porcelánových sošek, na které sedá prach, Poslední čaj, co uvařila, než odešla, už dávno vystydl. Je jako led, no on prostě neměl to srdce ho z té stříbrné konvičky vylít. Znamenalo by to totiž, že už se nikdy nevrátí. (Ano, bílé pižmo v téhle vůni má i přes svou sterilní prázdnotu v sobě zvláštní měkký a hřejivý tón, který je jakýmsi příslibem, že by to jednou zase mohl být domov. Snad.)

I Am Trash – Les Fleurs du Déchet

Jablečné vůně obvykle snáším velmi špatně. Buď na mně kysnou anebo voní jako dezinfekční prostředek. Zde najdete skutečně autentické šťavnaté jablko, které se vám v puse smísí s chutí ovocné žvýkačky, jak chtivě se do něj zakousnete. Je osvěžené jemně kořenitou růží, bez citrusů a vodních květů, s vzdušným, ale nikoliv ostrouhanotužkovým cedrem jako v davové Light Blue. Vlivem sladce pačuliového základu nám pak jablko v základu lehce zkaramelizuje. (NT)

I Don't Need A Prince By My Side To Be A Princess

Kilianova princezna se rozhodla, že nebude čekat na prince a místo toho vyrazila do cukrárny na jablečný dort se šlehačkou a k tomu si dala ledový citronový čaj se zázvorem. Ale neskončilo jenom u toho, nechala se zlákat i vanilkovým dortem, zdobený kousky kompotovaných broskví a otevřela si k nim i pytlík marshmallow.

I Love Les Carottes
I Love Les Carottes (Honoré des Prés)

K téhle vůni jsem přistupovala hodně opatrně vzhledem k tomu, že Oliviin Hiris není vůbec můj šálek čaje. Nicméně když jsem se nakonec zkamarádila s Iris Silver Mist, rozhodla jsem se to přece jen risknout a zjistit, jestli tu její mrkev teda miluju nebo ne a ze začátku jsem byla příjemně překvapená. Tohle vůbec není ta zaprášená mrkev se spoustou hlíny, ale slaďoučká mrkvička, čerstvě nastrouhaná do salátu, jen místo jablek jsme ji promíchali s rozmixovaným pomerančem. V další fázi je to pak ještě lepší, to totiž nastoupí částečně máslový a částečně zemitý kosatec s vanilkou, což jsou v kombinaci s doznívající mrkvičkou hotové kosatcové orgie. Jenže on mrcha nevydrží a po l´artisanovsku se mi rozpadne do prašně zemitého pačuliového základu s podtóny vodnatého zeleného jablka. Jako to se dělá tohleto, mávat psovi buřtem před čumákem a pak ho rychle sežrat?

I miss Violet
I miss Violet (The Different Company)

Vůně The Different Company jsou v drtivé většině na můj vkus až moc vzdušné, vodnaté nebo prostě divné. Taktéž s fialkami mívám v poslední době dost problém, ale protože tuhle dělal Bertrand Duchaufour, chtěla jsem jí dát šanci. A tu fialku je tam vážně potřeba dost hledat. Ze začátku jsou to jen fialkové lístky, plovoucí v okurkové vodě společně se slupkami broskví a nastrouhaným muškátovým oříškem. Sama fialka se objeví až po rozvonění. Příjemné je, že není bonbónková, a společně s vzdušným kosatcem a mimózou jen přirozeně sladce pudrová, takže působí dospěle. V základu se potom změní ve fialku semišovou, oslazenou špetkou vanilky a bílého pižma a doplněnou průsvitnými dřevy. Vlastně není vůbec špatná, jen je na můj vkus až příliš stydlivá, než abych ji nějak postrádala zvlášť, když do dvou hodin mi kompletně zmizí z kůže. (NT)

I-II Montecristo
I-II Montecristo (Masque Fragranze Milano)

Každá z vůní od této značky v nás má údajně evokovat určitou divadelní scénu. Montechristo konkrétně má představovat večer v obývacím pokoji ve vile kdesi v Toskánsku se starou dřevěnou podlahou a praskajícím krbem. V místnosti se má nacházet opotřebovaný kožený gauč. Na kávovém stolku leží zapomenuté karty od nedohrané hry, listy tabáku od ručně balené cigarety a sklenka rumu. Ano, Delphine Thierry se v tomhle případě povedlo splnit zadání výborně. Tohle všechno ve vůni najdete: rum i ten krb, v němž praská nejen dřevo, ale doutná tu i uhlí, dokonce i tu koženou pohovku. Pokud jde ovšem o ten tabák, vidím to rovnou na krabici doutníků než jen na cigarety a místo karet na dózu s jemně namletou kávou. Místnost zdobí spousta květináčů s čerstvě zalitými rostlinkami (vlhké zemité tóny pačuli). Příjemně hřejivé, medově živočišné pižmo pak má pravděpodobně naznačovat něčí přítomnost v pokoji. Všechno dokonale ladí dohromady. Vůně má výbornou sillage a ještě lepší výdrž, přesto se tentokrát nemůžu ubránit dojmu, že tohle je výhradně pánský večer.

