1875 Carmen Bizet asi taky netřeba nějak podrobně představovat, jde možná o jednu z nejslavnějších rolí velké Marie Callas. A tady přichází můj absolutní vítěz. Carmen totiž projeví naplno svůj temperament hned po nástřiku a to slunečným citrónem z Promesse de l´Aube a jiskřivým zázvorem v kombinaci s pryskyřicemi a kastoreem. Umí být ale i smyslná. Vlasy jí zdobí něžné bílé květiny a hebký "prachový" šafrán a její polibky voní po medově sladkých švestkách (davana). Její vřelé kadidlové objetí je zároveň i mléčně santalové a sladce růžové (jako u Palissandre d´Or s tím rozdílem, že tady to dřevo drží pohromadě mnohem víc).

Jméno slavné orientální tanečnice, kurtizány a špiónky Mata Hari asi netřeba blíže přibližovat. Co však tentokrát mohu s potěšením říct hned na začátek, že tentokrát se Géraldu Ghislainovi povedlo držet se konceptu kolem dané osoby. První tóny jsou ve znamení hořké pomerančové kůry a svěžího liči. Vzápětí už však naše tanečnice (růže v tenounké marcipánové krustě) začíná projevovat i svůj orientální charakter a to tentokrát příjemně, lehce živočišným kmínem a teplou nasládlou "prachovou" skořicí. Je zlehka poprášená fialkovým pudrem a v ruce drží zemitý kosatec, jímž máváním opíše ve vzduchu několik osmiček. Ale co je to nejpodstatnější, naše tanečnice se ihned po svém vystoupení uchýlí do společnosti svého mléčně nasládlého santalového obdivovatele v "sametově" chyprovém kabátě, kolem něhož se vznáší kouřový obláček lehce drhnoucího vetiveru. Ti dva si spolu dokonce vymění i několik letmých vanilkových polibků. Brian to na svém blogu I Smell Therefore I Am vystihl naprosto přesně: tahle vůně je květinová, ale kořenitá, přidrzlá, ale jemná a zároveň sexy, prostě všechno, co by si tak člověk ve spojení Mata Hari představil. No a přičtěte si k tomu jak nadprůměrnou intenzitu tak i výdrž.

Jde asi o nejznámější pařížský kabaret, jímž podobně jako u Olympia Music Hall prošla řada význačných umělců, takže není příliš překvapující, že si na ni Gérald Ghislain u příležitosti 120. výročí od založení vzpomněl. S Moulin Rouge se neodvratně pojí kankán a musím uznat, že v tomhle ohledu se vůně drží tématu už od samého začátku. To se totiž objeví temperamentní teplá skořice, která se v obláčku snáší na sklenky se švestkovým likérem. Vzduch je naplněný vůní líčidel zdejších tanečnic - hlavně pudr (kosatec) a šťavnatá červená rtěnka, která jim září na rtech, zatímco ve svých semišových rukavičkách posílají do publika několik vzdušných polibků. Kdo by rád opravdu povedenou nebonbónkovou rtěnkovou vůni se skořicí a hebounkým semišem s lehce nadprůměrnou intenzitou a výdrží, měl by se určitě seznámit.

V případě 1890 La Dame de Pique Tchaïkovsky jste možná někdy četli novelu Piková dáma od Alexandra Sergejeviče Puškina o důstojníkovi Heřmanovi, hnaném zoufalou touhou zmocnit se tajemství tří vyhrávajících karet, pro nějž neváhá svést a dokonce nepřímo způsobí smrt jiné osoby. Tajemství sice odhalí, přesto ho nakonec jeho činy dostihnou, o všechno přijde a zešílí. A Piková dáma v podání Géralda Ghislaina ukazuje naštěstí jen to pozitivní z příběhu. S pomocí nasládlého růžového pepře a jemně štiplavého zázvoru srší energií od samého začátku. Pomerančový květ, vonící po lesních jahodách, a růže s jasmínem s kalichy plnými červenoovocné zavařeniny by pak s trochou fantazie mohly symbolizovat třeba hráčskou vášeň Heřmanovy duše, která ho ničí. Kůže se sametovým pačuli, ambrou a teplým kadidlem by zase mohly představovat jeho důstojnickou uniformu. A nevím, zda je to ambrou, případně jinou složkou, ale pačuli tu kromě tónů chypre má zároveň i zajímavý oříškově zemitý nádech. (NT)

