parfémová polička uživatele wendulka
Dubai Next to Me / Next To Me

Úvodní směs broskve, kokosu a zeleného melounu opravdu působí spíš tropicky než jako typická arabka. Orient přichází až po pár minutách se šafránem, muškátovým oříškem a černým pepřem. Já v Next to Me cítím té růže s teplým kadidlem víc. Kůže mi v ní začne dominovat až v té konečné fázi. Oud jsem v ní taky nijak zásadní nepostřehla, jen zakouřenou dřevitost. Ta stopy tonky se tam objeví opravdu až v dojezdu. Na rozdíl od Pure Mariposa bych si jí sice nepořídila, ale na rozdíl od Very Private ji považuju za povedenou.

Dudù
Dudù (Zeromolecole)

Dudu je přezdívka nejstarší Stefaniiny dcery kvůli její snílkovské povaze a nadšení pro pohádky a fantazii. Snad právě proto se jedná o sladkou květinovou vůni s plumérií, vanilkou a kořením. Vanilka v ní typově připomíná vůní creme brulée se zkaramelizovaným cukrem podtónem lesních jahod podobně jako ve Vanitas. Oproti Profumum Roma je ale mnohem pižmově vzdušnější.

Duetto
Duetto (Sospiro)

Po úvodním letmém závanu hořce pomerančového koriandru, osvěženého špetkou růžového pepře se skutečně objeví kořenitá růže, která by se skutečně dala typově přirovnat k Portrait of a Lady. Už po chvílí se však začne rozpouštět v lázni z takřka máslového ylangu s jasmínem a palčivě dřevitým hřebíčkem, aby se z ní po delším rozvonění vynořila znovu, posílená pačuli, ambrou a především kvalitním oudem, jenž ji podobně jako v případě Oud Palao zavede do vyhřívané koňské stáje s koženými sedly. A i zde je v základu zaoblen s pomocí vanilky a santalu. U Xerjoffu opět dokázali, že skvěle držící plnokrevné arabky opravdu umí.

Duftblüten
Duftblüten (Nishane Istanbul)

Je moderní květinovou chypre s citrusově svěží magnolií, jemnou gardénií a meruňkovou vonokvětkou. Právě vonokvětka ji společně se šikovně zapracovaným pačuli a mechovými tóny posune tímto směrem. V konečné fázi se objeví ještě i trocha kadidla, která květinám dodá i kapku zemitější charakter.

Dulcis in Fundo
Dulcis in Fundo (Profumum Roma)

Otevírá se vůní šťavnatého červeného pomeranče s lehce natrpklou mandarinkovou kůrou, na níž se třpytí pár krystalků zkaramelizovaného cukru. Po pár minutách už se objeví už i samotná mexická vanilka, to když obojí polijeme krémovým hořkosladkým karamelem. K tomu pak přidáme stejnou misku vanilkového creme brulee jako ve Vanitas, jen tenhle posypeme větším množstvím bílého pižma a místo pomerančového květu jej osvěžíme citrusy a vynecháme myrhu se dřevem, čímž Dulcis in Fundo paradoxně vyzní oproti Vanitas jako lehčí, ale taktéž mimořádně povedená vanilková gurmánka.

Dune (Eau de Toilette)

V době, kdy se ještě dala sehnat v parfumériích původní verze Dune, jsem vůně tohoto typu ještě nedovedla ocenit, a když se tak stalo, nechápala jsem, kde mám v její součásné zreformulované podobě hledat tu poušť, jelikož na mně odporně čpí. Až před nedávnem se mi díky slniecku dostal do ruky vzorek a ano, tady už se dá najít. Otevírá se směsí natrpkle svěžího bergamotu, mandarinkové kůry a sladkého růžového dřeva. Posléze se přidá mýdlový ylang s medovou vůní chejru a především palčivě dřevitý hřebíček. Ten sám o sobě ještě patřičnou atmosféru nevytváří, až když se po rozvonění přidá pryskyřičnatá ambra s tóny chypre, začne vůně dojmově připomínat dřevěnou chatrč v dunách uprostřed rozpálené pouště, kde právě někdo vaří karamel. Vůně jde hezky do prostoru a má i dobrou výdrž. I přes ten karamel v drydownu vlastně vůbec nepůsobí sladce. Inu další příklad toho, jak u Diora vzali další mimořádnou vůni a totálně ji zabili. Nicméně tady už musím souhlasit s tím, co ve vlákně zmiňovala slniecko, pokud si za vintage verzí Dune stýskáte, mohla by vám ji na rozdíl od té současné poměrně slušně kompenzovat LP No. 9 for Ladies (Penhaligon´s).