I-IV Times Square
I-IV Times Square (Masque Fragranze Milano)

Na vůně New Yorku byly až dosud výhradními specialisty u Bond No. 9 a že se občas dokázali vyřádit. Nyní ale mají zdatného konkurenta. V Times Square se totiž v první fázi misí vůně čerstvě upečených sušenek se skořicí a oříšky, do níž se právě zakously rtíky, přetřené třešňovým leskem na rty. Jejich chuť se v ústech mísí s jahodovou a meruňkovou žvýkačkou, zatímco druhá ruka svírá puget tuberóz. A díky styraxu a zemitě peprnému guajakovému dřevu dokonce cítím i ty skřípějící rozpálené pneumatiky kolem projíždějících automobilů!

Iaia
Iaia (Zeromolecole)

Iaia je přezdívka Stefaniiny nejmladší dcery a snad proto nebude velkým překvapením, že jde o sladkou vůni jahodových a malinových žvýkačkových bonbónů s ovocnou náplní uvnitř a špetkou bílého pižma.

Ibitira
Ibitira (Xerjoff)

Ach, doteď jsem si myslela, že s kosatcem umí mistrně pracovat jen u Guerlainu, ale zdá se, že mají silnou konkurenci u italských sousedů, protože takhle si představuju luxusní květinovou romantiku bez jakéhokoliv kýče. Na přivítanou je mi poskytnuta kratičká osvěžující koupel v jemném citrusovém mýdle. Vzápětí pro zkrášlení podstupuji poprášení fialkovým pudrem. Pak už jako správná shooting star :) dostávám svůj puget v čele s jemnou růží, nahořklým pomerančovým květem a křehkým, chvílemi téměř máslovým kosatcem (slint). Zespoda je to celé zahříváno měkce nadýchanou vanilkou. Ta pudrová sladkost v kombinaci s jemnou pomerančovo-mýdlovou nahořklostí je skutečně narkotická, jak napsala Miru. Je to jedna z těch vůní, co ve vás pokaždé vyvolává chuť vrnět jako kočka. Zdánlivě přítulná, jen tu a tam vytáhnete pro malou výstrahu drápek v podobě jemně pikantního cedru a lehoulince drhnoucího vetiveru a zase se otočíte a dál se slastně rozvalujete na hřejivé vanilkové peřině.

Ibiza Nights
Ibiza Nights (Carner Barcelona)

Jakkoliv je mi Španělsko a jeho kultura blízká, dovolená na Ibize mě nikdy nelákala hlavně z důvodu její turistické vytíženosti spojené mimo jiné s konáním mnoha festivalů elektronické hudby a plážových party, které mi jsou cizí. Nicméně složení této vůně vypadalo teoreticky neškodně, že jsem začala váhat, jestli jsem Ibize možná doteď tak trochu nekřivdila Nu, nekřivdila. V noční Ibize totiž právě skončila jedna velká hotelová party a nastupuje úklidová četa. Skleničky od ledové hruškovice s badyánem je potřeba vymýt citrusovým jarem. posbírat po zemi se válící shnilé slupky od banánů a postavit převrhnuté květináče se zelenými rostlinkami. Jakmile se povede celé nadělení dát dopořádku, zbývá už jen provonět místnost citrusovou magnólií s ovocným jasmínem na fruitchuliovém základu se špetkou vanilky a bílého pižma.

Ibiza: #Flower Power (Eau de Toilette)

Působí na mě typově podobně jako 1969 Parfums de Révolte s tím rozdílem, že Flower Power nabízí stánky na pobřežní promenádě, nabízející sycenou růžovou limonádu, maliny, ostružiny a čokoládové pralinky, ale i proutěné košíky, které zmiňuje blackviolet, a dokonce květinové stánky s gardéniemi. No bohužel než se pokaždé dopracuje k závěrečné žvýkačkové fázi, se mi tím vším podobně jako v 1969 prolíná poměrně vlezlý avivážový tón čerstvě naškrobeného prádla. (NT)

Ibiza: #La Isla Blanca (Eau de Toilette)

Najdete v ní šumění zpěněných mořských vln, které s sebou na břeh kromě slaného mořského vzduchu přináší i vůni zázvoru a lékořicového anýzu. Písečnou pláž lemují jasmínové keře a vy se procházíte kolem ve svých vzdušných bílých bavlněných šatech. V jedné ruce přitom držíte pohár s kokakolou a v druhé kokosovou zmrzlinu s bíločokoládovou polevou a kousky mandlí. Takhle si představuji letní idylku na slunné Ibize.