Světský chvalozpěv (překlad názvu) na ní pět nebudu, nicméně je to jedna z mála vůní, kde beru lilii na milost :D – i když, jak jsem se dočetla ,on ten název zřejmě víc souvisí s mystickým a náboženským významem použitých složek (hloh jako prostředek k zahánění zlých duchů, lilie jako symbol čistoty, nemluvě o významu kadidla ať už v katolickém či staroegyptském náboženství). Začíná nahořkle, kombinací neroli a natrpklého hlohu, po chvíli se přidává právě ta lilie, která je pro mě překvapivě křehká a prosluněná. Když odezní květinová část, ukáže LP i svou orientální tvář: směs kouřících dřev a „vanilkového“ benzoinu. V závěru vás ještě strhne do hromady sena, opět prohřáté sluníčkem. (NT)

Má tematicky navazovat na Louanges Profanes. Spojujícím bodem je však v tomhle případě pouze hořká svěžest neroli. V tomhle případě ji ovšem Pierre doplnil šťavnatou hruškou, osvěženou mandarinkovou šťávou, růžovým pepřem a citrusově kořenitými tóny pelargónie. Proti své předchůdkyni tak působí jako jiskřivější a veselejší bílokvětinovka, vznášející se na obláčku z bílého pižma společně s několika jasmínovými výhonky.

Podobně jako její předchůdkyně, je i 190 Ans pozoruhodnou přehlídkou stávajících guerlainovských vůní. Perlivě sladký otočník, tlumený ambrovým akordem v úvodu odkazuje k pozdější fázi QVLP. Hned poté se o slovo hlásí ikonická L´Heure Bleue se ždibcem badyánu, hřebíčkovým karafiátem a pomerančovým květem, což je zároveň jediný spojovací bod se 180 Ans de Créations. V další fázi pomerančový květ zesládne a v kombinaci s jasmínem se představí další Thierryho díla: Boisé Torride a svatební mandle z Le Plus Beau Jour de ma Vie, které s drobnými závany bílého pižma chvilkami vzdáleně připomínají i L´Instant Magic. V tomhle případě jsou navíc prozářené ylangem s vůní přezrálých banánů, který můžeme znát ze Samsary, Mayotte, ale v kombinaci s vanilkou z Wasserovy Terracoty Le Parfum.

Příběh mladičké Cio-Cio-San z opery, jíž je inspirovaná vůně 1904 Madame Butterfly Puccini, vám bude určitě známý. Tady to začíná být v případě operní kolekce ještě zajímavější. Otevírá se hořkým neroli, osvěženém mandarinkou, které hřeje ve vůni po celou dobu jako ranní slunce. Probouzí totiž k životu kosatec. Ten je zpočátku zemitý a doprovázený lehounkým mrkvovým nádechem. Postupně se však s pomocí mandlového otočníku a jemného pižma změní v něžně pudrový. Díky vzdušným dřevům ale drží pohromadě. Dokonalá interpretace křehkosti Madame Butterfly!

Každý z vás minimálně jednou slyšel asi nejslavnější árii Nessun dorma v podání slavného Luciana Pavarottiho, pocházející z Pucciniho opery Turandot. A pokud jste ji neměli možnost shlédnout celou, pak děj vám bude jistě povědomý. Turandot je totiž čínská princezna, která se rozhodla provdat jen za toho, kdo hádně její tři hádanky. Řada nápadníků selže a čeká je proto smrt. Vyvoleným se stává až princ Kalaf. A 1926 Turandot Puccini je žlutým narcisem s kořenitými a zemitými podtóny. Má ostré zázvorové drápky a nebojí se použít ani karafiát, zatímco se při pokládání první otázky zakousne do šťavnaté hrušky. Nejen proto, ale i díky kapkám rudého jasmínového nektaru působí tak trochu krvelačně, kterak se ze svého koženého trůnu chystá zpečetit osud dalšího nebožáka, jemuž se kouří z hlavy (ambra s teplým kadidlem), jak se usilovně snaží najít správnou odpověď.

Ano, na začátku zavoní společně se vzdušnými aldehydy a kapkou bergamotu a neroli nádherný mrkvový kosatec se zemitými podtóny, který si sem přišel na chvilku odskočit z 28 La Pausa. Jenže co je tahle krátká návštěva platná, 1932 totiž není kosatcovka, ale mydlinková ovocná jasmínovka, kterou po rozvonění lehce doplní růže, banánový ylang ylang a malinkatý karafiátek, který vůni dodá příjemný květinově pikantní podtón. V základu pak pokaždé na mé kůži květiny převálcuje hřejivé mošusové semínko, jehož zásluhou se to všechno tak nějak slije dohromady a zůstane jen, jak ji Miru nazývá, chanelade: krotký vetiver s pižmem, ždibcem santalu, pár zrníčky vanilky a k tomu jemná vůně fialek. Je to elegantní a na chanelovské poměry i docela vřelá vůně, dokonce mi ani nevadí její intimita, ale příště bych prosila radši tu kosatcovku :) .

