Je další Johnovou velmi povedenou orientálkou. Má svoje světlá i temná zákoutí. V první světlé fázi zavoní jiskřivými slunečními paprsky šťavnatý červený pomeranč s kořením, který v kombinaci se zkaramelizovanou vanilkou vytváří dojem ovocného likéru. V téhle fázi mi vzdáleně typově připomíná Fordovu Plum Japonais. Temnou část pak představuje obrovská hromada sušeného tabáku, jehož kožené a kouřové tóny zdůrazňuje přidaný oud. Když pak jejich nápor pomine, promění se nakonec ve vřelou kadidlovku se sladce dřevitou myrhou, kterou změkčuje doznívající vanilka. A vydrží na kůži skoro celý den!

Když jsem tuhle vůni zkoušela poprvé letos na jaře v butiku značky, měla jsem jí mylně za další hezkou šafránově semišovou růži, ale až nyní v teplém počasí naplno ukázala svůj potenciál Medúzy. Místo hadích vlasů má křehké tmavozelené jasmínové výhonky. Z kadidlově temných očí, jimiž každého promění v kámen, jí šlehají spalující tropické blesky ylangu. Jen když je zavře, zjeví se opět ve své původní podobě spanilé pačuliově kořenité růže s ambrovým žilkováním a alabastrovou pletí. Její vlasy opět mají hnědou barvu a jemně voní po vanilce,

První nástřik - to znám - je to stejná vůně náplně z rumových pralinek, jíž začíná Cuir Beluga. Pak jde už ale svou cestou a rozvoní se do ambrova s najemno namletou, lehounlince štiplavou skořicí, která zesládne až po rozvonění zásluhou smetanové madagaskarské vanilky s kapkou karamelu. Avšak do vyložené gurmánky nesklouzne, jelikož ambra zůstává stále dominantní, v čemž jí v základu pomůže i poměrně výrazný, příjemně palčivě dřevitý hřebíček. Pro mě zatím nejlepší vůně od této značky.

Taky mi nepřipadá jako růže v zimní mlze. Jediný "chlad", který z ní v úvodu vychází, je štiplavá pryskyřice elemi. Samotná růže je ale opravdu zahřívací - klasická bulharská, ale vůbec ne omaná olejovitá, naopak něžná. Snáší se na ní vločky bílého pižma a vanilky, smíchané s najemno namletými mandlemi, fialkovým pudrem a perlivými kapkami otočníku. Druhou stranou ji zahřívá kadidlo s hřebíčkem a špetkou oudu, které této křehké pudrové krásce dodává sílu a orientální rozměr.

Další z vůní, co nás láká do sedla koňského hřbetu. Ale ani tady ta atmosféra neodpovídá. Začátek je jiskřivě svěží citrusový, pak se zvedne prašný vír suchého štiplavého pepře, který si pohrává s několika bílými kvítky. To je ta dynamičtější část. Po rozvonění se vůně ustálí do podoby dámské kabelky z hladké kůže a semišových rukaviček ve stylu, jaký můžete znát z Fordovy White Suede, jen sušší, pudrová jen velmi jemně, bez hřejivého pižma a téměř nesladká (s Cuir Belugou jsem voňavou podobu nenašla žádnou, snad jen to, že jsou to obě tělové vůně). Uvnitř kabelky se skrývá trocha mírně drhnoucího hořkého březového listí.

Asi nejslavnějším citátem Marca Junia Bruta je: "Ne, že bych Caesara nemiloval, ale republiku miluji víc." Také ale prý řekl: "Spálit Řím nebo jej opustit navždy." Nakonec byl donucen k tomu druhému. To Alessandro Gualtieri se rozhodl pro první možnost a spálit bergamotově drsný Řím téměř na popel. V jeho zaprášených rozvalinách nechal mezi těly obětí, nabalzamovaných kokosovým olejem a přikrytých kůží (labdanum, santal) a tlejícími zvířecími mršinami (pačuli), obřadně vykvést jen divokou levanduli a mátově svěží pelargónií.