Idole (Eau de Toilette)

Ač by se mohlo zdát, že Idole EdT, předchůdce Idole Eau de Parfum (2011). je prvotinou této značky, není tomu tak. Vůni téhož názvu prodávala firma Lubin už od roku 1962. Jenže jak tomu tak bývá, přišla krize a Lubin před krachem v roce 1998 zachránil současný nový majitel Gilles Thevenin. A byl to právě on, kdo se rozhodl dát značce novou tvář a pojmout nově i koncept této vůně. Inspirací se staly jeho cestovatelské vzpomínky, kdy jako mladý žil několik let na Jávě, cestoval po západní Indii a čínském moři na tradičních dřevěných plachetnicích, převážejících koření, ryby a dřevo. Vzpomněl si při tom na předky těchto námořníků, kteří po staletí brázdili obchodní trasy mezi Asií a Afrikou (víčko ve tvaru africké masky) a často museli svůj náklad chránit před pirátskými útoky. A já jsem velmi příjemně překvapená, protože Olivia Giacobetti dokázala, že i ona stejně jako Christopher Sheldrake umí skvěle pojmout námořní exotiku Máme tu znovu dřevěnou loď s nákladem rumu, koření (kmín), pomerančů a šafránu, i když toho vezou ve srovnání např. s Noir de Noir jen malý pytlíček. Kromě toho zde najdeme i rozinky namočené do zahřátého karamelizovaného cukru. Samozřejmě nesmí chybět námořník v kožené zástěře, lehce ušpiněný prachem a načichlý kouřem. A ten štiplavý, lehce "krémový" santal taky není k zahození. Je to hřejivé, je to pojato ve stylu noir se zlatavými slunečnými odlesky, kromě té exotiky je to zároveň i tak trochu civilní, asi že tam chybí ta nálož pačuli, ale je to krásné, k nakousnutí. Velká škoda, že se tak krásná vůně už nevyrábí :/ .

Idole Eau de Parfum

Zatímco EdT z roku 2005 byla věnována odvážným námořníkům a dobrodruhům, verze Eau de Parfum (2011) má vyjadřovat uznání odvážným ženám „objevitelkám“, které se beze strachu vydávají vstříc nebezpečí a dobrodružství. Oficiální stránky zobrazují u této vůně pro ilustraci fotku Amélie Earhartové. Tak tady se tedy narozdíl od toaletky bylinně štiplavým šafránem nešetřilo :) , zůstalo i další koření a nahořklý pomeranč, ale zato bylo ubráno zlatavého rumu. Vůně pak plynule přechází ve směs teplého kadidla se dřevem a místo rozinek je tu hořká čokoláda rozpuštěná v horké lázni. Dokonce i ta kůže v základu se mi zdá taková víc zdrsnělá a je zakouřená větším množstvím přidaných pryskyřic. Marně hledám ten santal z toaletky, ale přes ten kouř asi nemá šanci proniknout. Místo ní nacházím stopu hořkoslané ambergris, což je sice příjemné (vůně je celkově povedená), jenže ten dojem námořnické exotiky je jaksi pryč. A opět souhlasím s jerry, celkově se mi jeví tato verze jeví víc jako pánská než předchozí toaletka, taky bych to zařazení otočila :) .

Idôle L'Intense
Idôle L'Intense (Lancôme)

Rozjezd mám stejný jako jerry: sladká perlivá pomerančová limonáda, jejíž bublinky mě štípou v nose. Když odezní, přejde skutečně na chvíli do krémovější variace Coco Mademoiselle. Jenže to by se k tomu nesměly přidat ovocné bonpari s černorybízovým sirupem, allurovský gumový jasmín, čpící cedr a pačuli by na mně nesmělo začít tlít. Nenapadlo by mě, že to někdy napíšu, ale zlatá CM proti tomuhle.

Idylle (Eau de Parfum)

Vůní růží miluju, no v téhle koncentraci do ní Thierry na můj vkus přimíchal až příliš mnoho svěží, i když neřezavé frézie a liči, čímž společně s nazelanou vůní šeříku působí v první fázi malinko ostře. Po rozvonění už se ale projeví klasická ovocná růže s malinami a pačuli tak, jak ji známe třeba z pozdější jen LPRN Couture, kde akorát přidal výrazně na malinách a kořenitosti s tím rozdílem, že tady ji místo toho zasypal bílým pižmem. (NT)

Idylle (Eau de Toilette)

Začíná podobně jako eau de parfum, jen tady k svěží frézii a liči Thierry místo šeříku přimíchal víc konvalinky. Zároveň vypustil malinu, místo toho přidal trochu jasmínu, takže růži zůstala jen vlastní jemně kořenitá, ovocná nakyslost. Kromě toho pak také v základu použil i trochu víc bílého pižma, čímž toaletka nevyzní tak ostře. (NT)

Idylle (Extrait de Parfum)

Svěží malinová růže s jemným pižmem.

