V letošním roce je švestka hodně populární, takže mně pochopitelně zajímalo, jak se s tím poprali u Marca Jacobse, jelikož složení vypadalo nadmíru lákavě. Rozjezd s kombinací pečených švestek se suchým bylinným a překvapivě příjemně drhnoucím šafránem vypadal na zajímavou orientálku. Po rozvonění mi ale vůně slibované kytky úplně přeskočila a vzala to rovnou k ambrovému základu s měkkou dřevitostí papyru a hromadou práškového cukru. Ve finále tak na mně voní jako švestkové marshmallow na dřevěné špejli. No nevím, nakolik se to dá považovat za dekadentní. Na mainstream je to rozhodně povedené s výbornou výdrží, jen to není úplně to, co jsem očekávala.

Nemůžu si pomoct, ale zase cítím bonpari s příchutí lesního ovoce, k nimž se po rozvonění přidá tradiční kleinovský kašmeran se špetkou bílého pižma. (NT)

Kvůli dosavadním, ne úplně optimálním zkušenostem přistupuji ke všem vůním od této značky vždycky raději obezřetně. Výjimku tvoří akorát Chocolate Greedy, i když tu vidím spíš jen jako náladovou aromaterapeutickou záležitost než jako vůni pro každý den. No tuhle Montalku už bych si dovedla představit nosit i běžně. Po krátkém závanu svěžích květin, citrusů a orosené zeleně se z ní totiž vyloupne krásná velká mýdlová růže s ovocným nádechem. Ruku v ruce s ní jde hřejivá ambra s hořkým oudem, který jakoby z oka vypadl tomu v Rose Nacrée du Désert, jen tady nedostává tolik prostoru. Naopak růže si postupně upevňuje svou pozici, postupně se uhladí a přikryje tenounkým pižmovým závojem.

Tahle vůně má velmi jednoduchý vývoj. Stačí, když si představíte větvičky myrty a tymiánu, které někde rozsypal po pláži mezi naplavené mořské řasy. (NT)

Máte problém s tím, že je na vás Ambre Narguilé moc medová, ale jinak se vám líbí? Tak co se ten skořicový štrůdl s rozinkami dát u praskajícího krbu ozdobeného větvičkami jehličnanů společně s motorkářem z kadidlové Black Afgano, jemuž vlasy díky březovému dehtu voní po spálené gumě.

Vůně má prý evokovat procházku jarní přírodou. Těžko říct, zda jde o jaro nebo spíš teplý podzim, podle mého soudu se jedná o navazující exkurzi na Chypre Mousse, ty spojující body nelze popřít, když si je dáte na ruku vedle sebe. Jen jsme v tomto případě vyšli z lesa na přilehlou louku. Máme tu stejné zelené bylinky od svěží sladké máty, jetele, kopřiv až po hořké zelené galbanum jen s tím rozdílem, že na téhle louce najdeme navíc nasládle svěží pomerančový květ, pudrově nasládlý heřmánek a šťavnaté hořkosladké fíky. Nesmíme však zapomenout ani na nedaleký les z Chypre Mousse, který se nám připomíná sametově zelenými tóny mechu a vlhkou zeminou a trochou dřeva. Jediné, co by se dalo této vůni ve srovnání s Chypre Mousse vytknout, je o něco menší intenzita a výdrž, na druhou stranu však nositelnější pro ty, pro koho se ukážou býti např. houby či jiné tóny těžším soustem.

Úvodní tóny jiskřivého zázvoru, sušených listů aromatického tabáku a švestkové marmelády nejprve naznačují, že Delectation Splendide opisuje od Arabesque jen s tím rozdílem, že Corinne Cachen i špetku lékořicového anýzu a pár čokoládových pralinek. Ale už po rozvonění vás okvětní plátky růže s ruličkami skořice, které někdo postupně rozemele na prach, aby zesládla, nenechá na pochybách... !!! ... Chvilka napětí ... !!! Organza Indecence blahé paměti se smetanovou madagaskarskou vanilkou, tvarohem, utřeným se žloutkem a ozdobená rozinkami. Corinne jí pouze místo jehličnatého cedru smíchala s najemno nasekanými hořkými mandlemi, zasypala nadýchaným bílým pižmem a přisladila tonkou a benzoinem.

Začíná směsí svěžího bergamotu a růžového pepře, do níž se zanedlouho přidá višňová griotka s řezavou frézie a jasmínem. Nakonec se rozvoní do červenoovocné marmelády, prohřáté ambrou. (NT)

Ano, mladší svěžejší setra Deliny Exclusif - geny ovocné turecké růže se nezapřou. Je bezstarostná, protože ještě není svázaná společenskou etiketou, bankety, večírky, make-up, šperky jsou jí zatím cizí. Jen tu a tam ji zahlédnete, jak v kuchyni tajně usrkává ze sklenky šampaňského. Nejradši nosí vzdušné letní šaty, vlasy nosí zásadně rozpuštěné a miluje procházky po pláži a skotačení ve vlnách.