Vznikla na základě stejnojmenné novely Devante Valérea, v níž vzpomíná na své dětství, kdy s otcem, bývalým pikadorem navštěvoval býčí zápasy. Kniha byla ale především v době svojí publikace šokujícím příběhem o svádění a dokonce mu přivodila i obvinění z oplzlosti. Přestože byla tato obvinění soudně zamítnuta, zákaz na prodej jeho děl přetrval řadu let. Nemalou měrou k tomu přispělo i to, že se v roce 1967 zúčastnil v Barceloně barové potyčky s americkými námořníky, z nichž jeden později na následky zranění zemřel. Tuto neblahou zkušenost rovněž zúročil v samotné knize, kde napsal: „Muž, který zabil, je muž, co zná vášeň.“ A samotná vůně je přesně taková, jak jsem si ji představovala. Suché prašné pačuli v ní podle mě nepochybně představuje Devanteho rodnou vesnici, kořenitá růže s nádechem červeného ovoce má potenciál evokovat jak poražené býky v koridě, z nichž crčí krev, tak i španělské barové krásky se svůdně rudou rtěnkou, zatímco hřejivě zemitý puškvorec s aromatickým tabákem a pižmem přináší španělský mužský temperament. S Bull´Blood by se měl každý milovník kvalitních pačuliovek povinně seznámit.

V případě téhle vůně se Ben Gorham opravdu vytáhl. Tam, kde Lutensova Daim Blond ve spojení semiše a meruněk působí poněkud mdle, přidal Ben i temnější stránku kůže a sušené ovoce promísil s přezrálými švestkami a dodal mu jiskru. A není to jenom týpek v kožené bundě, co popíjí u baru sladkou slivovici říznutou nasládlým růžovým pepřem, aby se zahřál, protože právě přišel zvenku a je z něj ještě cítit chlad nočního deště. Má s sebou i společnici ve velurovém kabátu (kůže postupně zjemní díky sametově broskvovému tónu vonokvětky). Oba chvíli posedí a nakonec odchází na venkovní dřevěnou terasu, lehce ozářenou mléčným světlem pouliční lampy (krásný santal) a za zvuků vzdálené pouliční hudby se v něžném pižmovém objetí pomalu pohybují do rytmu. Jo, Ben rules!

Tuhle vůni jsem si chtěla po letech připomenout, když Miru zmiňovala podobnost mezi ní a La Danza delle Libellule. Na mně se ale Burberry chová jinak, protože v ní mám místo skořice svěží rybíz, i to jablko je takové čerstvé a šťavnaté a jednoznačně zelené. V La Danza je to podle mě určitě ta červená odrůda. Až po chvilce začne za podpory husté vanilky a trochy "medového" jasmínu karamelizovat, ovšem na mé kůži spíš do hruškova. Každopádně ta vanilka rozhodně nedosahuje takové kvality a chybí mi tu i ten piškotový dort s kokosovou moučkou. Na druhou stranu jsou tu místo něj pěkné doprovodné mechové tóny. Ale zase musím souhlasit s Miru, ten laciný cedr je oběma vůním společný, i když v Burberry je možná o kapku méně otravný. (NT)

Vůně má údajně evokovat atmosféru burleskní show, známou z varietního prostředí již začátkem 20. století. Dala by sev jistém smyslu považovat za určitou předchůdkyni striptýzových s tím rozdílem, že toto představení má v sobě kromě lechtivosti, erotického podtónu i snahu pobavit, poškádlit. Když zmíním jména jako Betty Page nebo ze současnosti Ditu von Teese, jistě už budete doma. Tahle tanečnice vchází na scénu v koženém korzetu hned potom, co si dojí nasládlý šťavnatý červený pomeranč. Obličej má nalíčený čerstvou rtěnkou a kosatcovým pudrem, vlasy ji zdobí květ svěží růže s ovocným podtónem. Na pódium někdo vhání velkými měchy oblak kouře, aby její vystoupení působilo tajemně a zakrylo fakt, že pódium je poněkud nevyčištěné (zemité tóny pačuli). Jeden nadšený divák jí místo kytice pak přinese na pódium kornout karamelek a ona ho za to laškovně pošimrá labutěnkou s vanilkovým pudrem (benzoin?) po tváři.