Je květinovou aldehydovkou s pudrovými tóny, která se vrací na přelom 19. a 20. století, kdy si distingované dámy ráno před snídaní v doprovodu komorné vyšly do zahrady natrhat čerstvé květiny. Hedvábná noční košile, dlouhá až na zem, zdobená tou nejjemnější bruselskou krajkou společně s županem, převázaném ozdobnou bergamotově zelenou stuhou skryla bosé nohy, brouzdající se ranní rosou, V kytici nesměla chybět kromě zemitého kosatce i růže s jasmínem, frézie a ano dokonce i konvalinka. Jakmile se aldehydy rozestoupí, prostor dostává už samotný salón, prosluněný kapkou medu s toaletním stolkem z cedrového dřeva s již nachystanou vázou pro květiny. Žádná rtěnka, ani dóza od fialkových bonbónů jako v případě Misie se ovšem naštěstí nekoná. Starodávná pudřenka od levandulového pudru je prázdná a zanechává jen nepatrnou stopu a květiny tak zahalí pavučinkový závoj bílého pižma. Až mi jednou dojdou zásoby 31 RC v původní koncentraci EdT, nahradím ji 1957 právě pro to geniální spojení chanelovské odtažité elegance a moderních akordů.

1969 má prý být vůní reprezentující dobu hippies a jejich sexuální revoluci v podobě "volné lásky". No tak dramaticky bych to zrovna neviděla, protože sladké (čokoláda) na mě osobně jako afrodiziakum nepůsobí, spíš mi byla naservírována optimistická vůně, víc gurmánská než orientální (viz oficiální stránky HdP). Má představa: slunečné odpoledne v zahradě, cpete se ovocem (něco málo citrusů), mlsáte dobroty plněné našlehaným broskvovým krémem, ležíte u toho na polštáři vycpaném sušenými květy (nepatrné závany). K dobrotám se přidává i čokoláda, pačuli v pozadí se stará, aby té sladkosti nebylo přespříliš. V tom k vám čerstvý větřík přivane vůni aviváže z čerstvě vypraného prádla, které někdo právě věší na vedlejší zahradě (pižmo). Jak říkám, v mém případě je 1969 víc pohodovou než revoluční vůní s tím, že ta broskev s aviváží mivá za určitých okolností tendenci působit možná malinko vlezle.

Už jsem to naznačovala, že Ben Gorham se poslední dobou zlepšuje a v této limitované edici, která se původně ani neměla prodávat, odvedl skvělý kus práce. Když bych to velice zjednodušila v podstatě vytvořil vlastní zahuštěnou noir-semišovou verzi White Suede s pudrovými tóny, přidal víc černého fialkového sametu, vynechal pižmové drhnutí a do drydownu přidal máslový kosatec z mé milované Iris Ganache. Ale to už hodně předbíhám. Černý semiš přichází po pěšině ihned, ošlehaný chladnou svěží dešťovou přeháňkou a pepřovým prachem. Má plášť z černého fialkového sametu. Ve vlasech mu ulpělo několik vlahých zelených lístků, které mu tam nafoukal vítr. Zatřepe hlavou a lístky padají na deštěm navlhlou zem. Konečně dorazil k přístřešku, kde v krbu doutná černá pryskyřičnatá ambra a pálí se dřevo. Tu a tam z něj šlehají malé jiskřičky a rozptylují po místnosti zlatý vanilkový prach. Po nějaké době si černý semiš uvědomí, že v tom černém kouřovém oparu není sám. Vanilkový prach se totiž celou dobu soustředil do rohu místnosti, kde zhoustl a vykouzlil mu společnici v podobě nádherného máslového kosatce z Iris Ganache, tady ovšem s méně sladkou tmavou čokoládou . Jednou stranou je to zasněné, sladké a nevinné a zároveň je z vůně cítit snaha o jistou provokativnost. V životě by mě nenapadlo, že můžu potkat stopu Lutense, Forda a Wassera v jedné vůni, no Ben Gorham to dokázal . Má u mě jen jediný vroubek a to je malý objem pro takovou vůni.