Martula to vystihla naprosto přesně. Ano, Delina Exclusif je aristokratická turecká růže, která v kolotoči banketů, večírků a plesů, kde se stoly prohýbají pod ovocnými mísami, vyrostla do spanilé krásy. Vždy ji uvidíte v pohádkové róbě s blyštivými šperky, dokonalým make-upem, který její hebká pleť vlastně ani nepotřebuje, se sklenkou šampaňského v ruce a dokonalým úsměvem. Když se ale podíváte lépe, spatříte její laní pohled. Ve skutečnosti tam nechce vůbec být. Sní o cestách do Orientu, kde to voní kadidlem a pryskyřicemi. Sní o slunné pláži, kde si člověk místo šampaňského dá raději sklenici dobře vychlazené malinovky, není svázán nudnou etiketou a může se každé ráno probouzet ve velké, čistě povlečené posteli, kdy chce a s čistou hlavou.

Ani nevím, proč jsem si původně myslela, že půjde o caronovskou variaci na Nuit d´Amour, možná kvůli názvu a barvě vůně a té růži a liči ve složení. Ne, tahle růže je až ostře svěží, vodnatá, nazelenalá, studí, má kovové trny a je zasypaná tunou slaných lískových oříšků. Teprve po rozvonění sice slanost mizí, místo toho lískové oříšky chytnou karamelový podtón. Nakonec vespod začne prosvítat kyselé svěží liči a pudrové pižmo přece jakýsi hodně vzdálený odkaz na Nuit d´Amour. Jenže pořád tomu schází nějaká jásavost, křehkost či uhlazenost, z těch přetrvávajících vodnato-kovových tónů mám pořád dojem jakési „svěží ponurosti“, takže to ani nemůžu považovat za caronovský pokus o přiblížení se mladé generaci, ale jeden velký omyl.

Tak Déliria je z první trojice kolekce Explosions d'Emotions rozhodně nejkovovější. Ano, ten kontrast studeného kovu a sladkých tónů je sice divný a člověk by to určitě nenosil, ale díky bohu žádná spálená guma nebo umazaná autodílna s ulepenými výraznými sladkostmi, které by mi kroutily nosem – jak málo stačí ke štěstí, když člověk ví, že pan Duchaufour se dovede vyřádit i hůř . Betrand si prostě vzal velkou kovovou nádobu, hodil do ní hromadu štiplavé, téměř nesladké skořice, přidal trochu jablečného jaru, zalil to malinovou šťávou, aby z toho nakonec vyčaroval teplý jablečný punč a přikápnul si do něj slzu rumu. A aby toho kovu neměl málo, přitáhl si ještě velký kovový výrobník na cukrovou vatu a jednu si udělal.

Ani tady nemám, co bych k recenzi Miru dodala. Zpočátku větrová svěžest anýzu, eukalyptu a pelargónie a cypřiše, kterou posléze vystřídá medový jasmín a otočník s vůní na prach rozemletých mandlí, ale ten lékárenský tón je tam stále patrný. Ano, tohle by mohla být nějaká stará lékárna ve slunné Itálii. (NT)

Je odpoledním posezením v cukrárně u stolu s kosatci a růžemi ve váze a šálkem dobrého vanilkovým latté macchiato se šlehačkou a pižmově nadýchaným piškotovým moučníkem, lehce potřeným medem.

Euridike našla v Roses on Ice od Kiliana Sněhovou královnu a Kaje, ale na mou nejoblíbenější postavu z téhle pohádky zapomněla - na Gerdu, která se vydala na dalekou pouť, aby Kaje zachránila. Já ji našla v Delusion. Gerda s tvářemi zrůžovělými od štiplavě mrazivého kadidla překonala ve svém skořicovém kožichu závěje drceného černého pepře a s pomocí hřebíčku a balzamické rozehřála zmrzlé ambrové srdce ledové vládkyně a zimu tak zlomila.

Až dosud jsem se nikdy nezaobírala myšlenkou, zda by šla fordovská Amber Absolute, v níž balzamicky propolisová ambra dokonale souzní s kadidlem, pryskyřičnatě písečným labdanem s koženým podtónem a vanilkou ještě nějak dál rozpracovat. A zdá se, že přesně takový cíl si stanovil Peter Carter. Rozhodl se přidat na živočišnosti prostřednictvím nahořklého medicinálního oudu, najemno namleté pichlavé skořice, palčivě dřevitého hřebíčku a muškátového oříšku. Výsledek pak zjemnil s pomocí máslového kosatce. Souhlasím s ModestMourek, tohle se hodně povedlo.

Serge Lutens prý chtěl prostřednictvím této vůně zachytit okamžik, který jsme jako děti zažily asi všichni, když se vám rozkýval mléčný zub a snažily jste se ho vytlačit jazykem, aby nastal ten kýžený okamžik, kdy konečně povolí a s ním vyteče trochu krve. Pravdou ale je, že se mnohem víc než na mléčné zuby soustředil na čištění kovových lékařských nástrojů. Pokusil se je vydezinfikovat s pomocí ledové aldehydové lázně s vůní kokosového mléka. Při práci se ovšem v jednu chvíli tak moc rozptýlil popíjením kokakoly, chroupáním mandlí a přežvykováním žvýkačky, že si jedním z nástrojů ošklivě rozřízl ret až do krve, abychom se její sladce kovové pachutě nakonec dočkali v opravdu vrchovaté míře. (NT)

Na začátku osvěží citrusy s kořením. Po pár minutách přejde do kořenitě dřevité vůně s hřebíčkovým karafiátem, aby se nakonec rozvoněla do kouřově kožené vůně s tóny chypre.