Love is a burning thing, and it makes a firery ring. Bound by wild desire, I fell into a ring of fire. Láska prochází našimi životy v různých obdobích. Někdy je to dospívání, jindy život osaměle jen tak plyne v každodenní šedi dehtového kouře, pořád to samé dokola a objeví se, když to čekáte nejméně. V životě B. ženy přicházely a odcházely, dokud se jednoho dne, neobjevila J. v čokoládově hnědých šatech, s vlasy v barvě zlátnoucího sena a oříškovýma očima. A konečně i B. poprvé pocítil tu opojnost, kterou dosud nacházel jen na dně láhve švestkového vína, griotky nebo archivního koňaku. Po jejím ambrově vřelém pohledu a semišově měkkém doteku začal toužit stejně jako po doutníku z kvalitního tabáku. Jeho kadidlově temné srdce začalo bušit tam, kde doposud bylo prázdno. Ano, Burning Ben má v sobě purpurově sladkou záři Magenta Pop s její koženou živočišnou smyslností. zdrsnělou rurálním Gheorghem.

Prý že mě s touhle vůní obklopí atmosféra otevřené středomořské tržnice, tvrdí na oficiálních stránkách. To má být jako ta trocha svěžích citrusů a ta tuna ananasového a jahodového, vydatně pocukrovaného želé? To tam jako prodávají? A aby té sladkosti nebylo jó málo, zalijeme to želé ještě teplou krémovou vanilkou, přikápneme trošku medu a přihodíme pár hoblinek suchých dřev. Na Pierrovy slaďárny jsem celkem zvyklá, ale proč to musí být zrovna escadovský ulepený styl? Brr!!!

Vždycky sama sebe vnímala jako dívku z velkoměsta, ale jen do chvíle, než ji přesvědčil, aby strávili pár prosluněných podzimních dnů v jeho horské chatě. Večery trávili u krbu, jindy venku u praskajícího ohniště. Navštívili i nedaleký místní vesnický kostelík, kde to kromě kadidla vonělo propolisovou ambrou. Na jedné z lavic objevila zapomenutou vylisovanou sušenou rudou růži - neodolala a vzala si ji s sebou. Při společných procházkách okolními lesy si zamilovala vůni bylin, rezavějícího jehličí, spadaného listí a hub, nenápadně vykukujících z mechu.

V první fázi voní jako žvýkačka s příchutí lesního ovoce, osvěžená rybízem. Tu převládá umělohmotná jahoda, tu borůvka, tu ostružina, která je společně s rybízem jediná přírodní. Kupodivu však ovoce působí i přes tu sladkost příjemně. Po rozvonění ovoce doplní jemná pivoňka, která trochu sladkost ztlumí, i když jen do chvíle, než nastoupí sladké růžové dřevo s najemno namletými mandličkami. Až sem bych to i s tou žvýkačkou brala, nebýt lehce čpícího cedru v drydownu. (NT)

Zamíříte s ní na pláž prosluněného tropického ostrova, lemovanou palmami. V ruce držíte banánový koktejl v kokosové skořápce a nasloucháte šumění vln. Skořicově nahnědlý písek vás hřeje do nohou a zároveň vám během chůze lehce obrušuje paty. Zhluboka se nadechnete a nasajete zeleno-zemitou pačuliovou vůni zdejší panenské přírody, mísící se s vůní vanilky z ohniště u nedalekého bungalovu. Ano, Bwanwar je neomamná, nepřeslazená, zkrátka zkapalněný sen o exotické dovolené.

Ó ano, tak toto už je u mě narozdíl od bíle verze rozhodně večer pod hvězdami ve Středomoří. V první fázi vás osvěžuje hořký pomeranč s rozmačkaným, ještě nezralým trpkým zeleným fíkem stejně jako křehoučká levandule, která kvete kolem pobřežní promenády, po níž se právě procházíte, společně s řadou cypřišů. Během pár chvil už se ale začnete ponořovat i do té temnoty. To jakmile ucítíte to krásné kadidlo a slaďounkou borovou pryskyřici, co se zrovna pálí ve zdejším přímořském kamenném kostelíku během večerní mše, zatímco z bělostných domečků opodál se pro změnu line vůně čerstvě nařezaného (přírodního) cedrové dřeva, jímž si pro změnu obyvatelé zatápí. Ačkoliv jsem si tedy dosud myslela, že nejlepší cypřišovou vůní je Fordova Italian Cypress, tímto před ní usazuji By Night Black, protože nejen ten fík s levandulí, ale hlavně to kadidlo s pálenou borovou pryskyřicí sluší těm cypřišům daleko víc. Intenzitu a výdrž má stejně výbornou a vnímám ji taktéž jako unisexovou, určitě ne pánskou.