Idyllwild
Idyllwild (Ineke)

Idyllwild je malé kalifornské městečko, ležící v horách San Jacinto, obklopené vzrostlými borovicemi a cedry, které žije hlavně z horské turistiky. Na cestu vyrazíte s ledovým rebarborovým čajem a čerstvě vymačkanou grapefruitovou šťávou. Minete pole s kafrovou levandulí a menší cypřišový lesík, až nakonec vás džíp zastaví v borovicovém háji, kde na vás čeká vámi rezervovaný vyhřátý srub, z jehož komína už stoupá kouř z agarového dřeva.

Ichnusa
Ichnusa (Profumum Roma)

Tahle vůně má vzdávat poctu Sardínii a evokovat horký letní den. Je vystavěná na vůni fíků. Na rozdíl od ovocné Dambrosie ji ale v první fázi doplňuje ostře zelená myrta a v té další zase čerstvě posečená tráva, čímž ve srovnání s ní nevyzní tak sladce. Zase má ovšem lepší výdrž.

II-II Mandala
II-II Mandala (Masque Fragranze Milano)

Jestliže jsem Cardinal kdysi nazvala starodávným zaprášeným kostelem, obklopeným prosluněným jehličnatým lesem, potom je Mandala venkovským opatstvím, obklopeném lukami, porostlými zelenou andělikou. Lehce štiplavé kadidlo s medidativní z kaple se tu snoubí s vůní koření (muškátový oříšek, zelený kardamom, nesladká skořice a hřebíček) a meruněk (jsem přesvědčená, že do složení se vloudila i vonokvětka) z klášterní kuchyně a jehličnatou svěžestí jalovců a cedrů ze zahrady.

III-I L'Attesa
III-I L'Attesa (Masque Fragranze Milano)

Potkat v dnešní době opravdu velkou kosatcovku je téměř nemožné, takže když jsem si přečetla domeničinu úžasnou recenzi, hned jsem si začala pohrávat s myšlenkou, zda si opatřit vzorek anebo se tím naopak nezdržovat a rovnou pořídit flakon naslepo. Nakonec jsem se rozhodla důvěřovat instinktu a vyplatilo se. Tahle vůně je skutečnou kosatcovou symfonií. Kosatec je tu opravdu patrný už od první chvíle a nemizí ani na jedinou vteřinu. V téhle první fázi je mrkvový a osvěžený hořkostí neroli a vinnými tóny - už od vyzkoušení Une Rose jsem si říkala, že podobné tóny by slušely i kosatci, až konečně přišel Lucca Maffei a zrealizoval to. Mně osobně však ani tak nepřipomíná 28 La Pausa, protože ten je oproti tomuhle i v té počáteční, relativně ještě silné fázi až příliš křehký, ani Hiris, jelikož v tom jsem měla vždycky kromě kosatcové zemitosti i regulérní hlínu, ale nejvíc asi Iris Nazarena s tou krásnou nasládlou vařenou mrkvičkou. Po rozvonění přejde kosatec do zemitější polohy a získá i trochu svěží zeleně, čímž už mi počátek 28 La Pausa na kratičký okamžik malinko připomene. Jak už ale psala domenica, tohle není vůbec chanelovsky chladné a odtažité, L´Attesa je i ve své zemitosti velmi vřelou kosatcovkou. Řekla bych, že za onou vřelostí bude asi nejspíš stát stopové množství uváděné tuberózy s ylangem, které ovšem jinak ve vůni prakticky nevnímám, jelikož můj nos se naštěstí zaměřuje hlavně na kosatec. V základu se mi pak znovu vzdáleně typově připomene Iris Nazarena, to když kosatec doplní jemná vůně kůže. Pro mě to nejsou semišové rukavičky, ale spíš stará knížka v kvalitní kožené vazbě, co někdo položil na dřevěný stůl (santal zde vnímám taktéž jen velice okrajově) vedle kytice kosatců a která je díky tónům chypre měkká a velmi příjemná na omak. Intenzitu a výdrž má srovnatelnou s takovou 31 Rue Cambon, jenž v ní má tímto podle mě velmi silnou konkurenci (a nejen on).