Dune Road
Dune Road (MiN New York)

Zapomeňte na romantické letní procházky podél teplého moře. Tohle je oceán za hluboké kardamonově noci, ozářený pouze ledovým měsíčním svitem. Moře ale nespí. Naopak. Zpěněný mořský příboj vyplavuje na pláž kromě kusů dřeva a mořských řas, na nichž se třpytí krystalky soli i staré rybářské vlasce a pomačkané plechovky. Ano, jak napsala euridike, tenhle oceán je studený, slaný a nezkrotný a právě v jeho autentické nezkrotnosti tkví jeho podmanivé kouzlo, které vás láká vrhnout se do těch ledových vln.

Dzhari
Dzhari (Phaedon)

Oficiální stránky sice tvrdí, že vůně byla pojmenovaná po větru, vanoucím z Libyjské pouště, ale tentokrát nevím, jestli tomu mám věřit. Osobně jsem tedy v souvislosti s touhle pouští slyšela o jediném suchém horkém větru, jenže ten se nazývá Ghibli, hm. No ono je to vcelku jedno. Každopádně tentokrát mohu s potěšením oznámit, že to je poprvé, kdy se můžete spolehnout i na samotný popis vůně. Sedí to téměř to puntíku. Vážně je to trh se sladkými sušenými datlemi, těžkým kořeněným červeným vínem a lékořicovými pendreky kdesi v pouštním městě. Země tu je opravdu vyprahlá skrz na skrz a najdete tu i ten horký písečný vítr, který ošlehává dřevěné stánky jednotlivých trhovců (cedr). Nic víc, nic míň. Z těch původních Phaedonů je tato rozhodně nejlepší ve všech směrech a na toaletku má naprosto úžasnou výdrž.

E: Gourmande Oriental
E: Gourmande Oriental (Clive Christian)

Zavede vás na vánoční trhy, kde se prodává rumový punč s meruňkovou příchutí a svařený s hřebíčkem, skořicové palačinky, plněné javorovým sirupem a samozřejmě nezbytné vanilkové rohlíčky. A díky labdanu a myrze nechybí ani stánek s pečenými kaštany s doutnající pecí.

Eau Absolue
Eau Absolue (Mona di Orio)

Už dávno vím, že Moniny parfémové výtvory nemůže člověk podobně jako vůně Frederica Malleho soudit jen na základě jednoho vyzkoušení. A možná ani po těch vícero zkoušeních to třeba nebude osudová láska, ale čím víc jejich vůní vyzkoušíte, tím pochopíte, že s nimi dovedla pracovat úplně jinak než ostatní parfuméři. A přesně taková je i Eau Absolue. Když se totiž necháte unášet zelenou citrusovou svěžestí, jemnou dřevitostí a kupodivu krotkým bobkovým listem (v jakékoliv jiné vůni ho z duše nenávidím), přenese vás slaným podtónem vetiveru do jihoitalské vesničky u moře. Na návsi lemované několika cypřiši (složení sice píše cedr, ale nebudeme detailisté), s jejich větvovím si zlehka pohrává vítr, pobíhá skupinka dětí. A protože je horký letní den, ti nejznavenější se brzy uchýlí do stínu cukrárny, aby se zchladili sklenicí dobře vychlazené malinové limonády (růžový pepř), zatímco paní cukrářka vzadu v kuchyňce připravuje na voskovém plameni (kouřové labdanum s muskem) jednu ze svých citronovomedových dobrot. Sice tentokrát použila víc medu jak citronu, avšak dětem to jistě vadit nebude. Eau Absolue má ohromující intenzitu, na kůži drží bez problémů téměř celý den. Možná to není parfém pro každý den, to ostatně málokterá z Moniných kreací, přesto je to asi její první vůně, kde se jí podle mě naprosto dokonale povedlo vyjádřit tu její zamýšlenou vnitřní lásku ke Středomoří. S nosem zabořeným k ruce se usmívám a tleskám.

Eau Ambrée / Amber Water
Eau Ambrée / Amber Water (Chabaud Maison de Parfum)

Ambrová voda? A kde jako? Nebýt toho, že schází oppopanax s kadidlem, tak se svěže nahořklým bergamotem a sladkou limetkou a pudrovým kosatcem má člověk v první chvíli pocit, že tady nám někdo opisuje od Eau de Shalimar. Jemnou růžovou vodu s nasládle svěžím pomerančovým květem si zase tahle vůně vypůjčila z La Dame aux Camélias. No abych jim nekřivdila, přihodili navíc suchý kosatcový kořen, který z vůně udělá téměř nesladkou pudrovku- V závěru pak vůni rozehřeje vanilkově pryskyřičnatý benzoin, ale ambru to vážně nevidělo. Ovšem pokud šlo opravdu jenom o to vytvořit vůni, co v sobě spojuje lehkost, svěžest a hřejivost, tak to celkem zvládli. Pořád to však není důvod, proč se kvůli téhle vůni nějak vzrušovat. (NT)