Tak noc pod hvězdami byste podle mě v téhle vůni hledali těžko, ovšem pokud milujete sladké pudrovky s vůní opalovacího krému, By Night White je určena právě pro vás. Kombinuje poměrně autentický, čerstvě rozkrojený citrón se sladkým pomerančovým květem a fialkou. Ta je tu jak ve formě pudru, tak i jako bonbónek. V další fázi vstupuje do hry vanilka s našlehanou tonkou, bílým pižmem a průsvitnými dřevy. Na můj vkus je až příliš sladká hlavně kvůli té fialce, v tomhle ohledu mi víc vyhovuje květinová skladba v jí typově podobné Souffle Intime (Paul Emilien), ale jsem přesvědčená, že na té správné nositelce je i tato vůně schopná vytvořit stejný nadýchaný obláček. (NT)

Spojení s klasikou nehledejte ani náhodou. Nová Byzance je orientální leda v tom smyslu, budeme-li ji považovat za růžovou princeznu, která vyrazila na nákupy, aby oslavila čerstvé osmnáctiny. K oslavě nesmí chybět ovocný dort, zdobený mandarinkami, máslovou hruškou, mandlovými sušenkami a plněný vanilkovým krémem. Alkohol je tabu, proto ho zapíjí sklenicí kokakoly. A samozřejmě nesmí chybět ani narozeninový puget v podobě svazku frézií, položených na stolku z cedrového dřeva, zabalený do pižmově hedvábného papíru. Škoda, že oslava se ke konci neobejde úplně bez komplikací - to když oslavenkyně zjistí, že cukrář omylem přimíchal do vanilkového krému v dortu místo cukru sůl.

Voní po suchém prašném šafránu, který tu v kombinaci s podobně laděným pačuli a kůží působí takřka semišově. Po rozvonění se pak už jen přidá hřejivá ambra.

V tomto případě začínáme směsí nahořkle svěžího bergamotu a drceného štiplavého šafránu, abychom vzápětí obdržely kytici sladkých pomerančových kvítků s otočníkem a jeho šumivě pudrovými tóny. Kromě toho dostaneme jako dárek i dva páry nových rukaviček, jedny z měkounkého semiše a druhé z jemně drhnoucí kůže a pudřenku s velejemným pižmem. Na jednu stranu je to lepší jak B, jenže pokud jde o intenzitu, je to až k uzoufání tělové.

Sušená růže, osvěžená mátou a pivoňkou. Po rozvonění se přidá velejemné kadidlo s pačuli a dřevem, čímž mi připomene velmi odlehčenou Portrait of a Lady.

Když se hodně soustředím, našla bych v úvodu sladký hruškový kompot se špetkou bazalky, jinak na mé kůži zřetelně dominuje černorybízový sirup. Kéž bych v ní měla alespoň ozvěnu z Miss Dior Chérie, protože pak se rozvine do podoby líbivé bílokvětinovky s ovocně žvýkačkovou tuberózou, allurovským jasmínem a pomerančovým květem na sladce pačuliovém základu s troškou bílého pižma.

Taky byste podle názvu čekali vůni s kakaem? Chyba. Cacao Azteque je tuberózovkou s drceným černým pepřem a kardamomem a malým šálkem vanilkového latté s kapkou rumu na teplém santalovém základu s kůží. Kakao ovšem neviděla ani z rychlíku. (NT)

Čistý parfém se od koncentrace eau de parfum odlišuje pouze větší intenzitou a absencí vanilkového latté. Zde jsou okvětní plátky tuberózy macerované přímo v rumu a v santalovém základu vystupuje víc kůže. (NT)

Ano, tohle je poctivé kakao. Zpočátku to vypadá, že poslouží jako základní surovina pro výrobu rumových pralinek, ještě těch původních, rovněž poctivých, které pamatuju z dětství. Po rozvonění se změní v přísadu do tonkově bíločokoládové Studentské pečeti, plněné kandovanými červenými švestkami. Kalorické bomby se ovšem obávat nemusíte díky aromatickému tabáku s koženými podtóny, okořeněném pačuli a vnáší tak kapku potřebné živočišnosti.