Vodík je plyn bez zápachu a bez chuti, nicméně už při pohledu na složení mě napadlo, že tvůrci to vzali oklikou přes vodu a vznikla z toho svěženka. Otázka byla, jaké kvality. Po úvodním kovově aldehydovém osvěžení s mandarinkou a bazalkou, při kterém jsem si vzpomněla na mou olíbenou AA Mandarine Basilic, to vypadalo hodně nadějně. Dokonce mi ani nevadil ten vodnatý meloun. Kamenem úrazu se stal navlhlý mech, v němž se vyválel zapařený živočich. A kdyby jenom to, on do toho mechu nakonec někdo vylil i teplou polévku, vydatně okořeněnou Maggi. No, pominuli dost specifický způsob balení flakonů u této značky :) , já si teda energickou svěženku, inspirovanou prvkem, reprezentujícím "původce všech věcí" představuji docela jinak.

Úvodní směs jehličnatých tónů, sena, větrově nasládlého anýzu a mátově svěží pelargónie jde značně do pánska. Nicméně v té další udělá vůně naprostý kotrmelec a převtělí se ve vůni vysokoprocentní, najemno namleté čokolády s nasládlým aromatickým tabákem, hladkou ambrou, doplněné příjemnou levandulovou kolínskou. (NT)

Vůni sušeného konopí v Cozé Verde nahradila oproti její předchůdkyni z velké části čerstvě vymačkaná šťáva z limetky a nezralých zelených fíků, okořeněná kromě drceného pepře i špetkou sladké papriky, čímž v kombinaci s pačuli a nezralými kávovými boby opravdu vyzní zeleněji. Sice oceňuji, že je ve srovnání s Cozé téměř nesladká, jen je z mého pohledu škoda, že tady Pierre už tím krásným sušeným aromatickým tabákem s koženými podtóny na úkor dřeva.

Musím dát moudjahidine za pravdu, tenhle Pierrův les je kouzelný. Díky lehoučkým aldehydům osvěžený ranní rosou a lehkým vánkem. Zároveň je plný jehličí, šišek a doutanjícího klestí (borovicová pryskyřice s olibanem a krotkým oudem). To je taková škoda, že tak rychle přestane jít do prostoru a i celkově držet.

Je starší sestrou Mon Parfum Pearl - sněhobílá růže s perleťovými odlesky vanilkově sladkého pižma, která miluje sušené ovoce od exotické papáje, maracuje až po švestky. kandované lesní jahůdky a pomeranče a karamelky. Mlsá je, kdykoliv to jen jde. Jinými slovy 20 Years je delikátně zpracovanou květinovou gurmánkou, která by mohla oslovit příznivce vůní jako Andromeda (Tiziana Terenzi) nebo Omnia Paraiba (Bvlgari) aj. Oproti nim je sice intimnější, ale nepůsobí tak ukrutně sladce.

Má volně navazovat na pohádkový les z L´Eau Guerriere. No jak se to vezme, osobně bych řekla, že Pierre si to trochu popletl i malinko s Fellanilou. V případě Sorong jsme totiž spíš vyšli z lesa, na jehož okraji rostou rybízové keře a osvěženi citrusovou ranní rosou místo nebeských aldehydů si to zamířili v oblíbených šafránově semišových botách na pole, kde se právě sváží seno s kyticí zemitých kosatců ze zmíněné Felanilly, posypaných zázvorovým prachem a hrstí mandlí v kapse.

Pokud někdo z vás hledá gurmánskou čajovku, potom tahle vůně právě vyřešila váš problém. Kombinuje v sobě několik druhů mandlí a čaje. Nejprve jde o směs pražených a kandovaných mandlí, osvěžených nahořklým neroli. Po chvilce už se objeví i první druh čaje. Přesněji řečeno se jedná o ice-tea s příchutí šťavnaté nektarinky, jelikož tak především zásluhou hořkého zeleného galbana působí. V další fázi mandličky rozemeleme na jemný prach a jelikož jsme mezitím už náš ovocný ledový čaj stihli vypít, dostaneme místo něj tentokrát hrnek teplého jasmínového čaje s medovými podtóny a další hromadu mandlí. Ale tyhle už mi jsou dobře známé, jsou to totiž svatební mandle s polevou z bílé čokolády a marcipánu. Pokud by se někdy Le Bouquet de la Mariée přestala vyrábět, tahle Stephanova starší verze s čajem místo pomerančového květu je podle mě zcela důstojnou alternativou.