Stejně jako Flora & Fauna nebo Tabac Vert, je i Derviche zástupcem staré parfémové školy, doplněným tentokrát i modernějšími prvky. Jedná se o balzamickou ambrovku s bergamotovým úvodem a vřelým, vanilkou proslazeným kadidlem, které zahřívá kvítky jasmínu, z níž se po rozvonění prostřednictvím zbroušené, příjemně živočišné kůže a semišového šafránu vyklube tabákovější variace na Tabac Blond. Ambra s vanilkou se pak vrací znovu v základu, aby společně se skořicovým popraškem a dalšími složkami vytvořily dojem jablečného štrůdlu z Ambre Narguilé, překvapivě však zdaleka ne tak přeslazeného.

Že je v rámci momentálních protikoronavirových opatření zakázáno popíjení alkoholu na veřejnosti? Nevadí. Stačí sáhnout po Des clous pour une pelure. Voní totiž jako Žába neboli modré Curacao s pomerančovým džusem. Serge nám do něj akorát navíc zamíchal hřebíček a nastrouhaný muškátový oříšek. Jenže by to asi nebyl Lutens, aby zůstal v líbivé poloze, takže netrvá dlouho a z Žáby se nakonec vyklube Stará myslivecká s ginem a vodou po holení, kterou zmiňuje v recenzi andry. Tak na zdraví.

Podobně jako Dzhari od Phaedonu vás přenese na orientální tržnici ve vyprahlém pouštním městě, jemuž vdechla život Aziyadé, kde se prodává těžké kořeněné víno, sladké datle, kardamom, hřebíček, mandarinky a pomeranče, ale i kořenité růže. Efekt horkého písečného větru zde šikovně vytváří labdanum s oříškovým praženým sezamem, který s sebou přivanul suché cedrové jehličí.

Tentokrát nejde o escadovský ulepený bonbón, ale dortík, který se objeví hned po úvodní směsi citrusů, svěžích kytiček a zelených tónů. Je plněný tvarohem a dostanete k němu i bílou kávu se šlehačkou. Ono to ve své podstatě není úplně špatné (teda z pohledu současné escadovské produkce), jenom to nezapře plochost a prvoplánovou líbivost. (NT)

Úvodní tóny trpce šťavnaté grapefruitové dužiny s osvěžujícím růžovým pepřem skutečně připomínají stylově Chanel. Naštěstí ne Coco Mademoiselle, která na mně voní strašně, ale Chance Eau Tendre jen s tím rozdílem, že tahle ďábelská kráska místo jasmínu voní po růžích a pivoňkách a viditelně zpracovaná s mnohem kvalitnějšími složkami, což je poznat i na cedru v základu, jímž se typově rovněž kloní k Chanelu. Tahle dáma má ovšem navíc k dokonalému účesu a retro šatům i stylové semišové rukavičky. Přirovnání ke Stepfordským paničkám od Martuly je zcela trefné.

S Diou jsem dosud dělala vždycky tu chybu, že jsem jí zkoušela jen v teplém počasí tak, jak jsem u většiny aldehydovek zvyklá a odsoudila ji jako vlezlou avivážovou broskev. Teprve nedávno jsem si k ní na doporučení Evanilly přičichla v zimě a ejhle, změna. Broskev skoro zmizela, aviváž úplně a místo ní tu najednou byla perlivá aldehydovka, osvěžená bergamotem a bylinkami. Bylinky ale nevydržely moc dlouho a po pár minutách se změnila v jemné květinové mýdélko, o němž se zmiňuje jerry, v čele s ovocně svěží růží a trochou zemitého kosatce. V další fázi se k mýdlu přidala ještě labutěnka z bílého pižma a směs hladkých dřev s hřejivými pryskyřičnatými podtóny. A na to, že ji míchal Ellena, překvapivě i celkem slušně drží :) . (NT)

Spojení s diadémem v ní nevidím. Podle mě má blíž k ovocné gurmánce. Voní totiž po kandovaném pomeranči a třešňové marmeládě. A tím sladkosti nekončí. Po chvilce se objeví i marcipánová růže se sladkým pomerančovým květem - alternativou je růžový lokum nebo cukrová vata. Nechybí ani táhlý měkký karamel, posypaný sušenou smetanou (madagaskarská vanilka), z něhož se ještě kouří (pryskyřičnatý benzoin). V drydownu se nám to všechno zabalí do chumlavého bílého pižma. Kdo rád Love, tohle je přesně ten styl, ale nepůsobí tak přeslazeně jako Kilian.