Eau Claire des Merveilles

Sice se vrátila k obecné citrusové svěžesti Eau des Merveilles, ale přibrala k ní nazelenalé jasmínové výhonky a především nádherné lehoučké perlivé aldehydy, jaké najdeme např. v PG20 - L'Eau Guerriere. Ty působí jako čerstvý vánek s ranní rosou, osvěžující mechový palouček, na němž leží i pár cedrových pilin a který zároveň zlehka prohřívá slaboučký ambrový sluneční paprsek. Intenzitou a výdrží je však bohužel srovnatelná s Eau des Merveilles. Přesto je mně osobně jako letní svěženka o něco bližší.

Eau d'Anvers
Eau d'Anvers (Technique Indiscrète / Libertin Louison Technique Indiscrete)

Na začátku medová až zkaramelizovaná jablka a potom přesně, jak jsi to popsala v recenzi: studený kámen, voda, koření, pačuli, myrha, tabák a růžové mýdlo s tím, že já v ní mám navíc i trochu vosku. Drží jak přibitá. (NT)

Eau d'Hadrien (Eau de Toilette)
Eau d'Hadrien (Eau de Toilette) (Annick Goutal / Goutal Paris)

Jú, sem nacpali snad ty nejkyselejší citrony světa, až se vám zježí chlupy v nose. Spojují v sobě svěžest a mýdlový chlad zároveň. Kyselý nápor však nevydrží příliš dlouho, zjemní ho cypřišová svěžest. V závěru se přidá krémově květinový tón, díky němuž se vůně pěkně zakulatí. Kdo miluje nekomplikované letní osvěžení citrusy, v Eau d´Hadrien se mu jich dostane přímo kopec. Výdrž bohužel tristní. (NT)

Eau de Bruxelles
Eau de Bruxelles (Technique Indiscrète / Libertin Louison Technique Indiscrete)

V Bruselu jsem sice nikdy nebyla, ale nějak se mi nechce věřit, že by to tam mělo vonět po jiskřivě svěžím bergamotu, našlehaném broskvovém krému, pečených jablkách, posypaných najemno namletou skořicí a kůži. Jedinou spojitost bych viděla v drceném černém pepři a pačuli, které by snad s hodně velkou dávkou fantazie mohly představovat nějakou zdejší zaprášenou kamennou katedrálu během podzimní plískanice. (NT)

Eau de Cartier (Eau de Toilette)

Voní po jiskřivých citrusech, trpké bergamotové kůře a nahořkle svěží zeleni. Později se přidá pižmo se sušenou levandulí, ambrou a cedrem. Celkově vyzní hodně minerálně, prostě svěženka co neurazí, nenadchne. (NT)

Eau de Cashmere
Eau de Cashmere (Guerlain)

Kombinace nakysle svěží šťavnaté mandarinky s chladivou aromatickou levandulí a křehkým kosatcem, který se po rozvonění zahalí do sladce pižmového obláčku, opravdu může s trochou fantazie evokovat dojem měkoučké kašmírové šály. Jen kvůli slabší výdrži je skutečně lépe stříkat si ji jen na kabát nebo na šátek, příp. do vlasů, kde přece jen vydrží o něco déle.

Eau de Gentiane Blanche

Na rovinu přiznávám, že absolutně netuším, jak voní hořec, ale jestli jsou to ty pozvolna se sušící fíky, které zde cítím, potom se to v kombinaci s vlahým ellenovským kosatcem povedlo mnohem víc než taková Aqua Allegoria Figue Iris. V další fázi už jen obojí zlehka prohřeje trocha kadidla a zároveň se přidá i hrst bílého pižma, aby vůně neztratila svou svěžest. Jediným problémem je, že při její slabší koncentraci je do hodiny pryč.

Eau de Hongrie
Eau de Hongrie (Viktoria Minya)

Tokajská vína patří chutí a vůní k těm sladkým, stejného ražení je tedy i samotná vůně. Jiskřivé citrusy s hořkým grepem ihned po nástřiku ještě úplně víno nepřipomínají, stejně jako jasmín s hřebíčkem se živočišnými podtóny. Ale když chvilku vydržíte, tak se to víno objeví. Tedy voňavě se to pohybuje někde mezi whiskey a medově sladkým tokajským. Po rozvonění však alkohol ustoupí a med zásluhou slaměnky nabere na intenzitě a postupně se začnou objevovat i další jednotlivá aromata, jímž se tokajské víno vyznačuje: sladké sušené ovoce, hlavně datle a rozinky, bílá čokoláda (tonka) a karamel, co se právě vaří na plotně. A je to právě kouřové labdanum s jemným pižmem, které drží Eau de Hongrie jen krůček od ulepenosti. Přesto pro tu medovost bych řekla, že se víc hodí jako zahřívací vůně na zimu.