O tom, že je Arturetto Landi mistr kadidlových vůní asi nikdo nepochybuje, ale dovede je posunout i do budocnosti? Rozhodně. Hebké sametové kadidlo okořenil špetkou pepře, skořice, hřebíčku, šafránu a přidal několik okvětních plátků růže a jasmínu. Ale co je nejpodstatnější, velice šikovně mezi ně zakomponoval i jednu rozkrojenou jahodu a ždibec libečku tak, že vůbec nepůsobí polévkově a naopak společně se senem, koženým tónem labdana, kastoreem, cibetkou, hořkoslanou balzamickou ambrou, zemitostí pačuli a dřevem, jemně oslazeným tonkou vytváří společně s kadidlem dojem venkovského kostelíka a přilehlých polí, na nichž místní sedláci právě sklízí seno. Vůně je ovšem jednoznačně pánská od začátku do konce.

Tohle je bylinná levandule s dominantní vůní sena z babiččiny zahrádky, která v ní byla vypěstována společně s rebarborou a šťavnatým hořkosladkým grepem, aby posloužila společně s jedlovým jehličím a suchým, lehce zakouřeným vetiverem se slaným podtónem jako hlavní ingredience pro výrobu pánské fougere kolínské v nedalekém holičství. To by samo o sobě bylo zajímavým prvkem, nebýt tuny dezinfekčního ambroxanu, který ustoupí teprve v základu, kdy se projeví i lehce ovocný nádech levandule a v kombinaci s mandlovou tonkou na mé kůži vytvoří pánskou variaci na Mon Guerlain.

V úvodu Felanilla vytáhne ostré šafránové drápky, po pár minutách už se však ukáže jako pravá vanilková dáma a na vlahém poledním vzduchu přijme nabízenou kytici zemitých kosatců. Potom ji ale zvědavost naláká do nedaleké stodoly (cedrové dřevo?). Čeká ji tam totiž hromada čerstvě složeného sena, ještě prohřátého od slunce. Leží v ní i jeden banán, na nějž se okamžitě s chutí vrhne. Jak se v seně tak líně převaluje se svojí kyticí kosatců, který po řádném rozvonění přejde do pudrové podoby, změní se vanilka ve Felanille v měkce mohérovou šálu, přítulnou, klidně jako ta kočka :) .

Tuto vůni vytvořil Pierre spolu s Corps et Ames Eau de Toilette Apaisante u příležitosti 10. výročí od založení Parfumerie Generale. Je inspirována africkým městem Djenné v Mali. To je zvláštní jednak tím, že leží na spojnici řek Nigeru a Bani, jejichž zásluhou ho každoročně na pět měsíců v roce postihují záplavy, které město promění ve svěží zelenou oázu, a jednak zvláštní hliněnou architekturou (především mešitou). A světe div se, svým způsobem se mu to tam všechno podařilo vystihnout. Lehounký bylinný závan levandule spolu se svěží mátou působí jako subtropická přeháňka a poodhalí několik květů lehce omamného šeříků. Tím veškerá exkurze do oázy končí a nastupuje fáze sucha. Pominu-li zcela tu sladkost a jedlost prachového kakaa, protože ta je tam v tomto smyslu přebytečná, potom v kombinaci se dřevem a senem, opravdu připomíná slaměnou chýši zpevněnou hlínou. Špetička ambry spolu s jemnou kůží a právě tím prachovým kakaem zase vytváří dojem hřejivého pouštního vzduchu. Moc povedené.

Za jménem ve značce se skrývá stará šlechtická rodina, pocházející původně z Korsiky, jejíž kořeny sahají až do 12. století a název samotné vůně je pak dnem, kdy se Valentine Pozzo di Borgo, zakladatelka této značky, narodila. A jak se Valentine dostala k vůním? Jejím dědečkem z matčiny strany totiž není nikdo jiný než Léon Givaudan, slavný parfumér a tvůrce vůní jako Paloma Picasso, Farouche nebo Fleur de Fleurs od Niny Ricci a pradědečkem Léon Givaudan starší, taktéž parfumér a zakladatel známého parfumérského gigantu. A jaká je signature vůně samotné Valentine? Svěží, zelená, prostě středomořská každým coulem. Zprvu je nejen zeleně citrusová a kapku dřevitá, ale díky kardamomu i štiplavě kořenitá. Fíky v ní jsou vysušené od poledního slunce a spíše nahořklé. Pouze aromatický koriandr jim dodává trochu té nasládlosti. Mořský vzduch (kouřový vetiver se slaným podtónem) je jemně prosycen trochou pudrového kosatce a podobně laděného pižma a prohříván slunečními paprsky (vanilkově pryskyřičnatý benzoin). Vůně jako stvořená pro procházky pobřežní promenádou u moře, lemovanou fíkovníky. A ač je oficiálně označovaná jako dámská, nevidím nejmenší důvod, proč ji upírat i pánům - unisex jak vyšitý.