Eau de Lierre
Eau de Lierre (Diptyque)

Naprosto souhlasím s blackviolet, jelikož i pro mě je Eau de Lierre vůní Středomoří. I když mně kromě kamenné zídky, porostlé břečťanem, přináší i vůni čerstvě vypraného prádla (brambořík, zjemněný bílým pižmem) a drceného zeleného pepře, ločidla galbanového a dalšího koření, která vaně z otevřených oken přímořských domků a mísí se tóny citrusově kořenité pelargónie v truhlících na parapetech.

Eau de Lune
Eau de Lune (Laura Mercier)

Tato vůně není vůbec noční, jak asi tušíte. Je to jemná bílokvětinová vůně, která má spíše tendenci aspirovat na jednoduchou svatební vůni pro nenáročné. Zpočátku je nevěsta trochu chladná, jakoby ani neměla radost ze svého dne D. Kdo by taky byl, když na oslavě jí naservírovali kyselou mandarinkovou šťávu, nezralé slívy, liči a broskve bez chuti na plastikových táccích. Pak ale zasvítí slunce, nevěsta se znovu přepudruje a zrak jí spočine na slavnostní výzdobě z květinově krémové magnólie a pomerančového květu – sama má ve vlasech jeden zapomenutý kvíteček neindolického jasmínu – v korunách zelených stromů okolo šumí vítr a rty se jí nakonec přece jen zvlní do nepatrného úsměvu. (NT)

Eau de Madeleine
Eau de Madeleine (Au Pays de la Fleur d’Oranger)

Dílky pomeranče v ní mám taky, ale bez medu. Ovšem to kadidlo bych za vzdušné neoznačila, nýbrž za klasické kostelní. Dokonce cítím i ten slaný podtón jako Fleur. Asi jako bychom si v přímořském kostelíku, vyzdobeném růžemi v kostelní lavici právě loupali pomeranč, zatímco se uvnitř pálí kadidlo.

Eau de Magnolia
Eau de Magnolia (Frederic Malle)

Asi tušíte, že snahou Frederica Malleho ve spolupráci s Carlosem Benaimem, který pro značku doteď dělal pouze interiérové vůně, vytvořit svěží vůni magnólie ve stylu kolínské a přesně toho se vám i dostane. Konkrétně jde o lehounké, nahořkle svěží citrusy s kapkou jiskřivých aldehydů a květinově krémovou magnólií. Avšak jemně drhnoucí nazelenalý vetiver spolu se zemitými tóny krotké pačuli a navlhlým „sametově“ zeleným mechem ukazuje, že tohle není nebude jenom obyčejná kolínská s magnólií. Ovšem neočekávejte typické chladné tóny chypre, jelikož zde nám tak akorát stačí hasit hřejivou pryskyřičnatou ambru. C elé to tak evokuje představu, jako když se snažíte zchladit sluncem rozpálenou lesní půdu s podrostem pomocí vody, následkem čehož z ní stoupá jemná pára. No a abych nezapomněla, jelikož jde o vůni postavenou na magnólii, nechybí nám ani zde stopa suchého cedru. Celková kompozice není ani přehnaně čistotná, ani řezavá, ani přespříliš uhlazená, prostě od všeho tak akorát, aby dokázala poskytnout nesladké sofistikované letní osvěžení. A rozhodně se nejedná o žádnou tělovou vůni, do okolí dává o sobě přiměřeně vědět po dostatečně dlouhou dobu, i když to jsou pochopitelně spíše jemnější závany. (NT)

Eau de néroli doré

osvěžující hořké neroli se zelenými tóny a jemným šafránovým prachem, které po rozvonění doplní už jen špetka bílého pižma

Eau de Noho
Eau de Noho (Bond No. 9)

Z úvodní kyselé mandarinky vč. její hořké kůry se vyloupla hotová alej lipového květu za slunečného jarního dne, poprášených nesladkým pudrem. Kromě lípy najdeme v aleji i několik kvítků živočišného jasmínu a spoustu zapařeného mechu. Mimózu či fialkové lístky to neukecá ani náhodou. Jo a andry má pravdu, někdo nám v ní rozlil i jablečný jar, hehe.